Něco skály a vody....

Než jsem se dala na zpáteční

cestu na chatu, prošla jsem se ještě pod hrází. Je tu

vývod od stavidla který navazuje na vodní cestu která napájí

druhý, o něco niže položený rybník. Vede kusem skalnatého srázu na

který si sluníčko tu a tam prorazilo cestu hustým listovím ....

Krom těch pár obrázků které jsem zde udělala, našla jsem

tu i jeden velmi zajímavý mnohostrom do daslšího

stromového kola.

---

A ještě fotečky ze stavidla. Chvíli po tom, co jsem je nafotila přišel krmit rybář ryby

a stavidlo zas zavřel .... jen se nefotilo moc dobře protože jsme musela

balancovat jen na takovém úzkém kousku pevné země a proto není vidět

větší rozliv vody a vypadá to nehezky useknutě.

Všimněte si červenorůžově zbarvených kořenů olše které

omílané vodou se takto zbarvují

A jedna odbarvená

Když jsem si tak hověla na sluníčku na hrázi profrčely okolo dvě volavky.

než jsem se vzapamatovala jedna zmizela nad druhým rybníkem a jedna si sedla

na špičku smrku na konci rybníka. Fotka je hodně oříznutá a nekvalitní. Spíš

by se hodila do tématu Co jsem nikdy nevyfotila.....

Znovu u rybníka ......

Procházky ke třem rybníkům

vzájemně propojeným které tvoří soustavu

počínající (nebo končící podle toho jak vyjdete) pod

zámkem v Mníšku. Táhnou se údolím které tvoří jeden z hřbetů Brd.

já si vybrala ten který je nejblíž ve směru od chaty. Byl zde, jak jsem psala

v jiném článku, kdysi dávno velký kemp s chatkami, hřištěm a přírodním koupalištěm

které tvořil právě tento rybník. Bohužel kemp dávno zanikl, z chatek jsou buď ruiny

na spadnutí nebo už jen betonové základy, zachoval se jen malý bazének, okolní sad

a parčík je zarostlý tak že jen pár vysokých tújí dává tušit že tu kdysi byla nějaká

zahradní úprava. A tak jen lavičky na břehu rybníka a volejbalový travnatý kurt

zůstaly jakž takž zachovány. Já sem chodím ráda z toho důvodu, že se tu hezky

sedí, nestraší tu ani rybáři jak u prostředního rybníka a ani davy lidí kteří

chodí krmit kachny k rybníku zámeckému. Navíc se v hladině krásně

odráží okolní břehy a hřbet kopce a obzvlášť na podzim, kdy

jsou vybarvené listy buků a dubů promíchanými zelení

borovic a smrků je to úžasný pohled. I teď už se ta

předpodzimní nálada hodně začala ukazovat.

Zvlášť když se sluníčko chystalo uložit za

protější hřbety ......

---

A dvě fotohrátky nakonec .....

Detaily cestní ....

Pro svůj cíl první delší a předvečerní

procházky jsem zvolila zase rybníky pod lesem. Doufala

jsem tak trochu že tam nachytám nějaké vážky nebo šídla na

focení. Bohužel bylo tam ale moc živo, nějací tůristé tam měli postavený stan,

a nebyli zrovna moc tiší, pobíhal tam pes a ve finále ještě dorazil někdo z rybářů a

šel krmit ryby. Navíc mi frnknul těsně před nosem ledňáček, už druhý za

ty dva pobyty na Brdech. Kdyby Mikeův úkol do Fotošplouchání

nebyl fotografický, ale psaný měla bych za ten poslední pobyt

takových témat na článek Co jsem nikdy nevyfotila habaděj.

Krom těch ledňáčků jsem nestihla ani dvě pomalu a

nízko letící volavky, spousty různých vážek,

krásný úplněk a ještě další a další

promarněné šance .....

---

Smíšených lesů je na Brdech hodně, a po letošním létu

jsou na zemi už v srpnu závěje spadaného listí .....

Když jsem viděla tuhle fotku na monitoru, došlo mi proč se asi

tahle nádherně modrá rostlina jmenuje Hadinec ....

A zase jsme u železitého pramene

Přes cestu se vinou kořeny buků a habrů a tvoří něco jako schody

Do krajiny .....

Někdy se to tak schumelí, že

dojde k situaci po které má člověk takovou

sladkobolnou náladu. To pak ve vás bojují slzy se smíchem,

smutek s radostí ale hlavně vás to někam táhne, nedokážete být na místě,

musíte prostě vystartovat a jít to vychodit. Já se snažím buď

vypsat a pak z toho bývají takové ty trochu

milostně -deprimující básničky ...

Anebo si nazuju pořádný

boty, bafnu foťák a jdu na delší procházku.

To se pak snažím srovnat myšlenky v hlavě a při tom se

soustředím na pohledy kolem sebe a na detaily které se pak nějak

snažím zajímavě zvěčnit. Tak že se to vždycky nepovede

tak jak bych chtěla je jasné, ale dost se

mi tím uleví .......

---

Začala jsem pohledy do krajiny mezi dvěma brdskými hřebeny

Kdy už tady jsou ty sloupy a dráty tak proč jim nedat hlavní roli?

Jeden lesní, tedy zbyle lesní ......

Tam dole se choulí vesnička s krásným názvem Stříbrná Lhota

Nebude to dlouho trvat a všechny ty dosud zelené stráně se rozehrají

barevnou škálou od zlaté, přes červenou až po bronzovou....

Jsou to totiž lesy smíšené s převahou buků.

Bohužel takhle se podepsalo letošní léto, mimochodem

nejteplejší za posledních 240 let (dle meteorologů), na stráních

kam slunce po většinu dne svítilo .... spálené a opadané listí

ze stromů ....

A znovu západ .....

Dnešním článkem se opět vracíme na Brdy,

do prvních dnů mého druhého pobytu tady. Tentokrát

pobytu čistě relaxačního. Podle toho to taky vypadalo.

Ven jsem se z postele vykopala až když mi většinou došla baterka

v noťasu, na procházku si šla kdy se mi zachtělo, na zahradu jsem ani

nešáhla, tak ono stejně pořád byla zem jak beton a vydobýt z ní

plevel bylo zcela nemožné. Cpala jsem se dortama, a vařila si

jen samé dobrůtky. No že se to všechno projevilo na tom

že mi jsou trochu těsnější kalhoty je naprosto jasné....

Ale taky jsem si udělala výlet do vedlejší vísky,

k rybníkům a nafotila tam spousty už předpodzimně

vypadajících fotek. Kostel do archívu pro příští sakrálky,

jeden mnohostrom do nej stromu i nějaké momentky

pro různé pelmely..... a dneska to bude další z

brdských západů. Oproti těm minule foceným

jsem nějak podcenila posun času kdy sluníčko

zapadá a tak jsem šla na místo odkud

jsem fotila minule a málem jsem

nechytla nic. Ono se totiž to

sluníčko schovávalo už zcela

jinde ....

---