Vídeň 13.12. ..... pelmel závěrečný

Na konec povídání o našm vídeňském toulání vám chci ukázat

pár kostelů které jsem vyfotila letem světem při vlání za průvodkyní i při už podstatně pomalejším návratu na místo srazu kde nás měl vyzvednout autobus. Nejvíc času jsem samozřejmě věnovala dómu sv. Štěpána, ale ten bude, jak už jsem ohlašovala jako závěrečná tečka za Sakrálními stavbami a tak na něj budete muset počkat až do března. Zbylé obrázky z bloumání jsem dala do dvou koláží protože jinak by jich bylo už moc a jak je známé dlouhé články moc netáhnou .....

---

Jako malá ochutnávka průčelí kostela sv. Štěpána

V tomto nenápadném kostele Kapucínského kláštera se skrývá tzv. Kapucínská (Císařská) hrobka.

Jsou zde pohřbeni příslušníci bývalého císařského habsburského rodu od roku 1633 až do roku 2011. Místo posledního odpočinku zde našlo 149 příslušníků rodu, 12 císařů, 19 císařoven a královen. Nejkrásnější sarkofág patří Marii Terezii a jejímu muži Františku I. Lotrinskému. Nejobyčejnější zas jejich synovi Josefu II. Jsou zde i sarkofágy Alžběty Bavorské (Sisi) a jejího syna korunního prince Rudolfa. Posledním císařem (činným) zde pohřbeným je František Josef I. Poslední bývalou císařovnou zde pohřbenou je v roce 89 císařovna Zita a v roce 2011 zde byl pohřben její nejstarší syn, bývalý korunní princ Otto Habsburský.

Zatímco v Kapucínském kostele leží ostatky Habsburků, zde v kostele sv. Augustina v Loretánské kapli leží ve stříbrných urnách jejich srdce. Kostel sv. Augustina přiléhá k Hofburgu a byl nejdůležitěšjším kostelem v monarchii. Habsburkové se zde ženili, ale i abdikovali. Ženil se zde i Napoleon Bonaparte když si bral za ženu Marii Luisu Habsburskou. Jako jedna z mála je zde pohřbená i nejoblíbenější dcera Marie Terezie Marie Kristýna.

Za pochodu focený kostel sv. Michala na Michalplatz. I tento kostel patří do areálu Hofburgu asloužil jako farní dvorský kostel. Je nejstarším kostelem ve Vídni . Zakladatelé jsou možní dva. Buď křižácký vévoda Leopold VI. nebo český král železný a zlatý Přemysl Otakar II. V podkrovní místnosti vedlejšího domu žil skladatel Joseph Haydn který složil císařskou hymnu (Zachovej nám Hospodine .....) která byla rakouskou státní hymnou do roku 1918 pak znovu od roku 1929 - 1938 (Budiž nekonečně požehnána ) a aby se to nepletlo od roku 1841 je melodií německé státní hymny (Deutchland, Deutchland über alles .... nechvalně známá z dob nacismu) a nyní je německou hymnou její třetí sloka (Jednota a právo a svoboda pro německou vlast.... Taky to zní pěkně nabubřele), po smrti W.A.Mozarta zde byla premiéra jeho Requiem kde Haydn jako sedmnáctiletý hrál na varhany

Jeden kostel neznámý, odbočky už se dceři dělat nechtělo

Kostel sv. Jana Křtitele (snad)

A teď už slíbené koláže. Na dvou centálních obrázcích je jedno z ramen Dunaje a restaurace nad ním ve večerním hávu, dům vedle kostela sv. Štěpána, béžová budova a socha jezdce je Albertina, bývalé soukromé apartmány příslušníků habsburského rodu a nejzasší část Hofburgu, dnes významná galerie a muzeum.

Zde je ústřední fotografií pomník admirála Wilhelma von Tegetthoff který byl nejvýznamějším admirálem v historii rakouského námořnictva a proslavil se v době prusko - rakouské války a dovezl z Mexika zdárně tělo popraveného mexického císaře Maxmiliána Habsburského, stojící na křižovatce u Prátru asamotné velké ruské kolo v Prátru.

A co by byla samozřejmě vídeň bez Sachera? No, my ho nikde nenašly, a už určitě ne v téhle restauraci. Je to s ním takové dost složité. Vznikl sice na této adrese ale cukrář který jej vymyslel se ve zlém rozešel s ředitelem a odešel i s receptem jinam. Dnes si ho můžete dát buď v Café Hawelka nebo Café Schwarzenberk.

Barevný strop patří k nejmodernějšímu hotelu ve Vídni stojícím na břehu ramena Dunaje a je to promítání mořského dna. Ono vůbec různé projekce všeho druhu na budovy jsou ve Vídni dosti oblíbené. Další byla ve stejném hotelu až zcela v nejhořejším patře. A nedalo mi vyfotit nádherné ozdoby z papírmaše které prodávali na trhu na MariaThereziaplatz.

K těm trhům ještě něco. Nejsou jen u Radnice, ty jsou nejznámější, ale na každém možném volném placu. Krásně ozdobené, krásně nasvícenéa s krásnými vánočními věcmi. Moc kýčů se tu nenajde, všechno jsou povětšině ruční práce a věci vstahující se k vánocům. A pak různé mňamky a klasické punče a svařáky do originálních hrnečků. Každý s trhů má svůj hrneček. U Schönbrunnu to byly bílé s černou siluetou zámku, u sv. Štěpána modré botičky s panoramatem Vídně, ty samé ale v červeném na Mariapltzu, srdíčkové u Radnice. Můžete si je buď nechat nebo vám za ně vrátí zálohu 2,50 euro. Na účastnících zájezdu bylo vidět podle počtu hrnečků které si nesli že se pilně věnovali konzumaci a sběru suvenýrů. Tímto se tedy loučíme s Vídní abychom se zase vrátili k náladovkám z české kotliny ..... třeba ke kvetoucím pampeliškám na Štědrý den .....