Kapitola sedmá
Na výstavu do Českých Budějovic jsem vyrazil s Ondrou a paničkou.Vzhledem k tomu,že můj člověčí táta ma kousek od nich chatu,byl to výlet na celý víkend.A navíc jsem se zas měl potkat s bráškou Bredíkem a mamkou s taťkou.Když jsme dorazili na místo,vpadli jsme rovnou do neutuchajícího pracovního elánu mého člověčího táty,málem panička s Ondrou taky vyfasovali nějaké pracovní nástroje a nebyli zapojeni.Já si očuchával co je kde nového a pozoroval okolí.Zjistil jsem,že tam v ohradě chodí zvláštní psi,jeden měl rohy,všichni husté,kudrnaté kožíšky,a nebyli o moc větší než kamará Báča.Z toho,co si tam povídala panička s Ondrou a tátou,jsem vyrozuměl,že to nejsou psi ale specielní plemeno malých ovcí.A ještě divnější byli plyšové slepice,které mezi nimi chodily.Nejdřív jsem si myslel,že to jsou nějaké hračky,ale když přede mnou začaly s kdákáním utíkat,řekl jsem si ať mi vlezou tedy na záda a šel po svém.Když přijel Bredík se svou paničkou a pánečkem,přestal můj člověčí táta konečně z prací a šel se věnovat nám psům.S bráškou jsme sice ze začátku neměli nejvřelejší vztah,dokonce na mne i zkoušel nějaké to vrčení cenění,ale pak se zklidnil a už dál neprudil.Musel jsem si vyzkoušet jak se mi na výstavě bude chodit v kruhu z někým jiným,než s paničkou,protože ta měla na noze epoxidovou podkolenku a tak nemohla chodit tím správným výstavním tempem.Mého vedení se ujal člověčí táta a musím říct,že nám to spolu taky pěkně ťapalo.Pak si to ještě musel vyzkoušet brácha,táta a nakonec i mamka,která byla na rozdíl od nás huňáčů celá holá,protože krátce před tím byla na úplném vytrimování srsti,aby byla až zaroste zase za fešandu.Jenom nesměl člověčí táta zapomenout namazat jí krémem na opalování,aby se chudák na sluníčku nespálila.Trénink dopadl na výbornou a tak jsme mohli s klidem jít spát a druhý den vyrazit na výstavu.
Jsou to psi,nejsou to psi?
Kdo to kdy viděl, plyšové slepice!
A zase ti plyšáci
Prosím, dej nám něco dobrého!
Beránek nebo čert?
Výstava byla skoro by se dalo říct rodinná,protože se jí účastnili kromě jednoho pejska,který byl domácí,všichni členové tátovi široké rodiny kteří jsou u nás momentálně ve výstavních kruzích.Plus já a bráška,ale mi tam vlastně také patříme,i když máme jiná "příjmení".S novým handlerem se mi chodilo dobře,a taky se to ukázalo na umístění.I když se mezi mnou a bráchou paní rozhodčí dlouho rozmýšlela,ale nakonec jsem lépe vyšel já!A stejně tak dobře se vedlo i všem ostatním.Paní rozhodčí nakonec prohlásila,že tolik pěkných dandíků pohromadě už dlouho neviděla.Počasí bylo krásně slunečné,a tak když jsme se vrátili domů,hned se musela jak mamka tak táta jít vykoupat do rybníka.Brr,já teda nevím co na tom vidějí za slast,je to mokré a studené !Večer pak šla panička,Ondra,člověčí táta a jeho kamarád na zasloužené točené a já se mohl slastně rozvalovat v posteli a nechat si zdát o dobrotách
Bráška Bredík
Ale že nám to ťape, co?
Nechápu,co na tom koupání vidí
Do vody ani náhodou
A pak se takhle sprasí, šampion!!!!!
Kapitola osmá
Neuplynul ani týden, a my(tedy já, panička a páneček)vyrazili na další výstavu.
Tentokrát do Prahy! Jela s námi i Máta, protože měla nemocná záda(v tom jsou s paničkou stejné)a musela brát prášky a mít nad sebou neustálý dohled. Je jí už dvanáct let, ale rozumu má někdy jak štěně, ví například, že jako každý pes s dlouhou páteří nesmí skákat pořád nahoru a dolů, ale ona ne, skáče a skáče tak dlouho, až si vyhodí plotýnku. Na výstaviště jsme dorazili v pohodě, a utábořili se u ostatních dandíkářů. To bylo vítání a očuchávání! Byla tam kamarádka Mirka s Dezzim a Drusillou, samozřejmě oba moji tátové, člověčí i psí, bráška Bred s paničkou a pánečkem, ze severu kamarádka Zoja a z východu ještě dorazila Vlaďka a Marcela, ty ovšem nechaly obě psi doma a vyjely si jen tak na výlet a skouknout nás ostatní jak nám to jde. Na brášku jsem se tentokrát cenil já, aby si nemyslel, že mu ten minulý týden projde. Nějak jsem ale neměl svůj správný den, a tak jsem dostal hodnocení V3. Ale i to je pořád VÝBORNÝ. Přenechal jsem lepší pozici bráchovi, stejně to je vlastně v rodině, a ono by ho to pak třeba přestalo bavit, a s kým bych se pak přetahoval o tituly! Nejvíc ovšem zazářil táta, ten nám ukázal, jak moc dobrý bychom jednou mohli být. Nejen, že dostal V1,CAC,CACIB a BOB, ale i odpoledne se dostal do Top 5 teriérů, kde nakonec skončil na čtvrtém místě. To bylo radosti a smíchu! Já to registroval tak na půl, protože jsem spíš víc spal, než koukal, byl to přece jen dlouhý den. Mirka s Dezzim a Drussilkou, také odpoledne soutěžili, jako dvojice, ale nevím proč, rozhodčí jim moc pozornosti nevěnoval, a tak se do užšího výběru nedostali. Ale radost pak přece jen Mirka měla a to obrovskou a tu jí udělal nakonec můj táta!
Kouzelné koláže,které jsou dílem Vlaďky,a za které moc děkujem!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....