Dovolte abych se představil....

Článek je přihlášen do soutěže Můj pes píše blog

na Blogosvětě.....

Kapitola první

Dovolte,abych se jak káže dobrý mrav představil,

jsem Dinmont,Dandie Dinmont teriér.Že nevíte co,anebo kdo jsem?Tak vězte,že patřím mezi staré anglické plemeno nízkonohých teriérů.A opravdu se na svět dívám z výšky celých 26 cm.Ovšem dívám se nádhernýma,hnědýma a velkýma očima,které každého hned zaujmou a které mi všichni chválí,což přiznávám mi dělá velmi dobře.A mé paničce taky .Nepatřím sice mezi notoricky známá plemena,a chovatelská základna není až tak rozšířená jako u mých výstavních rivalů jorkšírů a Jack Russelů,ale za to budím zasloužený obdiv a dotazy na to kdo jsme pak na naše paničky a pánečky jen prší.

Nebudu vás unavovat popisovýním standartů,to si každý může přečíst v atlasech psů,anebo na stránkách chovatelských stanic.Mezi moje velké klady ale i zápory patří to,že se chci s každým kamarádit a předpokládám,že tak jak se bezelstně chovám k lidem já,budou se i oni chovat ke mně,zatím se mi to nevymstilo,ale panička se bojí,abych nenarazil na někoho kdo nás pejsky nemá rád a mohl by mě ublížit.

S ostatními psi vycházím také dobře,rád se s nimi kamarádím.

Kapitola druhá

Co mě asi čeká dál?

Jmenuju se Borek Prokopské jezírko,ale říkají mi Bobeš.A někdy taky obludo,příšero a blbe,jenže já vím moc dobře,že to je jen a jen z lásky. Do mé nové rodiny jsem přišel na podzim roku 2008 když mě byli čtyři měsíce.Moje maminka i tatínek patří k Českým šampionům,a jsou to opravdoví dandičí fešáci.

To jsem já s mamkou a taťkou

Maminka se jmenuje Ambra a tatínek Colorado Cash.Mám ještě dva brášky,jeden je v Polsku hodně úspěšným pejskem na výstavách a má už i svoje štěnátka a ten druhý bydlí v Brně a s ním se taky utkávám na výstavach.Zatím to máme hodně vyrovnané.V nové smečce jsem si zvyknul hodně rychle,mám tu o zábavu postaráno.Bydlí tu se mnou jezevčice Matylda,labrador Bak a miciny Elvis,Jutýsek(jeho rodné jméno je U2) a Meggie.Když jsem do smečky přišel byl tu ještě kocour Oskar,přezdívaný Garfield,to proto že byl tomu kreslenému podobný jako vejce vejci.Ten ale jako starý pán neměl pochopení pro moje štěněčí bláznění a nepadl jsem mu do oka.Někdy jsme se i poprali,ale to spíš jen tak aby si zachoval dekórum.I když ten už bohužel k velkému zármutku mé paničky a dalších lidských členů smečky umřel.Pak je tu ještě mluvicí papoušek žako,ten se také jmenuje Oskar,ten se hodně rychle naučil na mě pískat,volat anebo kňučet stejně jak já,takže panička kolikrát lítá ke dveřím a jde mi otevřít v domění,že už chci domů.

Celá naše zvířecí smečka,chybí jen papouch, ten nemohl lítat.

Lidská smečka má pět členů,paničku(ta mě podle ostatních rozmazlila),pánečka(ten se se mnou všude chlubí),kamarádku Lucku,jejího brášku Ondru a jejího přítele.Tihle jsou mý lidští kamarádi se kterými si hraju a blbnu,ale moc je neposlouchám.V tom má hlavní slovo panička,stará se o mne,česá mě(to mám někdy i rád),připravuje na výstavy(to už je horší) ale hlavně mě moc miluje a mazlí se se mnou.Chodíme také spolu a s ostatními na procházky a to je moc fajn.Procházky mám rád,zvlášť když můžu běhat bez vodítka,volně,to je teprve něco.Někdy mi sice trvá chvíli než poslechnu když mě někdo zavolá abych se vrátil,protože těch věcí na prozkoumání je hodně a já se občas zapomenu,ale nakonec přiběhnu.

První procházka v novém domově

Kapitola třetí

Bydlím v rodinném domku s velkou zahradou,kde se probíháme s Matyldou a Bakem,a po večerech plašíme ježky,kterých potkáváme docela dost.Jsou nepříjemní bručouni,píchají a prskají na nás.Tak jim to vracíme a štěkáme na ně z plna hrdla.Pak zas ale dostáváme vynadáno že děláme rámus a rušíme sousedy .O zahradu pečuje s láskou panička,občas jí pomáhají i děti.Většinou se sekáním trávy a nákupem nových kytiček,kterých je všude plno a když s paničkou někam jedeme,tak má páneček už napřed nervy na pochodu,protože bude muset všechno zalévat.Já je zas moc rád očůrávám anebo přesazuji podle svého vkusu,ale moc uznání za to nesklízím,spíš pořádný výprask.Ach jo,tady si jeden nemůže ani vyzkoušet své krajinářské vlohy!Nejraději mám zahradu,když je čerstvě posekaná,to jsem pak celý zelený od rozsekané trávy a vypadám jak vodník,a aby ne,když bydlím v Rybníku!!!A hlavně taky tolik neotravují klíšťata,nemusím pak podstupovat ty nepříjemné procedury s vytahováním.Teď mě pro změnu nastříkali nějakým děsně smrdutým přípravkem abych prý měl pokoj.

Celkový pohled na část zahrady

Jezírko,kde počítám rybky

V altánku se dobře čeká na grilované dobroty!

Tyhle fuchsie má panička nejraději

A na terase se fajn lenoší!

Kapitola čtvrtá

V novém domově jsem se hned skamarádil s ladrábkem Báčou,je jak můj starší bráška,i když nejdřív mě zlobil,bral mi hračky a utíkal s nimi na výšky,kam jsem za ním nemohl.Jezevčice Matylda je přece už jen starší dáma,ta moc pochopení pro mé štěněčí výstřelky neměla,a tak mi dávala ostentativně najevo,že se mnou nic nechce mít.Mrzelo mě to,protože byla pěkně chlupatá jak moje maminka a chtěl jsem se k ní přitulit,ale ona nechtěla.Ale teď už je to lepší,někdy spolu i na zahradě blbneme a honíme se.Ale nejvíc se honím a vyvádím lumpárny s Bakem.Protože je velkej,tak ho zákeřně koušu do nohou a uší protože tam dosáhnu.Ještě s jedním členem smečky se honíme,a to s kocourem Jutýskem,on je stejně starý a velký jak já a to proto,že je to Mainská mývalí kočka. A to je kočka pořádná,až dospěje bude mít skoro stejnou váhu jak já,10 kilo.Už teď je skoro větší než já.Patří kamarádce Lucce,pro změnu to je její miláček.Někdy na něj číhám já,někdy on na mne a pak se válíme a pereme.I když jen na oko,sice na mě prská,ale nemyslí to vážně.

Vrať mi to,vždyť víš že za tebou nemůžu!

U Báči je bezpečí

Tak pojď ty srabe!

A mám tě na lopatkách,hurá!

A po všech pranicích zasloužený spánek.

Kapitola pátá

A jak jsem rostl a rostl,začalo se pomalu mluvit o výstavách a o tom jak mě upravovat abych tam vypadal co nejlíp.Na výstavy jsem měl začít chodit proto,aby ze mne mohl být chovný pes a mohli si mě vybírat pro nevěsty.Nevěsta,co to proboha je?Ale nejdřív než jsem se do toho pustil na ostro,musel jsem se nejdřív podívat,do čeho že to vlastně jdu.Panička s pánečkem se domluvili s mým bývalým člověčím tátou a jeli jsme se podívat na speciální dandičí výstavu do Letňan.Když jsme vlezli do té správné haly museli jsme projít bludištěm kruhů ve kterých bylo takových různých pejsčích kamarádů,které jsem zatím nikdy neviděl.Když jsme dorazili k tomu správnému,tak jsem se nejdřív musel řádně přivítat s mým bývalým člověčím tátou,pak jsem zjistil,že tam je i maminka s tátou,a když oba chodili v kruhu,tak jim to moc pěkně šlo!Navíc mě pak můj člověčí táta vzal do kruhu s nima,abych si to taky vyzkoušel.Nejdřív se mi nechtělo,ale pak se mi to zalíbilo a běhali jsme tak rychle,že nás páneček ani nestačil s foťákem nahánět!Bylo to pěkné,ale zmohlo mě to tak,že jsem ani nestačil doma na chatě vlézt do pelíšku a už jsem spal.

Jdu zjistit,co to znamená výstava

No to je ale pěknej blázinec!

Vítání s člověčím tátou

Taky si to musím vyzkoušet

Tak to je ono,stát a zbožně koukat!

Jednou budu stejnej frajer jako táta.

Jsme rychlý jako blesk

Dandičí výstavní tablo

Velkej a malej

Nějak mě ta výstava zmohla

Kapitola šestá

Konečně jsem dorostl tak, že jsem mohl jít na výstavu i já sám. Řádně upraven a čistý. To je to nejhorší, vykoupou mě a už se nesmím ušpinit, ale proč? Vždyť to je tak příjemný se válet v prachu a blátě, ale  když to nikdo nechápe! Moje první výstava byl DUO CACIB v Brně, tam jsem se měl otrkat a zjistit jak nám to s paničkou bude v kruhu svědčit. Nevím kdo měl větší trému, jestli já nebo ona, ale jelikož tam zas byl táta a navíc se měl přijít podívat i brněnskej bráška, tak jsem se musel tvářit jak profík. Dokonce jsem i měl svou výstavní klec, jako ostatní už ostřílení frajeři kteří jezdí po výstavách. Ostatně když jsem byl už unavený, bylo to moc fajn zachrout se do pelíšku a spát si v klídku. Navíc to vypadá i profesionálně. Nejdřív si mě ale vzala do parády kamarádka Mirka, ta má moc pěkné a úspěšné dandíky a navíc od ní z chovné stanice pochází můj táta Colorado, který je taky moc úspěšný a Mirka je na něj hodně pyšná. Nastalo načesávání a tupírování, uhlazování a lakování až nakonec usoudila že je ze mě ten správný juniorský fešák a mohl jít do kruhu. Nějak pořád nechápu, proč všichni mluví o kruhu, když je to čtverec? Vcelku nám to s paničkou šlo a moje první hodnocení bylo VN1.To znamená Velmi nadějný a první. Zřejmě jsem to paní rozhodčí Tiché správně pošeptal do ucha, když mě hodnotila. Tak když mne na první výstavě nepomluvili, usoudila lidská smečka, že jsem se choval způsobně a proto jsem způsobilý absolvovat další výstavy. A ty jsem zvládal dobře, v květnu 2009 Praha Letňany V2,tam už byl bráška Bred, ten skončil za mnou třetí. V červnu Klatovy a V1,CAJC a nejlepší mladý, ještě v červnu Speciální v ýstava teriérů Lanškroun V2,v září jubilejní 60tá výstava KCHT v Mladé Boleslavi V1,CAJC a první pohárek za Klubového vítěze mladých, a nakonec v listopadu opět Praha Letňany a V2. A na většině těch výstav samozřejmě taky kraloval můj táta Colorado. A pak se rok přehoupl a já začal druhou výstavní sezonu. Opět v Brně a opět dobře, v sobotu V1,CAC.res.CACIB a v neděli V1,CAC. Ty tituly jsme si s bráškou Bredem prohodili, jeden den jsem byl lepší já, druhej den on. Tím,že jsem dostal ten první CAC, mohli mi přiznat titul Český junior šampion!!.V dubnu jsme byli s tátou a bráškou v Budějovicích a v květnu zase v Letňanech. Budějovice V1,CAC a Letňany V3.Ale o těch zvlášť, protože tam exceloval můj táta.

Já to pořád říkám, že bahno je fajn, ale nikdo to nechápe!

Moje první načesávání na první samostatné výstavě.

Ahoj brněnskej bráško, tak kdy začneš ty? Taky tě udělají takhle pěknýho

Že mě dáte na první místo, že jo paní rozhodčí?

Už je ze mě ostřílený výstavní frajer,se vším všudy!

I v kruhu už mi to pěkně ťape.

Doufám, že budu taky tak úspěšnej jak tenhle můj bráška Brutusek s Polska.

A jelikož nejsou jen výstavy ale i zábava,tak jsme se sešli s kamarádama dandíkama a krásnejma anglickejma Lotusama 7 na Hradčanech. Vcelku jsme tam způsobili mezi turisty rozruch, všechny si nás tam honem fotili a pořád se ptali kdo že to jsme. Samozřejmě že nám to dělalo dobře, vždyť kdo by se nenaparoval když je chválen v tolika světových jazycích !

Dandičí rojení na Hradčanech

Znovu Hradčany

A ještě jednou

A pak byla hodně velká žízeň