Po(d)vodní....

Tesařík pižmový...

U broučků, nebo spíš u broučka

ještě zůstaneme. Slíbila jsem medailonek jednoho druhu který se tu najednou na zahradě ukázal. Profrčel mi s velkým rámusem kolem hlavy a zapíchnul to do trávy. No to bych nebyla já abych nevzala foťák a nešla zjistit co že to bylo za vzdušný torpédo. Objevila jsem brouka který byl hodně velký a moc krásný. Byl to

TESAŘÍK PIŽMOVÝ (Aromia moschata)

Je to jeden z nejkrásnějších druhů našich tesaříků, 34 mm dlouhý s krásným kovovým leskem hrajícím do modra či do zelena a modrými nožkami. A tím asi tak jeho klady hasnou. Patří totiž mezi význačné škůdce vrb(kauzu mojí zavražděné kroucené vrby díky jinému škůdci ostatně už znáte) takže je druhým adeptem který se mohl na jejím zavraždění podílet. Krom vrb mu chutnají i olše a topoly a v horských oblastech i jeřáby. Při letu se ozývá hlasité "vrčení" kvůli kterému je tak nepřeslechnutelný a díky dlouhým tykadlům i nohám i nepřehlednutelný....

A strašně rychle po zemi utíká, to jsem poznala sama při jeho focení. Ale na listu seděl jak přibitej. Pomalu to vypadalo že má strach z výšek !

Školácká chyba tady na té fotce, ale mě se líbil ten zvídavý postoj který jakoby říkal: "No to je rozhled pánečku, a co to tam vlastně je?"

Za prsty na některých fotkách se omlouvám, ale nešlo to okrouhnout tak abych zároveň neokrouhla kus brouka...

A závěrečný portrét an face.

Něco broučků....

Předkládám výběr

různých broučků, tak jak jsem průběžně na různých místech na ně narazila

a jak (ne)ochotně se dali zvěčnit. Někteří prchali seč jim síly stačili, jiní si vlezli až na objektiv a někteří si zůstali naprosto v klidu....

Pátrala jsem na svých oblíbených stránkách i v atlase, ale nedopátrala jsem se. A při tom vím že už jsem jednou na tenhle druh brouků u někoho narazila. Ach jo, ta skleróza!

SLUNÉČKO VÝCHODNÍ (Harmonia axyridis) je přistěhovalec nebezpečný tím, že silně decimuje naše SLUNÉČKA SEDMITEČNÁ (Coccinella septempunctata)

Další incognito brouk. Evidentně to ještě není dospělec, nachytala jsem na slunečníku větší exemplář ale ten frnknul než jsem stačila říct švec natož zaostřit a zmáčknouit spoušť.

Ani zde nevím, původně jsem si myslela že to je LISTOKAZ ZAHRADNÍ

protože zrovna v tu dobu se jich tady hemžilo na tisíce, jenže ten má zbarvení opačné...takže také jeden neznámý.

TESAŘÍK SKVRNITÝ (Strangalia maculata)

Další z tesaříků, nejpravděpodobněji TESAŘÍK ČERNOŠPIČKÝ (Strangalia melanura)

A jeden bude mít svůj vlastní medailon....

Z polí, lesů, luk a strání....2

Nejsou vyšlechtěné na efekt,

květy mají skromné, leč i tak oko lidské na nich z láskou spočine.

Připomínají nám dětství, prázdniny a léta tam kde jsme to milovali.

Díky nim je pohled na svět o něco hezčí.

Luční květy....

LÍPA SRDČITÁ nebo též MALOLISTÁ (TILLIA CORDATA)

Věděli jste ,že lípy patří do čeledi slézovitých? Já tedy ne a dost mne překvapilo srovnání lípa = slézy, ostatně jeden tu taky bude.

A tady jsem na rozpacích protože si nepamatuji jaké listy a stonek tenhle druh má. Protože to může být

BODLÁK TRNITÝ - BODLIAK TRNISTÝ (Carduus acanthoides) nebo také BODLÁK CHLUMNÍ - BODLIAK KOPCOVÝ (Carduus collinus) Ať tak nebo tak je pěkný a dobře se fotí,jak jsem zjistila i na jiných blozích...

I s pilnou včelkou. Bývají opravdu hojně navštěvování různými hmyzouny i motýly. Obzvlášť pak Babočkou bodlákovou. Ty přede mnou s úspěchem utíkaly, takže bodlák s touhle ozdobou bohužel neuvidíte. Tedy u mne. V přírodě nepochybuju že jí načapáte....

Květinka která se v dřívějších dobách používala jako těžce zjistitelný jed pro dokonalé vraždy. Pokud se nakapal do pití či jídla zdravému člověku, smrt vypadala jako normální infarkt. A pokud se o někom vědělo že není zrovna dobré tělesné kondice nikdo moc po ničem nepátral. Až ovšem na Sherlocka Holmese! Dnes naopak kardiakům pomáhá přežít.

NÁPRSTNÍK ČERVENÝ (Digitalis purpurea)

Mívali jsme ho doma na zahrádce ve vyšlechtěných formách, ostatně dnes se také prodává v semínkách, dokonce i v plnokvěté formě a já se ho jako malá bála. Připadal mi jako nějaká masožravá kytka a hrozně moc jsem se bála okolo něj chodit. Když se mne na to děda ptal a já u řekla proč strašně se smál a ukázal mi tím že strčil prst do květu, že to žádná masožravka není. Pamatuju se na to s jakým pocitem jsem do toho květu pak ještě dlouho potom taky strkala prst....mimochodem, ten květ je zevnitř úžasně heboučkej.

NÁPRSTNÍK ČERVENÝ var. ALBA

KOPRETINA BÍLÁ - KRÁLIK BIELÝ (Leucanthemum vulgare) opět s usilovně pracujícím hmyzounem...

Chuťovka na konec....cítíte tu krásnou vůni z dětství? Když se trhaly kytičky jahod a nosily maminkám, nebo navlékaly na dlouhá stébla trav jako korálky, či sbíraly do hrníčků spolu s borůvkami a pak s láskou a chutí, posypané cukrem nebo zalité slazeným kondenzovaým mlékem konzumovaly pod stromy na sadu? A co teprve s kopcem pravé šlehačky! Bože to byla dobrota nad kterou snad ani nebylo....pro mne jedna z vůní léta na kterou nikdy nezapomenu.

JAHODNÍK OBECNÝ - JAHODA OBYČAJNÁ (Fragaria vesca)

Kaktusový květ 4....

Tak se tu chlubím svými

kvetoucími kaktusy a říkám si jak mi pěkně kvetou, a pak mi přistanou dva komenty u nichž když rozkliknu web komentujících se ocitnu rázem v kaktusovém ráji....těch barev a odrůd! To se s těma svejma pár prckama můžu jít klouzat.... a tak tady prosím už se značně sklopeným ocasem předvádím kaktus č.4 který mi kvetl.

Jeho název je šílený, jak už to u latinských názvů dost často bývá a to

ECHINOFOSSULOCACTUS PENTACANTHUS. O co šerednější název o to krásnější květy. I když tyhle patří k těm opravdu malým.

---

Po třech dnech rozkvetla i zbývající dvě poupata...

Letos mám opravdu rekord v počtu kvetoucích kaktusů, nejdřív to odstartovaly vánoční kaktusy, pak jsem si koupila velikonoční po něm mi krásně začal kvést fylokaktus, posléze aporocactus a teď tihle prckové. A ještě jeden svá poupata chystá. Ten už asi bude definitivně poslední který pokvete....

No.13....

"Musím jít do koupelny"

Tak tohle znám až moc dobře. Jak se člověk odebere ze sedačky, z křesla nebo i z postele nemá se kam vrátit a sednout či případně lehnout. A v tu ránu máme barák plnej absolutně hluchejch psů.....

I tohle znám. Když jsem jako malá holka jezdila na tu chatu kam jsem se po desítkách let zase vrátila, měl otec takového krásného chlupáčka kterém postavil úžasnou psí boudu. Srub s verandou, okénky a střechou pobitou taškami vyřezanými z březové kůry. Paradoxně havinko o ní nejevil vůbec zájem, za to já získala místo pro hraní s panenkama....a víte co bylo první co jsem viděla když jsem po těch letech na chatu zas přijela ? Správně, ta bouda.....a stojí tam pořád. Jen ani z našich psů tam žádný nechce jít, a to je ještě vevnitř luxusně zateplená pro dalšího havinka kterého otec měl. Jediná kdo do ní chodil si během dne lehnout byla Matylda. Vždycky si lehla tak že byla částečně vevnitř a částečně na verandě. Aby o nic nepřišla...

Trochu navlhle a trochu hravě....

Vím že dešťe v tomhle

prapodivném roce má každý plné zuby. Jenže když já mám před domem tuhle hostu, a ty kapky na ní jsou vždycky tak krásné a já nikdy neodolám....ani focení ani hraní

Pavučinkové variace

---

A listové variace