Dneska to vezmu trochu oklikou.
Mnohokrát jsem se zmínila v komentech tady i u jiných, že
mám moc ráda výlety a cestování, jen bohužel moje drahá polovice
není takto postižená a stejně ani synátor. Ten se ale narozdíl od
muže občas dá přemluvit. Jediný kdo s rodiny zdědil tuhle vášeň je dcera,
jenže ta se odstěhovala a navíc už má svého partnera s kterým jezdí
po výletech. Holka má štěstí, i on je naladěný na stejnou výletovou strunu
tak nemá s plánováním žádné problémy. Spíš je pokaždé překvapená
protože většinou je to její partner kdo potajnu něco naplánuje a jí
pak překvapí hotovým itinerářem i destinací.
Ale synek si našel novou přítelkyni, která je velkou milovnicí výletů
a světoběžnictví a ta, jakmile jsem se zmínila o svém handicapu v podobě
nemožnosti se někam podívat, okamžitě naplánovala výlet. Manžel, který
byl samozřejmě také pozván se ale vykroutil tím, že musí odjet do Prahy
pomoci sestře při stěhování do nově zakoupeného RD a tak jsme jeli
jen tři. Naší cílem byla Macocha, která není zas tak od nás daleko.
Já tam nikdy nebyla, protože z Prahy jsme se školou jezdili na výlety
do Koněpruských jeskyní, které byly dostatečně blízko. Ale moje maminka
velmi vzpomínala na skautský výlet na Macochu a plavbu po říčce
Punkvě jeskyněmi kterými protékala. O tom, že jsem byla hrozně nadšená a
natěšená samozřejmě není sporu, i když se mi naskytla určitá nemilá
komplikace v tom, že jsem musela ještě před odjezdem připravit celý
penzion na víkendové ubytování a navíc být v pět zpátky, abych mohla
ubytovaným předat klíče. Tím pádem jsme se museli vracet dřív než mi bylo milé.
Úklid jsme vyřešili tak, že jsme všichni tři jak kobylky vtrhli do penzionu
a tak místo tří hodin, když bych to dělala sama, bylo za hodinu a třičtvrtě uklizeno.
Pak jen ještě ve Svitavách nabrat mladší sestřičku a hurá do jeskynního světa!
Přestože už byl první den prázdnin a pátek k tomu, nebylo na místě
moc lidí, dokonce bylo parkoviště skoro prázdné,což bylo fajn, protože
se člověk nemusel prodírat davy turistů a v pohodě si mohl všechno projít.
Samozřejmě že první věcí bylo zajít na vyhlídku na horním můstku nad propastí
a zhlédnout do jejích útrob. Pohled je to věru impozantní, ale je to jen zlomek
toho, co se člověku naskytne, když se octne na dně propasti. To je něco,
alespoň pro mne, neuvěřitelného, nádherného a dechberoucího. Něco,
co mne naprosto odrovnalo a přiznávám bez mučení, i rozplakalo. Ale o tom
později. Zatím jsme jen v horních a polovičních sférách .....
Pohled z horního můstku. Zhruba v půlce vlevo, šikmo od uschlého smrku je můstek spodní.
Pohled z dolního můstku .....
...... tam nahoře jsme byli zhruba před deseti minutami .....
Útroby Macochy a ústí Erichovi jeskyně
Cesta dolů, k Punkevním jeskyním
Konečně začíná okolí připomínat, že se nacházíme v Moravském krasu.
Průchod skalou se jmenuje Čertova branka
A konečně i první jeskyně se začínají ukazovat i s náznakem krápníkové
výzdoby.
Tady povrch zemský opustíme, abychom se ponořili do útrob Punkevních jeskyní .....
