Tak, a teď nějak nevím jak začít. Na tohle psaní jsem se
chystala už o něco dřív ale pořád nebyl ten správný čas. V hlavě jsem si sumírovala různé
začátky a podoby ale pořád to nebylo ono, nebo chyběl nějaký spouštěcí
impulz. Až včera přišel při shlédnutí jiného filmu.....
27.1. 2015 svět oslavil výročí objevení jednoho strašlivého tajemství. Šuškalo se o něm už
dříve, ale nikdo si nechtěl připustit že něco takového je opravdu možné. 27. ledna roku
1945 osvobodila sovětská vojska vyhlazovací koncentrační tábor Osvětim. To co se jim naskytlo
za podívanou se rovnalo snad jen pohledu do brány pekel.
Dodnes si nikdo nedokáže představit co ti lidé prožívali, co všechno je stála snaha o přežití.
Někteří rezignovali na lidství a stali se z nich udavači, jiní svým hrdinstvím pomohli přežít
jiným a sami za to zaplatili svým životem. Nelze soudit nikoho za nic. Protože sami nikdy nevíme
co bychom (ne)dokázali my, pokud bychom se dostali do takové situace.
A proč tedy toto povídání? Protože se k němu váží dva filmy které jsem v poslední době viděla
a které na mne hodně silně zapůsobili.
Tím prvním je film Colette, jehož scénář vznikl na podkladě jedné z povídek v knize
Arnošta Lustiga Židovská trilogie a to Colette: dívka z Antverp. Příběh belgické Židovky
Colette která díky své kráse a díky radě mladého vězně Viliho přežije jako jediná z rodiny
počáteční selekci při příjezdu do Osvětimi. Všimne si jí nejen onen mladík ale i fanatický a brutální
důstojník SS a zařadí jí do dílny která pod něj spadá a kde se třídí soukromý majetek Židů z
transportů, těch kteří šli okamžitě do plynu ale i těch kteří přežívají v hrůzných podmínkách
tábora. Zde se opět potká s Vilim a pomalu mezi nimi vzniká pouto jemné a křehké lásky na
hranici jejich životů a smrti. Co všechno museli prožít a prožívali tu nebudu vypisovat
protože by to působilo jako hloupé klišé. Nebudu ani rozebírat kvality filmu, protože tohle
neberu jako recenzi na něj. To už by byla jiná kapitola. I když trochu se zastavím u překvapivého
obsazení role Viliho Jiřím Mádlem. Mladým hercem z ranku komedií pro teenagery, který se
ovšem velmi dobře zhostil této nadmíru vážné role. Jde spíš o obsah, o výpověď toho co všechno
se dělo za zdmi tohoto děsivého výplodu choré lidské mysli, která něco tak nelidského byla schopna
vymyslet. O to co jsou všechno lidé schopni žít a přežít. Co v sobě dokáží zmobilizovat.
A jak dokáže taková zkušenost ničit lidské životy i v době dávno mírové .....
Tvrdý obchodník, hochštapler, děvkař, bonviván, člen NSDAP, sudetský Němec narozený
ve Svitavách, povrchní člověk za peníze pracující pro německou rozvědku Abwehr,
nositel titulu Spravedlivý mezi národy ..... ale také člověk. To všechno byl
Oskar Schindler. Ano řeč bude o filmu Schindlerův seznam.
Dlouhou dobu jsem ho neviděla. Ani v kině ani v televizi. Pak jsem narazila v knihovně
na knihu takže jsem si jí půjčila. Před nějakou dobou jsem chytila v televizi posledních
asi třicet minut filmu které mne dost zasáhly. A to podotýkám že kniha je ještě o dost tvrdší
než film. Takže včera byla volba naprosto jasná. Zhlédnout film celý. A bylo to tvrdé.
I když ještě stále přikrášlené.
Co vlastně přimělo obchodníka, kterému záleželo jen na penězích a vlastním prospěchu,
který parazitoval a kořistničil na okupovaných územích, člověka s názorem na Židy stejným
jako u všech nacistů, že to je méněcenná rasa aby se stal jejich ochráncem a zachráncem?
Byl to pohled na vyvražďování Židů při likvidaci krakovského ghetta? Nebo potřeba jejich
peněz, či to že se nabízeli jako velmi levná pracovní síla? Jedno je jisté že něco se v jeho
myšlení změnilo a on "své" Židy začal více poznávat a ochraňovat. Sám podvakrát velmi těsně
unikl zatčení gestapem díky svým známostem a díky velmi hojnému uplácení na všech možných
institucích. Když bylo zlikvidováno krakovské ghetto, většina "jeho" Židů byla přesunuta do KT
v Plaszowě kterému velel psychopatický velitel Amon Göth. Schindler s ním, samozřejmě za
velkou úplatu, dohodl přesun svých Židů do pobočného tábora u jeho továrny, kde byli v
relativnějším bezpečí. Když se v roce 1944 blížila Rudá armáda a tábor i vězni v něm měli být
zlikvidování vznikl onen slavný Schindlerův seznam, na který byli vypsáni všichni jeho Židé
které si vyžádal jako pracovní síly do své továrny v Čechách v Brněnci. Díky tomu se podařilo
zachránit 1098 Židů, povětšinou celých rodin a několik polských vězňů. Krátce před osvobozením
Brněnce se Schindler s ženou a několika dělníky z továrny od kterých potřeboval dosvědčit
svoje zásluhy opustili továrnu a zamířili k americkým liniím.
Po válce nějaký čas ještě působil v Německu ale později emigroval do Argentiny. kde se snažil
podnikat v chovu dobytka. Zkrachoval však a tak přijal pozvání některých ze "svých" Židů
a odjel do Izraele kde nějakou dobu žil díky jejich finační podpoře. Pracoval nějaký čas
jako vrátný v muzeu ovšem díky problémům z alkoholem byl propuštěn. V roce 58 se vrátil
do Německa kde se zas pokusil o podnikání které ale vždy skončilo krachem.
Oskar Schindler zemřel 9.10. 1974 ve věku 66 let. Dostal ocenění Spravedlivý mezi národy
a je pohřben na řínskokatolickém hřbitově na hoře Sijón v Jeruzalémě ......
A co říct o samotném filmu?
Tvrdý, silný i při troše přikrášlení.
Syrovost černobílých záběrů kde jen tu a tam probleskne jediná barevná skvrna
(červený kabátek malé holčičky která se snaží ukrýt při likvidaci ghetta, i její následné
exhumaci, kdy je u obou událostí Schindler svědkem, či plamínky svíček při oslavě
šábesu v koncentračním táboře). Skvělý herecký koncert Liama Neesona v roli Schindlera,
Ralpha Fiennese jako Amona Götha (volba herce podle mne skvělá, protože spojení ušlechtilé
a krásné tváře tohoto herce a role psychopatického monstra je perfektní) a Bena Kigsleyho
jako účetního Izáka Sterna je nezapomenutelný.
A silný konec při loučení s dělníky po vyhlášení kapitulace Německa se ani jednou neobešel
bez slzí. A to opravdu hodně tekly. A asi potečou vždycky ......
