Když jsme si obešli ....

 

.... obešli Kostel míru pěkně zvenku, zajdeme

se podívat dovnitř. V tom je výhoda Polska. Většina kostelů v téhle zemi je volně přístupná, byť u tohoto kostela je hlavní účel právě jeho prohlídka. Každý kdo někdy navštívil evangelický kostel mi dá za pravdu, že jsou mnohem střídmější než hotely katolické. Ovšem svídnický kostel vás okamžitě vyvede z omylu. Tady není po střídmosti ani stopa. Když totiž vstoupíte do hlavní části kostela nezbývá vám nic jiného než říct Panebože. Protože první dojem z toho ohromného prostoru a jeho vzhledu vám trochu vyrazí dech. Ono se to těžko přibližuje na fotkách, to se prostě musí vidět na vlastní oči ....

Než vstoupíte do samotného vnitřku kostela, projdete místností kde se prováděli křty které vévodí křtitelnice

Opravdu nejste ani v divadle ani koncertní síni. Jste v evangelickém kostele s neskutečnou barokní výzdobou

Oltář je postavený dosti netradičně. Dá se obcházet kolem dokola

Kazatelna je také dost velká 

Celý kostel zdobí velmi krásné malby

Soukromé lóže nejvýznamějších rodin města

Soukromá lóže donátorů kostela rodiny Hochbergů z Hennersdorfu. Vznikla jako projev vděčnosti Johannu Heinrichovi von Hochbergovi který zaplatil dřevo na stavbu celého kostela. Což byla asi solidní pálka vzhledem k jeho rozměrům

Empory mají po celé délce v deskách biblické citáty

Schodiště ke kazatelně zdobí biblické příběhy

Detail na zábradlí u oltáře

Když už tu byl zmíněný rod Hochbergů, dalším cílem byl jejich nedaleký zámek a hrad Ksiacz. Ten už na blogu jednou byl, v jeho jarní podobě a květinové výzdobě. Tentokrát ho ale uvidíme v podobě vánoční. Ale předtím ještě máme před sebou malou procházku po městě ....