Poslední výstava....

V sobotu a v neděli 3.- 4.11.2012

se koná poslední Mezinárodní výstava psů

u nás a to v PVA Letňany. Je to výstava kde máte

možnost vidět po oba dva dny vystavovat všechny plemena

psů najednou. Nejen vystavovatele české, ale i zahraniční.

Takže si vás tímto dovoluji srdečně pozvat aby jste věděli zač

je toho loket,když se řekne vystavovat psa . S Bobešem

se samozřejmě učástníme, protože máme jedinečnou šanci než

se zase sejde konkurence dodělat si konečně toho Grand šampiona....

V sobotu jsou dandíci ještě spolu s jinými teriéry v hale 1,

kruh 14 a v neděli v téže hale ale kruh 3.

Na co jsem zapoměla....

Podzimní Třebová.....

Čtvrtek jsem pojala jako Den pro sebe. Relaxační a zkrášlovací. Masáž a kadeřnice. Oboje jsem už potřebovala jak sůl a na oboje jsem se fakt už hodně těšila. Relax v masážním křesle je eňo, ňůňo a pořádné promasírování hřbetu taky. Však už jsem čekala jak na smilování až se vrátí z lázní!

A co se týče kadeřnice to samé. I když jsem si tentokrát řekla že půjdu zas jednou k někomu jinému protože se má čas od času kadeřník změnit, jelikož sklouzne do určité rutiny co se týče vašeho střihu a i když požádáte o určitou změnu většinou to jako změna skoro nevypadá. No myslím že další návštěva už zase bude s velkou pokorou k té mé původní. Všechno je totiž docela špatně. Střih i barva. Chtěla jsem nechat přední část v původní délce ke které jsem se konečně po třech letech dokopala a jen zakrátit vlasy vzadu. Tam jsem zkrácení dovolila i radikální. A co se týče barvy řekla jsem jasně, že nemám ráda teplou žlutou kuřátkovou barvu, ale naopak preferuji odstíny studené. Byla jsem ujištěna že ano, že to tak bude. Není.....vlasy mám zkrácené na délku jak před těmi třemi lety, a barva je žlutá, kuřátková a nepěkná. I když na nový sestřih si pomalu zvykám a dokonce objevuji i jeho nové možnosti, barvu musím opravit.....

Měla jsem ve městě dost času a tak vám nyní nabízím pohledy na podzimně zbarvené trávy ve výsadbě u nádraží....

Mám moc ráda použití trav v zahradní architektuře a proto se mi velmi líbí jak to bylo pojato zde. I s mou milovanou vodou.

Toto prosím berte jako pokus o to, co udržím na nejdelší čas v ruce a ne na stativu.....modré zbarvení má na svědomí sklo, mezi kterým ta voda tryská, není to žádné moje hraní...

Ono se řekne obyčejná tráva....jenže ona je velice neobyčejná, krásná s mnoha barevnými odstíny....

Všechny ty vodní dílka mají podsvícení a já se těšila, že až se budu vracet domů tak už budou svítit, ale ještě ne. Ráda bych je do té doby než je vypnou ještě rozsvícené vyfotila....

Překvapil mne tento keř, neví co to je, ale má zvláštní drobné květy připomínající belgické astřičky....

Bohužel podle zbarvení listí těch dubů, jsem tu nádhernou červenou fázi propásla, teď už jsou jen bronzovožluté...jinak mají úžasn´oranžovo červené zbarvení. A pěkně od vršku odstínované....

Zajímavým stromem je i habr. Původní štíhlou sloupovitou podobu vystřídal takový pěkný "balon"

Tolik poslední nesněhové fotečky...

Co vidíte?

Někdy se stává, že ač máte evidentně něco před očima nevidíte to. A třeba to tam máte hodně dlouho. Jenže najednou se jednoho dne podíváte z okna a....kruci kde se tam tohle vzalo? Přesně to se mi stalo když jsem se nedávno podívala z okna na protější vrch lípy a najednou ho tam viděla...Musí tam být už hodne dlouho, jen já si ho prostě nevšimla.

Vidíte ho taky? Nebudu říkat koho já, ale schválně, jestli se shodneme....

Co je špatně....

Něco je špatně mezi mnou a tebou, mezi námi

i když zhojily se mé staré rány.

Něco je špatně, protože láska zavřela nám už své brány

na nichž teď sedí černé vrány a krákají a krákají.

Klovají do prázdných důlků slepých očí, do prázdných

našich dní. Nemáme si moc co říct a ony stále víc a víc

krákají.

Něco je špatně, kdo to ví, ani jeden z nás to však nepoví.

Není komu, jsme jen dva lidé pomalu se odvracející

od svých snů. Od svých vzájemných bran.

Od svých šťastných rán.

Něco je tu špatně, tak nechtěli jsme skončit

tak nechtěli jsme žít. Tak nechtěli jsme životem jít....

Však co je špatně, kdo to ví...

kdo nám napoví, jen ty vrány u zavřené brány?

Jen osamocení ve dvou, jen slepé důlky přání

nesplněných, jen smutek ze životních ztrát.

Láska brány své dvakrát neotevírá.

Něco je špatně, se mnou, něco je špatně i s tebou

hlavně je něco špatně mezi námi....

Další nápad pro šikovné ruce...aneb za chvíli jsou vánoce

Tak do růžiček z listí se pustila jen Helenka, tak možná tato inspirace vám půjde lépe. Pro dlouhé tmavé dny kdy se děti budou nudit je jak stvořená a navíc získáte netradiční vánoční ozdoby kamkoli....

Potřebujete pásky z barevného papíru, tenký drátek, děrovačku na papír, perličky, kleštičky a zamačkávací rokail (druh korálků, dají se sehnat v galanterii, nebo výtvarných potřebách)

Nastříháte si z barevného papíru pásky různé šířky

Jemně ohybem naznačíte střed. Na krajích a středu uděláte děrovačkou otvory

Do oka s drátku zamáčknete rokail a navléknete dvě perličky

Nad ně navléknete papírové pásky a zajistíte další perličkou a zamačkávacím rokailem

Ve vzdálenosti cca pěti centimetrů upevníme rokailem další perličku

Nad ní navlékneme konce papírových pásků

Opět navlékneme dvě perličky a zajistíme rokailem....

Myslím, že pokud by se použil drátek o něco silnější, daly by se kouličky používat i jako zápichy do truhlíků nebo květináčků.

Úkoly od Lucerny....

Na blogu u Lucerny probíhá soutěž v plnění různých úkolů. Fotky, výrobky, básničky či co já vím vždy k danému zadání. A jelikož první zadání bylo pro mne, dost již odrostlé dobám kdy v našich hrách kraloval Vinnetou a Old Shaterhand a indiáni vůbec, vcelku nelehké. A tak mi chvíli trvalo než jsem přišla na něco k tomuto tématu.

Jak to dopadlo můžete posoudit sami....

Jde o zimní indiánský tábor, tedy spíš o týpý osamělé skupinky....

Na říjen bylo zadané i téma šibalství. V jakékoli podobě. Na to je u nás specialista papoušek Ferda. Sedí, hledí a šibalsky se drbe pod zobákem a vymýšlí různé nepravosti....

Zatím třetí zadání je Podzim. Ten byl až do včerejška opravdu výstavně barevný a tak splnění tohoto zadání není vůbec nic těžkého.....

Tolik má tři splněná zadání Lucerničko

Hádej, hádej, hadači....

Dlouho jsme tu neměli žádnou hádanku a tak si říkám, že to musím napravit. A věřím že to dneska nebude vůbec nic těžkého .....

Tak že copak to tu máme....

A neudělám odbočku....

....a kam že? No přece ke sněhu! Já vím, že se teď spíš všichni věnují sněhovému focení, ostatně i já vyběhla včera i dnes nějaké záběry udělat, ale budu se pěkně držet časové osy a tak se stále ještě procházíme za sluníčka! a za tepla! po Šumperku. Tedy jeho okrajové čtvrti, kde jsou rodinné domky ale už i zahrádkářské kolonie a moc pěkné výhledy do okolí. Ty sice byly tak trochu zamlžené, i když nakonec sluníčko vylezlo stejně byl obzor mlžný. Proto také je většina fotek ne úplně ostrých.....

Tady bylo vidět jak se pomaloučku z mlhy vynořoval kopec s rozhlednou....to bylo foceno po příjezdu

Ta cesta mne zavedla mezi pole odkud byl další rozhled do okolí

I tady vládla zlatá, ale o kus dál už těch barev přibylo....

Kopec s rozhlednou o něco blíž...

....a zase o něco dál....

Kopců je okolo města víc....

Pod některým stojí sídliště...

Ty větší, Jeseníky, nad městem jsou spíš jen tušit než vidět...

Pohled na staré centrum Šumperka....

Stromy na cestě vedoucí loukou zpátky k zahrádkářské kolonii....

Mezi tou vší zlatou, oranžovou a červenou se vyjímaly tyto stromy (snad habry?) svou sytou zelení už zdálky....

A sluníčkem ve větvích lípy se rozloučíme s Šumperkem....