Mezi námi suky ......

K těmto obrázkům mě tak trochu, nebo spíš dost

dost navedla Majka svými písmenkovými fotkami. Jelikož

mám zatím jen jedno O, vydala jsem se hledat po zahradě

další. A oko mi padlo na naši starou polorozpadající se kůlnu

a její prkna plná suků i děr po nich. Prkna jsou už hodně letitá

a jejich dřevo nabralo šedostříbrnou barvu a suky se v nich hodně vyjímají.

A že jich tedy je! Nikdy mě nenapadlo že takové staré sukovité dřevo

může mít svůj půvab .....

Nakonec jsem našla i další dvě dřevová O takže mise byla splněna !

---

Některé fotky jsem nechala barevné protože

se mi líbil kontrast šedého dřeva s jinou barevností suku, kterou jsem

ještě o něco zvýraznila, jiné jsem převedla do čb a trochu přeostřila protože

to pro změnu zvýraznilo strukturu starých prken

To zelené není odraz na objektivu, ale zelená malinového listí do kterého

svítilo sluníčko a prosvítala prkny na protější stěně....

Rozvíjej se poupátko ...... po prvé

Vloni si dcera koupila v Lidlu za pár peněz

krásnou kvetoucí lilii. Netrvalo však dlouho a lilie skončila u nás

doma na terase, protože její intenzivní vůně dokázala naplnit

každý kout jejího malého bytečku tak, že se stala až nežádoucí.

Přezimovala tedy u mne, pěkně na jaře jsem jí přesadila do čerstvé

zeminy, vyrašilo mi všech šest cibulí a čtyři z nich nasadily poupata.

Už jsem si říkala že je nakonec možná propásnu, protože jsme se

synkem zauvažovali že vyrazíme na týden na chatu. Ale nakonec

se náš odjezd odkládá a tak si můžu tu krasavici zatím užívat

jak si pěkně rozkvétá. Jenže něco je trochu dost jinak ....

Má sice nádherné květy, ještě větší než poprvé, ale

NEVONÍ !!!

Kdybych jí vloni na vlastní čmuchák necejtila

tak řeknu že je to normální, jsou lilie které

voní a jiné které nevoní. Jenže aby se

supervoňavka změnila v nevoňavku, tak

to jsem ještě nezažila. A že jsem těch

supervoňavek pár už měla. Když se

poupata rozvíjela tak už byly cítit

po celé zahradě, a což teprve

když se naplno otevřely ....

---

Jelikož bylo zajímavé pozorovat jak se rychle rozvíjí

vybíhala jsem co chvíli na terasu a fotila postupně se rozvíjející květ.

O půl jedné je rozkvetlá na maximum ......

A už je doma ......

..... a doufám že mi chvíli vydrží. I když já mu dávám

pěkně zabrat, to je pravda. Na to musí mít jeden sakra výdrž!

Abych ovšem nebyla zas napadaná za to že jsem nějaká Messalina

či něco jiného podotýkám že se jedná o objektiv. O můj (snad) opravený

objektiv. Kdybych nebyla stará škola a nebyla zvyklá při reklamaci posílat

věci posílat komplet, už bych ho měla dávno doma opravený a bez nervů.

Takhle jsem to holt stihla na poslední chvíli ale stihla a byl uznána chyba

na objektivu a ne že to je foťákem kterej má po mém předloňském

pádu naťuknutej roh. To bylo totiž první vyjádření servisu na mou

reklamaci. Nic, nezájem o to že jsem psala že se jedná na 99% o

vadu objektivu. Kdepak, nikdo se nenamáhal to vyzkoušet.

Foťák je odřenej tak to je chyba moje a reklamace se

neuznává. Takže jsem se naštvala a napsala nové

vyjádření s tím, že čtvrt roku focení s jiným

objektivem se mi žádná závada neprojevila

za to dotyčnému který měl foťák v cajku

a měl můj objektiv to zlobilo taky.

Takže tím už se zabývali a

nakonec i opravili .....

Ještě v záruce ....

Díky bohu.....

---

Fotopříspěvek bude tentokrát přímo jmenovitý.

Pro pana Al Mana a jeho lásku k lineckým kolečkům.

a potažmo rybízovému džemu. Letos se krásně urodilo!

Focené tedy v mezidobí mým starým leč stále dobrým šroťáčkem.

Ale velmi těžce jsem u něj postrádala manuální ostření

a vidění foceného. I když na zrcadle už jsem v hledáčku

s dioptriemi taky nadoraz a mám už trochu problémy

na šroťáčku jsem fotila opravdu už jen odhadem anebo

se trápila focením v brýlích což byl pěknej vopruz.

Alespoň pro mne.

Já tedy džem nedělám. Po letech kdy jsme doma žádný jiný neměli, protože

na chalupě se rodil rybíz v přebohatých úrodách tudíž se ani nestíhalo

konzumovat a tím pádem se ani nesmělo kupovat nic jiného mám

téhle pochutiny plný zuby. U nás se dělá jinačí mňamka. Falešné brusinky.

A ta zas mizí takovým fofrem, že na to aby mi vystačila na déle než půl roku bych

potřebovala rybízovou plantáž! Naštěstí vypomáhá mamča s její sklizní

takže se můžu dělit i s dcerou.

Šplouchnutí sedmé .....

Sedmé fotošplouchnutí je dnes o "divoké zvěři". Pořád jsem si říkala

co na ten sedmý úkol vytvořit, ale nakonec se mi tak nějak pár fotek sešlo.

Nečekejte nějakou opravdu dravou zvěř, ale Mikovo zadání to splňuje.

V sobotu navečer, když se trochu ochladilo jsem vzala Bobeše na

procházku. Došli jsme k přehradě a stejně jak minule tam seděly

u břehu kačeny s mladejma. Jsou už zvyklé, protože je tam choděj

krmit chataři. Tentokrát ale už neutekly daleko a tak jsem si s Bobešem

sedli na lavičku a pozorovali je jak se pomalu vrací a na břehu si dojídají

svou véču. Bobeš je v klidu pozoroval a tak jsem měla čas je trochu

nafotit. Jsou tam hejna dvě, jedny starší a větší a jedny

menší. Musím říct že ty menší byly oraženější a odvážnější .....

---

A když jsme v neděli grilovali tak se v altánku objevil tenhle soumračník

Zatažený západ .....

Už podruhé jsem se těšila že bch

mít možnost si nafotit západ na místě kde by mi nic

nepřekáželo a už podruhé to bylo zas jen o mracích.

Byla jsem v minulém týdnu na jeden večer a noc u dcery c Litomyšli

a říkala jsem si že to mám jen pár minut na kopec odkud by se krásně

západ fotil. Jenže člověk míní a příroda mění.

Místo hezkého sluného dne den studený a zatažený. A takový byl i západ.

Zatažený, jen po několik vteřin vykukující sluníčko občas mraky

prosvítilo. Kvůli tomu jsem ani nešla ven a jen pár snímků

udělala z oken. Stále doufám, že se mi poštěstí tam

jednou nějaký pěkný západ nafotit .....

---

Začínáme hlasovat potřetí .....

Tedy, už jsem si myslela že tentokrát zůstane

jen při jednom příspěvku. Ono opravdu jsem asi zavařila

nejen sobě ale i vám tímhle tématem který mi připadalo docela lehký.

Jak je vidno není ..... nakonec se sešlo na poslední chvíli ještě

pár zajímavých příspěvků takže i tentokrát máte na výběr.

A to z těchto .....

1. Stará hrušeň v Klášterních zahradách Litomyšl

(VendyW)

2. Lípy srdčité Okrašovice

(Sceneryphoto)

3. Sekvojovec Generál Sherman Sequoia Park USA

(mish - mash)

4. Jedna (ne)obyčejná meruňka

(mé radosti)

Všechno nejlepší .....

Dneska je to 7 let co přišli na svět tři bratři.

Jsem moc ráda, že jeden z nich je můj Bobeš. Všechno

nejlepší můj milovaný kamaráde a příteli a doufám že už nás všechno

zlé opustilo a bude zas už jen dobře. A velký dík patří i mému

kamarádovi který mě díky Bobešově mamince seznámil

s tímto zajímavým a krásným plemenem a je mi

velkou ctí že můžu být majitelem jednoho

takového krasavce ......

Konečně něco jiného .....

...... hezkého, jemného a barevného.

Jak už jsem se jednou zmiňovala, letos mi

růže nedecimovaly mšice, ale housenky. Stalo

se to poprvé a byly horší než ty mšice. Požraly listy,

požraly poupata a tak mi kvetou minimálně a některé

vypadají spíš na umření než na kvetení. Navíc se u některých

začíná objevovat i černá plíseň či co to je a co mi tady

růže ničí každý rok. Díky teplu a suchu se její nástup

zmírnil, ale nezastavil. Je zvláštní že to napadá jen

čajohybridy ale ne růže sadové a popínavé. Ty

jediné mi alespoň trochu dělaly radost .....

Dělaly, protože už odkvétají a jen málo

z nich jsou remonty které kvetou

znovu.

Kolik různých květů může být na jednom keři !

Měla jsem jí ještě v kombinaci červenožluté,ale ta zašla......

Ten čajohybrid uprostřed mi letos udělal ohromnou radost.

Byla vloni přesazená a vypadalo to, že se neujmula. Ale letos vyhodila

jeden jediný výhon a na něm tenhle krásný obrovský květ.

Zatím postrádám v kvetení dvě růže, jednu červenou se smetanovým

rubem okvětních lístků a pak světlounce fialovou. Když jsem ostříhala

drobnokvěté napadené padlím objevila jsem v nich dvě živořící větvičky

nějakých růžiček které ani nevím jaké jsou .... doufám že teď se začnou trochu

mátořit .....

Tohle je výběr všeho možného co mi kvetlo a kvete. Kiwi už ted ne, má snad tři plody,

ale nevím jestli náhodou neopadaly. Ale velkou radost mi udělaly ty karafiátky. Koupila

jsem je vloni za hubičku na příhraniční vietnamské tržnici ještě z několika dalšími

trvalkami a třemi fuchsiemi, pelargonií a převislou begonií. Z těch trvalek zůstaly jen ty

karafiáty a ani jim jsem nedávala moc velkou šanci. Ale ukázaly se jako velké překvapení

a měly květů habaděj. Fuchsie, pelargonie i begonie rostou krásně a když si vezmu že

jsem tenkrát za velkou přepravku kytek dala jen něco přes pět stováků říkám si

že je škoda že bydlíme ve vnitrozemí .....

Ta pelargonie je ve skutečnosti krásně tmavě rudá a taková jak sametová.

Chtěla bych jí letos namnožit a sesadit příští rok s bílým převislým lilkem.

Tyhle květinky už jsou z Klášterních zahrad v Litomyšli fotila jsem je minulý týden.

Tenhle kout zahrad je nádherně osázený právě ve stylu starých zahrad.

No a moje poslední orchidejová akvizice. Zas miniorchidej

do kterých jsem se opravdu zamilovala.

Závěrečný pelmel .....

To, že jsme jeli s dcerou a jejím

partnerem za kamarádem na jih nebylo jen tak.

Jelikož ho bere jako svého dalšího tátu, protože oba mají

neskutečně moc stejných zájmů a dokonce i zvyků, (a já si

nebýt stoprocentně jistá že opravdu není její otec bych řekla)

že tomu tak i je) chtěla mu svého přítele představit.No a na mě

bylo otrimovat Bobešovýho tátu. Tedy bylajsem o to požádána.

Původně mi ho měl přivézt k nám na chatu, jenže cesta se

nekonala a tak jsme todomluvili na tohle setkání. Jel s

námi i náš Bobí, protože původně

plánovaný pobyt s Matesem

jsem rozhodně zavrhla.

Za prvé vím jak se

chovají oba Bobešové k sobě navzájem, za druhé ten náš

se nemusí hlídat kam zrovna leze, což Mates by se musel na každém

kroku a za třetí vím že velkej Bobeš zrovna moc jezevčíky nemusí.

Ale jako vždy to bylo skvělých pár desítek hodin, tentokrát obzvlášť

přínosných pro dceru. Nejen že si kamarád s jejím partnerem padli

do noty a byl tedy náhradním otcem schválen, ale měla možnost

si zajezdit s traktůrkem, mít tu čest vytáhnout uloveného pstruha

(aspoň v něčem se vydala na chvíli v mých stopách, i když já

ty ryby chytala od mala) a zjistit jak to chodí ve včelích

úlech a včelstvech vůbec. Vůbec se nám nechtělo

zpátky, což je obvyklý stav věci. Zvlášť proto,

že povětšinou se nám podaří tenhle

výlet tak jednou ročně. A to je

fákt málo. Ne proto že by

jsme byly nevítané, ale

pro celkový nedostatek času jak ze strany mé dcery

tak i mého kamaráda a skloubit to dohromady s jejími turnusy

a jeho vláním v práci, případnou možností že se tam zrovna

bude vyskytovat během týdne a navíc bez rozsáhlého

příbuzenstva, je opravdu oříšek.

---

Kamarádova velká záliba. Stádečko quesantských ovcí. Vlastně to byl

první impuls k tomu jeho hospodaření. Tyhle všechny už jsou čistokrevné

a papírové. Ty první tři ještě zdaleka nebyly "urozené". Z nich zbyla

jen Ludmila, nejstarší ovečka a šéfka celého stádečka.....

Jsou to takové terénkozy ....

Při jízdě na traktůrku jsem to svoje dítko bohužel nevyfotila protože

jsem neměla foťák po ruce, ale při výlovu už ano, protože jsem tam

číhala na vážku. Samozřejmě nepřiletěla .....

Ovšem když jsem viděla to plivátko, nevěřila jsem že by tam vůbec nějaké ryby mohly být.

Stejně tak že je to hlubší než to ve skutečnosti vypadá. Opravdu

tam jsou a opravdu to hluboké je. A to je ještě hodně nízký stav vody protože

je výška hladiny v rybníčku odvislá na výšce hladiny řeky. Voda tam

totiž prosakuje z řeky ......

Dobojováno! A hurá s ním do udírny.....

A nakonec velkej Bobeš a jeho pózování .....

Náš Bobeš se v předtuše toho, že i na něj přijde brzy řada raději držel

v bezpečné vzdálenosti....

A jeho zamáváním ocáskem se loučíme s krásným koutem ve stínu Novohradských hor.