08 února 2014

Návod č.2....KIMEKOMI ball


Při uveřejnění návodu na špendlíkové kuře,
jsem slíbila i druhý navod a to na řezanou nebo též Kimekomi kouličku. Bude se
vám to zdát ještě těžší než to špendlíkování, leč opak je pravdou. Tahle metoda je lehčí než se asi dle návodu bude zdát....
Snad jen základní příprava je o něco delší než u špendlíkování, ale pak už to odsejpá.

Co bude potřeba....
Polystyrénová koule, skalpel, řezací nůž případně ostrý kuchyňský nožík, měříko a tužka na sklo. Kalkulačka pro rozměřování vzorů.


Další důležitost.....nůžky! Malé, menší ale i velké. Budeme stříhat látky takže hlavně co? Ostré! To udělátko položené vedle nůžek je můj speciální skalpel po dědovi kterým látky zasunuji.


A začínáme....na kouli si namalujeme zvolený vzor


Skalpelem řežeme v namalovaných čarách. Do hloubky tak cca půl až centimetr. Podle nařezaných čar si uděláme šablony na látky. Někdo stříhá jen tak přibližný tvar, ale já jsem ze šití zvyklá si dělat střihy na všechno. A lépe se pak látka zasunuje. Já na ně používám tenké pvc desky na dokumenty.


Položíme na látku a vystřihneme s max přesahem 2 - 3 mm. Větší ne, látky se pak zasunuje moc a dělá to neplechu. Ovšem menší také ne protože pak jí nezasuneme do rýhy. I když tak moc se nestane, pokud si látku podlepujeme. Proč to si povíme později


A další důležitá věc která ulehčí práci....lepidlo v tyčince. Nědo nelepí ale já ano. Ulehčí to práci protože se vám látka tak snadno neposunuje sem a tam, navíc vám drží pěkně na místě a vy když zjistíte že máte větší přesah látky než je potřeba si ji můžete lehce ještě doodstřihnout a navíc vám po uschnutí látku krásně vypne.


Máme vystřihnuto, potřeno lepidlem, látka na místě a můžeme začít se zasunováním.


Pilníčkem na nehty (kovovým) nebo skalpelem či nožíkem kterým si řežeme rýhy začneme pomalu zasunovat do vyřezaných rýh. Ze začátku vám to asi bude dělat trošku problém, ale to se poddá. Palcem si látku přidržujeme aby nám dobře držela, můžete si vždy kousek poodhrnout aby jste viděli na rýhu. Zatlačujeme jemně, ne silou, nepomůže to a navíc si uděláte na hranách nepěkné krátery. Pokud vám to nejde, můžete si nástrojem kterým látku zasunujete mírně rýhu zvětšit a to tak že s ním v rýze LEHCE zakýváme. Pokud bychom dělali i tohle silou opět si zaděláme na nepěkné krátery... Když máte zasunutou celou část vzoru, vystřihneme další, nalepíme a pokračujeme stejně. Tady už se vám to na jedné straně bude dělat lépe protože tam už je rýha znatelná. A tak pokračujeme kolem dokola


Takto to vypadá když je celá půlka hotová


Pro lepší názornost ještě v kontrastní barvě


A takto vypadá první část práce hotová


Pokud se vám to podaří pozasunovat všechno takhle pěkně a bez kráterů(na poprvé tedy určo ne, znám to) máte skoro hotovo. Jen si na jeden pól kouličky přišpendlíte mašličku na ozdobu i zavěšení a na druhý třeba nějaký ozdobný špendlík nebo kvítek aby se schovalo ukončování zářezů.
Ale povětšinou začne druhá trochu piplavá práce a tou je začišťování. A tady se vrátím k tomu co se stane když se vám nepodaří dobře zasunout látku protože máte jen malý přesah. Nestane se nic. Když je látka podlepená, zůstane na místě a navíc se to schová právě pod začišťování stužkou nebo prýmkem. Tedy v případě že vám to nevyšlo tak o milimetr či půl. Při větší nedokonalosti se ještě dá dost zachránit širší stužkou, naopak máte li jen tenkou šňůrku je to problém.
A jak na to začištění? Párátkem nebo silnější jehlou si naškrabete z tyčinky lepidlo a na pár místech ho otřete do rýhy a na oba póly koule. Pak si vezmete stužku nebo šňůrku, na jednom pólu podržíte nebo přišpendlíte a omotáte v rýze celou kouli. Neutahujeme, spíš lehce pokládáme a v místech kde je lepidlo jemně přimáčkneme. Až se dostaneme zpět na výchozí bod stužku ustřihneme a přilepíme. Pokud začišťujete nějaký vzor, jako třeba tyto špičky přichytíte stužku ve vrcholcích ozdobným špendlíkem. Má to dva důvody. Stužka drží dobře na místě a zároveň je to i ozdobné.


Potom jedeme po rovnoběžkách


Takto to vypadá na pólu kde jsme začali, sem také přijde ozdobná mašle. Na spodní stačí píchnout jen špendlík jako ozdobu či kamínek nebo korálek.


Mašle i s poutkem na zavěšení vznikne tak že si vezmeme dlouhý špendlík buď s ozdobnou hlavičkou nebo bez, nejdřív na něj napíchneme poutko z tenké stužky a pak postupně napichujeme stuhu širší, ozdobnou.



Připíchneme na pól a pro jistotu ještě můžeme použít na lepší upevnění kapku lepidla z tavné pistole. Stuha se přilepí a nehrozí že se koulička vlastní vahou sesune ze špendlíku když jí někam pověsíte.

No a je hotovo!


Věřte mi, že ač to vypadá složitě či dokonce neproveditelně, trvá takhle vyrobit kouličku rychleji než klasickým špendlením. Samozřejmě než se do toho vpravíte.....

Hezké tvoření!


07 února 2014

49 / 52


1 / Pátek 31.1.14
Ňo, aby nebylo málo starostí nebo spíš takového skuhrání, přišla dcera s brekem že se ten její jo a ne přítel definitivně rozhodl být tím ne, protože se urazil že si zařídila konečně ona sama svůj samostatný život. A že nebude dojíždět těch dvanáct kilometrů z Litomyšle do Třebový, a že tohle a ža tamto a že .....a že vůbec chlapec nepochopil proč to dcera udělala. Prostě má tisíc důvodů proti a ani jeden jediný a to hlavní pro, to že má dceru natolik rád že by to zkusil podstoupit. Takže jí zkazil náladu a radost ze stěhování a mě připoravil tím pádem další lkavé telefonáty....a já? Nějak jsem na tom stejně....
Skóre dne: Klasika posledních dní.... nic moc....

2/ Sobota 1.2.14
Sluníčko ale vítr a tvoření které se docela daří...
Skóre dne: Jo, alespoň to sluníčko zvedá náladu a tím pádem i radostnější pocity

3/ Neděle 2.2.14
Pozvání na prohlídku nového bydlení od dcery. Odůvodněné tím, že se určitě už nemůžu dočkat. Pche, to spíš ona už to nemohla vydržet se nepochlubit. Krásný byteček, akorát pro ní, nic klaustrofobického ale samozřejmě ani nic velkého.Tak akorát pro jednu mladou ženu. Popravdě mě by se takové bydlení ostatně líbilo taky. A moc. Hodně mi to totiž připomíná bydlení u nás v Praze. Bytovka s cca desti byty mezi rodinnými domky a zahrádkami, za humny konec města....rovnou jsme sebou už vzali nějaké věci. A manželovi konečně asi taky dochází že se bude stěhovat....a kdo netuší vůbec nic dobrého je Mates. Od té doby co se jí potvrdilo že ten nájem vyšel se od ní nechce hnout ani na krok....a to chudák neví že se za ní budou stěhovat jen kocouři....
Skóre dne: Mám raost i za ní

4/ Pondělí 3.2.2014
Ledovka jak hrom. Takže sedím na zadku doma a vůbec nevylejzám protože i pohybovat se okolo domu je o ústa. Ale vylezlo konečně po dlouhé době sluníčko a tak se to vyrovnává...zlost z toho že se nedá nikam vylézt ale radost ze sluníčka.
Skóre dne: Sluníčko!!! Co víc dodat?

5/ Úterý 4.2.2014
Magnetická rezonance a čekání na kontrolu a verdikt. Až 19.2. se dozvím co a jak.
Skóre dne: Nic moc. Myslela jsem že budu vědět dřív co a jak

6/ Středa 5.2.2014
Fučí, sluníčko nikde. Ulovené cukrátkové puntíkaté stuhy a krásná optimistická žluťoučká minichryzantéma....
Skóre dne: Kytička svítí jarem...

7/ Čtvrtek 6.2. 2014
Asi něco bylo....možná....popravdě nevím. Jak se pořád probírá stěhování a co všechno zůstane doma a co ne, nějak moc nevnímám co se děje kolem. Spíš se mi nějak ukládají v mozku jiné věci a zbytek prostě vypouštím....
Skóre dne: Nevím....nemůžu si vzpomenout na něo co by se dalo nazvat radostí.

P.S. OMLOUVÁM SE PŘÍPADNÝM NOVÝM ČTENÁŘŮM, ALE I TĚM KTEŘÍ JSOU STÁLÝMI PROHLIŽITELI POKUD NARAZÍ NA ČLÁNKY Z POSLEDNÍ DOBY KDE BUDOU BUĎ ÚPLNĚ NEBO ČÁSTEČNĚ CHYBĚT FOTKY. NĚJAKÝM ZÁHADNÝM ZPŮSOBEM SE MI PODAŘILO VYMAZAT GALERII A TÍM PÁDEM FOTKY ZMIZELY I Z ČLÁNKŮ. TEĎ SE TO CELÉ ODPOLEDNE SNAŽÍM NAPRAVIT ALE NĚKTERÁ FOTA JSEM NENAŠLA ANI V KOŠI TAKŽE JE BUDU MUSET VYHRABAT Z ARCHÍVU A DODAT....




Znáte koně v trojobalu?....

......Ne? Tak tady je recept.

Budete potřebovat:

Jednoho či dva koně
Jeden výběh pokud možno
s kusem krásně rozbláceným
Hromadu slámy a sena
Dobré jsou i spadané suché listy

Postup: Vypustíme koně do výběhu a necháme je vesele probíhat po výběhu, válet v blátě a až jsou řádně blátem obalení necháme je přejít do části kde je rozházené seno a sláma. Ve své radosti ze života se okamžitě v té slámě začnou převalovat dokud nejsou pěkně celí obalení. Samozřejmě musíme počítat s tím že část obalu z koně popadá, ale to nevadí, oni se zas rádi ve snaze se té slámy zbavit budou válet po zemi. Jelikož se zase trochu oblátí půjdou se okamžitě zase sušit. Když najdou na zemi spadané listí přijde jim vhod a oni tak dokončí trojobal.....
Máme pak možnost si vybrat, buď předvádět známým tyhle trojobalové koně nebo vzít do rukou hadici, kartáče a dát si jednu řádnou brigádičku Smějící se....a dávat s pozor aby se okolo nemotal nikdo s foťákem!

(Za dodání receptu děkuji kamarádu Kovboji z Předklášteří a zkušenostem s trojoabalem u jeho dvou fešáků, foceno Rybník 19.1.)













Dneska trochu víc fotek, ale myslím že už mne znáte že jakmile se dostanu do blízkosti těhle krásnejch zvířat nedokážu se ovládat a fotím a fotím a fotím.....


















06 února 2014

Slunečný den....


Vracím se obloukem zpátky v čase,
tedy přesně do odpoledne 19.1. Byl to po dlouhé době jeden z krásných slunečných dnů, připomínající
spíš jaro než něco přes půlku ledna. A i vzduch už voněl krásně jarně. Tak jsem vzala Matýska, foťák a vyrazili jsme. Měla jsem tři cíle. Kostel pro další kolo výměny u Daniely, najít a vyfotit nějaký dub pro Pižlíka což e tpodařilo a hlavně......koně....
Říkala jsem si že by mohli být ve výběhu a jelikož bylo tak pěkně že by se daly udělat nějaké fotečky. Byli, a tak příště bude něco koňských portrétů....

První obrázky jsou ještě z dopoledne, po nočním dešti. Klasika šípky s kapkami deště.....






....ale když se odpoledne rozsvítilo sluníčko....



Stála jsem na kopci nad vsí, hřála
se na sluníčku a nasávala ten krásně voňavý vzduch, který voněl po sluníčku, zemi která pomalu vysychá, po
suché trávě...prostě ta krásná směsice vůní která předchází jarním dnům....
I pohled do kraje nebyl typicky lednový....(podotýkám to tmavé na obzoru za lesem NEJSOU hory, ale mraky)




Dub jsem taky vyfotila ale už tady byl v článku pro Pižlíka, kostel bude v patřičném kole výměny v březnu. takže zítra budou ti koníci....


05 února 2014

Poslední rozloučení se zimou....


Jak už jsem psala, dnešní fotky
by měly být tečkou za pár dny které tak trochu připoměly zimu (tedy u nás v Opičích horách a kolem Prahy).
Takoví Rakušané nebo Američané by samozřejmě odporovali a hlasitě kvíleli že oni už mají té pravé zimy až po krk.
No všechno je relativní.... Jsou to opět výcvaky vzniklé v rychlosti na naší zahradě (proto tak často se opakující motivy) které jsem fotila před odjezdem směr Mníšek....



Kapičky byly zmrzlé, s předešlého deštivého dne...








A jedna tak trochu mimo. Když jsem uveřejnila fotky z ranního focení mlhy a mraků, v komentu jsem dostala radu jednu z nich ořezat, že by mohla být zajímavější. Zkusila jsem a tady je výsledek. Je to teď podle tvého gusta Petře? Mrkající






04 února 2014

Předposlední zimní.....


Jelikož první a poslední slunečný den
jsem místo fotografováním krás slunečné zimy prošustrovala celý buď přípravou
nebo účastí na psí soutěži krásy, měla jsem poslední den pobytu na chatě ohromnou radost když jsem ráno skrze závěsy viděla jak se krásně vyklubalo znovu....
jenže než jsem se ovšem vyklubala já, chytila jsem už jen poslední paprsky a oblohu už ne nádherně modrou, ale modrošedou. I tak ale na ní krásně vynikly bílé namrzlé větve bříz. A pak už jen zbývalo nalodit Bobeše, klec a další věci na odvoz a vyrazit domů. Tentokrát jsem se fakt ohromně těšila.....







Ještě poslední ohlédnutí z auta a výcvak a pak už jen hurá do Prahy za mamčou a domů....



Po cestě jsem měla aparát v pohotovosti, protože den před tím byly nádherně osluněné hřebeny kolem a já ho měla v kleci vzadu v kufru. Tentokrát jsme ho měla u sebe jenže zase jaksi nebylo slunko...

Zase jediný záblesk barvy v jinak bíločerném světě


V Řitce je velký ranč kde mají hodně těhle krasavců a rozsáhlé výběhy. Tentokrát tam byl jen dva.



A malý kostelík v Líšnici


Úplně poslední zimní fotky budou příště, ale zase takový pelmel ze zahrady. Fotila jsme je dopoledne před odjezdem.....no a pak si zase přeskočíme v čase zpět do jednoho slunného dne tady v Rybníku....