17 června 2016

Řebčíky a kosatce ....



A zase šupky hupky ke květům.
I když dnes nebudou moc barvičky, ale prostě není
každý den posvícení. Když se řekne řebčík představí si většina
zahrádkářek známou královskou korunu. Vyšší rostlinu v oranžové
nebo žluté barvě. Ale řebčík jsou i jiné formy. Fialové kostkované,
bílé .... stejně tak i kosatce. Obzvlášť ty skalkové nízké. Já mám jen
v modrofialové barvě, ale na výstavě byly i žluté nebo fialovonohnědé.
A sousedka má úžasnou modrokaramelovou nebo žlutohnědou kombinaci.




Řebčík může ale vypadat jako takový malý tulipánek s květem dolů







No a kydž už jsem zmínila tulipánky tak i ty tu jsou


Kdo z vás, by v téhle květince hledal narcis .... narcis to je a má
krásné jméno. Narcis sukničkový.



16 června 2016

Klášter v barokním areálu Skalka ....



Jako odbočka od kytek, nás dnes čeká první návštěva barokního
areálu Skalka nad Mníškem pod Brdy. Původně jsem myslela že celý areál
dám do sakrálek, ale byl by to tak rozsáhlý článek, že nakonec jsem se rozhodla
prokládat jednotlivými zastaveními to hafo kytkových fotek z výstavy.
Jako první co vás z areálu přivítá, pokud jdete směrem od městečka je znovu
zrekonstruovaná budova kláštera. No, on vlastně byl skoro znovu postavený, a proč
to poznáte podle jedné z fotek.

A co se o klášteru můžeme dozvědět z oficiálních stránek?

Dílo Kryštofa Dienzenhofera bylo dokončeno v r. 1694. Působili v něm nejprve benediktinští mniši, později františkáni. Po jejich odchodu v první třetině 19. století byl klášter ve správě Náboženské matice. Po 2. světové válce, v době poddolování skaleckého masivu, byl určen výnosem tehdejšího ministerstva školství a kultury (jež dalo souhlas k sejmutí střešní krytiny) de facto k zániku. Odkrytá budova brzy zchátrala, část stavebního materiálu byla rozkradena a použita na stavby v Mníšku a okolí.
Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz "Kající se sv. Maří Magdaléna" od Petra Brandla umístěný na stropě klášterního refektáře. Tato freska považovaná za jedno z nejvýznamnějších Brandlových děl se je zajímavá odklonem od tradiční barokní metody - kontrastního šerosvitu. Při poškození Skalky poddolováním v 50. letech bylo dílo přeneseno na plátno, zarámováno a umístěno v kostele sv. Václava v Mníšku.
Po listopadu 1989 dochází i k postupné obnově kláštera. V roce 1996 bylo stabilizováno dochované zdivo, resp. dozděny chybějící části a osazen nový krov. V červenci 1999 se v klášteře konaly první Dny otevřených dveří. V té době byl objekt již zastřešen, byly provedeny nové konstrukce stropů a v části budovy i podlahy.
Následovalo dvouleté období, v němž byla na jižní, východní a západní straně budovy osazena nová okna, provedeny elektrické rozvody v sále, chodbě a dvou menších místnostech a omítnuty stěny těchto prostor. Byla rovněž vydlážděna podlaha sálu. V červenci 2001 byl klášter znovu zpřístupněn veřejnosti - tentokrát byla součástí prohlídky i výstava historických dokumentů a předmětů včetně tří soch Jana Brokofa (Moudrost, Ctnost, Sv. Alexius), převezených zpět na Skalku ze hřbitova na mníšeckém náměstí, kde po léta chátraly.
Během dalšího roku byla obnovena štuková výzdoba sálu a dřevěná podlaha v bývalé ložnici hraběnky Čejkové, kde je možno vidět rovněž fragmenty původní výzdoby stěn. Ve vstupní chodbě byla položena dlažba a do zrestaurovaných ostění byly zasazeny nové dveře do sálu.
V roce 2005 byla postupně obnovena vnější omítka včetně fabionů na všech zdech kláštera.
Na podzim 2006 byla dokončena celková oprava fasády nanesením závěrečné barevné vrstvy omítky. V r. 2007 došlo náhradě provizorních vstupních dveří a dalších dveří uvnitř budovy replikami historických originálů.
O definitivním využití kláštera po úplném dokončení jeho rekonstrukce není dosud rozhodnuto.
V současné době slouží sál od jara do podzimu k občasným výstavám a koncertům.

Počítám, že tuhle sochu by brala do své sbírky Hanka. Však jsem taky
na ní myslela když jsem jí fotila. Jak jinak než sv. Jan Nepomucký. Okolo něj je jako
pět hvězd v jeho svatozáři vysázeno pět lip










A nakonec jsem si nechala jedinou zachovalou fotku, jak vypadal klášter
před rokem 1989 kdy se začalo z jeho obnovou. Jak je vidět na čb fotografii,
dnes vypadá klášter stejně jak v roce 1956. Ale to co z něj zbývalo v roce 1988
to už je něco jiného .... jak se tam píše, není to budova poničená válkou, ale lidskou
zlobou a lhostejností. Ostatně nedaleko od budovy kláštera jsou další dvě budovy
z areálu, které skončily o mnoho hůř.....






15 června 2016

Barevné elegie ..... modrá je stále dobrá



Dnešní výběr je pouze z jedné barvy. Modré.
Má různé valéry, je příjemná na podívání, je krásně chladivá ....
No co mám povídat. Je to moc příjemná a krásná barvička
a zaslouží si svůj vlastní článek .....

A vezmem to hezky od nejsvětlejších tónů. A kým jiným
než hořcem. Já ho mám strašně ráda, ale nikdy mi nevydrží. Nechápu
v čem dělám chybu, ale za celých třicet let jsem nebyla schopná
udržet ho při životě dýl jak měsíc. Přes zimu už vůbec ne. A to jsem si
ho už koupila ixkrát ....




Modré oči jako len ..... když se na ten len podívám
a představím si takové oči, až mi přejede mráz po zádech, protože
tak světlé oči musí vypadat hrozivě. Nevím kde k takovému přirovnání
předkové přišli. Leda že by za dřívějších časů byl len tmavší ....



Modrý hyacintovec jste u mne na blogu neviděli, i když mi kvetl.
Věděla jsem že ho mám nafocený lépe z výstavy, tak jsem ho doma ani nefotila.



Jó, hořcově modré oči, to už je jiná.A že jimi disponovalo a disponuje
spousty herců. Paul Newman, Henry Fonda, Robert Redford .....



No není to nádhera?



U těchto prvních snímků mne ještě nenapadlo si fotit i jmenovky
a tak vám přesně neřeknu co za zvonek zrovna tohle je. Ale vypadá krásně .....


Tady pro změnu ani cedulka nebyla, takže netuším která modrá
kráska tohle je.


Jirnice. Tak se jmenuje tahle modrá květinka. Znám jí, a možná i některé z vás,
v trochu jiné podobě ze záhonků. S menším a světlejším květem.










14 června 2016

Pár momentek .....


Opět si dáme oddych od kytiček s pár momentkami
ze zpáteční cesty. Na Moráni je řada krásných domů. Mne zaujal
tento, s dřevěným balkonem. Trochu se kácí, fotila jsem z blbého úhlu, protože
abych ho mohla nafotit rovně, musela bych stát proti němu, jenže tam nebyl chodník.



A balkon si trochu přiblížíme ....


Moc lidi z ulice nefotím, ale tenhle starý pán u Palackého sochy mne něčím zaujal
možná tím jak napjatě sledoval dění kolem sebe ....


Zeď Emauz se teď už bude zelenat jak o závod, ale zas
nebude vidět krajkoví stonků.


U Anděla kvetly pavlovnie a primárně jsem fotila jich květy. Slečna se tam tak nějak namotala ......


I když byla velmi mírná zima, připadaly mi jak kdyby byly omrzlé.
Jen na pár větvích byly zelené listy..... je to krásný strom
dokonce jsem měla semínka z něj vysetá a hodně mi jich vyrostlo, takže jsem
si nechala pár sazeniček. Jenže přes zimu uschly. Neměla jsem je tak na očích
a bylo vymalováno....


A dvě "profláknuté" panorama . Schválně jsem při focení téhle nezoomovala
protože se mi líbily ty mraky na obloze.


Tady už jsem to vzala na plný zoom seťáku. Mohla jsem fotit s dlouhým sklem
protože jsem měla sebou všechny objektivy které momentálně používám, ale
přiznávám, že už se mi nechtělo přehazovat objektiv ....S vyplazeným jazykem











13 června 2016

Orchideje a masožravky .....



Ze stejného zahradního parteru z kterého
byly minulé fotky, jsou i ty dnešní, byť o rostlinách zde
nafocených by se sice také dalo říct že jsou hajní
tedy ještě spíše luční, ale z luk nebo hájů
někde tropech. Ale jsou zde i druhy, které můžete
potkat i u nás. Jedná se o skupinu masožravek a orchidejí.
Řeknu vám, že vidět pěkně v centru Prahy tak krásné velké špirlice
rostoucí pod lípou je docela zajímavý pohled .....

Začneme orchidejemi, nečekejte však hýřivé barvy, tvary a velké kěty.
Jde o orchideje zemní, které dorůstají maximálně tak dvaceti centi na výšku.
I tak ale mohou směle soupeřit krásou se svými většími epyfitickými
kolegyněmi.



Zrovna tuto můžete potkat, i když už dost vzácně i u nás. Jedná se
o velmi ohrožený Vstavač nachový.


Tahle rostlinka sice není ani orchidej, ani masožravka ale byla s nimi ve skupině.
Myslím že budete hodně překvapeni druhem. Jde o klemátis. Jmenovitě Klematis Fremontův.


A už se dostáváme k těm masožravkám. Opravdu vydařené exponáty
Saracenií nebo také Špirlic.






Orchidej jménem Pleione se dá pěstovat u nás na skalkách normálně.
Je pravdou že nepatří zatím mezi nějak moc rozšířený druh, ale občas vidět
v nabídce skalniček je.



Střevičník pantoflíček myslím není nutné moc představovat.
Roste u nás, byť přísně chráněný. V této barevné kombinaci
ho volně v přirodsě nenajdete, ale i jeho původní žlutohnědá
je velmi krásná.