16 června 2017

Něco z klášterních zahrad melckých ...




Klášterní zahrady přiléhající ke klášteru v Melku
nejsou sice tak zábavně koncipované jako zahrady Kittenbergerovské
přeci jen to nejsou a priori zahrady světské, nýbrž duchovní. I tak ale jsou
dost rozsáhlé, nicméně připomínají spíš anglický park. Stejně jak ty v Schilternu
jsou i ony dělené do jednotlivých tématických zahrad. A i tady jsem je nestihla projít
úplně celé, jen jsem si prošla část kolem Gardenpavilon a zahradu Rajskou
a Středozemní. Některé z květin se objevily v článcích Květinovém a o růžích.

Přijměte tedy pozvání na toulání po dalších krásných zahradních partiích ...


Světskou zábavnou část zastupuje Gardenpavilon umístěný v zahradě typu francouzského parku.
Jsou zde umístěná výtvarná díla dvou výtvarníků, dvojrozměrné podoby zvířat
a jedna Havraní alej. To jsou úžasné postavičky havranů v různých podobách.
Pro ty mám zvlášť přichystaný článek.





Zadní fronta pavilonu


Výsadba z opět krásných starých anglických a francouzských růží


Z netu jsem zas stáhla podobu vnitřní



A jdeme opět ven. Promenáda pod pavilonem


Průchod do Japonské relaxační zahrady


Tahle partička ruských turistů se mi neustále " pletla" pod nohy. Nebylo snad
jediné místo kam jsem dorazilaa oni se tam nemotali taky. Opravdu se motali,
i když viděli že něco fotím vlezli do záběru aniž by třeba chvilinku počkali.
Ono se vůbec většina ruských turistů kterých zde bylo také dost, chovalo jako by jim patřil
celý svět.


Průchod do zahrad Středozemní a Rajské. Rajská byla ukázka osázení a rozložení
záhonků v rajských dvorech káštěrů a Středozemní byla věnovaná jenom všem
možným bylinkám


A tady je jedna z plastik, které na vás vyjukávali z míst kde by jste je ani nečekali


Na různých místech byly nasypány dekorační oblázky a tak samozřejmě
jsem se pro jeden bez vybírání sehnula abych měla i odsud památeční. Ovšem nevím co si mám
o něm myslet ...Mrkající


Ve skutečnosti je ten kříž o dost viditelnější, a opravdu jsem si ho nevybírala.
Prd jsem viděla, protože jsem neměla brýle a tak jsem si jeden prostě sebrala.
Až když jsem ho měla v ruce jsem si všimla té kresby. Prostě klášter je klášter ....

15 června 2017

Klášterní toulání pokračuje ...



V minulém článku jsme skončili na třetím
nádvoří melckého kláštera. V jeho průchodu se skrývá začátek
prohlídkového okruhu. Tady ale také končí veškeré fotografování,
takže z interiéru mám jen celkem čtyři fotky. Dokonce i na netu najdete
jen minimum fotografií. Myslela jsem, že se v kostele někde ukryju
a potajnu něco cvanu, ale nešlo to. Protože já a zákazy spolu nějak moc nekamarádíme.
Jenže tady nademnou prostě vyhráli.

Klášter vešel ve větší známost také díky temnému středověkému thrileru
Umberta Ecca " Jméno růže " a jeho následnému filmovému zpracování s Seanem Connerym
a Mathewem Broderickem v rolích mnichů řešících záhadné vraždy osazenstva kláštera.
Je zvláštní vidět tu rozjásanou barokní tvář kláštera a představovat si tu středověkou.

Ostatně co stojí opravdu za to, je výhled z polokruhové terasy . Vidíte do širokého
okolí i na majestátní tok Dunaje.


Boční chodba, kde si můžete odpočinout, ale kterou se také vychází z prohlídkového
okruhu. Jedno z mála míst kde se dá fotit.


A takhle to vypadá po celé vyhlídkové trase. Tůristi, tůristi, tůristi ....


Část schodiště a .... schovat aparáty, vypnout mobily a strčit do kapes
a jen se spoléhat na svou paměť že zachová nějaké vzpomínky na krásné artefakty
a místnosti. Ostatně třeba v takové knihovně musíte zapojit i čichovou paměť. Ta směsice vůní z kožených
vazeb a starých pergamenů je velmi příjemná.


Na terasu se dostanete z krásného sálu o kterém si nejsem vůbec jistá
k čemu slouží. Ten výklad hodně chybí.


Socha sv.Kolomana který je patronem kláštera. Stojí na nádvoříčku pod vyhlídkovou terasou. Z něj
pak už je východ přes obchod se suvenýry do oné výše zmíněné chodby


Pár detailů z nádvoří. Patří věžím kostela sv.Petra a Pavla


Ještě pohledy z terasy na kostel



A jsme venku. Postranní "ulička" mezi klášterními budovami


A znovu chodba kde můžete spočinout ve stínu. Sluníčko bylo opravdu věc, která
možná mnoha lidem nedělala zrovna dobře, navíc Melk stojí na slunečném ostrohu nad slepým
ramenem Dunaje takže se do něj slunce opíralo plnou silou a míst kde byl stín bylo opravdu velmi málo




V rámci vstupného máte zaplacený vstup na Severní baštu a do klášterních zahrad.
Na baště je panoramatická terasa kde si můžete v 360° prohlédnout další
okolí kláštera. Mezi něj třeba patří tyto dvě věže


Protější bašta. Tyhle pozůstatky dávných dob už spíš připomínají středověk



Pohled na klášter z cesty k přístavišti lodí


A pohledy z města



Tenhle pohled mi trochu připomněl pohled na Piaristický klášter v Litomyšli
z Toulovcova náměstí


Jediný obrázek interiéru kostela, který jsem na netu našla


A tady si můžete udělat obrázek o celkové rozloze kláštera. Zcela vlevo jsou dvě
bašty mezi kterými je vchod na první menší nádvoří, pak velké nádvoří druhé,
část kláštera kde jsou vystavené klášterní artefakty, východ na terasu a cesta z ní
do přiléhajícího kostela. Přes nádvoří opět ven a na jednu z bašt. V pozadí
stojí Zahradní pavilon a k němu přiléhají klášterní zahrady. Ty se celé na fotografii
už nevešly. K pavilonu a jeho okolí se podíváme příště. Klášter Melk je doposud
" živým " klášterem, a navíc zde studuje 820 studentů na klášterním gymnáziu.




14 června 2017

Benediktinský klášter v Melku I ...




Údolí Wachau, je ..... no prostě úžasné a zajímavé.
Majestátní Dunaj, vesničky a městečka při jeho březích, skalnaté
ostrohy na kterých stojí množství zámků, zřícenin nebo klášterů. Vinice, meruňkové
a broskvové sady. To vše dohromady tvoří krásnou kulisu ať při jeho průjezdem na kolech,
autem anebo, a to hlavně, při plavbě lodí po Dunaji. A právě plavba po Dunaji byl ten asi největší
důvod proč jsem se na tenhle výlet vypravila. Ono totiž kdo jednou na lodi ztrávil pár let,
vždycky k nim a k řekám už bude tíhnout napořád.

Do městečka Melk, kde plavba začínala jsme se dopravili ze Schilternu autobusem
a už cesta po silnici naznačovala, že tedy alespoň já si tedy tu plavbu hodně užiju.
Autobus nás dovezl až na parkoviště ke vstupu do kláštera a měli jsme zde dvě a půl hodiny
individuálního volna kdy jsme mohli navštívit klášter, jeho zahrady či samotné městečko.

Toto o Melku říká inernet :

Osídlení této oblasti sahá daleko do historie, již v době kamenné se zde usadily početné kmeny. Později zde Římané postavili dvě strážní věže. Benediktýni zde žijí už téměř tisíc let, přivedl je sem v roce 1089 babenberský markrabě Leopold II. z Lambachu. Původně na tomto místě stával hrad, který od roku 976 sloužil jako sídlo markraběte Leopolda I. Jeho syn Leopold II. jej v roce 1098 věnoval řádu Benediktýnů a ti ho přeměnili na opevněný klášter. Roku 1113 sem byly převezeny ostatky svatého Kolomana a tím výrazně stoupla důležitost Melku.
Ve 12. století byla při tomto klášteře založena i škola a byly položeny základy knihovny. Již několik staletí zde pracují mniši, kteří se starají o veřejné gymnázium zaměřené na staré a nové jazyky a pečující také o duchovní podstatu člověka. Veškerý rozvoj byl zastaven v roce 1297, kdy klášter zasáhl obrovský požár. Celý komplex tehdy téměř lehl popelem. Další škody způsobily boje za reformace a dílo zkázy dodělal v roce 1683 vpád Turků.
V roce 1700 byly zbořeny staré hradní zdi a klášterní budovy. V letech 1702 až 1736 došlo k přestavbě celého objektu na barokní klášter podle plánů stavitele Jakoba Prandtauera. Projekt byl však dokončen až o celých 30 let později Josefem Munggenastem. Dnešní žluto-bílá podoba kláštera pochází právě z tohoto období. V roce 1978 pak proběhla další velká rekonstrukce celého 362 metrů dlouhého komplexu.
Prohlídku kláštera můžete začít na tzv. prelátském nádvoří s kašnou ze 17. století. Nejcennější prostory jsou ukryty v prelatuře a císařském traktu. V Obrazovém sále je k vidění freska Triumf sv. Benedikta od P. Trogera. V císařských pokojích kdysi přebývala řada státníků, mezi nimiž byl i Napoleon. V prostorné, 195 metrů dlouhé císařské galerii je možné si prohlédnout portréty rakouských panovníků. Zdejší mramorový sál vyzdobený Trogerovými freskami dříve sloužil k pořádání slavností a pro přijímání oficiálních návštěv. Unikátní je také knihovna, která se nachází ve dvou podlažích a obsahuje na 80 000 knih a 20 000 starých rukopisů.
Dominantou celého komplexu je klášterní kostel sv. Petra a Pavla z let 1702 - 1726, kterému vévodí dvě věže a 64 metrů vysoká kupole, z níž je nádherný výhled do okolí. V interiéru si můžete prohlédnout nádherné fresky od Johanna Michaela Rottmayra, které jsou spolu s dalšími prvky ukázkou čistého baroka. Velký mramorový oltář v chóru se sochami sv. Petra a Pavla pochází z let 1727 - 1733.
Klášter je místem, kde jsou uloženy dva cenné krucifixy. Jeden pochází z období kolem roku 1200, druhým je tzv. Melcký kříž pocházející z roku 1362. Oba dva jsou vykládané drahokamy a obsahují úlomek z údajného Ježíšova kříže.
V současnosti si v Melku můžete prohlédnout výstavu monitorující opatství od jeho počátků až do dnešních dní. Klášter Melk je v sezóně zpřístupněn turistům a každou celou hodinu se zde konají prohlídky. V dubnu a říjnu je otevřeno denně pouze do 17. hodin

Za sebe musím říct, že pocity byly smíšené. Na tuto návštěvu jsem se
hodně těšila, ale dost mne zklamala. Nejen tím, že se zde nesmí a to ani
za příplatek fotit, ale hlavně ohromnými davy lidí. Výstavní místnosti jsou dost
malé a tak pokud se dostanete mezi dvě skupiny turistů, musíte s nimi cupitat
jak gejša dál a dál. Dalším mínusem je, že ač sem jezdí mnoho návštěvníků
z Čech, ani sluchátka, ani průvodci nejsou k mání v češtině. A pokud máte
svou průvodkyni která by překládala i to není zrovna vítáno. Prý to zdržuje.
Takže individuální jeden a půl hodinová prohlídka se smrskla na půlhodinový
"průlet" a ven. Ovšem i tak jsem ráda že jsem to minimum co je k vidění
navštívila, protože jak knihovna, tak hlavně nádherný vrcholně barokní kostel
za to stojí.


Nad oním schodištěm v pozadí je parkoviště odkud je vstup
do kláštera. Nejdřív krásným parčíkem ....


... a pak mezi dvěmi baštami na první nádvoří ...

... to je ono ... Zde najdete informační středisko, prodej vstupenek
záchody a možnost odpočinku na lavičkách



Pohled na vstupní bránu z prvního nádvoří


Když projdete na druhé nádvoří ....



... uvidíte i tuto věž


... a když při průchodu na třetí nádvoří zvednete hlavu, uvidíte toto ...




... a konečně přes třetí nádvoří se dostanete ke schodům po kterých se
dostanete do veřejně přístupných částí ...




Tolik pro dnešek a příště budeme pokračovat ....

13 června 2017

Poslední pozdrav ze Schilternu ...



.... vyšel stylově. Podíváme se na aktéry fotek od Z a Ž.
Kittenbergerovské zahrady mají i své živé obyvatele, ostatně s jedněmi
z nich jste se už mohli vidět v prosincových článcích. Tehdy jsem měla nafocenou
lamu - modela. Tentokrát jsem vyfotila jedno zvířátko, které mnoho
cizinců v Rakousku hledá ve volné přírodě naprosto marně. Jde o to, že mnoho z nich
si plete Rakousko (Austria) s Austrálií (Australia) a hledají tu stále klokany a strašně se diví,
že tu nežijí. Ale tady v zahradách dva najdete. Ale nejen je, jsou tu i kozenky, kačeny
a ryby.



Na jezírku, kde byla v zimě nasvícená fontána, teď v létě drandila kačena s káčaty



V biotopovém jezírku se zase předváděli kapři. Stačilo si stoupnout na molo,
párkrát ráchnou rukou ve vodě a už se k vám začali sjíždět ze všech stran


O poznání plašší byly koi kapři v malém jezírku v umělé jeskyňce


Další novinkou je zahradní modelová železnice kde se prohání dvě vlakové soupravy








A to je vše. Přesuneme se o pár desítek kilometrů dál do městečka Melk
a jeho hlavní dominanty benediktinského kláštera ....