17 února 2016

Chvála přírodě ....



..... a staré technice. Jak jinak, dnes si dáme
druhý nášup toho co jsem v sobotu nafotila. Byl to
po dlouhé době a asi i na dlouhou dobu krásný den a to
si to člověk užívá. Teď když koukám z okna, vypadá to, že se
meteorologové asi tentokrát zas jednou trefili, od devíti do
devíti nám v kraji vyhlásili výstarhu před hustým sněžením a
venku se opravdu něco jako sněžení ukazuje. No do hustého
to má ještě hodně daleko, ale naše specifické počasí
se prostě nikdy podle meteorologů neřídí.....







A tohle je ono. To co mne tak na objektivu Helios chytlo. Tady je přímo ukázkový
swirl bokeh. Já vím, že třeba spoustě lidí dělá problém, nelíbí se jim,
možná to u nich vede až k pocitu že se jim točí hlava a řeknou si
"Bože,co na tom vidí!", ale já mu
naprosto propadla.




Ve vší té nebarevnsti a šedi si jedině ostružiníky zachovávají
stopu barvy





16 února 2016

Je to ještě život?.....



Když chodím ve městě od nebo k autobusu,
už pár let chodím okolo jednoho okna, které má zatažené žaluzie,
ale v jednom místě jsou povytažené tak, aby bylo vidět na chodník
a na to co se děje. Za tím oknem sedí v jakoukoli denní dobu pán.
Nebude to úplně starý člověk, možná jen o pár let starší než já,
ale evidentně nechodící. To okno je jeho jediným spojením se
světem, tím průzorem z povytažené žaluzie pozoruje životy jiných,
kteří spěchají po chodníku tam a zpět. Ale jeho život se smrsknul
jen na pár věcí. Jíst, spát, vyměšovat .... leta jdou za sebou a
on stále stejně žije tím oknem. Jaká je cena za takový život?
A navíc díky hodně velké nadváze to musí být neskutečně vysilující i pro
jeho blízké se o něj starat. Říkám si pokaždé když jdu kolem
jestli to má cenu, takové (ne)žití. Den za dnem, rok za rokem
a kolik jich ještě zbývá? Asi dost. Jen sedět na vozíku a
dívat se z okna a čekat na smrt která přinese vysvobození .....
Je tohle ještě život nebo už jen živoření? A jakou má cenu?

15 února 2016

Starosklo mi učarovalo ....



Včerejší krásný den jsem si nemohla nechat ujít
a tak jsem obula trekovky, vzala brašnu s objektivy a foťák a šla
všechno, včetně sebe pěkně vyvětrat. Sice na otevřeném prostoru
dost foukalo a to mi dělalo docela čáru přes rozpočet, protože jsem
chtěla dál pokračovat se sžíváním se ze starým sklem. A jelikož
s ním nejraději fotím detaily (tak ono víc jak na dva metry stejně
nejde už zaostřit) místy dost silný vítr mi tu snahu hatil. Protože
co si budeme povídat, když vám foukne vítr do větvičky na kterou
pět minut brejlíte a zaostřujete právě ve chvíli když už mačkáte
spoušť, je to nas...í! A když je to každých dalších pět minut zas
a znova, raději přehodíte objektiv a fotíte stabilní krajinu.
Nakonec jsem za ty tři hodiny co jsem se tu courala po okolí
provětrala všechny tři objektivy, ale jak je mým prokletím,
jak se něčím nadchnu, hned tak od toho nejdu. No a to je
případ focení starým objektivem. Prostě fotky jím zhotovené
se mi strašně líbí. A navíc zjišťuju, že tedy s ním focené obrázky
nemusím nijak upravit. Ostření je (venku) dokonalé a to zvláštní
kouzlo které z těch fotek vyzařuje je prostě něco, co vás
hned chytne .....
A tak mám pro vás smutnou zprávu, těch fotek asi bude
v příští době docela dost.











A co mě nejvíc baví je to, že barvy zkresluje naprosto minimálně ....




13 února 2016

Starosklíčkem podruhé .....


Podruhé se dnes podíváme na svět
starým sklem. Je fakt, že na světle se mi ostření
daří mnohem líp i přes hledáček. Vlastně líp než přes displej
a to i s brýlemi. Takže alespoň pro mne to znamená, že si
ho nechám jen na ven. Ony se ty detailní záběry přírody kterou
stejně nejvíc fotím asi pro něj hodí líp ....







Teď si asi říkáte "Proč sem cpe podruhé stejnou fotku?" No on tam byl rozdíl v tom,
že tentokrát svítilo sluníčko (není to moc vidět, vím) ale ještě lépe se tam
ukazuje ten zajímavý bokeh (zas ten strašnej termín, vím) ale větvička je tam celá
a z jiného úhlu.


Tady je pozadí (to už je trochu přijatelnější termín) upravené.
Přidaný efekt zmačkaného papíru. Ale jen tak decentně ....



Tady jsem trochu mohla gumovat. Popravdě? byla jsem líná ......



A zas to zajímavé pozadí, tak trochu jak domalované, rozevláté jak kdyby
do mokré barvy někdo foukal fénem


No ..... a tady kdyby se podařilo pořádně zaostřit na ty magnóliové šišky,
vyniknul by ten specifický swirl bokeh který tohle sklo dělá, ještě líp.
Ale když se podíváte pořádně, tak ten vír který je kolem těch šišek
určitě zaznamenáte. Snad se to příště podaří líp.


Aby tu nebyly jen sušiny, tak trochu optimističtěji. Zeleně a s poupaty



Tak a zase je prázdno v archívu.....



12 února 2016

Bobeš v dresu ....



Snažím se být optimista a tak jsem před čtrnácti dny
Bobeše otrimovala s tím, že pokud bude stále všechno alespoň tak
jak je, mohli bychom zkusit v červnu teriéří speciálku v Lanškrouně.
Zrovna v době kdy jsme se vyrazili zas jednou na zkušební procházku
začalo dost foukat a tak aby ještě Bobeš nenastydnul, dostal slušivou
šusťákovku. Nemá ty oblečky rád, snaží se celou cestu z něj vyválet
nebo vytřít o stromy. Má smůlu hoch, drží pevně ....







Zas jedna "monstr"


Tahle fotka má jednu velkou a zcela zásadní chybu. Jenže mě se tak
líbil ten Bobešův xichtík .....



11 února 2016

Odskočila jsem si mezi tvořením .....


...... abych se protáhla a trochu ulevila rukám
projít se po zahradě. No, a jelikož na chvilku vykouklo i sluníčko, napadlo mne
zase si jednou dát starej Helios na foťák a za dostatečného světla se s ním zas
něco pokusit nafotit. A dneska uvidíte co bylo tím spouštěčem
toho, že jsem si koupila redukci abych ho mohla používat.
Je to bokeh. Velmi zajímavý bokeh. Ten mne nadchnul
okamžitě když jsem viděla fotky tímhle sklem nafocené.
A dneska se mi to potvrdilo ..... i když v téhle
první sérii to ještě není úplně tak vidět.







I když na téhle už ten efekt je trochu znatelný ....



Ještě trochu bojuju s ostřením, zvlášť když jsem zkoušela fotit přes displej ......


...... ale když přestalo foukat, hned to bylo lepší





Už to začíná být takové jarnější, kočičky, jehnědy ..... za chvíli to už budou
i krokusy, které lezou fofrem ven ....





10 února 2016

Různosti hrůznosti .....



...... vyškrabané z úplného dna archívu.
Potřeboval by naplnit, ale není a to nálada. Mám tu
nakoupené nějaké vajíčkové základy, včera jsem je omotala
a zase mne to pustilo. Teď se snažím na půdě připravovat na novou
sezónu květiny. Opět a zas mi pošly nějaké fuchsie, a opět rozmýšlím
co kam zasázet. Ale není to s tím správným ajfrem, který mám po každé zimě.
Spíš je to taková setrvačnost, protože mi je těch kytek líto je vyhodit.
A zas mám období kdy sedím a čučím do blba, myšlenky se mi honí
hlavou sem tam a nejsou zrovna veselé a já se propadám do
letargie. V rodinném ovzduší vane opět mrazivý dech a já
jen s hrůzou čekám co kdy a kde vybuchne a sesype se
na nás.Už je to nesnesitelně dlouho a řešení
je stále v nedohlednu. A co hůř, víc a víc
nás to nějak rozkližuje, rozleptává a ničí
..... jak psychicky tak fyzicky.


Tak takhle mi teď je. Zamrzle. Bezbarvě. Mlžně. Tmavě a zaprášeně.











A stejně jak ten hafuška taky mám kolem sebe mříže bezmocnosti a jen občas
je mi dovoleno se na chvíli podívat mezi nimi ven