No jo, zase jsem zapoměla že 11.5. měl můj blog
čtvrté narozeniny. Jsem to ale krkavčí matka, takhle na své webové dítko zapomenout.
Přemýšlela jsem co jsem za ty čtyři roky z toho vytěžila a co se za ty čtyři roky stalo....
Protagonista blogu a důvod proč jsem začala blogovat dospěl. Bude mu šest let a má za sebou pět výstavních sezón v kterých byl úspěšný. Zvlášť když jsme těch výstav neabsolvovali zas tak moc....
Začala jsem kvůli Bobešovi a blogu znovu fotit. Pomalu a plíživě jsem propadla fotománii a za ty čtyři roky vystřídala tři foťáky. Z toho ten poslední jsem si koupila sama a za své. Pro okolí jsem se tak stala nezodpovědným bláznem plazícím se neustále po zemi a nevycházející bez foťáku pomalu ani na WC.....
Získala spoustu virtuálních kamarádů, někteří se i zhmotnili v osoby skutečné. Stačila jsem propadnout díky blogu psaní, tvoření a internetu jako celku. Absolvovala jednu blogeří výstavu fotek a našla pár blogů kde tiše závidím a slintám nad krásnými fotkami jejich autorů. Ztrácím ale spoustu času a už neumím bez kompu někam odjet na delší dobu....
Absolvovala několik fotosoutěží na okolních blozích a jednu si troufla ve své ješitnosti uspořádat. Uveřejnila cca 1775 článků a článečků. Dosáhla jednou 305 návštěvníků za den ( dodneška nevím vlastně proč). Uveřejnila něco přes 11 200 fotek (strašné). Dosáhla už i zřejmě hranici 50 000 návštěvníků. To mohu jen odhadovat protože Top list jsem začala používat až někdy vloni na jaře. Absolvovala dva blogové projekty a nevím který byl ve finále těžší a úmornější. Naučila se dívat kolem sebe víc a spíš pohledem "Hele to by byla pěkná fotka"....
Přišla jsem za tu dobu o tatínka, a jednoho "strejdu" z dětství. Poztrácela iluze o svém muži a pracně zase k němu hledám i ztracenou úctu. Odstěhovali se obě moje děti. A dokazují že když je nutnost umí se velmi dobře o sebe starat (maminka JE postradatelná v péči. Je nepostradatelná na vylévání duše).....
Absolvovala jednu operaci ramene a nespočet rehabilitací, a až na tu hlavu a duši jsem vcelku zdravá....
Párkrát se mi zhroutil muž a málem i život....
Po dvaceti letech jsem zase začala řídit....ale ještě jsem nedospěla k tomu si za volant sednout sama.
Stále ještě mám jednu kamarádku nepřetržitě od šesté třídy ZŠ. A stále musím být k životu zamilovaná. Bez toho ho těžko snáším...
Znovu se zkouším vetřít do AK a přihlásila se do soutěže MISS Blog (no to je ta známka duševního nezdraví, protože jak jsem tak koukala se svou pětkou na začátku jsem v té konkurenci jedničkových věkových kategorií hodně osamocená)....
A ve velké míře mi právě tohle všechno pomáhá překonat blogování. A vy. Čtenáři a komentátoři. Vaše připomínky, glosy a nápady. Vaše odezva. Bez toho bych si připadala jak ve vakuu. A za to vám moc všem děkuju. Ať už těm kdo se ohlašují prvidelnou návštěvou tak i těm kteří jen přečtou, podívají se a občas když je něco zaujme nechají koment. I těm kteří svůj koment nenechají. Novým i těm kteří jsou se mnou od těch skromných začátků kdy mi dali první koment.
MOC VÁM DĚKUJU....
A BUĎTE SE MNOU, POMÁHÁTE MI....
A SNAD POMÁHÁM NA OPLÁTKU I JÁ VÁM...
