Ještě z trav .....

Ještě pár posledních obrázků ze zasněžených

trav. Ty jsem fotila jinde než ty předcházející, na mýtině

kde sluníčko svítilo vždy jen bodově na nějaké místo. Trávy byly

jak pod šlehačkou nebo cukrovým sněhem a občas v nich lehce zajiskřilo

jak člověk okolo procházel a sluníčko tu a tam zasáhlo svým paprskem

nějakou vločku. Dneska to taky venku jiskří, ale v trávě kde

je docela solidní jinovatka, sníh ten už asi neuvidíme .....

---

Krajina v sněhovém hávu .....

Bylo to hezké, ale bylo toho dost .....

Tedy té zimní romantiky, na mě. Jó, být víc sněhu

ještě větší romantika mne čekala v podobě už čtyři roky

slibované projížďce v saních tažených koňmi. Není sníh, není

romantika. Ale mě naprosto těch pár dní vyhovovalo. Sněhu tak akorát,

mráz tak akorát, jen sluníčka bylo málo. Ale naštěstí jeden den

jsem s ním stihla nafotit takže i na tu zasněženou a

slunnou krajinku došlo .......

---

Tak nějak různě .....

..... o různých fotkách je tenhle článeček.

Jsou to obrázky kdy jsem si zkoušela a hrála a

využívala možností nového objektivu. Hlavně si myslím, že

jeho dobré kresby. A to i při velkém přiblížení.

A to já mám ráda, když je vidět i sebemenší detail.

Takže ještě něco málo sněhu.....

---

..... a ještě jednou

Začíná se pěkně oteplovat a tak si ještě

jednou střihnem trochu mraziva. Stejně to už asi bude

naposledy, tak proč ne ....

To je tak, když si člověk vymyslí do klubu na jedno

z témat měsíce Mráz. To zaručeně vyhraje a mráz nikde.

Je sice asi ještě brzy na to říkat si, že v únoru mrznout nebude,

ale určité zkušenosti z loňska by tu byly. Pozoruju to vždycky

při vybírání fotek do kalendáře. Čím dál tím míň je v zimních měsících

fotek opravdu se zimou. Možná i proto, že už tolik nelítám a nefotím.

Zatímco v minulých letech jsem mívala za měsíc tak pět šest fotovýprav

teď jsem zjistila, že mám třeba jen jednu jedinou. A přitom vlastně času mám stejně.

No jo, zlenivěla jsem, to je to celé. Navíc ani sebou moc už neberu psiska protože

Bačí už toho moc neujde, bolí ho zadní nožka což je úděl labíků, Bobeš

ten jak sami víte pořád haproval se zdravím a tak se procházky taky omezily,

a tak mne samotnou to ven moc netáhne....

---

Jako vždycky v zimě přijde řada na sušiny. Bez nebo s námrazou či sněhem

Ještě nějaké fotky ze sněhem a mrazem mám. I na střídačku s a bez slunka.

Tož zas příště .....

Modrobílá .......

...... a hodně studená je dnešní várka fotek.

Mám tady jedno místo, kam když nasněží chodím

lovit zajímavé snímky trávy. Je tam nějaké zvláštní proudění vzduchu,

protože ač pod kopcem, vždycky je tak zvláštně namrzlá. Ne zasněžená,

ale namrzlá. Jinovatka na ní vytváří zajímavé efekty

a na sluníčku se třpytí jak diamanty ......

---

I tato série vznikla díky telemakru, foceno ze vzdálenosti

zhruba půl metru.

Někdy to vypadá jak kdyby někdo na trávu namotal cukrovou vatu

Zprava ......

..... a zleva

Toliko pro dnešek, zítra bude zbytek ..... to pro případ, aby vám nebyla velká zima

Začínáme hlasovat .....

Tak moji milý, máme tu první

začátek hlasování nového ročníku sakrálek.

Moc příspěvků se zatím nesešlo, přeci jen je vidět

že si zas musíte zvyknout a navíc zima moc focení nepřeje.

A kdo se tedy účastní prvního kola?

1. Kostel sv. Vavřince Křenovice

(Frypat)

2. Kostel sv. Jana Křtitele Rokytnice nad Rokytnou

(Sceneryphoto)

3. Kostel Nanebevzetí Panny Marie Kytín

(VendyW)

Telemakro .....

Ne, nejde ani o tele, a už vůec ne o makro

jeho částí. Jak jsem psala minule, ten objektiv zvládne

nejen dost velký zoom, ale i makro. Stále samozřejmě to není

jak s plnohodnotným makroobjektivem, ale má to pro mne jednu ohromnou

výhodu. Že se nemusím plazit a shýbat a klekat, ale to co potřebuji si pěkně

přitáhnu k sobě. A zádečka si libují. Jak to funguje vám ukážu na dnešních

zkušebních fotkách.

---

Tenhle list jsem poprvé v režimi makro fotila ze vzdálenosti 2,5 m

Postupně jsem se přibližovala, takže tohle je fotka ze 2 m

Z metru a půl ......

...... a z metru

A stejně tak jako ze země si mohu přitahovat i z výšky. Opět vzdálenost

od objektu tak cca metr

I když větší přiblížení už hrozí i větším šumem. Tady ISO pevně nastavené

na 200. Na předchozí fotce to bylo O.K. Ale ono to taky závisí na světle.....

Když jsem fotila tyhle zkušební bylo zataženo a navíc jsem to fotila v lese.

I lopuchy jsem fotila zhruba z metru a půl.

Tohle už je za sluníčka, vzdálenost stejná a po šumu ani památky

Opět přitažené z výšky. Vzdálenost od objektivu ve výšce tak opět jeden metr.

U seťáku bych třeba v případě toho listu na zemi a aby byl vyfocen tak jak je,

musela klečet a fotit ze vzdálenosti tak dvaceti nebo deseti centi. Z větší vzdálenosti bych

pak musela dělat výřez a to dost brutální. Takže v určitých případech a dobrém

světle je tohle velká výhoda. Pro lepší případy mám ty předsádky k seťáku.

Příště vám ukážu ještě ty povedenější .....