Tak, a teď nějak nevím jak začít. Na tohle psaní jsem se
chystala už o něco dřív ale pořád nebyl ten správný čas. V hlavě jsem si sumírovala různé
začátky a podoby ale pořád to nebylo ono, nebo chyběl nějaký spouštěcí
impulz. Až včera přišel při shlédnutí jiného filmu.....
27.1. 2015 svět oslavil výročí objevení jednoho strašlivého tajemství. Šuškalo se o něm už
dříve, ale nikdo si nechtěl připustit že něco takového je opravdu možné. 27. ledna roku
1945 osvobodila sovětská vojska vyhlazovací koncentrační tábor Osvětim. To co se jim naskytlo
za podívanou se rovnalo snad jen pohledu do brány pekel.
Dodnes si nikdo nedokáže představit co ti lidé prožívali, co všechno je stála snaha o přežití.
Někteří rezignovali na lidství a stali se z nich udavači, jiní svým hrdinstvím pomohli přežít
jiným a sami za to zaplatili svým životem. Nelze soudit nikoho za nic. Protože sami nikdy nevíme
co bychom (ne)dokázali my, pokud bychom se dostali do takové situace.
A proč tedy toto povídání? Protože se k němu váží dva filmy které jsem v poslední době viděla
a které na mne hodně silně zapůsobili.
Tím prvním je film Colette, jehož scénář vznikl na podkladě jedné z povídek v knize
Arnošta Lustiga Židovská trilogie a to Colette: dívka z Antverp. Příběh belgické Židovky
Colette která díky své kráse a díky radě mladého vězně Viliho přežije jako jediná z rodiny
počáteční selekci při příjezdu do Osvětimi. Všimne si jí nejen onen mladík ale i fanatický a brutální
důstojník SS a zařadí jí do dílny která pod něj spadá a kde se třídí soukromý majetek Židů z
transportů, těch kteří šli okamžitě do plynu ale i těch kteří přežívají v hrůzných podmínkách
tábora. Zde se opět potká s Vilim a pomalu mezi nimi vzniká pouto jemné a křehké lásky na
hranici jejich životů a smrti. Co všechno museli prožít a prožívali tu nebudu vypisovat
protože by to působilo jako hloupé klišé. Nebudu ani rozebírat kvality filmu, protože tohle
neberu jako recenzi na něj. To už by byla jiná kapitola. I když trochu se zastavím u překvapivého
obsazení role Viliho Jiřím Mádlem. Mladým hercem z ranku komedií pro teenagery, který se
ovšem velmi dobře zhostil této nadmíru vážné role. Jde spíš o obsah, o výpověď toho co všechno
se dělo za zdmi tohoto děsivého výplodu choré lidské mysli, která něco tak nelidského byla schopna
vymyslet. O to co jsou všechno lidé schopni žít a přežít. Co v sobě dokáží zmobilizovat.
A jak dokáže taková zkušenost ničit lidské životy i v době dávno mírové .....
Tvrdý obchodník, hochštapler, děvkař, bonviván, člen NSDAP, sudetský Němec narozený
ve Svitavách, povrchní člověk za peníze pracující pro německou rozvědku Abwehr,
nositel titulu Spravedlivý mezi národy ..... ale také člověk. To všechno byl
Oskar Schindler. Ano řeč bude o filmu Schindlerův seznam.
Dlouhou dobu jsem ho neviděla. Ani v kině ani v televizi. Pak jsem narazila v knihovně
na knihu takže jsem si jí půjčila. Před nějakou dobou jsem chytila v televizi posledních
asi třicet minut filmu které mne dost zasáhly. A to podotýkám že kniha je ještě o dost tvrdší
než film. Takže včera byla volba naprosto jasná. Zhlédnout film celý. A bylo to tvrdé.
I když ještě stále přikrášlené.
Co vlastně přimělo obchodníka, kterému záleželo jen na penězích a vlastním prospěchu,
který parazitoval a kořistničil na okupovaných územích, člověka s názorem na Židy stejným
jako u všech nacistů, že to je méněcenná rasa aby se stal jejich ochráncem a zachráncem?
Byl to pohled na vyvražďování Židů při likvidaci krakovského ghetta? Nebo potřeba jejich
peněz, či to že se nabízeli jako velmi levná pracovní síla? Jedno je jisté že něco se v jeho
myšlení změnilo a on "své" Židy začal více poznávat a ochraňovat. Sám podvakrát velmi těsně
unikl zatčení gestapem díky svým známostem a díky velmi hojnému uplácení na všech možných
institucích. Když bylo zlikvidováno krakovské ghetto, většina "jeho" Židů byla přesunuta do KT
v Plaszowě kterému velel psychopatický velitel Amon Göth. Schindler s ním, samozřejmě za
velkou úplatu, dohodl přesun svých Židů do pobočného tábora u jeho továrny, kde byli v
relativnějším bezpečí. Když se v roce 1944 blížila Rudá armáda a tábor i vězni v něm měli být
zlikvidování vznikl onen slavný Schindlerův seznam, na který byli vypsáni všichni jeho Židé
které si vyžádal jako pracovní síly do své továrny v Čechách v Brněnci. Díky tomu se podařilo
zachránit 1098 Židů, povětšinou celých rodin a několik polských vězňů. Krátce před osvobozením
Brněnce se Schindler s ženou a několika dělníky z továrny od kterých potřeboval dosvědčit
svoje zásluhy opustili továrnu a zamířili k americkým liniím.
Po válce nějaký čas ještě působil v Německu ale později emigroval do Argentiny. kde se snažil
podnikat v chovu dobytka. Zkrachoval však a tak přijal pozvání některých ze "svých" Židů
a odjel do Izraele kde nějakou dobu žil díky jejich finační podpoře. Pracoval nějaký čas
jako vrátný v muzeu ovšem díky problémům z alkoholem byl propuštěn. V roce 58 se vrátil
do Německa kde se zas pokusil o podnikání které ale vždy skončilo krachem.
Oskar Schindler zemřel 9.10. 1974 ve věku 66 let. Dostal ocenění Spravedlivý mezi národy
a je pohřben na řínskokatolickém hřbitově na hoře Sijón v Jeruzalémě ......
A co říct o samotném filmu?
Tvrdý, silný i při troše přikrášlení.
Syrovost černobílých záběrů kde jen tu a tam probleskne jediná barevná skvrna
(červený kabátek malé holčičky která se snaží ukrýt při likvidaci ghetta, i její následné
exhumaci, kdy je u obou událostí Schindler svědkem, či plamínky svíček při oslavě
šábesu v koncentračním táboře). Skvělý herecký koncert Liama Neesona v roli Schindlera,
Ralpha Fiennese jako Amona Götha (volba herce podle mne skvělá, protože spojení ušlechtilé
a krásné tváře tohoto herce a role psychopatického monstra je perfektní) a Bena Kigsleyho
jako účetního Izáka Sterna je nezapomenutelný.
A silný konec při loučení s dělníky po vyhlášení kapitulace Německa se ani jednou neobešel
bez slzí. A to opravdu hodně tekly. A asi potečou vždycky ......
Mali by sme si to povinne opakovať aspoň raz za mesiac. Aby sa už nič podobné neopakovalo. Niečo začína iba kúsok na východ a my mlčíme ... odvraciame tvár, lebo sa bojíme pomenovať skutky mocných pravým menom. Ukrajina je zatiaľ stále ďaleko. 60 detských obetí je nič voči ... voči tomu, aby nás to zdvihlo z kresiel pred Tv, alebo v kinách pri takýchto filmoch. Nič sa nezmenilo, ničomu sme sa nepoučili. Zatiaľ je to "len" 60 detí. Nie sú naše, nepoznáme ich , ale tiež mali niektoré červené kabátky. Isto. Málo sme spoznali miulosť, že sme ľahostajní voči prítomnosti? Je naozaj tá Ukrajina až tak ďaleko?
OdpovědětVymazatPráve o tomto filme som ti chcela napísať na facebooku pod status o filme Sofiina voľba, ale potom som si všimla, že si mu venovala špeciálny status. Knihu Sofiina voľba som čítala veľmi dávno, film som videla neskôr, ale všetko to bolo asi ešte v dobe, kedy som mala silnejšie nervy a bola som schopná pozerať na rôzne zverstvá páchané na ľuďoch. Posledné roky nemôžem pozerať na žiadne násilie a preto som aj film Colette vypla asi ani nie po hodinovom pozeraní. A to si myslím, že som už aj tak vydržala pozerať dosť. Je to hrôza,čo sa tam dialo, pre mňa niečo nepredstaviteľné. Vieš, nad čím mnohokrát rozmýšľam? Čo si asi myslia dnešní potomkovia tých, ktorí tie zverstvá v koncentrákoch páchali. Myslíš, že sú iní?
OdpovědětVymazat[2]: Nevím, ale vzhledem k tomu jak se rozmáhá neonacistické hnutí mám dojem že stále sdílejí názory svých otců a dědů. Asi ale silnější to je v bývalých východních částech. Myslím že i kdyby se tahle zvěrstva připomínala pořád stejně přibývá mladých kteří si z toho dělají legraci nebo přímo projevují názor že jde o výmysl a že holocaust nikdy neexistoval. Dneska lituju jedné věci, že když jsem byla v lázních nešla jsem na besedu s paní která tam byla a která přežila Terezín i Osvětim. Byla dokonce i teď v televizi v pořadu o osvobození Osvětimi a to přímo natáčeném tam. Já bych dala vůbec návštěvu jakéhokoli KT jako povinný školní výlet.
OdpovědětVymazatJá na takové filmy vůbec nemůžu koukat, strašně na mě působí. Je mi špatně a nemůžu pořádně spát a když usnu, zdají se mi příšerné sny.
OdpovědětVymazatTyhle filmy jsou vždy velmi silné a ještě silnější jsou knihy. Připomenula jsi mi jeden film a nyní si nemohu vzpomenout, jak se jmenoval. Byl o německém zajatém důstojníkovi, který ještě dlouho po konci války byl v koncentračním táboře na Sibiři a táborový lékař, který věděl, že je nemocný a umře mu prozradil svůj za dlouhou dobu vypracovaný a připravený plán na útěk. Útěk z tábora se podařil, ale pak následovala osamocená cesta ze Sibiře do Německy, kdy mu byl v patách ruský mocný oficír. Němci v poslední fázi pomohl dokonce Žid, který ho schoval na noc a pak mu dal potřebné na další cestu. Důstojník byl už tak vyčerpaný, že i když zjistil, že ho uschoval Žid, odevzdal se mu. Myslela jsem, že ho udá, ale neudal a pomohl. Končilo to docela dojemně. Zbývalo přejít dlouhý most do bezpečné zóny, ale uprostřed mostu čekal na Němce jeho ruský pronásledovatel. Když k němu Nemec došel, Rus uvolnil cestu, sklapl podpatky a v pozoru mu salutoval. Prostě obdivoval to, co ten člověk dokázal..... To mi vždycky také tečou slzy. Osvětim bych se bála navštívit, i když se tam dneska pořádají zájezdy spojené s Krakovem. Tohle na mne působí strašně silně, zvlášť proto, že dalo by se říci na světě mír ještě nebyl a .....
OdpovědětVymazatStejně, jako Pižlík, na takovéto filmy nemohu koukat. Ale to mám u více žánrů filmů.
OdpovědětVymazatTvůj článek si přečtu později, Vendy.
OdpovědětVymazatVendy, možno ťa zaujmú fotky môjho syna z Osvienčimu.
OdpovědětVymazat[8]:Ešte som zabudla napísať, aby si si prečítala aj diskusiu pod fotkami. Vyskytujú sa v nej presne takí ľudia, o ktorých píšeš vo svojej odpovedi na môj komentár pod týmto článkom.
OdpovědětVymazat[9]: Díky za odkaz, podívám se. A je mi to naprosto jasné. Ono si stačilo přečíst komenty na ČSFD k tomu filmu.....
OdpovědětVymazatBohužel, připadá mi, že v mnoha lidech je tolik latentní závisti, nenávisti a potlačované agresivity v kombinaci se zbabělostí, že pokud se vytvoří společenské podmínky a vznikne na pohled vznešená, byť ve skutečnosti patologická myšlenka, najde se dost těch, kteří přiloží svou ruku ke strašnému dílu, což potvrzují mnohé lokální koflikty po celém světě. Nedívá se mi dobře na takové filmy, ale zaplaťpánbůh za ně.
OdpovědětVymazat[8]: Fotky úžasné (z hlediska fotografa) a příšerné. (Z hlediska těch co tam byly). Shariony o své návštěvě Osvětimi psala, že dost lidí z návštěvníků tam kolabuje. Že ty miliony ztrápených duší tam stále jsou a je to cítit široko daleko. Taky tam fotila a i z těch fotek to utrpení odkapává stejně jako s těch fotek tvého syna. A k těm komentům? Bylo, je a bude že stále se budou nacházet tací kteří to budou zpochybňovat. Eisenhower to řekl naprosto správně. Ale jak je vidět i přes tisíce fotografií, přes metry filmů takoví lidé jsou. A bohužel mezi mladou generací je jich víc a víc. Až zemře poslední žijící svědek nastane totální zpochybňování.
OdpovědětVymazat[12]: Tak já teď možná vypadámjako nějaký nemocný člověk, skuhrám jak mne to vysálo a při tom na to koukám. A třeba opakovaně. Není to tak, i mě to dělá problém. Ještě tak když ten film je čiročirá fantazie bez reálného základu i když to už vůbec nevyhledávám. Ale tady je nejhorší to že se to dělo. Ale myslím že stále by jsme měli vidět a mít na paměti ŽE se to dělo a že to bylo SKUTEČNOST.Ne vymyšlený scénář, ale realita. Historii bychom si měli připomínat stále a jakoukoli formou. Abychom nezapomínali, což strašně rádi děláme. Je ještě jeden americkej film kterej je snad ještě příšernější leč stejně pravdivý a to Šedá zóna. O židovských Sonderkomandech. Ten jsem viděla jen jednou a víckrát nechci.
OdpovědětVymazatSchindlerov zozam mam minimmalne trikrat nahraty, ani raz som to nepozrel. Ale hltal som jedneho nemeckeho poslanca snemovne, ktory sa s nim doverne poznal, navstevovali sa ako vyborni znamy. Rozpraval o nom detaily. Len pozitivne. To asi nemal robit, lebo onedlho jeho sameho chytili v hoteli s niekolkymi prostitutkami a mal obrovsky skandal, ktory ho stal karieru. Otazka je: Kto ho asi udal? A preco vlastne? Clovek bestia, je to v nas.
OdpovědětVymazatOprava: Ako vyborni, doverni znami...
OdpovědětVymazat[14]: Asi tak ..... a pak závist..... ta dokáže divy!
OdpovědětVymazatNikdy nesmie nastať doba spochybňovania.
OdpovědětVymazat[17]: Já to chápu, nikdo si to ale nechce připustit, že z jednoho de facto malého lokálního konfliktu se může stát něco o moc horšího. A zvlášť když je v tom zainteresovanej rozpínavej a arogantní Rus. Dneska se už tou rozpínavostí rétorikou pomalu přibližujou nacistům.
OdpovědětVymazatTak na tenhle film se asi nepodívám, protože to špatně nesu. Ale chápu, že takové filmy musí být, a zvlášť v dnešní době...
OdpovědětVymazat[19]: Ale, moc tě zdravím! Dlouho ses neukázala . Jasně, já to beru. Ale i když jsou kruté je dobře že jsou. Je to opravdu potřeba. Strašně moc zapomínáme a to by jsme neměli. Neříkám že se musí neustále udržovat nepřátelství mezi Německem a zbytkem světa, je potřeba si připomínat čeho jsou schopní někteří jednotliveci ......
OdpovědětVymazat[18]: V tomto si dovolím oponovať. Nebudem citovať nikoho, iba položím otázku. Koľko utečencov z vojnových oblastí Ukrajiny je na SK, v Čechách, v Nemecku, v Polsku, Maďarsku ...a kolko je ich v Rusku? Myslíš, že ľudia z vojnových oblastí Ukrajiny utekajú smerom k agresorovi? Majú pokazené kompasy, alebo nečítajú našu demokratickú tlač, tak nevedia? Hmmm...Poznám mladého muža, ktorý napriek tomu, že vyrástol od svojich 4 rokov na SK, ako Ukrajinský občan vo veku 28 rokov musel narukovať. On ale dezertoval do Ruska ... prečo sa nevrátil v podstate domov, na SK? Už keď nechcel do vojny ... Nad tým si ja dosť lámem hlavu. Nemám sa ho ale ako na to opýtať. Nejaké správy mi občas "dohodí" jeho mama, žijúca na SK Ja jej verím viac, ako ktorýmkoľvek nezávislým spravodajcom.
OdpovědětVymazatVendy, já do svých padesáti let nebyla schopná se na podobné filmy dívat, nemohla jsem číst ani knížky, jejichž děj se odehrává v lágrech. Vždycky jsem si představila svého tátu, který lágrem prošel.
OdpovědětVymazatZe Schindlerova seznamu jsem viděla jen ukázky. Přiznám se, že podobné filmy a četba jsou nad moje síly.
OdpovědětVymazatMáš dnes velmi silné téma, zatímco já plavu v pohádkovém světě, ty se procházíš reálným peklem. Které je sice minulostí, ale pořád peklem zůstává.
OdpovědětVymazatP.S. ještě bych chtěla pochválit tvou recenzi. Nebo tvůj článek o filmu, vlastně o filmech, není to klasická recenze, ale na mě zapůsobila, protože to nebereš z odborného filmového hlediska, ale z osobního pohledu. A už proto je mi tvé přiblížení filmů sympatičtější než nějaká profesionální recenze na filmovém měsíčníku.
OdpovědětVymazat[21]: Tak tohle je zajímavý jev, nad kterým by se dalo vážně zamyslet.
OdpovědětVymazatVčera jsem na Schindlerův seznam koukala a taky jsem brečela. Tyhle příběhy mě hrozně dojímají. Je to ale úžasnej film a měl by ho vidět každej na planetě.
OdpovědětVymazat[27]: Jasně, máš naprostou pravdu. Však už díky tobě si dávám pozor a tohle byla "výjímka" ...... jo je to opravdu krásný, smutný a krásný. Pokud se něco takového dá o tom říct.
OdpovědětVymazat[25]: Já to ani nebrala jako recenzi protože jsem to ani jako recenzi nebrala. Šlo o pocit, o to jak na mě zapůsobilo téma. Ono by se to ani nedalo srovnat, protože Colette by z toho vyšla co se týče zpracování, vizualizace byť byla natáčená v reálném prostředí Osvětimi, celkového vyznění a hlavně postsynchronů protože byla natáčená v angličtině, s palcem hodně, hodně dolů oproti ateliérovému Schindlerovi. I když Mádlův výkon byl překvapením. Ale co naplat ten chlapík se svou vizáží i když dělá co může prostě nebude nikdy v takové roli působit věrohodně.
OdpovědětVymazat[28]: "výjimka"!
OdpovědětVymazat[30]: No snad mne omluví probdělá a pronervovaná noc! Ano, díky Čerfovi se zas divím a šklebím nad holt(d)ováním..... a že toho sakra pořád vidím
OdpovědětVymazat[31]: To chci zrovna dát jako další příspěvek do češtinářskýho koutku. Sice už to bylo řešený mnohokrát, ale nesmí mi to tam chybět ;)
OdpovědětVymazat[5]: Marijo, nejmenoval se ten film Bílé peklo? Našla jsem na čsfd, a mohlo by to být ono...
OdpovědětVymazatTo, že návštěva Osvětimi je silná a hodně lidí ji nezvládne mi říkalo už spousta známých. Jsem teď až do června v Polsku, takže se chystám i na tyhle smutné výlety. Je to prostě místo, kam by se každý měl podívat.
OdpovědětVymazat[34]: Ano, patří mazi ty filmy které tě drží v určitém "zajetí" po shlédnutí ještě hodně dlouho. A těsne po jejich konci sedíš a jen čučíš. Nic jiného nemůžeš. Takhle třeba na mne působí i film Karamazovi. Colette není až tak dobrý, myslím řemeslně, film. Ale obsahově ho hodně silný. Je zvláštní že oba filmy mají stejnou jednu dějovou linku. A to že se psychopatický nacistický oficír zamiluje do židovky. A oba zvráceně ukájí to že mají nad nimi neomezenou moc, že je můžou kdykoliv zabít ale ani jeden to neudělá. Naopak, oba se nemohou té lásky zbavit ..... a oba nakonec špatně skončí . Narozdíl od těch svých obětí.
OdpovědětVymazatKaramazovi! To je pro mě osobně geniální film, který naprosto miluju. Když jsem ho viděla poprvé, úplně mě fascinoval.
OdpovědětVymazat[36]: A to všechno umocněné skvělými hereckými výkony Dejvičáků z něj dělá něco naprosto skvělého. Myslím že těch filmů bych asi našla pár které tak působí, ještě to je z válečných Tucet špinavců a z úplně jiného ranku The Wall.
OdpovědětVymazat