Malostranský hřbitov - utajený klenot ... 4. část

V posledním článku o Malostranském hřbitově

se podíváme na významné osobnosti zde pohřbené. Ovšem někdy šlo

o osoby významné jen třeba pro Smíchov, občas byli známí celopražsky.

Některé si připomínáme i v dnešní době, jiná jména zapadla do hlubin času.

U dalších došlo k přemístění a u některých se sice ví, že zde jsou pohřbeni

nicméně jejich hroby a hrobky se nezachovaly.

Když jsem se tak procházela a fotila, všimla jsem si, že u některého

hrobu je cedulka. Tak jsem se po nich začala dívat a pár jsem jich našla.

---

Nejdojemnější náhrobek na celém hřbitově

Mimochodem Tomáškova ulice je kousek od hřbitova

Zblízka hrobka nafotit nešla, bylo málo místa, tak jsem musela zdálky. Hrobka je ta vzadu u zdi

A jak se sluší a patří na zakladatele továrny na keramické dlaždice

i na hrobce posloužila jedna. Pro portéty. Bohužel, oproti kameni ta trvanlivost není taková

Tenhle náhrobek mne hodně překvapil. To že jsou zde pohřbení světoznámí umělci

a velcí přátelé W.A.Mozarta jsem věděla od mala, ale je jsem si spojovala s některou z kaplových

hrobek. V životě by mne nenapadlo, že oba mají jen takový lehce přehlédnutelný hrob

I když to tak nevypadá, i tohle je hroka. Zbyl z ní jen Smutnící génius,

neboli Anděl strážný či ještě jinak, Anděl smrti

Je to hrobka rodiny Panzkých

Největší z náhrobků který hřbitovu vždy dominoval a pro nás děti

opředený tajemnou pověstí, že kdo vyleze nahoru a pohlédne do knihy co tam je napsané

zemře. Myslím, že jí rodiče v nás živili proto, abychom tam prostě nelozili a nespadli

a něco si neudělali. Je to náhrobek posledního pasovského biskupa

Leopolda Leonharda hraběte Thun - Hohenstein kterému patřila známá

košířská usedlost Cibulka, bohužel dnes také ve velmi dezolátním stavu.

Socha je největší litinovým dílem.

Tolik náhrobky zajímavých a slavných osobností. K tzv. zavátým, tedy k těm jejichž ostatky

jsou zde pochovány nebo byly přeneseny ale neví se kam a kde leží patří

třeba barokní architekti a stavitelé Dientzhoferové, malíř Hellich. K přeneseným o kterých se ví

kam byli přeneseni patří rodina spisovatele Arbesa, spisovatel K.J.Erben nebo významný botanik Presl.

Tolik z Malostranského hřbitova, dnes to bylo o něco delší, ale chtěla jsem už kapitolu

o hřbitově uzavřít. A příště už se podíváme po Praze ....

Omlouvám se ....

.... že z nedostatku času a vlastně ani nálady nebudu letos posílat

všem těm z vás na koho mám spojení zvlášť péefku, ale

učiním to tímto způsobem. Takže děkuji všem mým čtenářům stálým a věrným,

ale i těm zcela náhodně zabrousivším za vaše návštěvy, komentáře i stálou přízeň.

Všem přeji krásné a klidné bezstresové svátky, přežité ve zdraví a bez

úhony ....

Pět fotek, jedna anketa ...

..... tu je znovu. Dohromady to znamená

opět takovou rekapitulaci mých TOP fotek které vám tu předhodím

v plen a ke kritice, a z nich se pak vyberete 12 nej na bogový, ale asi

i na normální kalendář. Jsem v tomhle alibista, nechám totiž ten výběr

na vás, protože já neumím dát přednost žádnému z těch mých fotodítek ...

LEDEN

Jo, jo, co kdyby ...

Zdravím vás!

Jmenuji se Armin a pokud bych měl vyplňovat v dotazníku zaměstnání, stálo by tam Strážný anděl. Sloužím u 15. roty strážných andělů zvané Co kdyby.

Zatímco ostatní strážní andělé mají své přesně dané úkoly jak a koho hlídat, my z patnáctky jsme taková speciální sorta. Pokaždé když má náš starej, jak on sám říká, tucha (tak totiž říká situaci kdy se domnívá že co kdyby ten daný člověk byl v ohrožení, ale není to úplně na stoprocent) vypakuje někoho z nás na kukačku a je na našem rozhodnutí jestli dotyčnému zabráníme v tom udělat nějakou blbost která by ho případně stála život nebo zdraví.

Takže zase před nedávnem si mě starej zavolal a povídá :" Hele, Armine, mám tu zas nějakou tu svou tuchu, že by se mohlo něco semlít na jednom výletě, tak vezmeš na starost tuhle babu. Mám pro ní slabost a nechtěl bych, aby se jí něco stalo. Já sice nemám stoprocentní reference, že se jako něco chystá, jo, ale byl bych radši kdybys mi jí pohlídal. U mne by to byl, jak sám víš, střet zájmů a na tohle jsou naše odbory sakra háklivý. "

On náš starej je v tomhle dost akurátní, o odborech má své mínění, jenže zas pro klid náš a hlavně svůj se snaží s nima vycházet v dobrým. Tak jsem tedy zaletěl na danou adresu, a sledoval cvrkot. Ona, jak říká starej baba, je ženská krev a mlíko a mě samotnýmu by bylo líto kdyby se měla odebrat na věčnost v předstihu. A pak, mě se taky líbí, ne že ne, jenže

to nesmí starej vědět! Ten si ve svým rajónu nenechá nikoho pytlačit. Usalašenej na skříni jsem sledoval přípravy. Madam byla hodně akurátní a nenechala nic náhodě. Své polovici, která jí měla dovézt brzy ráno na místo odjezdu nařídila, aby si nastavil buzení na danou hodinu, sama si pak nařídila svůj budík a odebrala se spát.

Prvním úkolem bylo eliminovat drahou polovici. Ta si nastavila dokonce dva telefony, pro jistotu. To je pro mě hračka a tak během chvilky byl jeden nastavenej o hodinu a druhý dokonce o hodinu a půl pozdějc. A teď hurá za Madam. Raz dva a telefon byl přenastavenej na dobu kdy se mělo už odjíždět. To by mělo stačit a tím bych měl mít hotovo. Spokojeně jsem se natáhnul na skříni a usnul. Podle předpokladu začal telefon hrát v době kdy už všichni byli usazení na svých místech v autobusu a mělo se vyjíždět. Madam nejdřív nevěřila vlastním očím, pak začala bezradně lítat po pokoji, chvíli nadávala, chvíli bezradně stála a čučela, a nakonec začala datlovat smsku průvodkyni. Ta se za chvíli iniciativně přihlásila sama a začala se dotazovat co že jako se děje, že se čeká jen na Madam. Ovšem ta, ještě pořád sedíc v županu, jí odpověděla že prostě zaspala a že se nikam nedostane, neboť drahá polovice slastně stále chrápala a netušila že už měla být dávno vzhůru. Průvodkyně jí navrhla, že na ní počkají na druhém místě srazu, což mi ovšem zkomplikovalo můj do té doby naprosto skvěle klapající plán.

Madam tedy letěla vzbudit polovici, ta, ještě napůl spící se začala potácet po baráku, aby se nakonec úspěšně oba usadili v autě. A já musel začít improvizovat. Náledí? To bych nestihnul vyrobit, takže něco s autem. A hlavně, co nejvíc Madam vytočit aby byla natolik rozčílená že by jí nenapadlo vymýšlet nějakou další možnou variantu jak se dostat kam měla. No jasně! Už jsem věděl co a jak. V půlce města auto třikrát zakuckalo a motor zhasnul. No nafta nebyla, někam se vypařila. Místo jsem vybral záměrně, na oba konce k benzínkám bylo dostatečně daleko, ale zas bylo kde auto nechat. Pro jistotu jsem je nechal dojet z kopečka dolů, ale aby mohli auto opravdu nechat tam kde by nepřekáželo, museli ho vytlačit na malý kopeček.

Abych se pojistil, sedl jsem si na kapotu, čímž se auto stalo ještě těžším a vytlačit ho byla řádná fuška, ale přesně podle předpokladu se Madam rozčílila natolik, že neměla myšlenky na to hledat další možné řešení problému. Cestu domů, kterou museli absolvovat pěšky jsem už nesledoval, ale věděl jsem, že to drahá polovice pěkně schytá. Bylo mi Madam líto, to jo, ale ne bezdůvodně se jmenujeme rota Co kdyby ………

Malostranský hřbitov - utajený klenot ... 3. část

Druhá část fotek z Malostranského hřbitova

jsou zbylé samostatné náhrobky které mne něčím zaujaly.

Nápisem anebo výzdobou. Je jich už jen pár tak dnes to nebude tak náročné.

Zítra si ukážeme náhrobky významných osobností se vztahem buď k Praze či

Smíchovu a které se zachovaly.

---

Tenhle náhrobek zářil svou bělostí na dálku. Není na něm žádný letopočet,

je jméno Feliks Pers. Neznámá postava, protože v seznamu zde pohřbených

jsem ho vůbec nenašla. Za to náhrobek vypadá jak kdyby ho sem postavili teprve

nedávno. Jenže poslední pohřeb se zde konal na konci roku 1884. Že by tajemství hřbitova?

"Zde byl pohřben muž šlechetný,

vlastenec výtečný,

spisovatel vynikající

František Branislav Kořínek"

Tolik nápis na náhrobku. Přes to přesevšechno je náhrobek velmi skromný.

Nová vstupní brána a zeď. Okolo hřbitova byl, co si pamatuji, železný plot

skrze který byl hřbitov krásně vidět a zeď byla jen z jedné strany. Dnes je

i od Plzeňské takže na hřbitov už vidět není. Prý je postavená podle původní

podoby hřbitovní zdi. Mohly tu tak vzniknout prostory pro hlídače a pro

kamerový systém hlídající hřbitov.

Malostranský hřbitov - utajený klenot ... 2. část

Včera jsme si dali trochu dějepisu a historie,

dnes se budeme už věnovat obrazové dokumentaci. Nemám moc

celkových záběrů hřbitova protože jsem se učila fotit jedním pevným ohniskem

abych si vyzkoušela jak by se takovým pevným objektivem fotilo. Takže nebudou

pohledy do "širého" kraje, ale spíš jsem se soustředila na vlastní náhrobky

které jsou opravdu uměleckými díly. Mnohé z nich jsou zdobné, jiné, byť pod nimi

leží lidé šlechetní a vynikající jen obyčejné, některé vypadají na svou dobu a jiné zas

jako by na nich zub času vůbec nezapracoval. Velká většina z nich je německého původu

a najde se i zde jedno velmi známé pohádkové jméno.

Fotek je hodně, takže je rozdělím do dvou článků abych vás nezahltila tím množstvím

náhrobků.

Pokud se chcete podívat kdo všechno zde je nebo byl pohřbený i co byl

můžete se podívat na těchto stránkách http://www.malostranskyhrbitov.cz/

---

Zcela identické náhrobky, ale bohužel nešlo zjistit zda se jedná o sourozence či manžele

kdo pd nimi odpočívá

Někdy výzdoba naznačuje i šlechtický původ pohřbeného. Bývá to ve většině případů

také jediné. Jméno většinou už není na skoro všech alespoň z části zachovaných náhrobků

čitelné. Z mnohých jsou jen takovéhle smutné zbytky bývalé krásy

Jméno na tomto náhrobku mi bylo dost povědomé a tak jsem si vyjela dnešní

jeho nositele. Jedním z nich je mladý novinář, spisovatel, bývalý činoherní herec a

nynější redaktor ČR, dalším je Prof. Mudr. Jan Herget, lékař zabývající se studiem plicních chorob

Jméno Wankel budou znát asi ti, koho zajímají motory u aut. Neříkám že to je

prapředek vynálezce Wankela, ale jak vyplývá z příbuznosti jmen, dá se předpokládat

že všichni jeho nositelé jsou nějak zpříznění

Jak vypadali nositelé tohoto pohádkového jména se už nedozvíme,

pokud ono prázdné místo na náhrobku patřilo nějaké podobizně. Vandalové

nebo čas se o to postarali. Tady mne opět překvapilo že lidé hraběcího původu

mají tak jednoduchý náhrobek. Na stránkách sdružení jsem našla i povolání

lidí zde pohřbených. Tak třeba baron Trauttenberg byl c.k. komoří

Další specifičností Malostranského hřbitova je

že většina náhrobků je signována jejich autory. Což nebývalo tak úplně zvykem

V tomto případě to je Otto Sandtner

Malostranský hřbitov - utajený klenot ... 1. část

V okamžiku, kdy jsem začala rozum brát a vnímat své okolí

při každé cestě tramvají buď po Plzeňské třídě nebo autobusem

ulicí Vrchlickou, vždycky jsem vídala pro mne místo velmi tajemné.

Bylo to proto, protože celé bylo zarostlé břečťanem, jen tu a tam z něj

vystupoval nějaký náhrobek, takže celé místo vypadalo jak z pohádky

o Šípkové Růžence, jen místo růží jej uspal břečťan. Celý ten

tajemný dojem ještě umocňoval jediný veliký pomník modlícího se

biskupa.

Malostranský hřbitov.

Ze svých toulek za historií s babičkou nebo dědou jsem věděla, kde je Malá Strana

a proto mne vždy strašně mátlo kde se na Smíchově vzalo místo

zvané Malostranské. Popravdě nikdy jsem se na to neptala, brala jsem to

prostě jako samozřejmost. Až díky internetu jsem zjistila proč se tak jmenuje.

jenže jak šel čas, břečťan si usurpoval stále větší a větší práva na to kde a po čem se plazit,

bez následků nezůstalo ani rozšiřování a později další rekonstrukce Plzeňské které

ukrojilo velkou část z pozemku hřbitova a kterému padla za oběť i hřbitovní kaple

sv. Rocha. Tu jsem nikdy nemohla vidět protože se zbourala v roce 1953, právě při dalším

rozšíření Plzeňské. Naštěstí zůstal stát empírový kostel Nejsvětější Trojice.

Jenže devastace hřbitova nejen přírodou, ale velkou dopomocí vandalů stále pokračovala a

tak byl v roce 2001 definitivně pro veřejnost uzavřen. Jedna z největších venkovních galerií

plastik z 19. století která se tu pod břečťanem ukrývala se tak ocitla na pokraji záhuby.

Ocitla, ale naštěstí se tomu díky jednomu členovi Klubu za Starou Prahu nestalo.

Před svou smrtí na tuto vzácnost, o které se moc nevědělo, upozornil nynější předsedkyni Sdružení pro

záchranu Malostranského hřbitova s tím, že jde o unikát který nemá v České republice

srovnání. A tak díky němu se začalo se záchranou tohoto utajeného klenotu.

18. června 2016 se otevřela poprvé nová brána ve zdi, která získala svou původní podobu

opět široké veřejnosti. Přibyly nové lavičky ale i nové stromy, vrátnice pro ostrahu a kamerový

systém. A začalo se i s opravami několika hrobek kaplového typu.

A proč se tedy tento hřbitov jmenuje Malostranský?

To nám poví teta Wiki.

Hřbitov byl v roce 1680 založený jako morový hřbitov za epidemie v té době panující. Pro

Malou Stranu sloužil jako hřbitov v letech 1787 - 1884, od doby kdy Josef II.

zakázal pohřbívat uvnitř města. Josefova reforma z něj v roce 1787 učinila hřbitov jak pro Malou Stranu,

tak pro Hradčany a později i Smíchov.

V roce 1884 už zástavba dospěla až k hřbitovu a díky tomu byl uzavřen.

Jeho funkci převzal hřbitov na Malvazinkách. V roce 1703 byla postavena kaple sv. Rocha, v roce 1715

kaple nejsvětější Trojice a v roce 1831 - 1837 pak kostel Nejsvětější Trojice. Dodnes zůstal stát

jen kostel.

Mezi nejslavnější osobnosti zde pohřbené patří biskup Leopold Thun - Hohenstein,

barokní architekti Kilián Ignác a Kryštof Dientzenhoferovi, manželé Duškovi, malíř Josef Vojtěch Hellich,

malíř Antonín Mánes, spisovatel a iniciátor dostavby katedrály sv.Víta Václav Michal Pešina z Čechorodu,

hudební skladatel Václav Jan Křtitel Tomášek, průmyslník František Ringhoffer nebo zakladatelé

firmy Rako Václav Somerschuh. Jakub Arbes tu měl pohřbené dvě děti, a byl tu pohřbený i

spisovatel Karel Jaromír Erben. Jeho hrob byl ale při přestavbě Plzeňské ulice zlikvidován

a ostatky přeneseny na Olšanské hřbitovy. Ostatně hroby těch známých osobností, které

se zachovaly si ukážeme v samostatném článku.

Hřbitov samotný inspiroval Jana Nerudu k napsání sbírky básní Hřbitovní kvítí...

Krajinou širou ....

Dnešní fotky uzavírají sérií plkání a obrázků

z mého zřejmě už letošního posledního pobytu na chatě.

Když občas zabrousím na stranu ke kolejím, našla jsem si tam místo, odkud je

vidět krásně do kraje. A právě z něj jsem fotila následující obrázky.

Bohužel, byť jsem vyrážela za krásného sluníčka, než jsem se dostala

až sem tak se sluníčko definitivně ztratilo za hradbou mraků.

Mám na to pech, byla jsem tu fotit už třikrát a vždy se mi sluníčko schovalo.

Tím pádem není vidět moc do dálky. Nicméně i ty mraky se ukázaly

býti na některých fotkách vcelku pohledným doplňkem ....

---

Onen komplex budov mezi lesy je Sanatorium a nemocnice v Nové Vsi pod Pleší, zařízení

které bylo postavené v roce 1905 a tehdy se specializovalo na léčbu tuberkulózy. Dnes je

zde léčebna pro onkologické, neurologické, pooperační a poúrazové pacienty. Vrch nad ním se jmenuje

Pleš a je vysoký 490 m.n.m

Vypadá to, že všechny další možné články se budou motat opět hlavně

kolem Prahy. Čeká mě další kolo vyřizovaní věcí na sociálce ohledně

maminy, a to znamená, že musím fofrovat s vánočními přípravami

než se zas bude nutné přesunout do Prahy.

Na hraně doby ....

.... mezi podzimním časem a prvním sněhem a mrazem

kvetlo těchto pár květů, které jsem našla na zahradě u chaty. Samotnou mne překvapilo

s jakou vitalitou se jejich květy v té zimě držely zuby nehty.

Navíc tak nějak pořád připomínaly dobu teplých a slunných dní, která

mi rok co rok víc a víc chybí v okamžicích nástupu zimy ....

Květinka na obrázku je něco mezi chryzantémou a kopretinou.

Je velmi vitální, původně jsem měa jen malou sazeničku ale už se po dvou letech

rozrostla tak, že jsem si jí zasadila i na další záhonek. A část si chci vzít i domů.

Co mne překvapilo ale byla její rozdílná barevnost na dvou záhonech. Na jednom

byla čistě bílá, na druhém bílofialová.

---

Chrpa zastupovala ty luční kvítky které se krčily ve vyšší trávě

Stejně jako jetelová hlávka

Jako sluníčko zářil a záhonku poslední mohykán, květ třapatky.

Nevěděla jsem která fotka je hezčí, tak je dávám obě ...

Poslední květy znamenají předposlední zastavení na chatě, a pak už

se budeme procházet po Praze. Porozhlédneme se po znovuzrozeném Malostranském

hřbitově a připomenem si jeho nejznámější "obyvatele", zajdeme si na procházku na Staré

Město, podíváme se na slavnostní rozsvícení vánočního stromu na Staroměstském náměstí,

trochu si užijeme linií a odrazů a zajímavých uměleckých instalací ....

Starohrátky ...

Byť už všude vládne adventní nálada a výzdoba,

chci a vlastně i musím se ještě vrátit do doby podzimní, a to

přesněji skoro do půlky listopadu. To jsem byla samozřejmě, kde jinde, než

na chatě. Bylo potřeba chatu zazimovat, uklidit všechno co může zmrznout

pěkně do peřin, a to doslova. Jelikož je dolní pokoj asi nejvíc izolovaný, dávám

tyhle věci mezi peřiny v peřiňáku. Ale nebyla to jen práce čím jsem

tam trávila čas. Výsledek focení kolejí už jste viděli a dneska se podíváme

na fotky, na které jsem si zas po dlouhé době vzala Heldu a mezikroužky.

Tentokrát mi za modely byly různé přírodniny jako jsou šípky,

duběnka, travní houba nebo zlaté modřínové jehličí ...

---