Neratov....

Ze Šerlichu jsme se podél hranic

spouštěli zase dolů do vnitrozemí cestou mezi krásnými podhorskými vískami a lesy. Po cestě bylo spousty různých kostelů, kostelíků a kapliček, ale chtít po muži aby mi u každého zastavil bylo zcela nemožné protože bychom se domů dostali až bůhví kdy. Evidentně lidé žijící na horách měli k Bohu hodně blízko. Ani se nedivím, protože život tam byl a popravdě ještě i je, hodně těžký. Některé byly v dost tristním stavu ale jiné svítily do dálky opravenými fasádami a střechami. Ale ten ke kterému jsme měli namířeno je opravdu takový Fénix mezi kostely....

Kostel v Neratově moc představovat nebudu, protože

bych se jen opakovala po Frypatovi a Katce, kteří o něm skvěle napsali na svých blozích. Jen bych dodala že na mě hodně zapůsobil svou naprosto jedinečnou atmosférou...

Kostel se vypíná jako správné poutní místo nad vsí a už zdálky hlásí "Povstal jsem z prachu a kamení"

---

Chodit do kopců není zrovna to pravé ořechové pro mého muže. Zvlášť když si ještě nemohl dát své oblíbené pivo

Původní podoba kostela

Informační tabule u vchodu je ofocená hlavně kvůli názvu kostela

Díky prosklenné střeše dostává prostor naprosto jinou dimenzi. Bez veškerých ozdob a parádiček je kostel ohromný. Ten prostor je druhá věc která vás dostane. Když stojíte pod tou střechou a zvenku slyšíte zpívat ptáky najednou je všechno úplně jiné. Máte dojem že nad vámi je otevřené nebe a volný prostor....

Při tomhle pohledu si uvědomíte i význam slovního spojení kostelní loď, protože máte pocit že se nacházíte v lodi obrácené dnem vzhůru.

Pohled na oltář dnes....

....a jak vypadal původně

Chodit opravovat hodiny v průčelí vyžaduje netrpět závratěmi. Protože stroj se skrývá na tom malém můstku.

Ono to není vidět, ale ten kříž nad oltářem visí jen na tenkých ocelových lankách, tudíž to vypadá že se vznáší ve vzduchu sám od sebe.

Nesmí chybět samozřejmě ani socha Panny Marie....

....ale i dost netradiční betlémek

Fragment z původní výzdoby

U dveří mne zaujala tato věc. Nevím totiž k čemu má sloužit. Myslela jsem že na ní jsou třeba zvonky a že s ní ministranti při mši zvoní, ale nejsou. nebo že by to patřilo na krk. Možná někdo znalejší poradí....

Naproti kostelu stojí takováhle krásná budova, jestli je to bývalá fara nevím, ale určitě se její opravy zhostil velký odborník protože je nádherná a navíc zajmavě řešená. Musím říct že takovej dům bych si tedy určitě dala líbit.

Detail dvoukřídlého schodiště i s krásnou popínavou růží...

Pod kostelem je maličký hřbitůvek kde jsou povětšině hroby bývalého německého obyvatestva i malá kaplička. Obojí je krásně upravené a udržované, a je vidět že i pár nových hrobů tam je....

Pohled na protější kopec....

....a mraky nad ním

Kudy kam...

Návštěvu Neratova vřele doporučuji každému kdo by se do těchto míst někdy dostal, nebo i třeba si přímo do Orlických hor plánoval dovolenou nebo výlet. Opravdu to stojí za to....

Sojčí....

Šerlich - Masarykova chata a okolí....

Minulé úterý, po té co jsem

se vrátila z fotonákupu mne muž překvapil nabídkou výletu. A co víc, výletu do hor! U něj jsou totiž takové nabídky zcela vyjímečné. Spíš jsme si vždycky tvrdě nějaký výlet vyhádali, než aby nám byl nabídnut. Ale prý abych si mohla vyzkoušet nové focení. Tak bylo to spojené s cestou do jednoho družstva kousek od Deštného kam se vezla nová kopírka, ale aby se pak ještě vydal muž na výlet to jsem opravdu dlouho nezažila. Ale pokud byl ochotný musela jsem toho využít naplno. Jako cíl byl zvolen Šerlich a následně sešup podél česko - polských hranic dolů do vnitrozemí. Na Šerlichu jsem byla už hodně dávno, když u nás byla na návštěvě tchýně a také při servisu pro změnu v Říčkách jsme se tam jeli podívat. Bylo to na podzim a tak jsem měla možnost srovnávat. Bylo sice krásně ale opar a tak moc do dálky na hory okolo vidět nebylo. A že by bylo! Kralický Sněžník, Rychlebské a Zlaté hory, Bystřické hory v Polsku, na druhé straně Krkonoše......

To mi ani moc nevadilo a rejdila jsem s foťákem kolem dokola jak kybernetická myš. Však hned po tom, co jsme vystoupili z auta a já okamžitě začala zběsile cvakat, ozval se za námi komentář." Tak tohle jsem viděl už mockrát, ale vždycky to byli Japonci!".

Když jsem onomu pánovi vysvětlila že začínám novou etapu s novým foťákem vylezlo z něj že je taky fotograf a tak jsme si docela pěkně popovídali. Vlastně prý také začíná novou ertapu, protože o své všechny předchozí fotky a dývka se zálohami přišel při povodních.

No a pak jsme se vydali nahoru k Masarykově chatě.....

Mráčky bylo první co jsem při příjezdu vyfotila, no takové to nadšení z prvních snímků

---

Silnice k Masarykově chatě pro auta a lemrouny na kolech (jako jsem třeba já)....

.....a pro pěší a zdatné cyklisty (jako já nejsem)

Pohled do kraje směrem ke Krkonoším. Někde tam vzadu byly, ale v oparu takže z nich vlastně vůbec nic neuvidíte....

Trocha fotolaškování s mužem :)....ostatně pravý důvod toho výletu asi právě tkví v jeho rukách. Přebral ode mne můj původní foťák a stejně jak zdůvodňoval ten výlet mě (abych se mohla učit) platilo to i o něm....

Tyhle horské loučky s jednotlivými stromy mne vždycky dostanou. Krásně z nich voní tráva do které se opírá sluníčko a jsou plné různých květinek.

Masarykova busta u stejnojmenné chaty

Detaily o stavbě

Pohledy na stranu polskou. Tam se skrývají také v oparu některá naše horstva. Nejbližší jsou Bystřické (Bysztryczke) hory

Ten nejvyšší stín na fotce je Kralický Sněžník

A tady ten stín vzadu jsou Rychlebské a Zlaté hory

Při naší první návštěvě objížděl po té cestě za hraničním kamenem polský pohraničník na čtyřkolce celý úsek podél hranice.

Procházková trasa po české straně

Jelikož byl všední den nehrozily davy lidí. Ještě jeden pohled na Kralický Sněžník.

Poznámka o zmijích mne trochu znervózněla....

Nakoukla jsem i do lesa.....moc se v něm tedy chodit nedá

Pro ty, kdo mají rádi cesty. Kamkoli....

Tady se tak trochu polští stavitelé spletli ve výpočtech. Ten vlek a sjezdovka měl končit na polské straně, jenže špatným měřením došlo k tomu že konečná stanice je už na našem území. Takže není ani sjezdovka a nejezdí ani vlek a pomalu chátrá. Ale prý je to v jednání....no určitě je to ale levnější než ona dvacetikilometrová odchylka při stavbě dálnice před mistrovstvím světa v kopané, kdy se o těch dvacet kilometrů nepotkali budovatelé z opačných směrů....nějak to mají asi v krvi.

Kudy kam....

To je ze Šerlichu všechno. Orlické hory nejsou tak dramatické jako třeba Krkonoše nebo Jizerky či Krušné hory. Jsou teprve teď mnohými objevovány a tak si zachovaly svou určitou tajemnost a divokost, je tu sice pár středisek pro sjezdové lyžování, ale jsou tu spíš vynikající podmínky pro běžkaře. I v létě tu je znát absence rybníků či přehrad, a tak se sem jezdí většinou za nádhernými pěšími anebo cyklo túrami. A mají tu zvláštnost že když k nim přijíždíte vlastně ani pořád nic nevidíte. Nezvedají se z roviny a naráz, ale tak plíživě. Ale najednou jak mávnutím kouzelného proutku jsou před vámi nejvyšší kopečky....

Další zastávkou byl Neratov. Měl ho krásně na blogu jak Frypat tak Katka, která tam shodou okolností byla den před námi.

Šídelní....

Šije sebou šídlo,

hledá dobré bydlo...

Šíleně mne jeho šití

sebou

k neustálým nadávkam nutí

neb do vody jsem naspadnutí.

Šije sebou pořádně,

ale některé fotky i tak jsou náramné....

---

Tak tady jsou....první detailíky novým miláškem

Nějak nestíhám uveřejnit

fotky mým původním foťáčkem a už mám hromádku fotek z nového, nafocených na výletu po Orlických horách. Jenže....jsem zase odkázaná na mobilní internet takže všechno je strašně zpomalené a ještě ke všemu jsem si doma zapoměla kabel na stahování fotek do kompu....

Tak uvidím jak mi to půjde a jak co budu stíhat...

A tady jsou moje první seznamovací fotečky jak jinak než s kytičkami...

Perleťově růžová denivka, tahle barva je moc pěkná a strašně jemňoučce působící

---

Nejdřív to vypadalo, že letos juka vůbec nepokvete, ale pak se jeden stvol přece jen ukázal

Kráska a zvíře....neboli růže a kuklík přezdívaný kudlibabka. Šílenost která se zamotává psům do srsti a nezničitelný plevel odolávajíc herbicidům

Astilbe- jedna z těch které mi dělají radost svou vitaltou. I přesto, že je dost silně utiskovaná z jedné strany bergénii, z druhé pivoní a ještě plevelem, pravidelně rok co rok kvete a co víc rzrůstá se jakoby se nechumelilo.

Echinacea - léčivka a zároveň kráska v záhoně. Ještě jsem se nedostala k výsevu její bílé formy. Až dodělám zbytek záhonu(snad někdy) aby měla společnost.

Stálese nic nedělo a jedno ráno byl strom obsypaný květy - katalpa

Zlaté janeby, jak začnou kvést už je obíhám s foťákem. Nic na nich není ale při tom jsou tak nádherně fotogenické

Klemátis tangutský další z oblíbených cílů. Jak pro zajímavé květy tak pro svá odkvetlá květenství měnící se později v stříbrné chocholky.

Minirůžičky které jsem si koupila do aranžmá doma jsem před dvěm lety zasadila do záhonku. Jen tak na zkoušku. A ony se mi odměňují pravidelným kvetením po celé léto.

Tehle šarlat už patří klasické růži, taky druhým rokem kvetoucí. Řekla bych že ještě hezčí a tmavší barvou než vloni poprvé. P.S. Taky vám foťáky tak neochotně tu červenou barvu zaostřují?

Tahle kala mne zaujala u sousedky a pak jsem na ní ve slevě narazila v Lidlu. Řekla jsem si že to zkusím a koupila jí. Jelikož z klasickou bílou nemám vůbec štěstí a nemůžu jí dostat do květu už nějakých no, deset let, říkala jsem si jak budu asi (ne)úspěšná s touhle. Letos je to druhý rok co mi rozkvétá. No a i kdyby ne, tak i listy jsou pěkné a ozdobné...

Finito

Ti z vás kteří fotíte zrcadlovkou už déle se asi budete mým různým nadšeným výkřikům a obdivu k funkcím asi smát, ale pro mne to je objevování Ameriky. Jako první co mne nadchává je manuální ostření....největší výhoda zrcadlovek. U předchozího foťáku jsem s ostřením hodně bojovala, většinou mi v poslední chvíli zaostřil foťák jinam a já na to přišla až při stahování. Tady si zaostřím jak a kam chci a hned vidím jak to vypadá. Jo a co mne dostalo tak to bylo seřízení hledáčku na mé slepé oko. Tedy nastavení na dioptrie které potřebuji k tomu abych viděla všechno krásně ostře. Už jsem měla strach že budu muset fotit s brejlema, což mne přivádí k šílenství...

20 / 52

ČLOVĚK BY SE MĚL RADOVAT I Z MALIČKOSTÍ.....

No jo, to se sice dobře řekne ale někdy je v tom našem životě radostí jak šafránu, a musí se hledat a rýžovat z marastu všedních dní jak zlatinky z písku. Někdy je jich za jeden den nebo týden přehršle, jindy se nenajde na jeden den natož na sedm. Anebo jsou to už pro člověka tak samozřejmé věci že je ani za radost nepovažuje? Stydí se za to co jemu připadá jako radost a druhého to nechává naprosto chladného, ba co víc směje se tomu že někomu to radost dělá? Tak i tak....v každém případě jdu hledat a pátrat....

1 / 12.7.13

Manžel nakoupil akčně před třema nedělema nové rybky do akvárka. Nebyla jsem doma abych mu to zarazila, protože jsem ho potřebovala vypustit, všechno z něj vyndat, vyčistit a znovu zařídit. Dopadlo to jak dopadlo. Všechny rybky krom jedné zašly. Takže dneska jsem jí odlovila a celé akvárko zgenerálkovala. A už zase svítí čistotou a novotou....takže zítra až se ohřeje voda se tam šoupne ta jedna jediná a mohou se dokoupit i další....a já mám radost z toho, že mám zase na tři roky, možná i dýl pokoj....

2 -3/ 13.- 14.7.13

Radost a to nemalou mi udělala repríza filmu Vzpomínky na Afriku. Už kvůli té nádherné hudbě. A Redford....prostě mňamka! Jako pokaždé jsem opět zamáčkla na konci slzu, tedy moc se to nepodařilo a těch slzí bylo o dost víc než jen jedna. Snažím se dnešek přežít jak se dá, proběhlo měření a vážení, no jo měsíc už je zase pryča výsledek nic moc, zatím tedy žádný radost. No vlastně tak trochu jo, už jen jeden a půl dne a je můj!

4/ 15.7.13

Celý dnešek jsem jak na jehlách. Zítřek se tak pomalu blíží a mě dělá ohromnou radost, že se mi daří před dcerou držet natolik pokerface že vůbec nic nepoznala. I když mi to dělá velké problémy nepochlubit se. Protože vím že je schopná jednou jedinou větou mi tak strašně zkazit radost .

5/ 16.7.13

Hurá, hurá, hurá....vyrážím za dvěma mě nejoblíbenějšíma věcma. Za vidinou skvělého pokecání a setkání s kamarádem s kterým jsme se viděli naposled v únoru na výstavě s havinkama a pro ten tolik vytoužený foťáček. A je to fakt super. Jelikož si ho kamarád kupoval zároveň se mnou tak ani prodavači nehudrovali že jsme přišli těsně před dvanáctou kdy zavírají. Inu za pět minut mít tržbu nějakých 28 000 Kč není až tak úplně k zahození. O to líp i chutná. Takže odcházíme a hrdě si nesu tu svou novou lásku a potěšení. Jdeme taky na oběd a mám možnost i vidět na vlastní kukadlice pár brněnských kostelů které jsem obdivovala na blogu u Frypata a shlédnout letmo i část Brna zvanou Židenice (připomínka mého obíbeného právě reprízovaného seriálu Četnické humoresky).Takže sečteno a podtrženo grandiózní den a ohromná, ohromná radost....

6/ 17.7.13

A jak je vidět radovánky pokračují. Včera mi manžel navrhnul že si můžeme dneska udělat výlet do Orlických hor protože veze do jednoho družstva nedaleko Deštného novou kopírku. Tak samozejmě po tomhle okamžitě skáču, vyzkoušet si nové focení a ještě se konečně dostat jinam než jen tady po okolí po tom toužím už strašně, strašně dlouho. Trasa ved na Šerlich a pak podél česko - polských hranic do Neratova, na Zemskou bránu a dál na České Petrovice, Mladkov a přes Letohrad domů. Ještě že jsem brzdila muže v dalších zastávkách, protože když jsme přijeli už tady nedočkavě stepoval synek kterj se přišel na ten můj zízrak taky podívat. I když....nějak podezírám muže že ten výlet taky dělal hlavně i kvůi sobě. Má totiž ten můj původní foťáček a tak se s ním učí a zžívá a tohle se mu hodilo .

7/ 18.7.13

Celé dnešní dopoledne se snažím vytřískat z foťáku to co jsem nafotla. Jenže blbka jsem si navolila takový formát a velikost fotek že mi to nebere ani jeden z kompů kvůli nedostatku místa na discích. Takže po vymazání některých fotek přímo z foťáku, pětadvaceti souborů fotek které mám ještě jak u muže v kompu tak u syna na externím disku a pěti hodinách vztekání konečně můžu zjistit jak se mi to podařilo. Vzhledem k tomu, že jsem to fotila jen na automat nebo režim krajiny či makro fotky ani nenadchnou ani neurazí. A přede mnou je ještě dlouhá cesta k tomu abych se načila všechny fígle a nuance fotografování se zrcadlovkou...