Barevné elegie III .....

Dnes pokračujeme další várkou květů, tentokrát ale s převahou

kvetoucích keřů. Některé květy jsou pro mne nové, dostala jsem totiž

vloni od Libby nějaké cibulky a letos je vidím poprvé kvést naživo.

Přiznávám, že jsem je do té doby, než jsem je u ní na blogu viděla, vůbec neznala.

Tady jsem je v zahradě u nikoho nezaregistrovala (což je co říct, neboť sousedka

objednává všude možně a všechno možné) a tak jsou pro mne příjemným

překvapením. Ale před dvěma dny, jsem přeci jen jednu u sousedky zahlídla, v barevnosti

kterou nemám a tak už jsem s ní domluvila výměnný obchod.

A moc se těším, až se stávající cibulky pěkně rozrostou ......

---

Kdoulovec mi zatím pořád na zahradě chybí, a přitom je to tak

nádherný keř. Budu to muset brzy napravit.

Mníšek 10.5.16

První novinka v mé zahradě od Libby, ladoník. Je pravdou, že premiérově

jsem ho viděla kvést už v Praze na Petříně, ale u mě na zahradě to je poprvé

Rybník 13.5.16

A hned druhá novinka, hyacintovec. ještě ho mám v modrém,ale

ten jsem nefotila, protože ten mám nafocený z výstavy skalniček. I v růžovém.

To je ta barevnost co mám vyjednanou.

Rybník 13.5.16

A můj oblíbený model.Ať v květu, nebo později když vytvoří chmýří, pokaždé

je krásný. Clematis alpský.

Rybník 13.5.16

Tak v několika následujících případech se o květech tak úplně mluvit nedá,

ale mě zas nedalo je sem nedat.

Mníšek 10.5.16

Za to tady je květů plno. Voňavých, půvabných a starých květnových

známých.....

Mníšek 10.5.16

Tenhle plnokvětý mi tady u nás teprve rozkvétá přesně tak jak

jsem ho nafotila na chatě.

Tady ten jehličnan se tak trochu vymyká, nekvete, není to kytka ani keř,

ale má tak zajímavou strukturu a barvu, že zdálky to jako květy vypadá.

Na čem se servírovalo ......

Dnes se podíváme z čeho se na Titaniku jedlo.

Ono to z těch fotek tak nevyzní jako když nad tou vitrínou stojíte, a

díváte se na ty talíře a misky nebo vázičky. Za prvé, že se přes

svou křehkost zachránily, a za druhé že už se nenašla druhá

možnost k jejich využití a že ti kdo na nich servírovali jídlo skončili

o dost hůř. Jediná spravedlnost, jestli se to tak dá říct, je ta, že i ti

kdo si z nich pochutnávali na různých delikatesách, které těm servírujícím

byly odepřeny nakonec skončili stejně. Nepřežili....

---

A začneme porcelánem z druhé třídy. Tentokrát už mne napadlo fotit si i popisky

u exponátů takže další výklad je zbytečný ....

Evidentně nádobí z první třídy. Popisků bylo tolik, že tady jsem je vynechala.

Stříbrné lžíce, podnos a další

Vinné a pivní lahve a chladicí nádoba na šampaňské

Zítra zas pro osvěžení budou kytičky a na Titanik se vrátíme ještě dvakrát.

Podíváme se na zbytky vybavení lodi a na drobnosti po různých pasažérech,

jejich osobní drobné věci pro hygienu, úpravu šatů apod....

Barevné elegie II .....

Opět si uděláme odbočku ke květům.

Jsou to květy focené na různých místech, v různou dobu

a proto je jejich skladba různorodá a třeba si řeknete, jé, tak

to už mi odkvetlo nebo naopak, to mi ještě nekvete. A je ještě jedna věc

na kterou se těším, a to, že dnešní článek je premiérový v novém blogovém

kabátku, za který moc a moc děkuju Majce (MarijaKes). Hlavně za její trpělivost

s mojí osobou, která neumí říct své požadavky najednou a otravuje

s různými nápady v okamžiku kdy už je všechno hotové.

---

I když tady nejde přímo o květ, šištičky v pozoru na korejské jedli jsou

moc hezké.

Mníšek pod Brdy 10.5.16

Malé kosatečky mám od sousedky z loňska, letos poprvé kvetou. U druhé

jsem je viděla v naprosto skvělé barevné kombinaci, světle modrá - karamelová.

Na výstavě skalniček (takže už se provalilo jejich hlavní využití) jsem je viděla

i ve žluté a hědovínové? barvě.

Rybník 13.5.16

A tahle pivoňka mi udělala ohromnou radost. Mám jí od maminky blogerky Renušky.

Taky od loňska. Čekala jsem, že se zachová jako každá jiná pivoň, když jí

rozsadíte nebo přesadíte. Že totiž květů se dočkám až tak za rok, dva.

A ona mi nasadila jeden krásný už letos! Jmenuje se Pivoňka tenkolistá

nebo taky koprolistá a i ona patří ke skalkovým rostlinám, protože

dorůstá do výšky max. 30 centi. Což mi vyhovuje, protože není

tentokrát mezi ostatními pivoňkami ale mám ji v záhonu s trvalkami.

Rybník 6.5.16

Rybník 17.5.16

I když vím že tato růže se jmenuje Růže žlutá, můj děda jí neřekl jinak než Mánesova.

I ta existuje, ale je nižší a má oranžovočervený květ. Pro mne ale Mánesovou

zůstává už napořád tato.

Praha 9.5.16

Bobkovišeň je krásný ozdobný keř, dá se použít i na živé ploty

protože dobře snáší řez. A proč bobkovišeň? To pro podobnost listů

s vavřínem ( bobkovým listem) a po odkvětu malými plody připomínající višně.

Jenže je, na rozdíl od vavřínu a višně, jedovatá!

Mníšek 13.5.16

Žlutá sluníčka Kamzičníku jarního mi svítí už na třech různých místech.

Dost se totiž rozrůstá a tak ho postupně sázím do různých částí záhonů.

Ten co vidíte na obrázku, jsem kupovala ve školkách jako PLNOKVĚTÝ!

Zřejmě někdo přehodil květináčky a já si tak přinesla domů ten obyčejný.

No obyčejný, když kvete tak září neobyčejně i když je zataženo .....

Rybník 6.5.16

Za to tahle krasavice byla opravdu neobyčejná. Už tím, že byla naprosto neporušená

mrazíky ze začátku měsíce, a i tím, že ještě byla v plném květu, zatímco jiné a jinde

už nekvetou .....

Mníšek 13.5.16

..... a jak je vidět, měla ještě dost poupat, která se teprve začala

otvírat

Meruzalka zlatá, původně jsem přesadila jen malý keřík, který zbyl

po zplanění jednoho stromkového angreštu. Meruzalka se totiž používá

jako podnož pro stromkové drobné bobuloviny jako rybíz, angrešt nebo josta.

Dnes je z ní ohromný keř, který když kvete přitahuje svou nádhernou vůní

a zlatožlutými květy. A to nejen pohledy ale i včelky a čmeláky.

Rybník 6.5.16

Z podpalubí až na dno moře ......

Z lesku první, z trochu menšího lesku druhé třídy

a kavárny pro horních deset tisíc, se podíváme do bídy podpalubí

a kajut posádky. Musím říct, že výtvarná i zvuková složka výstavy je dotažená

opravdu do dokonalosti. Zatímco v kavárně zní Strausův Modrý Dunaj, teplota

je příjemná a osvětlení navozuje atmosféru luxusní kavárny, v podpalubí na vás dýchne

vedro a hluk kotelny, tmavé chodby a ubohost kajut posádky ..... a což teprve

když dojde na samotné ztroskotání. Mrazivý chlad dýchající z ledovce, zvuky potápějící

se a rozadající se lodi, modravé světlo zpod mořské hladiny.

---

Kajuta posádky

Prkno z dřevěné lávky v kotelně a kus uhlí, kterým se topilo

v kotlích

Ony proslulé vodotěsné přepážky. Nakonec se ukázaly díky fatálnímu

poškození jako naprosto neúčinné ....

Věta, kterou celé peklo začalo.

Jak řekla jedna ze zachráněných: "Když jsme po tom

všem shonu pozorovaly ze záchranných člunů Tianic, vypadal jako když spí. Ale byl

to spánek smrtelně zraněného zvířete, které se ze spánku propadá do smrti"

Stát před ledovcem je zajímavé a zvláštní, i když se jedná o ledovec sladkovodní

je příšerně studený. Ledovec který poslal Titanic ke dnu, byl ještě studenější.

Proto byla voda tak vražedná. Většina lidí totiž zemřela velmi rychle na podchlazení.

Nechápu jak něco ledového může být ještě ledovější .....

I když tam prý byla cedulka Nesahat, jak je vidět sahali všichni.

Samozřejmě i Chmelařová ......

A nakonec další model Titanicu, tentokrát tak jak vypadal

po objevení.

Zachráněné housle jednoho z členů lodního orchestru a jejich příběh

Tolik z instalací. Ale ještě nekončíme. Další co vás z výstavy čeká, jsou věci zachráněné,

autentické věci z Titanicu. Není to zrovna veselé, dívat se přes propast věků na věci

kterých se někdo dotýkal, patřili ke každodennímu životu a přežily své uživatele ....