Klášter v barokním areálu Skalka ....

Jako odbočka od kytek, nás dnes čeká první návštěva barokního

areálu Skalka nad Mníškem pod Brdy. Původně jsem myslela že celý areál

dám do sakrálek, ale byl by to tak rozsáhlý článek, že nakonec jsem se rozhodla

prokládat jednotlivými zastaveními to hafo kytkových fotek z výstavy.

Jako první co vás z areálu přivítá, pokud jdete směrem od městečka je znovu

zrekonstruovaná budova kláštera. No, on vlastně byl skoro znovu postavený, a proč

to poznáte podle jedné z fotek.

A co se o klášteru můžeme dozvědět z oficiálních stránek?

Dílo Kryštofa Dienzenhofera bylo dokončeno v r. 1694. Působili v něm nejprve benediktinští mniši, později františkáni. Po jejich odchodu v první třetině 19. století byl klášter ve správě Náboženské matice. Po 2. světové válce, v době poddolování skaleckého masivu, byl určen výnosem tehdejšího ministerstva školství a kultury (jež dalo souhlas k sejmutí střešní krytiny) de facto k zániku. Odkrytá budova brzy zchátrala, část stavebního materiálu byla rozkradena a použita na stavby v Mníšku a okolí.

Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz "Kající se sv. Maří Magdaléna" od Petra Brandla umístěný na stropě klášterního refektáře. Tato freska považovaná za jedno z nejvýznamnějších Brandlových děl se je zajímavá odklonem od tradiční barokní metody - kontrastního šerosvitu. Při poškození Skalky poddolováním v 50. letech bylo dílo přeneseno na plátno, zarámováno a umístěno v kostele sv. Václava v Mníšku.

Po listopadu 1989 dochází i k postupné obnově kláštera. V roce 1996 bylo stabilizováno dochované zdivo, resp. dozděny chybějící části a osazen nový krov. V červenci 1999 se v klášteře konaly první Dny otevřených dveří. V té době byl objekt již zastřešen, byly provedeny nové konstrukce stropů a v části budovy i podlahy.

Následovalo dvouleté období, v němž byla na jižní, východní a západní straně budovy osazena nová okna, provedeny elektrické rozvody v sále, chodbě a dvou menších místnostech a omítnuty stěny těchto prostor. Byla rovněž vydlážděna podlaha sálu. V červenci 2001 byl klášter znovu zpřístupněn veřejnosti - tentokrát byla součástí prohlídky i výstava historických dokumentů a předmětů včetně tří soch Jana Brokofa (Moudrost, Ctnost, Sv. Alexius), převezených zpět na Skalku ze hřbitova na mníšeckém náměstí, kde po léta chátraly.

Během dalšího roku byla obnovena štuková výzdoba sálu a dřevěná podlaha v bývalé ložnici hraběnky Čejkové, kde je možno vidět rovněž fragmenty původní výzdoby stěn. Ve vstupní chodbě byla položena dlažba a do zrestaurovaných ostění byly zasazeny nové dveře do sálu.

V roce 2005 byla postupně obnovena vnější omítka včetně fabionů na všech zdech kláštera.

Na podzim 2006 byla dokončena celková oprava fasády nanesením závěrečné barevné vrstvy omítky. V r. 2007 došlo náhradě provizorních vstupních dveří a dalších dveří uvnitř budovy replikami historických originálů.

O definitivním využití kláštera po úplném dokončení jeho rekonstrukce není dosud rozhodnuto.

V současné době slouží sál od jara do podzimu k občasným výstavám a koncertům.

---

Počítám, že tuhle sochu by brala do své sbírky Hanka. Však jsem taky

na ní myslela když jsem jí fotila. Jak jinak než sv. Jan Nepomucký. Okolo něj je jako

pět hvězd v jeho svatozáři vysázeno pět lip

A nakonec jsem si nechala jedinou zachovalou fotku, jak vypadal klášter

před rokem 1989 kdy se začalo z jeho obnovou. Jak je vidět na čb fotografii,

dnes vypadá klášter stejně jak v roce 1956. Ale to co z něj zbývalo v roce 1988

to už je něco jiného .... jak se tam píše, není to budova poničená válkou, ale lidskou

zlobou a lhostejností. Ostatně nedaleko od budovy kláštera jsou další dvě budovy

z areálu, které skončily o mnoho hůř.....