Vídeň 13.12. ..... pelmel závěrečný

Na konec povídání o našm vídeňském toulání vám chci ukázat

pár kostelů které jsem vyfotila letem světem při vlání za průvodkyní i při už podstatně pomalejším návratu na místo srazu kde nás měl vyzvednout autobus. Nejvíc času jsem samozřejmě věnovala dómu sv. Štěpána, ale ten bude, jak už jsem ohlašovala jako závěrečná tečka za Sakrálními stavbami a tak na něj budete muset počkat až do března. Zbylé obrázky z bloumání jsem dala do dvou koláží protože jinak by jich bylo už moc a jak je známé dlouhé články moc netáhnou .....

---

Jako malá ochutnávka průčelí kostela sv. Štěpána

V tomto nenápadném kostele Kapucínského kláštera se skrývá tzv. Kapucínská (Císařská) hrobka.

Jsou zde pohřbeni příslušníci bývalého císařského habsburského rodu od roku 1633 až do roku 2011. Místo posledního odpočinku zde našlo 149 příslušníků rodu, 12 císařů, 19 císařoven a královen. Nejkrásnější sarkofág patří Marii Terezii a jejímu muži Františku I. Lotrinskému. Nejobyčejnější zas jejich synovi Josefu II. Jsou zde i sarkofágy Alžběty Bavorské (Sisi) a jejího syna korunního prince Rudolfa. Posledním císařem (činným) zde pohřbeným je František Josef I. Poslední bývalou císařovnou zde pohřbenou je v roce 89 císařovna Zita a v roce 2011 zde byl pohřben její nejstarší syn, bývalý korunní princ Otto Habsburský.

Zatímco v Kapucínském kostele leží ostatky Habsburků, zde v kostele sv. Augustina v Loretánské kapli leží ve stříbrných urnách jejich srdce. Kostel sv. Augustina přiléhá k Hofburgu a byl nejdůležitěšjším kostelem v monarchii. Habsburkové se zde ženili, ale i abdikovali. Ženil se zde i Napoleon Bonaparte když si bral za ženu Marii Luisu Habsburskou. Jako jedna z mála je zde pohřbená i nejoblíbenější dcera Marie Terezie Marie Kristýna.

Za pochodu focený kostel sv. Michala na Michalplatz. I tento kostel patří do areálu Hofburgu asloužil jako farní dvorský kostel. Je nejstarším kostelem ve Vídni . Zakladatelé jsou možní dva. Buď křižácký vévoda Leopold VI. nebo český král železný a zlatý Přemysl Otakar II. V podkrovní místnosti vedlejšího domu žil skladatel Joseph Haydn který složil císařskou hymnu (Zachovej nám Hospodine .....) která byla rakouskou státní hymnou do roku 1918 pak znovu od roku 1929 - 1938 (Budiž nekonečně požehnána ) a aby se to nepletlo od roku 1841 je melodií německé státní hymny (Deutchland, Deutchland über alles .... nechvalně známá z dob nacismu) a nyní je německou hymnou její třetí sloka (Jednota a právo a svoboda pro německou vlast.... Taky to zní pěkně nabubřele), po smrti W.A.Mozarta zde byla premiéra jeho Requiem kde Haydn jako sedmnáctiletý hrál na varhany

Jeden kostel neznámý, odbočky už se dceři dělat nechtělo

Kostel sv. Jana Křtitele (snad)

A teď už slíbené koláže. Na dvou centálních obrázcích je jedno z ramen Dunaje a restaurace nad ním ve večerním hávu, dům vedle kostela sv. Štěpána, béžová budova a socha jezdce je Albertina, bývalé soukromé apartmány příslušníků habsburského rodu a nejzasší část Hofburgu, dnes významná galerie a muzeum.

Zde je ústřední fotografií pomník admirála Wilhelma von Tegetthoff který byl nejvýznamějším admirálem v historii rakouského námořnictva a proslavil se v době prusko - rakouské války a dovezl z Mexika zdárně tělo popraveného mexického císaře Maxmiliána Habsburského, stojící na křižovatce u Prátru asamotné velké ruské kolo v Prátru.

A co by byla samozřejmě vídeň bez Sachera? No, my ho nikde nenašly, a už určitě ne v téhle restauraci. Je to s ním takové dost složité. Vznikl sice na této adrese ale cukrář který jej vymyslel se ve zlém rozešel s ředitelem a odešel i s receptem jinam. Dnes si ho můžete dát buď v Café Hawelka nebo Café Schwarzenberk.

Barevný strop patří k nejmodernějšímu hotelu ve Vídni stojícím na břehu ramena Dunaje a je to promítání mořského dna. Ono vůbec různé projekce všeho druhu na budovy jsou ve Vídni dosti oblíbené. Další byla ve stejném hotelu až zcela v nejhořejším patře. A nedalo mi vyfotit nádherné ozdoby z papírmaše které prodávali na trhu na MariaThereziaplatz.

K těm trhům ještě něco. Nejsou jen u Radnice, ty jsou nejznámější, ale na každém možném volném placu. Krásně ozdobené, krásně nasvícenéa s krásnými vánočními věcmi. Moc kýčů se tu nenajde, všechno jsou povětšině ruční práce a věci vstahující se k vánocům. A pak různé mňamky a klasické punče a svařáky do originálních hrnečků. Každý s trhů má svůj hrneček. U Schönbrunnu to byly bílé s černou siluetou zámku, u sv. Štěpána modré botičky s panoramatem Vídně, ty samé ale v červeném na Mariapltzu, srdíčkové u Radnice. Můžete si je buď nechat nebo vám za ně vrátí zálohu 2,50 euro. Na účastnících zájezdu bylo vidět podle počtu hrnečků které si nesli že se pilně věnovali konzumaci a sběru suvenýrů. Tímto se tedy loučíme s Vídní abychom se zase vrátili k náladovkám z české kotliny ..... třeba ke kvetoucím pampeliškám na Štědrý den .....

Silvestr pod psa ......

Vážení ..... tak jsem velmi, ale velmi pohoršen.

Přišel jsem na to, že ač mám vlastně svůj blog, panička mi moc často prostor tedy nedává. Spíš vlastně vůbec ne.

Takže jsem se rozhodl že to musím napravit a povědět vám jak moc bolestivě jsem se musel připomenout.

Před nějakými čtrnácti dny jsem tu zahlédl, že si na mne panička vzpoměla a že prý chce aby jste mi drželi palce, protože jsem nějakej nemocnej. Vyjímečně měla pravdu, jenže to ještě ani ona a vlastně ani já jsme nevěděli až jak moc nemocnej. Začalo to tím, že jsem pomalu přestával chodit. Plouhal jsem se a nemohl pořádně zplachtit ze schodů jak jsem byl zvyklej.Když jsem to udělal naposled přistál jsem na čumáku a nemohl se chvíli ani zvednout. Druhej den už jsem chodil dost špatně a panička mne vzala k našemu psímu panu dochtórovi. Ten se na mě podíval, prohmatal, zrentgenoval a řekl že to je od zad. Sakra, já vím že se říká že se pánečkové po čase začínají podobat svým psům, ale tohle bylo naopak! Já se začal s těma bolavejma zádama podobat paničce!! Tak jsem dostal jedno bodnutí a panička si mě zas odvezla domů. Hejčkala mě a pečovala o mě, to se musí nechat a mě se trošičku ulevilo. Druhý den mi páneček přinesl léky a začali mne léčit. Jenže ono to zabíralo jen trochu a mě to bolelo pořád. Jenže nějak jsem to nemohl říct a hlavně jsem neuměl říct kde mě to bolí. Při další kontrole mi pan dochtór prohmatal záda, ale zase se mu nelíbilo že necukám nohou když mi do ní píchá tak jak bych měl a udělal mi další rentgen. Jenže to bylo pěkně vypráskaný protože mi neřekl že budu u toho muset spát. Jen se okolo mě chvilku motal a najednu byla tma a já si už nic nepamatuju. Když jsem se vzbudil už jsem byl zase doma ve svý kleci a bylo mi jak po hóóódně velkým flámu Motala se mi hlava, motaly se mi packy a když jsem chtěl udělat krok vůbec mě neposlouchaly jako by ani nebyly moje.

No co vám budu vyprávět, určitě už jste to někdy přepískli s pitím a víte jak vám po tom bylo .....

Na rentgenu prý je všechno v pořádku ale já měl jiný, trochu dost delikátní problém. Nějak jsem se nemohl .... no vytento. Prostě nějak mi to ve střevech tím že jsem se nemohl dostatečně hýbat zatuhlo či co a tak jsem musel absolvovat olejovou kůru. Z obou konců. Ostuda, ostuda, ostuda. Blemcat olej z misky mi zas takovej problém nedělalo, měl jsem docela hlad a navíc o tak pěkně klouzalo do krku, ale z toho druhýho konce, jéžiš to vám byl trapas! Jak jsem byl rád že se to za dva tři dny spravilo a já nemusel snášet tu potupu. Jenže pořád i přes prášky to nebylo ono, měl jsem furt bolesti, nemohl dlouho chodit, a vůbec jsem se celkově moc necejtil. I když jsem byl asi jedinej. Panička chodila okolo mě a krčila nos že prej smrdím jak prochc....j bezdomáč. Tak ono je fakt že jsem se tu a tam bolestí trochu počůral, zvlášť když mne snášeli ze schodů a někdy i když jsem si vlezl do pelíšku, ale zase komu se to někdy nestalo.

A mě bylo hůř a hůř, začal jsem i zvracet a tak mě zas naložili do auta a hurá k dochtórovi. Prohmatal, poslechnul mě a zkonstatoval že mám žaludek plnej plynů a proto mne to nutí zvracet. Zase píchnul pigáro a jelo se odpočívat. Trochu se to vylepšilo, ale jen na chvíli. Přesně do Silvestra. To už se mi udělalo vážně tak šoufl že jsem se dal do zvracení a zvracel a zvracel až jsem se z toho neudržel ani na nohou. Byli tu všichni členové smečky a tak hustili do paničky ať zavolá dochtórovi co se mnou. Ten náš to nebral tak se zkusil jinej. Ještě že jsou tu na to malý město čtyři. Řekl že máme za třičtvrtě hodiny přijet. Jak pak svěřila panička Lucce byla to pro ní nejdelší třičtvrtěhodina za poslední dobu a že měla hrozně moc velkej strach . No já se jí ani nedivím, fákt jsem vypadal bídně. Umolousanou tlamu, slintal jsem jak dement, ležel jak lemra a pořád hejkal. Když mne u dochtóra vyklopili na stůl tak jsem se už ani moc nebránil. Dochtór chtěl vědět od kdy je mi bídně, co se mnou kdo dělal a podobný ty voloviny. Pak mne začal rentgenovat, všelijak nakrucovat, pak zase natahovat, rejdit mi po břiše nějakou divnou věcí a tak furt dokola. Už jsem toho měl plný kecky a tak jsem mu pro radost poblil celej ten stůl na kterým mne prohlížel. On ale byl nějaká silná nátura protože mě ještě začal uklidňovat že se nic neděje. Když už nás asi počtvrtý poslal za dveře a zase vzal zpátky prohlásil že se mu to vůbec nelíbí, že se mu vůbec nelíbí jak vypadám (není divu, já se sám sobě taky rozhodně nelíbil vypadal jsem jak kdyby mne vytáhli odněkud ze stoky a ne jako mnohonásobnej šampión) a že mne bude muset operovat. No to byla rána! Panička jen zalapala po dechu a já čekal že mu to zatrhne. Ale ouha, on jí přesvědčil argumentem že mi sice může dát injekci proti tomu hnusnýmu zvracení ale že vypadám tak bídně že bych taky nemusel do rána vydržet. A to byl argument na kterej panička slyšela!

A bylo to tu zas, nejdřív injekce pak něco čuchnout a najednou jsem ležel na zemi, na sobě nataženej takovej divnej dírkovanej návlek v kterým vypadám jako nějakej pofidérní salám, v břiše díru a motá se kolem mě taková mladá pěkná sestřička. Nakonec se ukázalo že jsem vůbec neměl problémy se zády i když všechno na to ukazovalo, ale že mám něco čemu se říká zánět slinivky břišní. A to že prý vůbec není nic dobrého. Podle toho jak mi těch čtrnáct dní bylo to opravdu není nic moc fajného. Silvestra jsem prospal, panička s Luckou taky vypadaly na to že co chvíli zvadnou, páneček to zapíchnul už v deset a prej to všechno jak měli o mne strašnej strach a měli nervy v kýblu. Ale to asi přeháněli protože jediný co bylo v kýblu byla voda s šampónem kterou mi furt panička matlala tlamu a nohy abych nebyl oslizlej a počůranej a žádný nervy jsem tam fákt neviděl ! To mi můžete sakra věřit !!

Kostel sv. Václava Mníšek pod Brdy

Jezdíc už 14 let na chatu, byla by velká

ostuda nepředstavit blíže kostel zasvěcený patronovi české země a mému, sv. Václavovi. Je dominantou náměstí a jeho podoba vám padne do oka v mnoha českých filmech. Ať už opravdu v těch pro pamětníky (Pacientka dr. Hegla) tak v těch novějších (Copak je to za vojáka) nebo v serii českých kriminálek. Nutno podotknout že náměstí samo se od třicátých let minulého století moc nezměnilo.

Co říká o kostelu net:

Další významnou památkou Mníšku je kostel sv. Václava. Nachází se uprostřed hlavního náměstí F. X. Svobody a je obehnán masivní obvodovou zdí.Barokní kostel byl postaven v letech 1743-1756. Jeho zakladatelem byl Ignác Unwert a stavitelem pravděpodobně Kilián Dienzenhofer mladší.

Hlavní rokokový oltář z dílny Ignáce Platzera je netypický tím, že je vyzdoben pouze sochami světců bez obvyklého ústředního obrazu. Autorem nástropních fresek je Jan Václav Spitzer. Pod pozdně barokní kazatelnou je umístěno empírové sousoší Unwertů od Václava Prachnera.

---

A co naučná stezka:

Moc obsáhlého z historie tohoto kostela jsem na netu nenašla ale snad to bude stačit .....

Vyhlášení výsledků devátého kola soutěže....

Tak tu máme konec roku a zároveň vyhlášení

výsledků devátého kola sakrálních staveb. Co říct ..... že vyhrál

jasný favorit nebo že bylo příspěvků málo? Tak můžu bejt ráda že vůbec nějaké jsou.

A poznatek v tom, že takhle dlouhá výměna či projekt asi lidi za chvíli přestaně bavit. Špatná propagace?

Malá povědomost? Nebo celková nepřehlednost mého blogu a tím pádem nezájem o ní informovat (jak mi bylo naznačeno adminkou když jsem psala do Infokoutku). Nechuť k focení těhle staveb ( zvala jsem i členy fotoklubu) nebo že by to ostatním blogerům zavánělo nějakou církevní propagandou? Nevím ..... možná už i chápu rozčarování původní zakladatelky téhle výměny i to že všechno nakonec odpískala. Stejně jako pokaždé s příchodem nového roku doufám že bude lepší než ten předchozí a on není, doufám že alespoň tahle výměna bude výjimka a dojde svého šťastného konce. Že alespoň něco se zlepší .

A jak všechno nakonec dopadlo?

Kostely

1. Kostel sv. Maří Magdaleny Deštné

(Frypat)

Kaple

1. Kaple sv. Cyrila a Metoděje na Radhošti

(MarijaKes)

Vídeň 13.12. .....Výzdoba

Na co jsem se těšila a to hodně,

byla vánoční světýlková výzdoba. Viděla

jsem už něco málo na fotkách dcery z před čtyř let.

Naživo nezklamala už výzdoba u Radnice, ta byla opravdu

nádherná, ale když se rozsvítili nad hlavami miliony světýlek v

ulicích ať už jako ohromné zámecké lustry, nebo světelné záclony

či v podobě ohromných vánočních koulí bylo to opravdu něco ......

A že to zaujalo nejen mne ale i stovky ostatních turistů bylo

vidět na tom jak všichni s hlavami v záklonu a s různými

Iphony, Ipody nebo tablety zuřivě fotí a fotí ....

---

Za světla sice je výzdoba zajímavá .....

...... ale až teprve za tmy vynikne její krása

Výzdoba je vlastně jak se ukázalo stále stejná, ale myslím si že stále je jí rok co rok okouzleno mnoho lidí ....

Vídeň 13.12 ......Vánoční trhy před radnicí

Než jsme se prodraly davy lidí

kteří se soustřeďovali na trhy ať už

na Michalplatzu, nebo na MariaTheresiaplatzu

pomalu se setmělo a tak jsme se po Okružní třídě pomalu

vydaly k místu kam směřují kroky všech návštěvníků předvánoční

Vídně a to na centrální trhy u Radnice. Jsou to trhy proslulé, velké a

neprůchodné. Tady když se dostanete do proudu lidí těžko se z něj vymaníte.

Připadáte si jak sardinky v hejnu, a pokud nesnášíte návaly, fronty a mačkání tak se

jim zdaleka vyhněte. Ale pokud máte rádi světelnou show kterou je vánoční osvětlení

vzhůru k Radnici! Nejen pro nádhernou kulisu kterou jim osvětlená budova Radnice

tvoří, ale i pro nazdobené ohromné platany a buky v parku kde se trhy pořádají.

Takže díky davům jsme se už nedostaly k tomu poslednímu asi už čtvrtému

punčíku ani ke stánkům tak jsem se snažila už jen fotit. A ani to moc

nešlo protože do mne neustále někdo strkal ..... nakonec jsme to

vzdaly a okolo Burgtheatru a přes Volksgarten jsme se daly

na pomalou zpáteční cestu na místo srazu k odjezdu.

A aby jsme si zas trochu odpočinuly a zahřály se,

když už nevyšel ten punč zašly jsme si na co?

Na Vídeňskou kávu ....

Jenže jsme zjistily něco co už někteří ví.

A to, že s vídeňskou kávou je to stejné jako se

španělským ptáčkem. Prostě ve Vídni nic takového

neexistuje. Tedy ne v takové podobě jakou ji známe od

nás s kaváren a cukráren. Ano je tu v nabídce Wiener melange kaffe

ale není to to co budete čekat že dostanete. Je to sice opravdu výborná

voňavá káva jenže ne se šlehačkou ale mléčnou pěnou. To co by se nejvíc podobalo

tomu co známe od nás se jmenuje Einspänner, je to káva která se podává se šlehačkou,

ale ve Vídni se pije právě Wiener Melange. Do půlky hrnku nebo sklínky černá překapaná

káva s horkým mlékem a navrch s mléčnou pěnou. Budete sice chvíli koukat co že vám

to donesli ale pochutnáte si stejně jako by jste si pochutnali na "vídni" u nás doma.

A možná i víc. Protože v útulné a voňavé kavárničce s nevtíravou vánoční hudbou

příjemným a usměvavým personálem který vám rád promine i špatné skloňování

a naopak uvítá že se snažíte s nimi mluvit, i když prachbídně, jejich rodnou

řečí, pěkně v teploučku vám zachutná všechno. A hlavně je tu klid.

Žádné davy lidí které mi popravdě, ač je mám ráda, už lezly

na nervy.

Radnice byla dokončena v roce 1883 v novogotickém slohu Friedrichem von Schmidtem. Reprezentativní stavba je sídlem městské správy a zemského parlamentu a hlavní městskou vládní budovou. Na vrcholku 100 metrové věže stojí 3,5 metru vysoká a 1 800 kilogramů vážící postava rytíře "Rathausmann", který se stal symbolem města Vídně, byl darem zámečnického mistra Wilhelma Ludwiga. Přístup k radnici lemuje osm soch z roku 1867 představujících významné Rakušany.

Naproti ní stojí Hradní divadlo. Vzniklo jako náhrada za Dvorní a národní divadlo, které dal Josef II. postavit roku 1776 na náměstí sv. Michala. Hradní divadlo postavili v letech 1874 - 1888 Gottfried Semper a Karl von Hasenauer. Bohatě členěnou fasádu zdobí v prostřední části reliéf "Bakchův průvod". Hlediště má 1 310 míst k sezení a 210 k stání. Dlouhá leta byl členem hereckého souboru i Pavel Landovský po své emigraci stejně jako Juraj Kukura.

---

Radnice tak jak je na ni pohled od Heldenplatzu

Než se k Radnici dojde míjíte tuto budovu, rakouský Parlament. Budova Parlamentu byla postavena ve stylu klasického řeckého stavitelství v letech 1873 - 1883 a je dílem Theophila Hansense. U příjezdové rampy se skví monumentální kašna Pallas Athény od Karla Kundmanna. Ležící postavy představují řeky Dunaj, Inn, Labe a Vltavu. Vlevo mramorové sedící postavy představují Herodota, Polybia, Thukydida a Xenophonta, vpravo Sallusta, Caesara, Tacita a Livia. V trojúhelníkovém štítu nad portikem jsou postavy znázorňující 17 národů rakouské monarchie. V budově se konají zasedání Národní a Spolkové rady.

Pallas Athéna

Pomalu se vynořující Rathaus ......

........ a houstnoucí davy návštěvníků trhů

Vítá vás Vídeňský Ježíškův trh

Osvětlená radnice působí na pozadí tmavé oblohy jak namalovaná

Dva pohledy na Burgtheater

A jelikož je článek sám o sobě dlouhý a fotek dost a dost ze zbylé výzdoby v parku jsem udělala koláže

Tím se pomalu končí procházka po předvánoční Vídni čekají nás ještě dva pohledy na vánoční světelnou výzdobu a na pár kostelů které jsme potkaly při toulkách uličkami ......

Zase jednou diplom .....

Tak se nějak přihodilo, že jsem zas jednou dostala

za odměnu diplom .... od MirkaČ. z blogu Mirkův svět. Blog který

se tak trochu vymyká z běžných podob a námětů blogů. Mirek mapuje vše

co se motá kolem jídla, složení, cen a složení mnoha výrobků které si můžete

koupit v našich slavných super, hyper a jiných marketech. A někdy to je docela pecka!

A právě pecka je to co mi ten diplom přineslo ..... za rychlou a správnou odpověď z kterého

ovoce či plodu je ..... a já vám schválně neřeknu z čeho je, jestli to poznáte i vy

P.S. A někdy tam má fákt dobrý recepty!

Vídeň 13.12. ..... Maria-Theresien Platz

Když projdete klasicistní branou z Hofburgu na Ringstrase (Okružní)

dostanete se na nevelké náměstí tvořené trávníky, stříhanými keři a květinovým

záhonky, jehož dvě strany tvoří dvě identické budovy a to Kunsthistorisches Museum

a Naturhistorisches Museum, čili Umělecké a Přírodovědné museum. Rozdíl mezi nime je jen

ve výzdobě průčelí. Zatímco umělecké museum zdobí sochy významných evropských umělců, tak

přírodovědné sochy obyvatel různých kontinentů. Střed potom tvoří 20 m vysoká socha na trůnu

sedící Marie Terezie držící v ruce listinu o pragmatické sankci a u jejích nohou jsou sochy

čtyř nejslavnějších vojevůdců tereziánské doby Dauna, Laudona, Khevenhüllera a Trauna

a po bocích sochy rádců a šlechticů ve službách Marie Terezie či jejího osobního

lékaře van Swietena.

---

Socha generála Dauna ......

....... a Laudona

..... a Trauna

Kníže Liechteinstein

Hrabě Haugwitz

Pro množství lidí kteří zde procházeli protože i tady byl vínoční trh jsem nestihla vyfotit posledního z vojevůdců i zbylé rádce. A to co jsem nafotila bylo vzhledem k pokročilému stmívání dost mázlé. Nechtělo se mi ty sochy brát s bleskem protože to nebylo ono.

Průčelí jednoho z muzeí. Ta muzea jsou opravdu naprosto stejná, takže máte dojem že jste to trochu přehnali s popíjením vánočního punče .....

Z Mariaplatzu toho víc nemám protože už začalo přituhovat co se týče počtu lidí a popravdě i co se týče počasí. Dcera si nechtěla vyměnit rukavice protože měla ty bezprsté a mě se v prstových blbě fotilo. Tak jsem si ohřávala ruce v kapsách a nefotila .... zvlášť když před námi byl zlatý hřeb a to Rathaus a proslulý vánoční trh před ním .....