19 července 2013

20 / 52

ČLOVĚK BY SE MĚL RADOVAT I Z MALIČKOSTÍ.....

No jo, to se sice dobře řekne ale někdy je v tom našem životě radostí jak šafránu, a musí se hledat a rýžovat z marastu všedních dní jak zlatinky z písku. Někdy je jich za jeden den nebo týden přehršle, jindy se nenajde na jeden den natož na sedm. Anebo jsou to už pro člověka tak samozřejmé věci že je ani za radost nepovažuje? Stydí se za to co jemu připadá jako radost a druhého to nechává naprosto chladného, ba co víc směje se tomu že někomu to radost dělá? Tak i tak....v každém případě jdu hledat a pátrat....

1 / 12.7.13
Manžel nakoupil akčně před třema nedělema nové rybky do akvárka. Nebyla jsem doma abych mu to zarazila, protože jsem ho potřebovala vypustit, všechno z něj vyndat, vyčistit a znovu zařídit. Dopadlo to jak dopadlo. Všechny rybky krom jedné zašly. Takže dneska jsem jí odlovila a celé akvárko zgenerálkovala. A už zase svítí čistotou a novotou....takže zítra až se ohřeje voda se tam šoupne ta jedna jediná a mohou se dokoupit i další....a já mám radost z toho, že mám zase na tři roky, možná i dýl pokoj....

2 -3/ 13.- 14.7.13
Radost a to nemalou mi udělala repríza filmu Vzpomínky na Afriku. Už kvůli té nádherné hudbě. A Redford....prostě mňamka! Jako pokaždé jsem opět zamáčkla na konci slzu, tedy moc se to nepodařilo a těch slzí bylo o dost víc než jen jedna. Snažím se dnešek přežít jak se dá, proběhlo měření a vážení, no jo měsíc už je zase pryča výsledek nic moc, zatím tedy žádný radost. No vlastně tak trochu jo, už jen jeden a půl dne a je můj!

4/ 15.7.13
Celý dnešek jsem jak na jehlách. Zítřek se tak pomalu blíží a mě dělá ohromnou radost, že se mi daří před dcerou držet natolik pokerface že vůbec nic nepoznala. I když mi to dělá velké problémy nepochlubit se. Protože vím že je schopná jednou jedinou větou mi tak strašně zkazit radost .

5/ 16.7.13
Hurá, hurá, hurá....vyrážím za dvěma mě nejoblíbenějšíma věcma. Za vidinou skvělého pokecání a setkání s kamarádem s kterým jsme se viděli naposled v únoru na výstavě s havinkama a pro ten tolik vytoužený foťáček. A je to fakt super. Jelikož si ho kamarád kupoval zároveň se mnou tak ani prodavači nehudrovali že jsme přišli těsně před dvanáctou kdy zavírají. Inu za pět minut mít tržbu nějakých 28 000 Kč není až tak úplně k zahození. O to líp i chutná. Takže odcházíme a hrdě si nesu tu svou novou lásku a potěšení. Jdeme taky na oběd a mám možnost i vidět na vlastní kukadlice pár brněnských kostelů které jsem obdivovala na blogu u Frypata a shlédnout letmo i část Brna zvanou Židenice (připomínka mého obíbeného právě reprízovaného seriálu Četnické humoresky).Takže sečteno a podtrženo grandiózní den a ohromná, ohromná radost....

6/ 17.7.13
A jak je vidět radovánky pokračují. Včera mi manžel navrhnul že si můžeme dneska udělat výlet do Orlických hor protože veze do jednoho družstva nedaleko Deštného novou kopírku. Tak samozejmě po tomhle okamžitě skáču, vyzkoušet si nové focení a ještě se konečně dostat jinam než jen tady po okolí po tom toužím už strašně, strašně dlouho. Trasa ved na Šerlich a pak podél česko - polských hranic do Neratova, na Zemskou bránu a dál na České Petrovice, Mladkov a přes Letohrad domů. Ještě že jsem brzdila muže v dalších zastávkách, protože když jsme přijeli už tady nedočkavě stepoval synek kterj se přišel na ten můj zízrak taky podívat. I když....nějak podezírám muže že ten výlet taky dělal hlavně i kvůi sobě. Má totiž ten můj původní foťáček a tak se s ním učí a zžívá a tohle se mu hodilo Mrkající.

7/ 18.7.13
Celé dnešní dopoledne se snažím vytřískat z foťáku to co jsem nafotla. Jenže blbka jsem si navolila takový formát a velikost fotek že mi to nebere ani jeden z kompů kvůli nedostatku místa na discích. Takže po vymazání některých fotek přímo z foťáku, pětadvaceti souborů fotek které mám ještě jak u muže v kompu tak u syna na externím disku a pěti hodinách vztekání konečně můžu zjistit jak se mi to podařilo. Vzhledem k tomu, že jsem to fotila jen na automat nebo režim krajiny či makro fotky ani nenadchnou ani neurazí. A přede mnou je ještě dlouhá cesta k tomu abych se načila všechny fígle a nuance fotografování se zrcadlovkou...

13 komentářů:

  1. Vzpomínky na Afriku jsem viděla už tolikrát, že je znám nazpaměť. Ale vždycky ke konci filmu brečím.

    OdpovědětVymazat
  2. Radosti není nikdy dost. Jen tak dál, ať jsou samé pozitivní zprávy.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak úplně tě chápu, radost z nového kamaráda, juj, taky bych výskala a radovala se, jen si to užij. Výlet, krásný, byla jsi kousek od naší chalupy co máme v Králíkách, Mladkov je kousek. Jsem zvědavá na fotečky z nového kamaráda.

    OdpovědětVymazat
  4. To je radostí Když hledáš, najdeš.

    OdpovědětVymazat
  5. [4]:Tak nediv se, zrcadlovky byly pro mne vždycky odjakživa takovej ten vrchol. Třešnička na dortu. Ještě za totáče když jsem prodávala na Národní tak tam hned vedle Máje byl ohromný obchod s foto. A tam jsem vždycky ty Olympusy, Nikony, Canony a Pentaxy za výlohou chodila nábožně okukovat. No a vidíš a teď ten jeden je i můj

    OdpovědětVymazat
  6. [3]:Je to tam nádherné. Jeli jsme tam jednou když tu byla kdysi dávno u nás tchýně, ale jen na Šerlich a pak zpátky na Říčky. Do Neratova jela jen s mužem, takže pro mne to byla premiéra na těhle místech. Ale Orlice u Zemské brány mne zcela nadchla, je to nádhera!

    OdpovědětVymazat
  7. Ať ti zrcadloffka dělá radost.

    OdpovědětVymazat
  8. Ahoj VendyW,můžeš poradit Zde:

    OdpovědětVymazat
  9. Jedna radůstka, zdá se, dominuje. Tak hodně dobrých záběrů a dobré světlo i zásvětlí

    OdpovědětVymazat
  10. Některé radůstky jsou zkrátka osobní. To však není na závadu, radůstky prostě jsou!

    OdpovědětVymazat
  11. [6]:Orlice u Zemské brány -je tam krásně a tam někde, odpočívá i tatínkův Flexaret, jeho první dvouoká zrcadlovka. Rozloučil se s ní tím, že jí hodil do milované řeky, škoda.

    OdpovědětVymazat
  12. Tak bych řekla, že tento týden byl pro tebe jeden z hodně radostných. A tak to má být ! :)

    OdpovědětVymazat
  13. Tento týden byl určitě jeden z nejpovedenějších. Jen aby bylo víc takových týdnů.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....