V ohradách....

Po malé zastávce na rozhledně Křivoš

jsme konečně dorazili na ranč, kde našel kamarád nový azyl se svými třemi koni.

Právě kvůli tomu třetímu, novému přírůstku. Na původním místě se ze strany spolumajitelky zvedla vlna odporu

protože prý je kvůli své velikosti potenciálním nebezpečím pro ostatní koně.

Z toho byl kamarád dost špatný, protože Quick neboli Bonďa je kůň sice velký ale ohromný kliďas.

A tak nejdřív on a posléze i Melis a Rim našli nové kamarády a domov v ranči o sedm kilometrů dál, v obci Jilmoví.

A s tím původním se to nedá ale vůbec srovnat. Ohromné travnaté slunné a suché výběhy, možnost proběhnout se dle libosti, ale za parna možnost se schovat buď ve stínu u potoka nebo lesa, krásná velká krytá hala pro ježdění za špatného počasí, no prostě paráda....a klid a ticho.

A majitelka která své svěřence bezmezně miluje a dělá pro ně co může.

Dámské osazenstvo. Jsou holky v pozoru, protože ta šedá kobylka se má každým dnem ohřebit a tak jí ostatní hlídají.

---

A členové pánského výběhu, zde jsem fotila víc, čímž se dámám omlouvám, ale přijeli jsme hlavně za kamarádovými kluky.

Následující fotky jsou mlaďoši ze školky

Tohle hříbě je taková malá vtěrka, upnul se na jednoho z kamarádových koní a všude za ním chodí jak ocásek. On ho na oplátku učí jak to chodí mezi velkými. Jak si pomáhají, jak se navzájem masírují, jak se okusují aby si neublížili, no prostě všechno to co musí při životě ve stádě dospělý kůň znát. Taková opravdová koňská škola s panem učitelem. Ten to po svém příchodu převzal po jiném a tak se neustále okolo něj mlaďáci drží....

A takhle to vypadá v praxi, hodina hlazení.....

Pro změnu jedna z malých slečen

A její starší kamarádky

"Školka" s panem učitelem

Bonďa a jeho kamarádky. Neustále je totiž hlídá. Je sice už vykastrovaný ale ještě přeci jen v něm ty návyky hřebce přebývají. A tak kam jdou holky tam jde i Bonďa.....

Někdo jim zapoměl říct že to jsou koně a ne dřevomorky.....

A teď zase dámy

Tak a to by bylo pro dnešek vše. Bylo to takové klidné, seznamovací. Příště bude už trochu pohybu....

Křivoš....

Sice si zase tak trochu zaskáčeme v následujících

článcích trochu časem, protože mám nějaké fotky z našeho výletu na chatu při druhém

květnovém svátku, ale jsou to místa která už notoricky znáte, zatímco do míst z kterých jsou dnešní obrázky

se nedostávám moc často. De facto já tam byla při mém předvčerejším výletu na Tišnovsko poprvé.

A tak si to zaslouží být tu dřív.

Při cestě na ranč kde nově zakotvil se svými třemi koňmi můj kamarád jsme se z Předklášteří šplhali autem na jeden z kopců které městečko obklopují a kamarád se mě zeptal jestli se nechci jít podívat na jednu rozhlednu která na jeho vrchu stojí. Že o ní ví, ale ještě se tam nějak neměl čas zastavit. Nadšeně jsem samozřejmě souhlasila protože je to velká konkurence pohledu na svět z koňského hřbetu. Podívat se na svět z výšky rozhledny.....

A tak jsme zastavili na malém parkovišti a vyšlápli si nějakých 250 m do vcelku slušného kopce. Cestu opět provázela ta nádherná vůně která se celým dnem táhla, vůně posekané a sušené trávy, protože se jde cestou která vede rozsáhlou loukou. Když jsme se vyškrabali nahoru ještě jsme ušli nějakých 120 m po rovince až jsme došli na vrcholek kopce jménem Křivoš na kterém stejnojmenná rozhledna ve výšce 464 m.n.m. stojí. Rozhlednu samotnou jsem blb nenafotila protože jsem už byla tak natěšená na to vylézt nahoru a rozhlédnout se kolem a tak vám ji sem dám staženou ze stránek o rozhlednách.

Rozhledná rozhlednička byla postavena v roce 2004 v rámci projektu "Vycházkové trasy mikroregionu Porta". Její výška je necelých osm metrů ale i tak poskytuje velice hezký pohled. Kilometr od ní stojí další na kopci Babylon (505 m.n.m) Výhled z ní je možný sice jen do tří stran protože ze čtvrté stojí vzrostlý les který kácet kvůli rozhledu by bylo přeškoda. Z Křivoše se otevírá pohled na Svrateckou vrchovinu a město Tišnov, městečka Předklášteří, Čebín, Horní a Dolní Loučky a na krásný viadukt u Dolních Louček. Jednou nepříjemností byl opravu silný vítr který provázel celý čtvrteční den ale tady na kopci byl hodě silný a tak pokud jsme se chtěli bavit a slyšet se museli jsme dost na sebe křičet. Kamarád mi ukazoval kudy si dělali své koňské výlety po okolí a já se kochala kásným rozhledem. I když ne zcela křišťálově čistým. Ale i tak to stálo za to.....

---

Rozhledna Křivoš

A pohledy z něj

Hele návod!

Trošku bližší pohled na železniční viadukt u Dolních Louček...

A ještě pohled do krajiny z ranče v obci Jilmoví

Voňavý den...

Včerejšek opravdu voněl....

Cestováním, sluncem, senem a hlavně....a to v prvé řadě, koňmi.

Někdo může namítnout že kůň stejně jako krávy, ovce a prasata smrdí. Kdepak.

Pokud jste někdy někdo měl to štěstí a mohl si přivonět ke koni na pastvě za slunečného dne, kdy pofukuje vítr, okolo voní posečená sušící se tráva mi dá za pravdu že ten kůň voní vším tímhle a snad až jako takový dozvuk je tam ta stáj. Ale malounko.....

Tohle všechno jsem měla včera možnost zjistit. Možnost chodit po výběhu mezi těmito nádhernými zvířaty, možnost dvě hodiny je nerušeně pozorovat a fotit, možnost se s nimi mazlit, hladit je. Zjistit jaké to je když sedíte s foťákem na zemi v trávě a nad vámi se zastaví majestátní vraník a pomalu k vám skloní hlavu a přejemně vás začne očichávat, hedvábnými nozdrami přejede přes obličej a jemně foukne do vlasů. Aby si posléze položil tu nádhernou hlavu na vaše rameno a stál tak s vámi v absolutním tichu a souznění. Pro mne osobně to bylo něco neskutečného a krásného, zážitek skoro snový. Vědět že jeden druhému věříte ač se vidíte jen potřetí v životě. Vědět že těch 700 kilo váhy v těle, z kterého srší energie dokáže být stejně něžné jak nejněžnější milenec....

Možnost mít dvě hodiny hlavu naprosto čistou stejně jako je čistá krása a duše těch krasavců a krasavic. Pozorovat jak k vám pomalu a ladně přicházejí přes pastvinu a stejně tak jak pozorujete vy je, oni pozorují vás. A hodnotí. Nevím jak ohodnotili oni mne, ale já vím že jsem jim propadla ještě víc než kdy jindy....

Byl to nádherně ztrávený den jakých si musí člověk vážit a uložit si je do paměti pro časy horší, aby ze vzpomínek mohl čerpat síly pro další boje s nepřízní osudu.

Ale i třeba takové nádherné výhledy do dálky, do krajiny vlnící se kopci porostlými lesy, kdy jejich šťavnatá zeleň která je pokrývá konkuruje modré obloze. A nad tím vším žhavé slunce a vůně....lákavá, jedinečná vůně oznamující příchod léta. Takových dnů není mnoho a proto si je užívám naplno. Snažím se je do sebe co nejvíc vstřebat a vůbec ale vůbec nechci aby skončili. Jenže bohužel.....všechno krásné jednou končí a možná právě proto abychom si té krásy víc vážili a nebrali ji jako samozřejmost.

Takové dny jsou totiž jen za odměnu .....

A za tu moc děkuju svému příteli a vynikajícímu kamarádovi Robovi který mne celým včerejškem provázel, vzal na nový ranč kde se usídlil se svými třemi krasavci a dal mi tak šanci takový voňavý a úžasný den zažít.

Cesta za zrcadlo....

Cesta za zrcadlo nebývá tak obtížná

jak se může zdát. S Alenkou ruku v ruce

si tam můžem hrát. Králík a bláznivý Kloboučník

nejsou nám neznámí, kolem sebe vídáme jich dost.

Černá královna bývá naše zlost, nezvaný host.

Šklíba hledí na nás každou chvíli když nejsme k druhým zrovna milí.

Za zrcadlo každý den můžeme se vydat

otázkou je zda někdy někdo nás ale bude hledat!

Začíná druhé kolo hlasování ! ......

Při obou projektech které jsem absolvovala

jsem zjistila jak strášně rychle prchá čas. Když jsem začínala 365 ku říkala jsem si Bóže rok přede mnou, to bude hodně dlouhé. Věru nebylo.....uteklo to jak voda. A teď to samé. Není to tak dlouho co jsem psala

vyhlášení hlasování prvního kola a ejhle je už zase 20tého a vyhlášení hlasování pro kolo druhé.

Co mne potěšilo je to, že se přihlásili někteří opakovaně, jiní poprvé. A zvláštní blogovou telepatií se sešly dva příspěvky o netradičních sakrálních stavbách - skalních. Jeden je ohromný kostel a druhý jen malá kaplička ale oba jsou opravdu zajímavé....

Tak díky za to, ale myslela jsem že se třeba přidá i víc lidí. No, vlastně můžu být ráda že se vůbec někdo přihlásil, že jo.....

Takže dost nafukování i skuhrání a tady máte soutěžní příspěvky....

Kostely

1. Piaristický kostel Nalezení s. Kříže Litomyšl

(VendyW)

2. Kostel sv. Josefa Dubenec

(JaAquarius)

3. Kostel sv. Martina Mořice

(Kerria)

4. Chrám nebes Peking

(Miloš)

5. Rajhradský klášter

(Eumenidas)

6. Skalní kostel Helsinki

(Čerf)

7. Poutní kostel a areál Křtiny

(Dauma)

Kaple

8. Kaplička v Brně - Chrlicích

(Frypat)

9. Hradní kaple Panny Marie Bítov

(Hanka)

10. Skalní kaple v Modlivém dole Liberecko

(Marijakes)

No myslím že zase je z čeho vybírat a všechno jsou opět velmi zajímavé a krásné stavby.....

Minule jste litovali že jde hlasovat jen jednout a vy by jste chtěli dát hlas více stavbám. Takže pokud chcete hlasovat pro dvě různé stavby tak můžete hlasovat v anketě (tedy pokud se mi jí podaří instalovat) a druhý hlas zadejte v komentáři.

Chmejření....

Sluníčka pampelišek

už pomalu mizí a na jejich místo nastupují stříbrné hlavičky s jemným chmýřím.

Jsou stejně fotogenické jako zlaté hlavičky a dokáží při bližším pohledu připravit nejedno překvapení.

Mě jich pár zaujalo ve vysoké trávě a přiznávám že i v jednom z dost zarostlých záhonků které mám na chatě. Ale....

když se tam dostanu jen párkrát tak to podle toho vypadá....tentokrát jsem stihla díky hnusnému počasí akorát vyplejt jeden.

---

Hrátky s perspektivou a ostřením

Líbila se mi její hustota, a najednou na mne vykoukla kněžice....

....ale ukázalo se že jsem jí nachytala v dost prekérní situaci....

.....mě tak někdo nachytat tak z toho mám trauma na dost dlouho. Jí to ale nějak evidentně nevadilo

Měla krásný růžový kabátek, přesně v letošním stylu a nejžádanější pudrové a starorůžové....

A v trochu větším detailu

Šeříkové mámení....aneb něco pro Eumenidas

Před odjezdem na chatu nám tady

kvetlo jen pár šeříků a to hlavně takových těch jednoduchých okolo cest.

Za to na chatě u sousedů to bylo jiné. Nádherné velké květy v různých barvách, vůně linoucí se do dálky

a příjemný pohled na krásně kvetoucí keře. Ovšem taky mě to připomělo že budu muset dokopat muže k tomu, aby se tam to naše šeříkové hnízdo omladilo. Už by to bylo nutně potřeba. Ale je vemi těžké překonat jeho odor k jakémukoli

řezání do keřů a stromů. Prostě kdo nezná zákonitosti zahradnictví s tím je těžké pořízení....

---

Je zajímavé jakou variabilitu šeřík má. Jak v barvách tak velikosti i tvaru jednotlvých květů. A to nemluvím o vůni.

Ani jeden nevoněl sejně....

Tato odrůda mne provází životem od dětství. Měli jsme ho doma před okny, otec ho zasadil i na chatě a já si ho tam kousek odkopla a vzala sem k nám do gubernie. Ještě jsem ho viděla i v bílém a tmavě fialovém, ale nejrozšířenější je tenhle světlounce fialový....

Před několika lety se podařilo vyšlechtit žlutou formu šeříku. Ale ta žluť je tam opravdu jen v nádechu. Z dálky je ale znát víc, obzvlášť kdy že hned vedle bílý keř. Ale porovnat se to dá i zblízka

A jedna s broučkem

To že jsou všechny fotky nafocené stejným směrem způsobil noční déšť a tíha květů, které se skláněly dolů.

Ale zase jsem díky tomu měla možnost pohodlně nafotit detailní záběry bez toho že bych se musela stavět na špičky či jinak balancovat.....

Když nám bylo pět.....

Když mi bylo pět, býval svět jako květ

říkávala babička....

Když mě bylo pět, veselý byl svět

sluníčko hladilo mi líčka....

Když mi bylo pět, přede mnou byl svět

říkávala maminka....

Když mě bylo pět, bavil mě svět

maminka foukala mi na rozbitá kolínka....

Když mi bylo pět, lákal mě svět

říkával děda.....

Když mě bylo pět, zelený byl svět

a nebyl žádná věda....

Když mi bylo pět, bílý byl můj svět

říkával tatínek....

a šel k potoku postavit další svůj mlýnek....

Už mi není pět a tak trochu vím jaký je svět.

Někdy pestrý květ, jindy plný běd...

Ale jedno už vím teď......

že chtěla bych aby mě bylo zase pět let...