24 srpna 2015

Dešťovky .... poprvé


Hurááá ....... třikrát nebo čtyřikrát?
Nevím ale asi za každý rok jednou takže čtyřikrát.
Tak dlouho mi totiž trvala jak se teď hezky česky říká
"revitalizace" záhonu. Tedy první, ta pracnější část.
Skládala se z toho že jsem vyryla všechny cibulky
tulipánů a narcisů, vybrala jen ty největší od
modřenců, vyryla a přesadila buď dočasně nebo
trvale trvalky a vyrývala a vyhazovala spousty plevelu.
A to vždycky postupně každý jeden rok. Ono
kdybych neměla kolem ještě tisíce zájmů, a vrhla
se na to tak jak letos, bylo by to už dávno hotové .....
Mám položenou černou tkaninu aby zabraňovala dalšímu
megabujení plevele jak tomu bylo v minulosti a čeká
mne zasypávání mulčem no a trochu náročnější,
zvlášť na peněženku, část a to je osázení.
Některé květinky se na své místo vrací, ale pořád je
spousty místa kam je potřeba dokoupit nové ......

Když už tak krásně pršelo
a děvčata spala, tudíž jsem je svým nadšením z deště nerozčilovala,
oběhla jsem si vždycky zahradu co by kde bylo k vyfocení.
Občas se něco zajímavého našlo a tak si ty úlevné dešťové
dny můžeme připomenout.Zvlášť když už zas hlasí tropy.
A zase budu mimo možnost se koupat. Jen snad už to proboha
nebude tak horký jak to bylo. S vodou to zvládám skvěle,
bez vody o dost hůř. No a jelikož pršelo dost, je i fotek dost.
Na dvě várky Mrkající .....













Ten déšť jsem měla dvojnásobně ráda, nejen že mi zalil zahradu a přinesl úlevu
i přírodě, ale že mi poskytnul možnost zas si jednou zakapkovat .....


23 srpna 2015

Grafomraky ....



Po sobotním výletu následovalo
už jen večerní balení a nedělní úklid v chatě
a odjezd. Vždycky se mi těžce odjíždí, protože nevím kdy se zas dostanu
k tomu abych si na ní zapoustevničila. Ale věděla jsem že budu mít k dobru
ještě jeden týden na flákání (po tom týdnu pracovním to bylo potřeba) páč
manžel odjížděl na pravidelnou letní návštěvu za sestrou která hlídala neteři
počas jejich dovolené barák. Tudíž přede mnou byl týden kdy jsem se mohla
flákat bez výčitek na bazénu, nevařit moc jídel, cpát se melounem a relaxovat.
Nutné to bylo už z důvodu že o víkendu mne čekal příjezd kamarádky a její
dcery a v neděli i muže. Ten kamarádčin každoroční pobyt zde je dost vysilující
protože pokud neprobíhá něco podle představ její dcery je okamžitě zle a
následují hodiny a dny neustálého štěkání, křiku a mlácení dveřmi. Podotýkám
že dcerka není žádný puberťák ale třiadvacetiletá slečna bakalářka. Přes
sto kilo živé váhy. Ty dvě už mají tak chronickou ponorku, že se divím
tomu, že se ještě nepozabíjely. Neustále mne udivuje jak se ta energická
podněcovatelka mnoha dobrodružství a akcí stala zakyslou, negativistickou
a zcela zájmůprostou matronou. Jestli to udělal druhý sňatek s bodrým
moravským chasníkem jehož zájmem největším bylo co nejvíc houskových
knedlíků v mrazáku a lahváčů v lednici či zapracovaly geny, nevím. Jedno
vím ale jistě, že pokud si nenajde hodně rychle nějakýho chlapa, tak
ty dvě skončej jak Drahé tety..... a co mne ještě mrzí a vytáčí, že
de facto odsoudila svou dceru k tomu aby se z ní stal rozmazlený a
stále něco si prosazující a hlavně v budoucnu těžce nemocný spratek.
To že se dostala až do takové váhové kategorie je hlavně její vina.
Místo aby jí držela zkrátka a nenechala jí konzumovat neustále sušenky,
přeslazené limonády, tučné jogurty a další kalorické bomby ve spojení
s naprostou absencí pohybu, ještě ji v tom "pro klid duše a domaova"
podporuje. Už teď si mladá stěžuje na bolesti v koleni a nevidí, že
přitomto způsobu života je to první varování před mnoha horšími problémy.
Cukrovkou, vysokým tlakem(dispozice je) kloubními problémy a hlavně
problémy se srdcem. Jenže marno radit, marno nabádat vždycky se nachází
tisíce výmluv proč to nejde než jeden jediný důvod proto začít s tím
něco dělat .......

No nakonec jsem přežila tohle, přežila jsem i neustálé stýskání
na to, že nesvítí sluníčko, že to je jak naschvál, že se nedá koupat
v bazénu a že prší! Jako kdyby nebyly schopné pochopit protože
mají dovolenou, že ten déšť byl potřeba už někdy před měsíci a
že je příroda už v takovém stavu, že se z něj bude oklepávat ještě
hodně dlouho. Mnozí si teď asi myslí proč je tedy rok co rok zvu
když si pak stěžuju. Je to prosté. Je to moje jediná kamarádka
která mi po odstěhování z Prahy zbyla a která je ochotná za mnou
každý rok přijet. Známe se už od základky a zažily toho spolu
spoustu. Naše osudy si byly dost podobné, prošly jsme si obě
zpackanými manželstvími, můžeme se jedna druhé svěřovat
protože to je hodně důležité. Věříme si navzájem. A tohle vše
prostě stále převyšuje těch pár dní nepohodlí a nervování .....

Protože nebylo moc možností v minulých dnech fotit
vzala jsem zavděk zajímavými mraky, které dokonce natolik
zaujaly mého muže, že mne volal ať si vezmu foťák a jdu se
podívat. Byly opravdu zajímavé a tady ne moc často nevídané.
Aby to nebylo nudné, udělala jsem z nich tak trochu něco
vzáleně připomínající grafiku než fotky. Prostě grafomraky.....
Fotky vznikly 21.8. Možná se před 47 lety nad naší
republikou taky klenula takhle modrá obloha, já si to nějak
nepamatuju, ale je jisté že ty mraky které se pak nad ní
na dlouho stáhly rozhodně nebyly pro mnoho lidí tak pěkné














22 srpna 2015

Čertův most .....



Jak je důležité mít filipa, tak o tom už psal Oscar Wilde,
ale jak je důležité míti sebou na výletě synka s jeho nerozlučným
chytrým telefonem a aplikací Mapy jsem se přesvědčila na našem
sobotním výletu. Na každém rozcestí mrknul a věděl. A tak jsme i
díky tomu objevili Čertův most. Je tedy umístěný velice zvláštně,
a to přes takové malé údolíčko, cesta za i před ním jako by nikam
ani nevedla, za to on sám má docela úctyhodné rozměry. A je postaven
z velmi zvláštního stavebního materiálu který z něj činí ne - li světový
tak alespoň evropský unikát určitě .....








Pokud něco má v názvu čerta, vždycky se podívejte kde nechal za sebou díru .
Určitě ji tam vždycky někde najdete .....



Tady můžete posoudit jak je velký. Synek měří 185 cm.


v následujívcím videu se o mostu dozvíte veškeré podrobnosti včetně pověsti,
která se k němu váže......


P.S. Pokud vás štvou, stejně jak mne, ty zatracený vyskakovací reklamy ze spodní
strany monitoru,tak si v Nastavení klikněte na Obecné a tam si zarolujte
až dolů, kde se skrývá propašovaná poznámka Zobrazení overlayové reklamy.
A tam si to odhlašte a bude pokoj.

P.S.S. Chtěla jsem se optat, jestli vám nepřišla do Zprávy autorovi v poslední
době nějaká nečekaná nabídka. Byla bych ráda jestli by jste mi napsali jestli
jo nebo ne. Potřebuju si něco ověřit.

21 srpna 2015

Jak nemyslet .... na dějiny



21.8. 1968

Jak nemyslet ....



Jak nemyslet na loučení, když nenasytný čas své zuby cení ….

Jak nemyslet na líbání, když dívám se na svítání ….

Jak nemyslet na hlazení, když je prázdné u stolu sezení ….

Jak nemyslet na tvé dlaně, když sedím sama u snídaně ….

Jak nemyslet na tvé oči, když po noci s tebou se mi hlava točí ….

Jak nemyslet na tvá ústa, když bez tebe je postel tak strašně pustá ….

Jak nemyslet na tvůj hlas, když pročesávám ráno svůj vlas ….

Jak nemyslet na tvá slova, když v uších mi znějí zas a znova ….


Jak nemyslet ….. ano jak, když bez tebe si připadám jak pustý vrak !

Dobříš v roce 2015 .....



Je známo, že je čas na práci a čas na odpočinek
a není nad aktivní odpočinek v podobě pěkné procházky.
Jediný z rodiny kdo ještě byl ušetřen mého nadšení pro
dobříšský zámek a jeho park a zahradu, byl synátor. Takže
co se logicky nabízelo pro sobotní odpočinkový den ? Ano!
Návštěva této lokality. Sice byl opět pekelně horký den a
tak jsem synovi dala možnost odmítnout, leč hrdinně prohlásil
že klidně pojedem, protože co by jinak asi celej den dělal
když je de facto hotovo. A tak jsme jeli. Měla jsem v plánu
propátrat druhou část anglického parku kde jsem ještě nebyla
a tak jsme vyrazili dle Mapy.cz v telefonu na pátrání. V lesních
partiích bylo dokonce velmi příjemně, a na plné sluníčko jsme
se dostávali jen zřídka, takže se to parno snášelo i dobře.
I když musím říct že jsem sakra záviděl kačenám že se
můžou šplouchat v Huťském rybníce. Já sice u něj trpěla
protože tam létalo velké množství různě barevných vážek
a dokonce jsme i při příchodu k břehu vyplašili ledňáčka
a já už si říkala jaké krásné by mohly být obrázky.....


V dolní části parku jsme narazili na pár takových docela pohledných soušek.
Byly celé jak ze stříbra a na plném slunci dopadla fotka tak jak dopadla ....


Druhá část parku je spíš lesopark, narozdíl od upravené části hned za zámkem
je zde přírodnímu růstu dán větší prostor. Na první křižovatce hned za mostkem
jsme podle map zvolili cestu k Čertovu mostu a jeskyni kousek od něho. Mostu
bude věnovaný samostatný článek. Je zde dost dubů, které této části parku
dávají zvláštní ráz svými někdy bizarními tvary. Navíc cesta vede nad korunami
stromů na protějším břehu a tak se nabízejí i zajímavé pohledy......
(focení na poledním slunci opravdu není nic moc)




Dostali jsme se k další bráně z parku která vede na místo zvané Na vyhlídce.
A jak vidíte je zde opravdu vyhlídka na další hřebeny Brd. Navíc se odtud dá
pěšky dojít do Staré Hutě k domu Karla Čapka Strž.




Jeskyni, která je na mapách jsme nějak nemohli najít. Sráz byl dost příkrý a
nebylo moc vidět ani z horní ani z dolní cesty kde by mohla být. Až mne v jednom
místě připadlo něco trochu jiného a tak jsem se po břidlicovém štěrku
vyškrabala nahoru a ejhle! ona tam vážně byla!! Byl v ní dost solidní borčus,
který svědčil o tom že tu asi chvíli pobývali bezdomovci. Na oficiálních
stránkách zámku se o ní píše jako o "skalním přístřešku". Tak když přístřešek ....
Já nafotila jen oba východy, protože bez stativu byly fotky zevnitř mázlé
a navíc ten bordel ......




Ó jak já jim záviděla ....


Najdete zde i partie skalní, ostatně břidlice je zde všude doma, i u těchto skal byla
nějaká sluj ale tam už jsem se nešplhala, protože byla ještě hůř přístupná
než ta první jeskyně.



Anglický park jsme tedy se synem prošli opravdu křížem krážem. Ještě se zde skrývají dva
prameny, bohužel oba byly vyschlé a jeden spadlý most přes který jsme se museli dostat
na druhou stranu pokud jsme se nechtěli vracet kus zpět k jinému. Přelezli a došli opět
druhou částí k východu. A pak hurá do francouzské zahrady. Ovšem to jsme si naběhli!
Bylo totiž 8.8. a na zámku se konala jedna svatba za druhou. Jak na běžícím pásu. Takže
se po parku potloukaly skupinky svbatebčanů, fotografů fotících právě oddané páry a
tak tu moc klidu nebylo. Na chvíli jsme si sedli u velké fontány a poslouchali o historii
zahrady a pár kytarových skladeb a já jen lačně koukala po nádherně čisté vodě ve
fontáně a potlačovala obrovskou chuť se zout a vlézt do té fontány. Jen neustálý tok
svatebčanů mi v tom tedy zabránil.....

Tohle je tedy moje? Něco takového jakoby říkalo nevěstino gesto


Tohle překvapení na mne čekalo když jsme došli k terase třetí úrovně zahrady.
Nově udělaná výsadba. Tedy spíš nově vytrhaná výsadba.




Když jsem ve fotkách hledala jak to vypadalo před tím, zjistila jsem že takový záběr
žádný nemám! Tak alespoň trochu jiný pro představu co všechno zmizelo. Musím říct že
ta nová varianta je o dost hezčí .... A až dorostou zase ty nově vysázené buxusy ....


Celá procházka nám trvala asi tři a půl hodiny, jen bohužel ani jeden jsme si nespustili pedometr
ani zaznamenávač trasy abychom si určili přesný počet nachozených kilometrů a trasu ....






20 srpna 2015

Siluety .....



Z minulého západu tu mám ještě
pár fotek. Ale něčeho jiného než sluníčka.
Pořídila jsem pár snímků okolních stromů v postupném
stmívání. Jejich siluety na tmavnoucím nebi mi nakonec přišly
zajímavější než ten západ .....