Než na to G zapomenu ....

 

.... protože to by mne ale hodně moc zlobilo.

Na něj jsem se totiž zase moc moc těšila. Už mnohokrát jsem tu zmínila že jsem prostě v hudbě na ty skupiny - dinosaury jako Deep Purple, Queen, Nazareth, Genesis anebo Pink Floyd. A dvě poslední jmenované mezi sebou svedli u mě takový malý souboj. Genesis s Philem Collinsem kontra Pink Floyd s fenomenálním kytaristou Davidem Gilmourem. Jako, jo, Genesis jsou výborní, o tom žádná, ale... prostě když on ten David je ták dobrej! Kdo někdy hrál na kytaru, musí k němu vzhlížet pomalu jako k Bohovi (no a máme tu další G. Jako Gott) . Navíc po skončení kariéry Pink Floyd vystupuje a skládá sám, a tak mi krásně i pasuje do téhle výzvy jako sólista na G. Jako omlouvám se Mistrovi, byl to skvělej profík, ale nikdy nebyl mým šálkem ničeho. Ani kávy ani čaje, byť na nich taky rozjížděl svou mnoho desetiletí trvající kariéru. Tedy na čajích tanečních. 

A když už jsme v našich hudebních vodách neudělím tuto poctu ani Antonínu Gondolánovi a jeho bratrům, ani jeho sestře, skvělé swingařce kterou jsem měla možnost párkrát slyšet zpívat s O.H. a která by si to připomenutí možná i zasloužila, protože to není tak dlouho co zemřela. Ne, pro mne je prostě tou jedničkou 

David Gilmour.

Vybrala jsem pro dnešek úvodní písničku On An Island, ze stejnojmenného sólového alba. A vybrala jsem video, kde doprovodné vokály jedné legendě zpívají legendy hned dvě. 

David Crosby a Graham Nash ze skupiny Crosby, Stills and Nash, jeden čas ještě také s Neilem Youngem.

I když se zdálo F docela ....

 

.... oříškem, a jediná skupina která mne napadla

(a teď se omlouvám jak Ewě Farné, ale její Boky jako skříň mne už neskutečně vytáčí, nevím proč třeba nehrají její velmi dobrou interpretaci písně Skyfall, tak i vcelku oblíbenému Fleretu) byla Frankie goes to Hollywood. No jasně, kdo by taky neznal film Bony a klid, kde byly písničky téhle skupiny zakomponovány. Takže jsem nejdřív uvažovala o tom, že sem dám od této skupiny něco i jiného než notoricky známý Relax. Jenže pak mi po přečtení play listu vytanulo na mysli úplně jiné jméno. Ella Fitzgerald! Královna jazzu a gospelu. Úžasná zpěvačka která si s hlasem dělala co chtěla a vždycky to bylo prostě něco. A navíc tahle dáma nazpívala ještě s jednou legendou další úžasnou píseň, kterou já swingařka miluju, byť je z jazzové opery. Ale on není jazz jako jazz. Já miluju ten neworleánský, ten má v sobě hodně ze swingu anebo má swing hodně z něj? V každém případě, když už jsme u legend, legendou je i tato píseň.... Už víte? Ne? A když řeknu Porgy a Bess. Ještě ne? 

A co takhle Sumertime? Už?

Takže, dvě legendy hrají a zpívají legendární píseň.

 Dámy a pánové, Miss Ella Fitzgerald and Mister Luis Armstrong!!!

Přeji krásný zážitek .....

Vždycky mi u téhle melodie běhá mráz po zádech. Ať je zpívaná nebo v instrumentální podobě.

Dva dny ....

 

....kdy pršelo a byla kosa, jsem na 

zahradě nebyla, a když jsem tam vlezla včera čučela jsem jak péro z gauče. Po teplých dnech přišla závlaha a všechno se najednou zbláznilo a vylítlo nahoru. Pivoňky, které jsem ještě ve středu hledala jestli rostou jsou najednou půlmetrové a mají poupata, trvalky udělaly mohutné trsy, okrasné česneky jsou před rozkvětem a azalky buď už kvetou nebo jsou obalené poupaty jen jen se rozvinout. A samozřejmě že už řádí ti hnusní slizouni. Tentokrát ne ti velcí viditelní na první pohled, ale malý černý mrchy který na zemi snadno přehlídnete. Jako první jim padla v plen nově zakoupená ostrožka, kterou budu muset ze země zas vyndat a zasadit na zbytek roku do kontejnerku aby se vzpamatovala. 

Dneska jsme s dcerou opět zajely do zahradnictví. Jak to asi dopadlo si dokážete představit .... já jela jen pro čtyři převislé muškáty a čtyři bidensy. Nakonec z toho byl nákup za osm stovek! A to byly jen letničky! trvalky nás teprve čekají. Tak mám o práci na zbytek dne postaráno ....

Zaváhala jsem ....

 

.... a teď se mi to vymstilo. Ve středu jsem si říkala

že bych mohla posekat zahradu, ale nějak jsem se k tomu už neodhodlala, protože jsem byla utahaná jak kotě z věčnýho běhání nahoru a dolů po schodech, když jsem z půdy snášela zas kytky na letní byt. No a teď už jen prší a prší a tráva bují a bují, a pršet bude ještě dlouhou, tráva bude bujet ještě víc a já se při první příležitosti kdy bude možné posekat z toho podělám, protože to bude hustý a přerostlý. Asi bych měla začít uvažovat o další možnosti jak zmenšit plochu sekání. No nabízela by se možnost, udělat další záhony a osázet je azalkami nebo ozdobnými travinami, případně by se šikly i růže. To se uvidí časem ....

Bylo mi ctí! ....

 

.... tak mi to napsala v komentáři Blondýna. A je mi ctí a plesem

uvítat vás na svém blogu (teď jsem si trochu vypůjčila slova z úst nejvyššího purkrabího v podání Jaroslava Marvana z Noci na Karlštejně) kdykoli a každý dnem. A moc všem kteří jste mi včera i dnes napsali milé komentáře k výročí blogu děkuji (ani nevíte jak jste mi jimi podrbali za ušima mé ego!) a doufám, že dál se budete ke mě rádi vracet. Stejně tak doufám, že i snad přibude těch, s kterými se potkám i osobně. 

Nelze si nevšimnout při každém pohledu z okna, jak se venku všechno začíná zelenat a hrát všemi barvami. Mám strašně moc ráda ten první pohled, když ráno vytáhnu zatemňovačky a ve stráni naproti se víc a víc zelenají stromy, občas mezi nimi zasvítí i kvetoucí třešeň, den ze dne je té zeleně víc a víc, až je celá stráň oděná do různých odstínů zeleně. A pro mne nastává ten pravý hon na květy. A když to je i s novým starosklíčkem, baví mne to ještě víc.

Minule to byly fotky v jedné barvě, dnes to bude barev mnohem víc. A fotek taky ...

Jedenáctého ....

 

.... jedenácté narozeniny. Tolik let už užívám

drogu jménem blogování. Počítám to pěkně vcelku, protože přechod z Blog.cz na Blogger neberu jako nový začátek, jen změnu adresy, jako když vám přejmenují ulici v které žijete jednu dekádu a vy si musíte jít nechat do občanky napsat novou. Všechno zůstává stejné, jen vy máte jinou adresu. A tak beru i tuhle situaci která zánikem B.cz vznikla. 

Za jedenáct let prošel blog mnoha změnami, od designu po celkový obsah. Proč vznikl a na jaký popud jsem se k němu dostala, to už jsem psala mnohokrát, dál se o tom zmiňovat nebudu, ale to že mi stále pomáhá velmi ve zvládání ne zrovna dobrého životního období, které se vlastně kryje s jeho vznikem až doteď, platí stále. Jo, je to droga, jak si nenapíšu svůj článek denně a nepročtu u ranní kávy nové příspěvky mám absťák. 

Původce toho všeho, Bobeš, je už pán v letech, je mu letos třináct, mnoho jeho souputníků kteří se na blogu objevili ať ve fotkách nebo zmínkách přešlo za Duhový most. Přestala jsem psát dlouhé články a básně a začala se víc realizovat focením. Naopak v posledních letech mám problém vůbec složit jeden verš, natož celou báseň. 

Dokonce jsem si založila ještě další dva blogy, ale ty tak nějak byly a jsou na vedlejší koleji, jeden jsem ani nepřenášela na novou adresu a jeden je taková chudinka odstrkovaná.

Neumím dělat statistiky jako Čerf, jen se občas podívám na číslo které uvádí počet návštěvníků. To mne překvapilo jednou věcí, že přes sto tisíc návštěvníků se přehouplo během dvou let, zatímco na B.cz to trvalo devět. Že jsem sice měla víc vlaječek v přehledu zemí kde na můj blog někdo narazil než tady? I tak je to úspěch. A stále mne překvapuje to, kde všude alespoň jednou někomu stálo za to ve vyhledávači na něj kliknout. 

Ovšem mnohem důležitější dopad blogování pro mne je, že jsem poznala osobně pár výborných lidí, kteří se stali takovými "kamarády do deště". Kteří většinou ať už ze slušnosti, nebo opravdu z důvodu, že si rozumíme, neodmítnou když mám chuť se s nimi sejít a projít se po Praze, Mníšku, zaplatí si draze zájezd do Drážďan na orchideje, byť je mají za rohem a cesta autem je vyjde na zlomek ceny. Že jsem narazila na lidi na které občas navalím své problémy a čekám na rozhřešení. A že mi řeknou Jseš ty to ale kráva! beru jako pomoc, protože většinou mají pravdu. 

O virtuálních známých platí asi totéž, i když tam si rozumíme jen přes tu obrazovku, ale shodujeme se v mnoha věcech také. Tohle všechno pro mne je blogování. Je drogou, terapií, zábavou, možností podívat se do míst kam se nedostanu a občas seznámit s místy kam se nedostanou ostatní. Přečíst si zajímavé články o umění, o výstavách, o hudbě. A jsem dodnes nesmírně ráda, že jsem se na jedné z výstav slyšela pro mne ono osudové slovo BLOG ....

Každý oslavenec by měl dostat kytku s počtem květů kolik mu je let. Těch tulipánů je tedy o mnoho víc, tak doufám, že i mě ještě to blogování pár let vydrží...

Navečer ....

 

.... za trnkami a třešněmi, jsem se vypravila

v sobotu. Po sekání zahrady jsem si potřebovala odpočinout, a tak jsem vzala foťák, nový starosklíčko a vyrazila. Vím kde tu je místo, kde se velmi luxusně fotí kvetoucí myrobalány, třešeň i trnky, a tak jsem to vzala přímo tam. No, něco už odkvétalo, něco bylo v plném květu a něco rozkvétalo, a dneska vám část z toho ukáži ....

Tak už to tu máme ....

 

.... jako každý rok. Dneškem jsem zahájila nekonečný příběh

nebo - li sekání trávy. Je zvláštní, že i přes tu zimu minulých dní, jsem začala skoro stejně jak vloni. I když podle muže to ještě bylo dost krátké (to pro případ, že bych náhodou po něm chtěla pomoc) tráva je dost hustá, vlhko na podzim i teď na jaře jí prospívá, a obávám se, že až se ještě oteplí, budu rejdit se sekačkou co čtyři dny.

V pátek mi dorazilo zas něco pro radost. Další starosklíčko, další Helios, tentokrát 44-2, tudíž mám opět co na zkoušení. Protože má F mount, dá se s ním ostřit o dost dál než s ostatními skly. I když nekonečno to prostě není. Ale myslím si, že by to byl docela dobrý portrétní objektiv. První fotky venku byly tedy takové rozpačité, hlavně přesvětlené, ale dnes už to bylo o něco lepší. 

Prosím seznamte se, Helda pořadové č.2

Nějak moc ....

 

.... jsem si zvykla fotit ty krásné, barevné a

velké květy, ale skoro úplně jsem zapomněla, že tu jsou i jiné, méně nápadné, ale při bližším pohledu stejně krásné. Ano, mluvím o těch nenápadně nápadných květinkách v trávě. Včera, stejně jak ve dnech před tím a i dnes, silně foukalo a to na nějaké detailní focení velkých květů není. Tak jsem se trochu porozhlédla při zemi. I tady to byl sice trochu problém, ale nakonec jsem to nějak zvládla ....

Do mokra ....

 

.... mokré fotky. Jak už bylo psáno na jednom

blogu. Rozpačité jaro přechází v nerozpačitou zimu nebo přímo ukázkový podzim se silným větrem, deštěm a celkově hnusnem.

Což dnes je opravdu echt. 

Díky těm rychlým změnám počasí mě bolí

celej člověk a pravá ruka nejvíc. Aby se to nepletlo, díky tomu že se jí snažím odlehčovat, odnáší to levá a opět se vrací i bolesti levého zápěstí, s kterými už jsem ortopeda otravovala před dvěma lety. Připadám si, že se pomalu rozpadám. Zítra jdem na očkování a mě je už teď nějak nedobře. Asi psychika zas dělá své. 

A aby toho nebylo málo kocour soplí, kejchá, frká

nechce se ho to pustit a po včerejší noci měl Bobeš měl hodně krvavou moč. A samozřejmě jako vždy přijdou tyhle problémy v okamžiku kdy mám v peněžence i na účtu průvan. Takže dnešní fotky nebudou vůbec optimistické.

Chlupáči ...

 

.... už taky konečně rozkvetly, i když jim

to taky trvalo. A Papageno a fialový si ještě chvilku pokvetou. První jmenovaný má zatím rozkvetlý jen jeden květ, druhý teprve leze ze země. Původně jsem myslela že už jsem o něj zas přišla. Červený a bílý jsou cajk, a dělají mi náramnou radost. Dokonce jsem vloni jen tak nacpala do hlíny od každého jednu chlupatou hlavičku, a ejhle, vylezlo mi spoustu malých chlupáčů které jsem letos zaškolkovala do kontejnerků a čekám až ještě povyrostou abych je mohla zasadit. jen Papageno vyrostl jediný, a je takový maličký, tak snad se ještě zvetí a doroste bratříčky. No, a letos si ho dám zas šoupnu do země abych si dopěstovala nové ....

Růžová s bílou ....

 

.... aneb okrasná mandloň a magnólie.

 Něco hezkého pro dnešní hnusné počasí.

Ale zas echt hnusné. Fouká silný vítr, prší a oproti včerejším a předvčerejším krásným 20 resp. 15°C jen bídných osm. Sice se mi už od noci zalévá nová výsadba, ale to bych raději zalila konví, než tenhle humus. To že jsem si říkala, že by nebylo od věci aby trochu sprchlo aby se mi líp okopával záhon, neb za těch pár teplých dnů ta mokrá hlína ztvrdla na beton je sice pravda, ale jen sprchlo! Ne že bude pršet skoro celý týden. Tedy dle odborníků o kterých si začínám myslet zda vůbec odborníky jsou ....

Žlutá, modrá, fialová .....

 

.... a tlumená červená. Dnešní barvy posbírané při posledním

focení na zahradě. Pomalu se přidávají tulipány s jasnou červení a výraznou žlutí občas proložené bílou a narcisy, většinou bílé, nebo které svou barvu během kvetení tak trochu mění. Ostatně to bylo deklarováno i na balíčku s cibulemi. Tak to jsou momentálně barvy které se dají u mě na zahradě najít. Už se těším až se přidají okrasné česneky o které jsem měla největší strach když jsem měla třikrát záhon pod vodou. Jak vidno, cibuloviny vydrží hodně, takže si pro příště už starosti dělat nemusím. Letos se česneky vytáhnou, pokvetou všechny, i ty které vloni nekvetly. Tedy až na jeden. Na ten krásně sytě modrý, ten zřejmě jako jediný se s tou záplavou nesrovnal, a rostou mi tam jen tenounké rostlinky ze semínek. Aspoň že tak, i když do květuschopných rostlin dorostou za déle .... 

Konečně! ....

 

.... konečně jsem se po měsíci od instalace

fotek do výlohy obchodu na náměstí vypravila zjistit co a jak. Buď jsem trávila dopoledne v práci, a v mezičase mezi směnami jsem byla ráda že jsem stihla si trochu odpočinout, nebo lilo či chumelilo a co dělat třičtvrtě hodiny do odjezdu autobusu když si nemáte ani kam zajít na kávu, nebo do obchodů. Dneska svítilo (ale foukalo) nějaké nákupy byly potřeba v drogerii a tak jsem vyrazila. 

Ohlasy: pár lidí zašlo a přímo řeklo že se jim to líbí.

Někteří se zastavovali a prohlíželi, leč neříkali nic.

Ale co je skvělé, že konec dubna není konečná, a paní majitelka si tam ty fotky ještě chce ponechat i dál. V což jsem tedy vůbec nedoufala. Domluvily jsme se, že až bude výlohu potřebovat tak zavolá. Napadlo mne, že bych se s ní domluvila a na další dobu tam třeba dala fotky jiné. A jak jsem tak brouzdala po městě, dokonce jsem (i když v to jsem tak tiše doufala) stihla vyzvednout v zásilkovně tu fotobásnickou knihu kterou právě doručili. Vypadá to dobře, sice jsem tam našla pár chyb, moje blbost, ale omlouvá mne snad to, že jsem to dělala dlouho do noci a těch překlepů jsem si nevšimla. Dokonce se to dá i přečíst, to byla věc z které jsem měla největší strach, jestli nebude písmo moc malé. Na bílém podkladě to nějak nevadí, ale na těch fotkách by to bylo špatné, tam by to dost zanikalo. Jen pokud ještě něco takového budu tvořit (jelikož jsem zapomněla na některé rubriky na blogu kde také byly básničky, je ještě z čeho, případně to nakombinovat s povídkami) už budu vědět že to je tak akorát jak jsem to teď měla. Jen ty povídky bych musela opravdu do těch stránek vypisovat znovu. Při zkopírování se to tam nevejde. Anebo nějak to ve wordu pozmenšit či dát tomu jinou formu. Ale to je ještě ve hvězdách ....

Jaro 3x3 .....

 

.... tak nějak jsem si říkala, že tuhle výzvu asi

nestihnu, ale nakonec se ukázalo že jo! Tedy pokud jsem to dobře pochopila.... no uvidíme 😉 ....

Takže 3x jaro žluté

 3 x jaro modré

3x jaro bílé (bonusové, zlatohodinkové)