04 listopadu 2013

Petřínské sady....Trvalková zahrada nebo též Květnice


Myslím si že k danému TT
"Kam na rande" můj další příspěvek sedí jak ušitý, protože od Petřínských skalek se vydáme do další části a tou je Trvalková zahrada nebo také Květnice jak se skví nad vchodem. Jako malá jsem tam s dědou chodila pořád a on mě tam učil své lásce ke květinám a zahradě vůbec. Je to asi nejmenší ze všech Petřínských zahrad, za to pohledná v každé roční době. Jak sám název napovídá skládá se z různých kvetoucích trvalek tudíž i teď na podzim se v ní dá ještě kochat. A když už ne květy tak krásně zbarvenými listy rododendronů a azalek...a i nějaké to romantické zákoutíčko se tu na randění také najde. Ostatně Petřín je pro místa na rande opravdu stvořené a nevím je- li v Praze místo víc milenci navštěvované jak právě Petřín a jeho sady a zahrady. Přiznávám že i já jsem chodila na jeho porůznu v kečích poschovávané lavičky randit Mrkající. Už proto že jsem to měla relativně hodně blízko....


Pohled na zahradu z vyhlídky v Růžovém sadě




Vysoký sporýš u vchodu. Poprvé jsem ho ve výsadbě viděla v Praze na Újezdě u památníku Obětí totality.


Vchod je hradbách....neplést ovšem z Hladovou zdí, ta vede kousek odtud ale jiným směrem.


Květy na azalce mne docela překvapily, zvlášť když hned vedle byla jiná už oděná v podzimním barevném hávu. Nevím která byla pohlednější....ostatně posuďte sami....



Jemný květ drobného slézu


Partie s belgickými astrami


V zeleni červená barva javoru dlanitolistého svítila do dálky


Jiný druh javoru zase měl listy na koncích takhle krásně zbarvené ač zbytek byl ještě opravdu krásně zelený


No řekněte sami, není to místo pro rande jak dělané?



Drobnolistá cesmína nahrazovala absenci červených plodů červení listů


A co teprve rande a posezení v romatickém zákoutí na takových krásných lavičkách!




A aby to nebylo nůďo v každé části parku jsou ty lavičky jiné


Petřínské sady....Petřínské skalky


Od lachtano - kachního jeírka jsem pokračovala
dál směrem k vlastnímu cíli mé petřínské výpravy, a to Růžovému sadu a Květnici nebo též Trvalkové zahradě. Ale trošku oklikou, přes jednu vyhlídku a přes část zvanou Petřínské skalky. Petřín je pískovcový kopec. Hodně velký kopec. A taky nestabilní vzhledem k husté síti podzemních pramenů které jsou "uzavřeny" ve štolách. Ty se musí pravidelně čistit aby se nezanášely. Když se tak nečiní stane se to co v šedesátých letech s lanovkou. Voda si začne hledat přirozenou cestu a skončí to sesuvem. A na některých místech Petřína to pískovcové podloží vystupuje v podobě různých skalek a bludných balvanů na povrch. A jelikož je pískovec velice měkký materiál je vděčným objektem pro různé vzkazy a výtvarná díla nvštěvníků. U Pavla na blogu byla dokonce fotka kde se zvěčnil na takovou skalku i sám Jan Neruda. Hledala jsem a pátrala ale nejstarší nápis který jsem objevila bylo datum 1933...






Silně mi to připomíná psa mďarského plemene Komodor....ten má taky takový dredy a není dost dobře poznat kde začíná a kde končí.





Tady ten zmiňovaný mnou nalezený nejstarší výtvor







03 listopadu 2013

Petřínské sady....jezírko U lachtana


Moji prarodiče i rodiče bydleli
a ještě maminka bydlí tak 20 - 25 minut rychlejší chůze od jednoho z nejromantičtějších pražských parků a to Petřína. Je to vlastně soubor větších či menších zahrad a co mne hodně překvapilo krásně udržovaný. Přiznávám že jsem tu už strašně dlouho nebyla, většinou jsem spíš jela do města kecat s kamarádem, ale tentokrát krásné slunečné počasí mne vytáhlo do tohoto kouta. Měla jsem už rovnou v plánu obejít jen malou část která je od nás nejblíž takže nebudou tady fotky z celého rozsáhlého petřínského kopce.
I když to jednu chvíli vypadalo že se nakonec vrátím a z focení nic nebude. Podařil se mi pěkný držkopád, když jsem pod spadaným listím nezaregistrovala díru v asfaltu, šlápla na její kraj a zvrtla si nohu. Co vám budu povídat, letěla jsem po tlamě nevěděla jak dopadnu a kam, ještě jsem musela chytat foťák abych s ním nekřápla. No i tak si trošku se zemí potykal....
V první chvíli jsem pro bolest v obou kolenou po kterých jsem kousek jela nemohla ani vstát, a nemohla jsem ani moc nadávát páč jsem periferním viděním zaregistrovala nějakou postavu. Když jsem se konečně vyhrabala zjistila jsem že přede mnou stojí zhruba dvouletý capart a směje se na celé kolo. No samozřejmě, proč by ne, vždyť vidět padat dospěláky je ohromnej zážitek. Provedla jsem inventuru těla, foťáku a oblečení a zjistila že mám zničené nové džíny, které jsem měla podruhé na sobě protože jsem si o kameny v asfaltu obrousila na kolenou barvu skoro až do běla, zablácené dlaně až hanba a foťák že fotí. A že to bolí...sedla jsem si na chvilku na zídku a čekala až to přejde a nebudu muset po Peříně kuhat a pajdat jak Quasimodo nebo Peyrac.
Když jsem to tak trošku vydejchala
vydala jsem se k první zastávce. Jezírku U lachtana.Jako malá jsem to tu milovala a pořád jsem k lachtanovi chtěla.Krmit kačenky. Naše děti si místo oblíbily stejně a pokaždé když babička hlídala na dotaz kam půjdou, unisono se ozvalo Na kačenky! Ovšem dnešní podoba se s tou minulou nedá srovnat. Krásně zrenovované okolí, pohodlné lavičky a moje oblíbené kameny kolem.A kačenky.....




Jezírko v jezírku






Jsou už tak zvyklé na pozornost že jim nevadí když si sednete až k nim....








Zámecké....

I když už jsem říkala že těmi
kůrovými fotkami se s Dobříší rozlučíme,nakonec jsem ještě zjistila že přeci jen tu něco mám....
Ještě pár foteček ze zámku. Je to spíš takový pelmel už opravdu naposledy....




Fontána Napájení v podobě z roku 1916 a jak je vidět byl zámek původně žlutý....


A ještě původní podoba spodní části parku, ještě bez ornamentální buxusové výsadby...



Tomuto rozložitému dubu dělá skvělo opozici Jinan dvoulaločný jinak též Gingo


Ladí jim to společně i barevně


Tentokrát jsem nakoukla do bývalé konírny, dnes obřadní síně....


A to už je opravdu a definitivně konec podzimní Dobříše....

01 listopadu 2013

35 / 52


1/ Pátek 25.10.13
Vracím se domů. A to není tedy moc důvod k radosti protože představa kolik práce mě po návratu čeká abych uvedla barák do obstojného stavu mě vždycky děsí. Ale vyjímečně až na nějaké drobnosti bylo všechno hotové což mi způsobilo menší šok ale i trochu větší radost....kvůlivá zítřejšímu výlet s Katkou jsem hned po tom co jsem odložila věci z cesty valila do volebky abych to měla za sebou. Dost jsem koketovala s myšlenkou vykašlat se na to, ale nakonec jsem to zavrhla. Vím že se zase změní minimum věcí, zase nastanou hádky a tahanice a nechutné taškařice, ale čo už....ako vraví môj slovenský kamarát.
Skóre dnešního dne: Jedna střední radost

2/ Sobota 26.10.13
V den D a hodinu H před barákem staví auto s Katkou (JaAquarius) a vydáváme se spolu směr Repechy na setkání Ženského klubu, skupiny blogerek které rády tvoří rukama. Katka mne tam pozvala protože se zřejmě domnívala že se svým špendlíkováním bych se tam mohla hodit. Setkání bylo v krásném prostředí velmi útulného penzionu Lada, moravské ale i východo či severočeské blogerky skvělé, jídlo (v mém případě tvarohové knedlíky s borůvkami) výtečné a porce ohromné (všimla jsem si že málokdo dojedl jak byly velké). Povídalo se, předváděl se um a v některých případech ten s velkým U a bylo si možno i výrobky zakoupit. Takže ohromná radost s osobního setkání a odtajnění některých blogových tváří (mám na to tenhle týden štěstí) a ze skvěle stráveného dne....Katko ještě jednou dík!
Skóre dnešního dne: Den plný velkých radostí

3/ Neděle 27.10.13
Těšila jsem se na fotky božích muk v mlze, a nezklamaly mne...
Večer jsem po zprávách vypnula televizi a šla jsem začít s čertem který je objednaný. Práce mi šla pěkně od ruky a tak o půlnoci (ten zatracenej posun času) byla půlka hotová.
Skóre dnešního dne: Dvě menší radůstky, jinak nic moc

4/ Pondělí 28.10.13
Sváteční den, ale pro mne ještě svátečnější v tom, že jsem ho měla zase celý jen pro sebe. Muž na chatě, dcera v práci a tak jsem zase vlčila. Nevařila, tím pádem jsem nemusela mýt nádobí, jen jsem prala povlečení protože bylo ještě jekž takž takže mi to venku uschlo. A věnovala se špendlíkování bez výčitek svědomí že něco a někoho zanedbávám....dodělala jsem čertíka, vyfotila a poslala fotku příští majitelce a teď jen čekám na ohlas.
Skóre dnešního dne: Měla jsem z něj radost!

5/ Úterý 29.10.13
Dodělán andílek, manžel se vrátil v pořádku z chaty i když asi pěkně na motorce vystydnul i namoknul, a je po klídku. Ohlas na čerta kladný.
Skóre dnešního dne: Dalo by se říct že dobré, sem tam nějaká ta radůstka byla.

6/ Středa 30.10.13
Zkusila jsem se řídit heslem Líná huba, holý neštěstí a pokusila se překonat svůj určitý ostych (ano i něco takového se dá u mne najít) a nabídla své výrobky. Tedy nejdřív spíš se nabídl kamarád ať mu pošlu ceny a odkaz na stránky kde mám fotky. A pak i já oslovila jednu osobu a čekala jsem co se z toho vyklube....Ohlas na anděla víc než kladný a tak putují na účet první penízky za moje blbnutí!
Skóre dnešního dne: Radost velká!

7/ Čtvrtek 31.10.13
Páni! Vyšlo to! Díky moc Helenko a já doufám že se bude všechno líbit a že ti nic na pultě nezbyde! A já slibuju že se budu snažit! Ona mi totiž Helenka (blog Andělé, byliny a povídání) věnovala svou důvěru a já na jejich jarmark budu dělat nějaké věcičky.
Skóre dnešního dne: Radost nezměrná že mé blbnutí někomu stojí za to nabídnout ho jiným...

Kůrově....


Něco málo na téma kůra a její struktury.
Foceno ještě v dobříšském parku...


Zvláštně utvářená i zabarvená kůra douglasky





Nevím co se stalo tomuto obrovi - dubovi že musel být skácen, nicméně byl to kusan. Když jsem si stoupla abych si vyfotila detaily kůry až těsně k němu měla jsem ho po prsa a to měřím 175 cm. Takže počítám že u země mohl mít obvod tak 140 - 150 cm.







Tímto se definitivně uzavírá kapitola podzimu na Dobříši, protože mne čekal přesun do Prahy. A návštěva části Petřínských sadů.....