28 března 2013

V potoce se voda točí....

Holka modrooká se
vydala v úterý fotit okolo potoka. Naštvalo mě, že jsem si v sobotu zkazila tolik záběrů výtvorů mrazu a vody a hodlala jsem to napravit. Tak snad už naposled....Pro jistotu jsem to vždycky vzala na dva režimy abych alespoň něco z té děsné zimy domů donesla. Nakonec jsem venku vydržela hodinu a půl a nafotila spoustu fotek, i když taky spoustu jsem jich zase vymazala. A jelikož je všem zima tak budu tedy hrozně zlomyslná a začnu vám tu ty zmrzlé fotky postupně předkládat, kdyby se nějakou náhodou náhodou oteplilo.... Ale dneska ještě to bude studit o něco míň....











Blog který mne baví....

Nebaví mne sjíždět blogy
o kráse, líčení, stylu či podobných tématech. Buď je za a) píší blogerky které by se možná daly považovat za moje hodně mladé ratolesti, v horší variantě za vnučky a tudíž bych si asi s nimi málo o čem jiném pokecala. Za b) většina článků je buď převzatá z jiných servrů, nebo z časopisů či jsou více méně stejně nepřínosné. Za c) pokud bych chtěla se v tomto dál vzdělávat tak si najdu stránky opravdových odborníků a potřebné informace načerpám u nich a konečně za d) málokdy jsou psána z vlastní zkušenosti. No a tak se dostávám k jádru pudla. Měla jsme před nedávnem koment od blogerky jménem Marcela. A jak je mým zvykem hned jsem si klikla na ten její. A....vybafl na mne právě takový blog. Jsem zvyklá ještě dřív než se na blog podívám kouknout na profil blogerky/ra abych věděla s kým tak zhruba mám tu čest. Ale co mne tu zaujalo byl věk. Žádná žabička, žádná teenagerka (Marcelko promiň) ale žena po třicítce! Tak si říkám A hele, tady by se dalo najít už něco co by se mě hodilo. A našla jsem. Marcela skvěle totiž dělá recenze a srovnání na různé kosmetické přípravky a navíc ze své vlastní zkušenosti a na svou vlastní kůži Mrkající. Jako bonus je i to, že si opravdu o tom daném problému hezky pokecáme, já můžu přijít také se svou trochou do mlýna a dozvím se i věci které jsem doposud nějak neregistrovala. Ovšem Marcela není jen přes "krásu tělesnou" ale i přes krásu výtvarnou. Má dar šikovných rukou protože umí hezké doplňky a věcičky, ale taky moc krásně kreslí! To můžete posoudit na jejím druhém speciálně tomu věnovaném blogu. Jen maličká chybka je že je z konkurenčního servru Blogspot. No kdo má Bloglovin, tak pro něj to není žádný problém a ti, jako třeba já si holt musí vzpomenout a přes odkaz v menu se vždycky podívat co je nového. Takže koho zajímají opravdu dobré autorské recenze na kosmetické výrobky nebo kdo se rád dívá na krásné kresby a fotky tak možnost je zde eM's (Marcela).

Tak a to byl takový oslí velemost pro mou další otázku a anketku. Jak se blíží pomalu tříleté výročí mého blogu, usalašil se tu určitý počet stálých čtenářů který zůstává více méně stejný. Ale objeví se tu a tam nováček ( v poslední době asi tak pět) který nechá svůj komentík a jak s radostí zjišťuji občas se i vrací.(Nevím kolik je nováčků, kteří koment nenechají, či stálejších čtenářů se stejným nulovým počtem komentů). Buď je to člověk kterého potkávám dost často v komentech jinde, nebo se s jeho jménem setkám poprvé. K některým se nasáčkuju i já a stanou se mými oblíbenými, nebo se podívám jen jednou a zjistím že tam asi jiskra nepřeskočí. A tak jsem si řekla, že je na čase udělat si malý průzkumek. Totiž jak jste kdo na můj blog vlastně přišel. Ti kteří jsou se mnou od začátku si to snad ještě budou pamatovat a ti kteří sem zabrousí náhodou nechť též odpověď svou zanechají....můžete svou odpověď rozvést i v komentáři.

Březnové Idy....

Miluji březnové Idy
říkám si letos "Sakra, co kdyby..."
už jaro přišlo k nám. A zima skončila
konečně tenhle svůj předlouhý flám.

Miluji březnové Idy
a co kdyby už se šály a svetry
ve skříních a na policích nepletly.
Jen šál lehký, co tajemství skrývá
dekoltů žen. To asi zatím je jen sen.

Miluji březnové Idy
a říkám si kdyby tak konečně
k radosti mnohých, přestalo být slunce netečné
a svým teplem konečně zahřálo
údy přemrzlé....ach jak to by mi bylo milé....

Zatím jen jak ten César hynu
březnovým Idám neradostně kynu.
Kde teplo je, kde slunce jas,
však sníh a mráz stále dýku svou zvedá a bodá...
Ale nejen březnové Idy nesou mráz
i v tvých slovech někdy zastudí
a mé srdce se v hrudi zastaví
a já naříkám I ty Brute? Už zas?

Kdo ještě z vás může říci:
"Nesnáším zimu, tu studenou pijavici!!!"


27 března 2013

Bílá krása.....

....to je, když rozkvetly všechny květy na celogyne.
Takže ještě jednou a už naposledy tentokrát v plné kráse. A tím také máte pokoj od mých orchidejí, jiná zatím už nepokvete. Leda že bych obdržela nějakou novou. Jo, a berte že to je taková malá pauza mezi dalšími dávkami ledových fotek....







A že těch ledovejch fotek vás čeká hodně....

26 března 2013

Živá voda...

Samozřejmě, že nikdy
neodolám a zastavím se u potoka a udělám vždycky pár obrázků. Tentokrát jsem fotila i zase krásné ledové šperky jenže jaksi blbec se špatným nastavením. Takže místo obrázků bylo jen bílo.... no holt chybička v Matrixu....



Ta jemná trojbarevnost není žádná moje hra, ale opravdu to tak bylo odstínované.






Rampouch sice moc živá voda už není, ale když tak zajímavě visely mezi těmi kořeny....


Krajina slunečná i temná....

Protože zase slunko
stávkuje a je zataženo, myslím že pár sluníčkových fotek přijde k duhu. I když jsem fotila režimem na sníh, jsou i tak některé dost přepálené....nejvíc to bylo znát na fotkách focených v lese, ostré přechody stínů a sluníčka moc ztmavit na foťáku nešly, protože by les zanikl, i když u jedné to tak stejně dopadlo.
Ale co, tak alespoň to sluníčko trochu pocítíte....

Na začátek pozdrav pro všechny břízomilky a stromomilce






A ze sluníčka hurá do stínů lesa....od sněhového kouzlení





.....ke stromům








25 března 2013

Přízemáci a sníh.....

Sobotní sluníčkový den,
který za oknem vypadal docela teple způsobil, že jsem podlehla mylnému dojmu že není až tak zima a vyrazila s přízemákama ven. Ovšem hned po pár metrech mi bylo jasné jak moc jsem se mýlila. Copak pod kopcem to ještě šlo, ale jak jsme se vyloupli nahoru k poli začalo navíc ještě pěkně ostře foukat a tak přesto, že jsem měla čepici, velmi přišla vhod i kapuce. Přízemákům to moc nevadilo, spíš vůbec ne a ještě se v tom napůl zmrzlém sněhu rochnili a váleli. Na sluničku v závětří bylo i fajn, za to jak jsme vlezli do lesa ta ještě dost vysoká vrstva sněhu udělala své. Zima jak v morně. Přízemáci nešťastní, protože ten sníh byl na ně dost vysoký, místy sice šel Mates po zmrzlém sněhu suveréně s nosem nahoru, protože je narozdíl od Bobeše lehký a nepropadal se, jenže tam kde byl sníh trochu od sluníčka povolený tam se pěkně tím nafoukaným rypákem zapíchnul. Bobeš ten se ploužil za mnou ve stopě kterou jsem mu prošlapala a jen se na mě vyčítavě díval. Párkrát i cvakly zuby, jak se na mne lepil a já ho nabrala patou....