Voříškiáda 2013....

Minulý týden jsme vyrazili

s pejskama na výstavy. Ne nespletla jsem se v množném čísle, opravdu byl minulý víkend výstavní jak pro Matese tak pro Bobeše. Na FB jsem objevila že se v nedalekém Laškrouně pořádá jak Zemská koruna (v rámci ní i Speciální výstava teriérů, kam byl přihlášený Bobeš) ale i Voříškiáda. A tak jsem navrhla dceři že bychom mohli vyzkoušet i Matese jak by byl úspěšnej....souhlasila, slovo dalo slovo já v pátek Matese vykoupala (v tomhle by byl ideální výstavní pes, z vany neutíká na rozdíl od Bobeše, stojí jak přikovanej, na rozdíl od Bobeše), učesala (to už bylo horší) a v sobotu potom co dcera dorazila z noční a v krásném slunném dni jsme vyrazily. Manžel za námi dorazil na motorce a fandil taky. Tentokrát jsem vodění v kruhu nechala na dceři ať si to taky vyzkouší. Byli sice s Matesem problémy, nechápal proč musí být na vodítku a ne běhat si volně jak chce, no nakonec to ale odchodil. A jak dopadl? Pátý z deseti psů. Jedině co mne tak trochu rozesmutnilo bylo to že i na takové akci jako Voříškiáda bylo víc psů jak byla nazvaná jejich třída Bez PP rozpoznatelnéh plemene, než opravdu voříšků (náš interní název VETAJOVÉ, odvozeno od VEnkovské TAJemství) a stejně jak na normálních výstavách i tady vyhrávala osvědčená plemena čivav, Jack Rusell teriérů a Parson Rusell teriérů. Samo o sobě už svědčí to, že z těch deseti byli čtyři čivavy, tři JRT, jeden PRT, jezevec(Mates) a francouzskej buldoček....

Ale což, žáné ambice jsme neměli, ztrávili jsme krásné slunečné dopoledne a Mates si vyzkoušel co to obnáží být výstavním jedincem.

---

Vystavovat se mohli samozřejmě i čistokrevní papíráci a pár pěkných pejsků se tu našlo, třeba tenhle parádní anglický buldok....

....bernský salašnický pes....

....nebo tale dvojka boxerů. I když stále si nějak nemohu zvyknout u někteých plemen na ten zákaz kupírování ocasů.

V areálu byly i kozičky, ale když jsem se je chystala fotit, vždycky k nim vlítli nějací dva malí paraši a plašili mi je, a to i když jsem jim řekla že bych si je chtěla vyfotit....

Někteří pejsci měli slušivé červené mašličky což znamenalo že si je jejich majitelé vzali z útulku, který Voříškiádu pořádal a kam také putoval veškerý výtěžek z této akce...

zástupci Vetajů....

tady jen ten v popředí, ale líbilo se mi jak se náruživě na něco soustředil

Spousty dalších pejsků najdete v Galerii

Bojuju sama se sebou....3

A je to tu....krize třetího měsíce.

Ručička na váze jen neochotně leze k nižším číslům, a přiznávám ochotně že i já jsem trochu polevila v dosavadním úsilí. Nechala jsem se ukolébat těmi dvěmi předchozími úspěšnými měsíci a trochu víc začala hřešit. Vím že tohle období je naprosto normální a že čas kdy váha letí fofrem dolů vystřídá čas kdy se buď zastaví nebo to jde dolů po troškách a pomalu. Ale člověk se tím nesmí nechat zvyklat ani rozhodit a pokračovat dál ve své stanovené linii, což je pro mne alespoň ta dvě kila za měsíc. Nechci ještě začít s nějakými přídavnými spalovači tuku, nemám ostatně s nimi nějak zvlášť úchvatné zkušenosti, ale spíš se soustředím opět na vážení porcí a trochu víc šlapání. To jsem taky díky neustálé práci na zahradě dost vynechávala. Ale co je hodně pozitivní, že už na oblečení dost cítím že mi je volnější a některé kalhoty mi i začínají v pase sjíždět....

A jak jsem na tom s bilancí?

Váha: 14.5. 86,1 kg 14.6. 85,5 Kg

HO: 14.5. 106 cm 14.6. 106 cm

Pas: 14.5. 89 cm 14.6. 88 cm

Boky: 14.5. 109 cm 14.6. 107 cm

Takže je vidět že váha ee, nic moc vlastně jen něco přes půl kila, ale centimetry na některých partiích ubývají, což je směrodatnější než samotné vážení. A jinde zůstávají, k nemalé radosti některých...

Včerejšek třináctého....

Včera ač nebyl pátek třináctého,

to datum dostálo svému. Nevím proč, jestli byly na slunci nějaké skrvrny, špatně jsem se vyspala nebo se prostě projevuje moje frustrace a strach z toho co bude, měla jsem prostě den blbec. Tedy ještě přesněji dopoledne. A všechnu to svou nenáladu a zlost jsem vychrstla v hodně velkém množství na hlavu člověku, který mne v posledních dvou letech drží nad vodou, pomáhá mi, naučil mne vážit si sebe samu, mít se ráda takovou jaká jsem, díky němu zvládám naší současnou dost nelehkou situaci doma (manželovi dvě nedobrovolné cesty rychlou, dceřiny soukromé osobní problémy, srovnání se s tím, že syn se osamostatnil a v neposlední řadě dost energii ubírající problémy ve sféře podnikání) a nebýt jeho asi bych už ležela na psychiatrii...naštěstí mne už tak trochu zná a tak to nebral nijak vážně a ani se na mne moc nezlobil. Protože asi věděl že i on na tom mém výbuchu měl částečně svoji vinu.

Takže o to větší radost mi udělali následující dvě věci.

Když jsem šla do schránky objevila jsem v ní zásilku řízků z rododendronů a azalek od Jarmilky, která asi jediná vzala vážně mou prosbu a já jí moc a moc děkuji za to, že si s tím dala práci, za kytky se nemá prý totiž děkovat, pak se neujmou..... Dneska půjdou do množárenského substrátu a pod sklo, protože jsem nejdřív musela koupit růstový stimulátor který už mi došel.

A druhá věc se váže k mé předchozí básni o darované růži. Pro změnu v mejlové poště mi přistála krásná rudá růže od Hanky a to rovnou v pěti různých podobách. I jí moc děkuju za to že mi ač nevěděla o mém extempore zvedla náladu tím že mi jí poslala....odpoledne jsem po cestě z masáží sice měla lehko po těle ale těžko na duši ale díky těmto dvěma blogerkám se mi přeci jen trochu ulevilo. Bůh žehnej blogovému světu....

Hančina růže....

Snědek....

Když začínám GO

na druhém záhoně, musím se vypořádat mimo jiné i s množstvím téhle na první pohled moc krásné a jemné kytičky. Jenže i ona patří k těm které jsou silně invazivní a za chvíli jsou po celé zahradě i když to vůbec není v plánu. Navíc dokáží velice dobře přežívat i v kompostu a jím se dostávají kamkoli. Takže jsem se rozhodla je všechny ze záhonu vykopat, vybrat jen ty největší a nejsilnější cibule a ty na podzim vysázet pěkně do ohrádek - výsadbových košů aby zůstávali jen tam kde mají....

---

No.7

"OK, chlapi, tak dohodnuto...Dnes večer konečně musíme něco udělat s tím chrápajícím člověkem."

Magnólie....už asi po sté a snad už naposledy

Ano, ano, ano....

Slyším ty povzdechy. UŽ ZASE???? Ano, už zase ale slibuju,že v tomhle roce magnóliové fotky budou naposled. Nepředpokládám totiž že bych letěla do Kalifornie abych si tam fotila místní stálezelené a v létě kvetoucí odrůdy či jí objevila někde ve svém okolí.

Tyto květy patří té mé krasavici Magnolia tripetala česky Magnólie tříplátečná, není tak rozšířená jak její jarní příbuzné a trochu je škoda že i když má nezvykle velké květy, zanikají v ještě větších listech. Pochází z východu USA a kvete na přelomu jara a léta. Listy mohou být podle kultivaru až 50 cm dlouhé a květy mají dvanáct okvětních lístků a průměr až 20 cm. Rozkvétají postupně. Nejdříve s rašením listů tři vnější a pak další. Proto asi ten název tříplátečná. I celkově květy na stromě rozkvétají pomaleji a postupně a tak se nestává že by byla zahalená do květů jak známější jarní odrůdy....Po odkvětu je ozdobná mnohem barevněji výraznějšími růžovofialovými souplodími ve tvaru šišky které po dozrání zhnědnou, popukají a v nich jsou jasně červená semena. Zřejmě se tato odrůda které na rozdíl od jiných dobře roste ze semen používá jako podnož pro očkování nebo roubování ostatních magnólii které se naopak dost těžko tímto způsobem množí. K této domněnce mne dovedla společně se sousedkou právě její ze semen vypěstovaná. Jenže v tip je v tom, že ona si nasbírala semena té notoricky známe odrůdy Magnolia soulangiana ale vyrostla jí tato odrůda což se právě stává u očkovanců či roubovanců.

Ať tak či onak, jako strom je tento kultivar velice pohledný svými světlezelenými ohromnými listy a ozdobný....

A takhle to začíná....

postupuje....

...až do plné velikosti.

Musela jsem si květ přitáhnout protože jako na potvoru kvetl skoro až nahoře, a tak ho kousíšek chybí. Je na něm krásně vidět ty při první odkvetlé okvětní plátky.

Tady je jasně vidět že i když jsou květy opravdu ohromné v listech se úplně ztrácejí.

Když jsem hledala správný název tohoto kultivaru, narazila jsem v popisu že: "Intenzivně voní".....no nevím, možná nějaký jiný kultivar, ale u tohoto platí, že když kvete je nejlepší se k němu přibližovat se zacpaným nosem. Ne pro intenzivní vůni, ale naopak pro neskutečný zápach který se od květů line. Asi jako když si celá rota sundá po celodenním pochodu kanady.

Daruj mi růži.....

Daruj mi růži, lásko,

jen jediný květ…

Daruj mi růži lásko,

rudou jak krev....

Nechci nic víc,

jen tebe a ten jediný květ.

Růži rudou jak krev,

vonící láskou…

Až odejdeš zbude ten květ,

v kterém bude celý můj svět…

Daruj mi lásko růži,

jen jediný květ…

snad vrátí mi tě zpět,

V okamžiku kdy pro mne

bude zšedlý můj svět…

Růže co zmůže vrátit lásku,

nechci jich víc…

Růži co zmůže vrátit mi tebe,

nechci nic víc…

Daruj mi růži lásko,

jen jediný květ….

Strakapoud a špačci.....

To že nám housenky jedné

bestie motýla zavraždili celou velkou kroucenou vrbu, jsem tu už zmiňovala. A jelikož tam jsou pořád líbí se jejich činnost strakapoudovi. Oblézá kolem dokola větví a činí se seč mu síly stačí. jenže pozdě...tu a tam nějakou vytáhne, jenže pro vrbu už bohužel je jeho snaha k ničemu. Nejdřív jsem si říkala že nesou moc kvalitní a nedám je sem, fotila jsem z pokoje přes okno a navíc jsem zjistila že mám pěkně zmaštěnej objektiv, ale ono to všechno dohromady s tím jak usilovně pracoval a se zoomem vytvořilo takový zajímavý efekt, že jsem si nakonec řekla:" ale tak jo..."

---

Minulý týden jeden den ráno jsem si při pohledu z okna připadala jak v hororu. Venku se to hemžilo lítajícími brouky a navíc i ptáky kteří na nich hodovali....Brouci byli rojící se Listokazové a ptáci převážně špačci. Dělali u toho takový virvál, že ani psi nechtěli ven. A bylo jich opravdu požehnaně.

Pochutnávat si přišel i Rehek zahradní

I paní špačková se nadšeně krmila

Tenhle mi pózoval na jabloni

Co (ne)umíme....

Zajímavá věc, taková řetězovka....

Zpovídání o tom co opravdu umíme částečně o nás vypovídá to jací jsme. Nebo ne? Je to jen další PR naší osoby na blogu, doplnění profilu, pravda pravdoucí či jen dělání se hezčími a zajímavějšími? Kdo ví....Ti co opravdu něco umí, kdo to dělají na úrovni jsou i známými a nemusí se nijak zviditelňovat, jejich umění to dělá za ně. Ale co mi, bezejmenní chudáci, kteří také něco umíme a nikdo nás za to nechválí a nikdo krom našeho nejbližšího okolí o nás neví? Nám nezbývá nic jiného než se chopit takové řetězovky a pěkně na blogu na sebe napráskat jak a v čem jsme opravdu dobří. A zase malý problémek se vyskytne. Je toho moc nebo málo co umíme opravdu dobře? Je to náš talent nebo životní nutnost se to naučit? To už je na posouzení těch kteří to budou číst, mohou věřit nebo ne, mohou se shovívavě pousmát a říct si: "Vždyť tohle není žádné umění umět, to zvládnu taky !" A tak od Cirrat, Mengano a Vendy přebírám štafetový kolík a po zralé úvaze a promyšlení mého (ne)umění se také dávám všanc....

1. Umím vládnout stejně dobře jak jehlou, háčkem či šicím strojem a vařečkou, tak i vrtačkou, šroubovákem, bruskou, elektrickou pilou, sekačkou a jinou mechanizací potřebnou k údržbě domu či chaty...

2. Umím dřív nebo později najít ve společnosti neznámých lidí témata na která si dokážeme dlouze povídat, aneb jak jednou řekl můj kamarád: "Jseš jedinej cizí člověk, kterej dokáže najít společné téma a dýl jak pět minut mluvit s mojí jinak nespolečenskou a věčně brblající tchýní !"....

3. Umím dobře vycházet jak s lidmi staršími tak i o dost mladšími. Co se týče témat platí bod 2 až na tu tchýni...

4. Umím se orientovat vizuálně v cizích městech kde jsem nikdy nebyla i na cestách. Ovšem s mapou zabloudím i na zahradě.Ostatně jako asi každá ženská. Což jsem zvědavá, jestli se v téhle řetězovce taková najde. Bude mít můj neskonalý obdiv...

5.

Umím si upravovat svého výstavního havinka, možná to někomu jako něco čím se chlubit ani nepřijde, nicméně o tom jak to (ne)umím svědčí to, že jsme za čtyři výstavní sezóny zvládli získat pět titulů a to při minimální frekvenci výstav....

6.....ježiš, ono je to jen pět bodů! A já už chtěla pokračovat. S tím že vcelku slušně rozeznávám kytky, skvěle umím sbírat houby o čemž svědčí že jsem se ve zdraví po nich dožila tak vysokého věk, že mi není ani cizí sekera a práce s ní, že se mi podařilo vychovat a hlavně přežít se zdravým rozumem pubertu dvou dětí, že umím i vázat slova do veršů, že asi i umím dobře fotit, a s fotkama si hrát.....jenže to jsou věci které víte a pak.... jak je ženský ekvivalent pro Bouka Pytlíka?