Zámecké part.2....

Nejen parčík ale i zámek jsem si také několikrát vyfotila, zase trochu z jiných úhlů než minule. Je opravdu alespoň pro mne fotogenický a ke své škodě a ostudě přiznávám, že jsem v něm ještě NEBYLA!!!!! A to už je tři roky otevřený....jenže v týdnu se musí prohlídky objednávat dopředu a o víkendu jsme většino u rodičů takže většinou už není na něco dalšího nálada.

Výsadba zvláštních sloupových dubů

U brány stojí malý ale kouzelný domeček, dřív v něm zřejmě bydlel správce, a i dnes slouží ako obytný dům. Musím říct že bych si docela dala říct mít možnost v něm bydlet. Jediné mínus je že nemá žádnou zahrádku.....

Za to z druhé strany má pohled s balkónku na Zámecký rybník a protější část hřbetu

I když to tak zepředu nevypadá zámek stojí na skále a pod ním je hráz zámeckého rybníka. Až budou hotové všechny parkové úpravy, bude se snad moci projít do parku i tudy.

Jediný roh kde není věž

Bydlení v podzámčí se teď krásně vylouplo, dřív byla hráz zarostlá z obou stran vysokými stromy, když jsem tam šla ve středu byla jsem překvapená jak se vykácením místo změnilo. K lepšímu. Dřív byl ten domek úplně utopený ve stromech a tmě což asi zrovna nebylo moc příjemné na bydlení.

Taky pěkné bydlení, leč měla bych neustálý strach z toho, že při větších deštích mne ten rybník za zády pěkně vyšplouchne!

Zámecké.....

Zámky jsou vděčným tématem pro malíře ( jako třeba v Básnících pro pana Hrušínského) nebo pro takový fototrhlíky jako sem já. A tak jsem neodolala a šla si zase udělat pár obrázků toho Mníšeckého....Na chvíli dokonce i vylezlo sluníčko které se už pomalu chystalo k tomu že se schová za hřbet Brd ale přece jen na ten zámek ještě trochu svítilo....

Není tu klasický zámecký park, protože je zámek uprostřed města a ještě na skále, ale malý pěkně upravený parčík s fontánkami a květy. I když se na dalších úpravách pilně pracuje, takže se ještě je na co těšit.

Parčíku dominuje velká magnólie pod kterou je fontána.

Belgické astřičky, klasické podzimní květy....

V kombinaci s rozchodníkem

A trávou Pennisetum

Ani růžičky nesmí chybět

Jeden z posledních květů kakostu chladivě bílého

Vládla tu pohoda a klid a spousty lidí si sem chodí posedět a jen tak se nechá unášet pohledem na padající kapky vody

Budoucí terasové záhonky. Dole je budova starého pivovaru, kde je restaurace u Káji Maříka s malinkým divadélkem a venkovním amfiteátrem

Kočičí.....

Když jsem šla včera do Mníšku s tím, že si trochu pofotím okolo zámku a Zámeckého rybníka, jsem na chodníku narazila na miciňáka který se tam vyhříval vedle plotu. Nejdřív sem si říkala že určitě vezme roha hned jak na něj promluvím, jako většina těhle micek. Ale ne, jak jsem začíčala odpověděl mi zamňoukáním a hned se ke mě hrnul, stoupnul si mi předními packami na nohu a začal se protahovat. Takže jsem si hned vyndala foťák a najednou koukám, žene se ke mně další micinka a další a další až se jich kolem mne šetelilo pět. Jedna hezčí než druhá. No balzám na mou kočičí dušičku. Podařilo se mi vyfotit jen čtyři, ta pátá byla strašně rychlá, pořád utíkala ze záběru.

A tak jsem tam seděla na chodníku, opřená o plot a nevěděla kterou dřív hladit a fotit, okolojdoucí lidé na mě koukali dost z despektem a já si říkala Trhněte si všichni nohou, protože nevíte kolik energie člověku ty krasavice dodávají.....a o co přicházíte!

Tady na tom snímku jsou micky dvě, najdete tu druhou ?

Z té páté je na posledním snímku jen pacička, ale byla celá černá jen s bílými ponožkami, špičkou ocásku a malou náprsenkou..

Toho jsem viděla jako prvního, šéf Don Kočičón....

Kolejové....

Jednou mne nadchl kamarád nádhernou fotkou z kolejí.....byla zvláštní a měla úžasný náboj. A tak když jsem narazila na tuhle trať neodolala jsem abych to taky nevyzkoušela.....

Keřové makro....

Z nížších poloh luk a polí do o něco vyšších partií keřových a stromových se přesuneme v dalších obrázcích. i když některé jsem vlastně taky lovila až skoro u země....

Ptačí zob virginský

Pámelník

Ještě jednou poupata břečťanu

Dub

Olše, ale ne lepkavá, je to nějaká zakrslá ozdobná forma, která je evidentním pozůstatkem nějaké cílené výsadby okolo silnice. jenže úmysl byl dobrý, ale příroda si vytvořila vlastní architekturu a tak ty keře které tam původně byly samotné jsou dneska zarostlé v malých borových a smrkových hájcích.

Detail panenského jablíčka, vypadala krásně ale s chutí to už bylo horší. Ochutnala jsem po cestě asi ze čtyř stromů, ale jen u jednoho mi jablka opravdu chutnala. Byla to ta samá která máme i doma a patří taky mezi jediné které se dají jíst. Ty ostatní odrůdy jsou staré z ještě původní výsadby po německých obyvatelích. Včak také nesou název Německá reneta....

A takhle vzniká hálka na šípkovém keři

Luční makro...

Taky po loukách a polích jsem sbírala nějaké obrázky. Už toho kvete po skrovnu a tak se musí člověk porozhlížet co by vyblejsknul....ale něco málo se našlo.

Pampeliška...tedy ta pravá s názvem pampeliška, ta známá žlutá jarní je Smetanka....

Svízel

Hlaváč

Kyprej, i když to je spíš rostlina která než suché louky dává přednost vlhčím břehům potoků a rybníků. Tu jsem fotila v tom bývalém.

To samé platí i o rdesnu

Starý známý orobinec....taky jste ho jako děti o prázdninách kouřili?

Rozpuklý semeník ale jak se jmenuje tahle rostlina to fakt nevím, tuším jen že patří k vrbovkám.

Třezalka tečkovaná....bez teček

A jako poslední ostrožka rolní