06 ledna 2018

Instalace ...



Na náměstí Václava Havla (piazetta mezi Novou scénou a historickou
budovou ND) se v době kdy jsem tam zašla, dodělávala zvláštní umělecká instalace.
Jelikož nebyla ještě hotová nevím jestli nese nějaké jméno, ale já bych
jí pojmenovala "Konec konzumu". Když jsem se vracela už za tmy domů, ještě
to pod košíky pěkně jiskřilo.





Na stejném místě najdete i pletenou MM. Momentálně je "navlečená"
na soše Josefa Malejovského "Znovuzrození" a znázorňuje proslulou scénu
z filmu Slaměný vdovec, kdy se MM postaví nad kanál z kterého fouká
vzduch a její mimochodem velmi elegantní bílé šaty, se jí vlní kolem
nohou a rozverně se porůznu zvedají.



A do třetice piazetta a instalace Kurta Gebauera. Byla sem umístěná
při výročí nedožitých 80. narozenin Václava Havla v roce 2016 kdy zároveň dostala piazetta
nové jméno. Náměstí Václava Havla.



Obě fotky jsem spojila, protože celkový pohled jsem nefotila.
Podpis je hned nad 160 cm vysokým srdcem




05 ledna 2018

Mám půl roku ....




..... tuhle princeznu v rodině. A začíná se pěkně prosazovat.
Protě jsem tady a vy se radujte, oslavujte mne a skákejte kolem mne Mrkající ...
Pomalu už vyrostla ze všech přebalovacích pultů, první postýlky, už
má svůj trůn na krmení, překuluje se na bříško (zpátky to ještě zatím nejde, ale
co není bude)dostala svůj první hrníček který se učí držet a pít z něj
(to bude nutné se naučit během měsíce, poslední lednový den mne čeká hlídání
přes noc) a jak to vypadá,klube se už první zub. Usmívající se

Takhle se tváří v poslední době když mě vidí ....
Nevím, nevím. Asi bych se měla nad sebou trochu zamyslet





Ostatně i s mámou se jí to občas nějak nepozdává




04 ledna 2018

Odrazy všude kam se podíváš ....




..... opět povládnou dnešními fotkami. Od Národního divadla jsem se
šla konečne podívat na onu stavbu připomínající Čapí hnízdo svou fasádou.
Tedy dá-li se to tak nazvat. Celá budova je totiž schovaná jakoby za samými vrbovými pruty.
Sama jsem zvědavá na to, jak bude vypadat hotová. Dnešním psaním si na chvilku
(tedy než to dopíšu a umeju nádobí) odpočinu od skládání a znovu mazání a znovu skládání
stránek do další fotoknihy. Opět jsem našla dobrou akci za velmi dobrou cenu a tak
mi to samozřejmě nedalo a zase si tvořím knihu z fotek loňského roku.
Naštěstí nemusím spěchat, tak si to můžu postupně skládat a když se mi to nelíbí
začít znovu. Jedině co mi tak trochu vadí je to, že program v kterém to
tvořím nehlásí jestli je fotka kvalitní. To se mi v tom minulém dost hodilo
protože to zabránilo dát do tisku kvalitativně nevhodnou fotku.
Doufám, že ty které tam dávám budou k něčemu ....


Takhle se krásně odráží domy ve stavbě Paláce Národní






A opět OC Quadrio






01 ledna 2018

Tentokrát divadelní silvestr ....




Od doby, kdy jsem nechala všechny své kamarády
s kterými jsem velmi ráda trávila silvestry v Praze a i tady
se tak nějak rozpadlo společenstvo s kterým jsme trávili poslední den
roku, tenhle den pro mne ztratil své kouzlo, a stal se úplně oyčejným všedním dnem.
Nebýt dlouholeté umanutosti mé drahé polovice, která tvrdošíjně trvala na tom, že
se budou dělat chlebíčky a bude se slavit u televize. Že to bylo rok od roku nudnější
nemusím asi ani říkat (Ještě tak kdybychom nebyli všichni celých 364 dní pořád pohromadě
tak bych ráda ten rodinný silvestr i absolvovala) Takže z každého dalšího silvestra jsem vždycky
měla osypky. Až do doby, kdy jednou naše rodina komplet ochořela a trávila
silvestra každý ve své posteli s čajíčky a léky. A zjistili jsme, že když si každý bude trávit
silvestr jak chce, vůbec nic se neděje a naopak jsou všichni šťastnější.

Takže už jsem trávila silvestra při knížce, tvořením, sezením u veterináře
a čekáním na to jak dopadne Bobešova operace, relaxačním vymalováváním,
sledováním všech tří dílů Pána prstenů a letos k tomu přibyl silvestr divadelní.
Ne že bych ho ztrávila v divadle, ale díky mánii polovice stahovat si a sledovat
různé staré filmy a občas nějaké divadelní představení, u čehož je schopný sedět
od jedné hodiny až do večera, jsem přišla na jedno úžasné divadelní představení
které je na silvestra jak dělané. Není to sice žádná třeskutá komedie, spíš je to
taková hořká komedie ze života, ovšem je to neskutečná one women show
Elišky Balzerové.
Hra se jmenuje Můj báječný rozvod irské autorky Geraldine Aron a světovou premiéru
měl v Galway v roce 2001.
Angelu Kennedyovou Lipskou opustí kvůli mladé milence po mnoha letech soužití manžel.
A ona se najednou musí srovnat s tím, že už není manželkou a matkou
a musí se učit žít sama jen se psem. Banální situace, kterou zažilo už mnoho žen.
Takže jak z tohoto vcelku smutného tématu udělat komedii ?
Vzít jednu skvělou herečku a nechat jí zahrát všech patnáct postav které ve hře
vystupují. A to udělala Eliška Balzerová naprosto luxusně. Záznam který jsem já
viděla je z Violy, ale hrál se i na Fidlovačce a po odchodu Elišky z tohoto divadla
se hraje i ve Studiu DVA. Úspěšně (200 repríz) se nehraje jen u nás, ale po celém světě.
A tak jsem zas ztrávila silvestra podle svého gusta ....



31 prosince 2017

Odrazovky, města obrazovky 1 ....



Díky moderní zástavbě a různým uměleckým dílům se
krásně fotí odrazovky. Protože když není k dispozici vodní hladina
vždycky se najde nějaká velká prosklená nebo naleštěná plocha kde se
najdou vhodné podmínky pro nafocení všelijakých odrazů.
U Kafky se mi to sice nepodařilo, ale ona motající se hlava má svůj krásně naleštěný
podstavec ....



Tak trochu panoptikum. Zvěčnila se i autorka Mrkající


Velká okna administrativních budov jsou také dobrý matroš




Tady představovat netřeba




Po Národní budeme pokračovat ještě i zítra ...


30 prosince 2017

Linie ....



Od kouzla vánočních trhů, plných drobných světýlek
a rozevlátosti se dnes přesuneme ke strohým liniím. Ty jsem
povětšinou objevila na budově OC Quadrio. Přes den vypadá jako každá
jiná administrativní budova, ale když se večer rozsvítí, tak to už je jiná...
Musím říct, že tahle dostavba nebo přestavba se mi hodně líbí, stejně
jako nově vznikající Palác Národní. Kvůli němu jsem vlastně při první procházce
Prahou udělala onu smyčku, protože když jsem jela kolem tramvají, bylo mi hned jasné, že sem
se musím vrátit budovu nafotit.

Je zvláštní, že když jsem byla podstatně mladší, nelíbila
se mi budova Nové scény. Připadalo mi to na té Národní až moc moderní.
Velké nadšení nebylo ani u Máje, a první vlaštovky moderní architektury
na Národní třídě, nakladatelství Albatros. Dneska mne naopak tyhle dostavby
začínají přitahovat a jsem vždy zvědavá jak vypadají hotové. Nicméně
o jedné doufám, že se jí nepodaří prosadit.





Některé fotky jsem trochu pootočila


Palác Národní. Vypadá tak trochu jak pobočka Čapího hnízda. I tady byl
použit prvek "prutů" na fasádě a i vchodová brána je celá z prutů. Bohužel fotka
byla natolik rozmazaná, že jsem jí nechtěla zveřejňovat. Počkám si až bude
hotovo a pak se vrátím



A zase Quadrio