Květinový pozdrav ze Schilternu ....

Co by to bylo za zahrady bez květů.Těch je v Kittenbergerových zážitkových

zahradách "Svět divů v zahradách fantazie", jak zní celý oficiání název této instituce, velmi

velmi mnoho. Od jara do podzimu ...

Co by to taky bylo za zahrady bez květin. První květový článek je věnován různým druhům,druhý bude

věnovaný čistě jen růžím. Ač jsem v úvodním článku brblala, že jsem tedy čekala víc,

přesto si pro svou krásu ten samostatný článek myslím zaslouží.

Nejsou tu v plném květu jen květiny, ale i keře. Třeba takový Trojpuk

latinsky Deutzia. Vypadá trochu jak nějaká odrůda pustorylu, ale nemá jeho někdy až

přespříliš intenzivní vůni.

---

Kdo někdy navštívil Středozemí, případně pěstoval citrusy ví co je tenhle květ zač.

Ano je to květ citroníku, a jako každý správný citrus nejen že má na keři květy, ale

i dozrávající plody. A fakt úžasně voní ...

A tohle viselo hned na vedlejší větvičce

Čtyři následující fotky nejsou ze zahrad v Schilternu, ale v Melku. Jak se tenhle krásně kvetoucí

keř jmenuje vážně nevím, a a ni si nepamatuji, že bych ho někdy někde viděla tady u nás.

Tím nechci říct že tu třeba někde u někoho na zahradě neroste ... pokud ano, nebo pokud

někdo ví co to je, byla bych ráda kdyby mi napsal co že to je.

A takhle vypadá zblízka

Orchidej pantoflíček asi ve volné přírodě vidět taky hned tak nebudu mít možnost, a tak

alespoň jedna z klášterních zahrad v Melku, speciálně z japonské zahrady

Šlechtěný Kuklík je o moc hezčí než ten který mi zapleveluje zahradu.

Kopretiny na Motýlí louce vábily k tomu si do nich lehnout. Asi bych to i udělala,

nicméně u všech kopretin mě odrazuje ten jejich odér dobře zamřelých fusaklí. Ale podle

místa z kterého jsem je fotila (bylo pěkně vyležené) to některým lidem nevadí

Tohle asi není ten úplně tradiční květ, nicméne je. Mini orobinec na okraji

jednoho krásného jezírka

A další trochu jiný, tentokrát okrasná tráva Penisetum "Red Baron"

Abych vás nezahltila a aby jste se měli na co těšit, zítra bude druhá část

květinových pozdravů.

Modrá zahrada ....

..... se sice modrá nejmenuje, je to nově udělaná část

a jmenuje se Zahrada tužeb, ale v okamžiku kdy se k ní propletete nic

jiného než modrá vás nenapadne. Kakosty, rozrazily, kostace, šalvěje, šanty,ořechoplodce

všechno co jen kvete modře tady najdete. A samozřejmě voda. Ta sice není modrá, ale

pokud by byl potůček protékající touto částí klidnější, i on by v sobě měl

odraz té nádherně modré oblohy nad ním a zapadnul tak

barevností ke květům.

A jak jinak, i tady byly lavičky k posezení. Co mne překvapilo bylo

to, že všude a na všem kde se dalo sedět ležely podprdelníky. Na některých místech

dokonce stály ve stínu takové ty skvělé sedací vaky. Neexistuje tady

žádné zákaz vstupu na trávník, takže pokud máte chuť, prostě si tam vlezete a sednete

nebo lehnete a nikdo nic neřeší. Dokonce i na Motýlí louce si můžete poležet mezi

rozkvetlými kopretinami. Být to u nás, zmizely by nejdřív podprdelníky

pak by byly poničená závěsná houpací lehátka a sedací vaky.

---

Areál zahrad se skládá zatím ze čtyřiceti tématických celků plynule se prolínajích, nové

stále vznikají. Během tohoto roku by měla přibýt Papouščí džungle. Vzhledem k tomu, že

městečko Schiltern není zas tak daleko od přechodu Hatě, cesta z této části republiky

netrvá nijak dlouho. Tady od nás to bylo i s nabíráním dalších účastníků autobusem 3 hodiny.

Když se teď probírám mapou vidím, že jsou ještě místa která jsem neprošla. Takže třeba

za rok, jestli budou tyto zahrady v nabídce, bych do nich vyrazila znovu. Pokud bude všechno O.K.

Zahrady v Schiltern podruhé ....

Sobotní výjezd do Rakous byl tentokrát už veselejší v tom

že bylo za a) světlo za b)teplo. Nicméně doba trávená v autobusu je pro

mne a hlavně má záda a krk až až. Jet někam dál, tak půl dne propajdám a

cpala bych se asi práškama do aleluja. Ale tentokrát na nás nečekal jako první strmý

výstup do kopce, ale mírná procházka v krásných zahradách. Pro ty, kdo

nechtěli trávit v teplém dopoledni dvě hodiny chozením ovšem nabízejí zahrady ohromné množství

velmi luxusních míst k odpočinku a relaxu. Já jsem byla zvědavá na zdejší růžovou zahradu

protože jsem vychovaná na Růžovém sadu na Petříně. No .... nic moc.

Na netu mají psáno něco o deseti tisích sazenic, ale to mi nějak neštimovalo.

Možná ještě nebyly v květu úplně všechny, ale když jsem pak procházela prodejnou

ty růže které tam měli na prodej kvetly, ale v zahradě jsem je vůbec neviděla.

To možná byla jen taková maličká vada na kráse.

Vzala jsem to procházkou z druhé strany, kudy jsem nešla v prosinci a objevovala

zahrady a místa, která jsou buď nová, nebo v zimě prostě vypadala jinak. A že se bylo na co dívat!

Barvy, vůně, pohodová místa ... slintala jsem jak bernardýn. A všude vodní prvky. Ať jen v podobě

pítka pro návštěvníky, fontán či různých jezírek a bublátek.V tom teplu to bylo velmi osvěžující.

A už vůbec se nedivím že mají u většiny z nich zákaz koupání. Já sama bych tam vlezla

okamžitě.

Bylo na co koukat, bylo co fotit a tak jsem zase všechny návštěvy onoho dne rozdělila

do vícero částí. Z Kittenbergerovských (musím se opravit, původně jsem to brala

podle nedalekého města jak Kittenberské, ale jmenují so po zakladateli Reinherdu Kittenbergerovi)

zahrad začneme takovým pelmelem.

---

Tento pohled jsem měla už na fotkách ze zimní návštěvy, ale byť tam byla vánoční výzdoba, nebyl

tak plný barev

Jeden z mnoha různých altánků, domečků, a pergol kde se dalo posadit a kochat se

a příjemně odpočívat. Tenhle stál na kraji růžové zahrady.

Kaktusový parter

Trochu bližší pohled na kostelík a hřbitov nad Schilternem

Tohle je hodně vtipné. Největší osel v Rakousku ....

..... a jak vypadá

Čula jsem nějakou nepravost a ono jo. Kdo nahlédl neschován za foťák jak já asi se hodně divil

Kde všude se dá zasadit hosta. Mimochodem jich po celých zahradách je neurekom, mini, větší

i velké a v zajímavých barevnostech. Chtěla jsem si jednu koupit, ale zrovna tu, která se mi líbila nejvíc

tam neměli k dispozici.

Panáčci v Japonské zahradě. Taky od zimy přibyli. A jak jsem tak na ně koukala, nedalo

mi a vybrala jsem si tam jeden památeční kamínek.

Po téhle hostě jsem koukala, bohužel nebyla k mání ...

Tuto barevnost doma mám, ale vysokou. Tahle byla nizoučká s malými listy

Araukárie, ta mne zaujala tím krásně naskládaným olistěním. Tedy, ono to je něco

mezi listy a jehličím. Takové listy proměněné v něco podobné jehlicím. Strašně jsem se těšila, že

tu třeba objevím nějakou zajímavou odrůdu fuchsie a byla jsem pevně rozhodnutá si jí

koupit. Jenže zřejmě nemají fuchsie v takové oblibě jak u nás, protože sice pár jich na prodej

bylo, ale nijak zajímavé. Takže jsem zbylá eura po zaplacené vstupů prachsprostě prožrala

a propila. Byť se mi kroutily palce u nohou když jsem to výjímečně přepočtla. No nesmí se to, nesmí.

Zkazí to pak člověku náladu ...

Výletní sobota aneb pachatel se vrací ...

... na místo činu. Tak se praví v jednom přísloví. Nebo je to přímo kriminalistická

poučka? V každém případě já se tuto sobotu 3.6. vrátila alespoň na jedno místo činu in natura

a na druhé alespoň z trochu většího odstupu. Vydala jsem se znovu na výlet do Dolních Rakous

a to do letních Kittenbergerových zahrad, do městečka Melk a jeho dominanty benediktinského

kláštera ( při pohledu z vrchu mi připadá že klášter je rozlohou snad větší než samotné městečko)

a z něj lodí po Dunaji údolím Wachau do Kremsu.

Počasí bylo zas a opět nádherné, prostě v poslední době nade mnou sv. Petr drží

ochranou ruku. Někdo by možná řekl že na výlet bylo až příliš vedro, ale mě bylo suprově.

Obzvlášť na lodi bylo naprosto luxusně. A jedno pivko a panáček zdejší speciality to ještě

vylepšil.

Moje dojmy jsou půl napůl. Kittenbergerovské zahrady byly super, stejně jak v zimě.

Teď tedy byly podstatně barevnější a voňavější. Melk je obrovský areál, ale ...

Neskutečné množství lidí (zlatý klášter v Dürsteinu) a absolutní zákaz focení. Takže vlastně

to na co jsem se nejvíc těšila se částečně nekonalo, ale stejnou měrou mne tedy vadilo to

že pokud jste se dostali mezi dvě skupiny návštěvníků, byli jste odsouzení k cupitání

s nimi v nepříliš velkých místnostech odkud se dalo docela práci dostat na chodbu. A pak

i to, že zatímco velkou část návštěvníků tvoří Češi, český průvodce ani sluchátka s českým výkladem

nejsou k dispozici. Takže buď německy nebo anglicky při individuální prohlídce, nebo

španělsky, italsky, japonsky či jak ještě při prohlídce s průvodcem. Nicméně asi za návštěvu to

stojí, je to opravdu krásné místo. Patří k němu i rozsáhlý komplex zahrad, který tedy opravdu stojí

za to. Neprošla jsem je celé, na to bylo času pomálu, ale i to málo co jsem z nich viděla

bylo paráda.

A plavba po Dunaji? To byla skvělá tečka za celým dnem. Navíc máte možnost vidět

všechny zámky, kláštery, kostely a zříceniny kolik jich mezi Melkem a Kremsem je.

Z vody je to zas jiný pohled který se navíc každou vteřinou mění podle toho jak s lodí

okolo plujete a podplouváte. Jediné co uteklo mému foťáku je socha "Willendorfské Venuše"

která je dost podobná naší Věstonické a pochází ze starší doby kamenné. Klášter a hrad

v Dürsteinu se také uáže v úplně jiném světle než když jste na břehu, a navíc když

okolo plujete v době kdy už svítí měkké podvečerní sluníčko, je to nádherný pohled.

Tím pádem je jasné, že jsem nafotila opravdu velké množství fotek a máte se tedy v dalších

dnech na co těšit ... tedy až se mi poštěstí je roztřídit a zpracovat.

Do čeho se ještě nepustím ....

.... co se týče háčkování. Kdysi dávno, ještě v Praze, jsem si jednou

do vod háčkovaných hraček pro děti zabrouzdala. Tenkrát jsem uháčkovala dceři

medvěda kterého jsem viděla, jak jinak, v Burdě. Podařil se a dcera s ním dost dlouho

cestovala. K babičkám, na chalupu, na školku v přírodě...

Povzbuzená úspěchem jsem si řekla že jim udělám i jednu z příšerek tehdy velmi

oblíbeného seriálu i u nás, a to Mupet's. Z té jsem udělala jen hlavu a zájem dětí

se obrátil jinam. A to taky byl i konec mého hračkového období.

Nedávno mi dcera poslala fotku krásných háčkovaných oveček, že by se jí to líbilo pro Emču.

A samozřejmě v šedorůžové kombinaci. Říkala jsem si, že když jsem zvládla bez návodu medvěda

i část Mupeta, tohle by neměl být problém. Naštěstí ale po pár dnech našla na netu i návod

a tak nic nebránilo tomu, abych se zas do něčeho takového pustila.

Nejdřív jsem ale zkušela malou variantu, z levnějšího materiálu, a pak jsem si říkala, že podle výsledku

půjdu do dražšího materiálu. V tomhle případě žinylkové vlny.

Ovečka dopadla nad očekávání dobře, takže nebránilo nic tomu abych udělala i velkou.

A jelikož dcera nadhodila, že by to nebylo zrovna špatné i v tyrkysovošedé variantě

koupila jsem i tu tyrkysovou. Jenže, co z téhle barvy pro holku? A tak vznikl kamarád oslík.

Opět nejdřív malý a pak i velký. Malý a velká ovečka už mají svou paničku,

jmenovkyni Emičku, která je neteří dceřinýho partnera. Velký oslík, malá ovečka a pak i ta velká

budou zdobit kočárek i postýlku naší Emičky.

---

Hokuspokus napotřetí ....

mi přinesla jeden či dva obrázky, které už se mi líbily

o něco víc. Ale je fakt že z dvanácti je to málo, anebo tak akorát?

je fakt, že já jsem typ kterému dělá opravdu velkou práci vybrat z mých

dětiček foteček vybrat ta nej. Obdivuji ty kdo tohle umí .....

---

Našla jsem si jednu modelku o které jsem se domnívala, že

bude nejvíc vyhovovat pro tenhle styl....

..... no ukázalo se, že by možná byla, kdyby zas ovšem nezačal foukat vítr

a tak při mé krtčí slepotě jsem zjistila jak fotky vypadají až teprve na monitoru.

Opět zaostřeno úplně jinam

Hokuspokus napodruhé ....

Jak už je mým zvykem, když mám něco nového

k foťáku musím to prostě zkoušet a učit se a nebýt vůbec spokojená

s tím co mi z toho leze. A tím pádem být naštvaná a nadávat si, že se na to

vlastně vůbec nevykašlu. Obzvlášť když pak vidím co prostě dokáží za kouzla

jiní, padne na mne strašná skepse.....

A tak se plazím po zemi, nebo klečím u záhonů, bojuju s větrem, protože pokaždé

když se rozhodnu něco fotit začne funět, zjišťuju že mám

velké mezery v kompozici, a že byť se snažím, vycházej mi z toho furt takový

divný nemastný neslaný středovky s takovým divným (ne)zaostřením.

A těma vás teď budu zásobovat. Ať si taky užijete

---