08 ledna 2013

Poslední fotky loňského roku....

Nebudu dělat rekapitulaci loňského roku, to jsem si zakázala. Byl blbý a nepříjemný. Bolavý a plný strachu.
Tudíž odmítám na něj myslet a zkoumat co a jak. Jako fotorekapitulaci tu dávám výběr fotek na kalendář, i když je to jen zlomek všech které by za to stály. Ale vzpoměla jsme si na opravdu poslední fotky loňska. Nebyla to překvapivě žádná příroda, ale přízemáci. Chtěla jsem aby se ještě před rachejtličkováním pořádně proběhali na zahradě aby pak nemuseli moc ven. Tak Bobeš je v pohodě i Bak, za to Mates oproti loňsku trochu reagovat ne zrovna nadšeně.
A tak jsem je pustila na zahradu a šla je pozorovat jak blbnou....














07 ledna 2013

Z trošku jiného soudku....

Tedy ono jde stejně zase o přírodu, a ještě přesněji o východy slunce. V posledních dnech tu jsou východy jak přes kopírák. Růžovošedé. Bohužel ale sluníčko vychází za domy a tak je trochu problém aby tam něco bylo vidět. A aby to nebylo zase jen tak jednostranné tak tam je i jeden západ....Není teď na focení jinde moc čas, takhle vyběhnu jen na zahradu a je to, takže to berte jako takovou nutnou berličku než zase nafotím i něco jiného....

29.12.2012



3.1.2013


4.1.2013




6.1.2013


7.1.2013




A jeden západ, pro změnu bez barev....tedy ne těch které většinou při západu obdivujeme

5.1.2013




No není to asi úplně to na co jste zvyklí, kvalita u některých značně pokulhává, ani okolí u některých není zrovna pohledné, jenže když udělám výřez je to zase strašně zašuměné....ale holt člověk se furt musí připomínat Smějící se...


06 ledna 2013

Blouznění z daní....

Stalo se národním hobby,
zvláště když jsou v tom volby,
svalovat vinu na jiné, když nám nepřišli fanoušci, jémine...
Křičí se: "Hleďte! Nám málo času dali,
abychom své fanoušky za prachy sem nahnali"!
Že podmínky stejné všichni mají?
"Ale to není pravda!" namítají....
Zas jednou ukazuje se, jak každý na to
koryto třese se....

(Rozhořčení volebního štábu Jana Fischera nad tím, že volební štáb Miloše Zemana dával fanouškům v sále 800 Kč za účast a tudíž měl větší ohlas)


Amnestie, amnestie, s tebou se to ale žije.
Zas tak špatně nám za mříží nebylo,
být na svobodě, to je nemilo...
Pokrademe, popijeme, zabijeme
však to by se vidělo
abychom se nevrátili tam kde nás to živilo...

(Odhady sociologů o tom, že do dvou let je přes polovinu dnešních amnestovaných zpátky ve vězení)

Ve Francii velká panika, kdo má prachy
ten z ní utíká.
Zvláštní ale vybrán směr, na východ místo
na sever.
Putin ví jak zajistit si slávu, když nabídl
občanství jednomu pánu.
On mým oblíbeným byl, však tímto si to pohnojil.
Teď pro mnoho lidí je to zmije, jméno prosté
Depardieu!

(Není jediným, kdo z Francie odchází kvůli milionářské dani, nicméně tímto krokem si to rozlil u fanoušků z celého světa)

Daně sem, daně tam,co já s vámi udělám...
Pijete mi krev už dlouho,
"Dones víno milý slouho!"
Takhle už mi hrabe z toho, jak tu sedím pěkně dlouho
u Má dáti nebo dal "honem s vínem sem!"... Ať zapiju svůj žal.
Z toho kolik nacpem zase státu, který nám všem dělá tátu....
Je to rodič nepřejícný, vůbec není v ničem vstřícný.
Nenažraný lakomec, proto tu jak pitomec
sedím mezi papíry a chytám divné manýry....
Na všechny jen řvu a ječím, poté také někdy brečím.
Každým dalším čtvrtletím blížíme se k rozvodu,
abychom stejně jako vždy nakrmili tu obludu....

(NO COMMENT)


04 ledna 2013

Magická hlubina....




Dva přátelé, jedna žena a nekonečné mořské hlubiny, v kterých chce jeden potápěč být nejlepší a druhý najít sám sebe…

Jacques (Jean-Marc Barr) a Enzo (Jean Reno) jsou přátelé a oba milují moře, u kterého společně vyrostli. Jacques dosáhl bez dýchacího přístroje hloubek jako žádný jiný člověk, ale stále cítí, že mu v životě něco zásadního chybí. Brzy se do něj zamiluje Johana (Rosanna Arquette), která touží naplnit jeho srdce. Věčný soupeř Enzo touží být nejlepším potápěčem a nedokáže pochopit, že on nikdy nezvítězí, když s temnými hlubinami moře bojuje a Jacques je obdivuje. Pro oba se naskýtá možná poslední příležitost dokázat, kdo je nejlepší. Jeden pomocí dřiny a kvůli touze uspokojit své ego, druhý díky vlastní přirozenosti a lásce k magickým hlubinám…



Tolik stručný popisek k filmu Luca Bessona z roku 1988. Nepatří mezi jeho zrovna akční filmy jako třeba Leon nebo Brutální Nikita, ale i tak člověka do sebe vtáhne neuvěřitelnou silou. A krásou. Skvělé podmořské záběry z hloubkových sestupů, ale i slunná místa Francouzské Riviéry či Sicílie. A herecké výkony. Jemný a plachý moře a život v něm milující Jacques v podání skoro neznámého Jean - Marc Barra s chlapeckým úsměvem versus hřmotný, rozevlátý a sebestředný Jean Reno se svým žraločím úsměvem ale smutnýma očima, který i přes hrannou suverenitu má v sobě určitou něhu. Já jsem popravdě tenhle film nikdy celej neviděla, vždycky jen určitou část, ale tentokrát jsem si ho vychutnala opravdu pěkně od začátku až dokonce. Luc Besson v něm skvěle a beze zbytku využil své vlastní znalosti z potápění a tak scény nepůsobí nijak uměle. Ač film nemá vůbec žádný happy end nebudí laciný dojem. Byly natočeny dokonce dva rozdílné závěry, jeden pro americký a jeden pro evropský filmový trh.
Mám ráda Jeana Rena a zvlášť v jeho ranných Bessonových filmech a Leon je pro mne, i když nemám v oblibě filmy kde krev stříká na všechny strany, špičkou. A to je právě zásluha Jeana Rena který svému nájemnému vrahovi Leonovi dodal až dojemnou auru a scéna kdy svou charakteristickou "ťapavou" chůzí, v jedné ruce nese svou milovanou pokojovku která je vlastně jeho jediným majetkem a v druhé vede tehdy mladinkou Nathalii Portmann odchází z hotelu, je velmi silná.
Je velkým štěstím že Luc Besson Jeana Rena pro film objevil. Film Magická hlubina je pro ty diváky kteří nemusí moc akčních scén,ale milují lidské příběhy přitažlivou procházkou po pláži, která přinese mnoho emocí a ohromnou chuť si zaplavat v moři.....

03 ledna 2013

Nastal čas....



....nastal už čas ptáče moje, roztáhnout křídla
a pustit se v let. Objevovat si jiný svět, kde budeš
žít život svůj. Naposled ohlédni se po rodném hnízdě
a skoč....

Jen máma ptačice, sedící ve stínu na větvi
vidí tvůj skok a roztažená křídla....
tak proč je najednou svět zamžený a na srdce padla tíha
jak balvan zalehla jej bolest, tak ostrá, že nedá se dýchat.

....nastal tvůj čas ptáče moje, už jiná křídla tě doprovázet chtějí
snad dají tvému letu směr, tam kam by sis přál....
mámě ptačici jen vzpomínky zbydou,
na malé pískle které naplnilo její svět.
Teď napůl pustým ostrovem jí bude, a bolest doprovázet
jí bude všude....

Však přejde všechna bolest, všechen strach
za nějaký čas vše přebolí, a při občasném návratu
i smích zahlaholí....
Mé ptáče leť, jen leť, teď už čeká tě jiný svět....

Pusté ostrovy našich těl....


Mezi pustými ostrovy našich těl, bloudí ruce
jak ztracené bárky mezi skalisky...
Příboj je žene proti zkáze, však na poslední chvíli
je vždy vrátí do bezpečí, možná rozum? Možná
nechuť dostat se do řečí?

Co vzít si na takový pustý ostrov, který se skrývá v nás?
Tiše našeptává ten neodbytný hlas.
Přeci lásku, radost, štěstí....toho ti na ostrově je třeba!
Co když ale ten ostrov svojí pustotou nás zcela pohltí
a všechno kolem bude k nebytí...

Jak pustý je náš ostrov, jak pustý je náš život
to zjistíme po čase, až ruce ztratí touhu bloudit v tom nečase.
Na pusté ostrovy vtrhne bouře, svrhne vše co jí v cestě stojí
pak není divu, že jeden z nás to neustojí...
Ztratí se v touze a ve snech, ztratí se v mlze...
Ze slz, z dýmu, z kouře...zatracena budiž ta bouře

Na pustých ostrovech našich těl, zachvěje se zem
příboj na ně zaútočí, vše co bylo krásné zničí.
Na pusté ostrovy nikdo již nezabloudí a bárky mezi skalisky
jen proplují, žádná zkáza nehrozí jim, žádný rozum nevelí
vrátit se zpět ke svým postelím....

Pusté ostrovy zmizely a trosečníci na nich?
Tak ti zemřeli....



Co se nevešlo....







02 ledna 2013

Co to je?.....vyluštění

Tak si říkám, že je asi moje velké štěstí, že vlastně všichni kdo se účastní mýh hádankových hrátek jsou vzdáleni nejen velikostí monitoru ale i dálkou reálnou, protože jinak by jste mne za to co vám tu předkládám umlátili klackama....Protože takový pitomosti kterýma vás zatěžuju, jsou fakt někdy na ubití Smějící se.

Pravdu jste měli když se to tak vezme všichni, tedy krom TlusŤjocha. Šlo o vodu, ale ne o příboj, i když tomu se to nejvíc podobalo a když jsem přemýšlela jak to trochu ztížit ta modrá barva mi hned padla do oka i ta podobnost s mořem. Navátý sníh na parapetu také ne, i když skupenství už bylo pravdě blízko, ale ta ledová tříšť ta už byla správnější. Nicméně ani to nebyla správná lokalizace. Takže co to je? Namrzlý kraj vody která se drží na plachtě kterou máme přikrytý bazén. Jelikož plachta leží na hladině, voda jí prosakuje a ona tam zmrzla. Následně na ní napadal sníh který později roztál a vytvořil tak efekt vodní pěny. Fotila jsme to jak občas dělávám, že jsem postavila foťák přímo na led nazoomovala a proto také vznikl ten efekt příboje a vln vracejících se od břehu.....

01 ledna 2013

Beze slov?....


Doufám, že jste dopadli lépe....Smějící se

Ledové zvonky a jiné nádhery....


Nejhezčí úlovky (alespoň pro mne) se mi podařily při zpáteční cestě
okolo potoka. Mráz a voda tu pospolu vytvořily řadu krásných ledových zvonků, lízatek, závěsů a jiných tvarů, které jako by vyrobily zkušené a šikovné ruce sklářů a které by se od hodiny mohly pověsit na lustry v nějakém ledovém zámku...
















Stejná a přesto pokaždé jiná....

Neustále se snažím vylepšovat své vodní fotky.
Zkouším všechno možné co ten můj miláček foťák dovede a kde jsou jeho hranice, učím se zase po letech expozice a clony, a hlavně zkouším co zvládnu udržet já...je to fuška aby se mi neklepaly pazoury.
A tak aby nebylo pořád to samé jsem si i trochu zahrála s barvičkami a efekty....
I když u vody se nedá říct že by byla pořád stejná, protože než se udělá jeden snímek odteče pryč a už je
na jejím místě jiná....