Z rozhledny jsme se už podívali .....

 

.... nicméně v Černolicích ještě zůstaneme. 

Jelikož fotky hřbetu Černolických skal z prvního výletu už na blogu byly, tak jsem si jejich další focení až na výjimky odpustila. Ale podíváme se na jiné, ukryté v lese nedaleko rozhledny. Místo je to velmi zajímavé a trochu mi to připomnělo návštěvu Stezky Druidů z loňského roku v Ysperklamu. Skupiny zajímavých kamenů na vrcholku kopce přímo vyvolávají představu druidských rituálů. Navíc v krásné doubravě. Prostě pohanská lesní svatyně jak vyšitá! 

Ale nejen skály, ale i něco dalšího z přírody jsem tu nafotila. Což mne ovšem přivodilo velmi nemilou situaci. Ujel mi autobus, a další mi jel až za hodinu a půl a druhý ještě o patnáct minut později. Oba to jsou spoje jedoucí do Dobřichovic resp. až na Karlík. Jeden cyklobus a druhý normální linka. A sobotní intervaly bývají o dost delší než ve všední den. Co teď. Nabízela by se možnost zajít si do nějaké restaurace na oběd, pivko a v klidu si tam na autobus počkat. Jenže ani při druhé návštěvě jsem žádnou v téhle vesnici nezaregistrovala. Kdoví, kde tam je. Jestli vůbec. Takže co v takové vesnici kde chcípl pes dělat. Mohla jsem volit dvě možnosti. Jít po silnici do Všenor a tam jít na autobus anebo jít po silnici  do Řitky a tam si na autobus počkat. Zvolila jsem variantu Řitka. No .... jen málokterá ves má opravdu tak přiléhavé jméno. Jedině že na rozdíl od Černolic tu najdete restaurace dvě a jedno bistro. A možná že ještě nějaká mimo hlavní trasu bude. Jinak je Řitka hezky česky řiť. Ale upravená, to ano, a stále se upravuje. Ovšem nachází se tu zámek, který je ale veřejnosti nepřístupný. Sídlí v něm Jezdecká stáj a škola Norma. Nese jméno klisny s kterou vyhrála jako jediná žena v historii Velkou Pardubickou majitelka právě zmiňovaného zámku Lata Brandisová. Stalo se tak v roce 1937. Od té doby se to žádné jiné jezdkyni nepodařilo. Ne že by se jich pár dostihu nezúčastnilo, ale buď nedojely nebo skončily v poli poražených. 

Zámek vznikl v barokní podobě v roce 1650 na základech zchátralé tvrze z 15. století. K zámku patřil mlýn, kovárna, pivovar a vinopalna. Pivovar fungoval až do roku 1900. Posledními majiteli byl právě rod Brandisů (Prandisů)  pocházející z 12. století původem z jižního Tyrolska. Zakladatel české větve byl Jindřich hrabě Brandis. Byli nositeli titulu říšských hrabat. Rod je příbuzný mimo jiné i s Kinskými. Po roce 48 jim byl zkonfiskován a sloužil jako sklad pražských obchodních domů. Nyní je ve vlastnictví potomka sestry Laty Brandisové Alžběty. Před deseti lety  zámek figuroval i v nechvalně známé metanolové aféře, neboť v té době zde měla sídlo firma jednoho ze dvou hlavních aktérů této tragické kauzy ....

Cestou ke skalám mne u jednoho domu zaujal velký strom. Byla jím kvetoucí Albízie růžová ....

.... a hned vedle tenhle číčák

Černolické (Čertovy) skály. Jsou první horolezecké skály v Čechách. první zmínka je z roku 1905. A jak vidět, leze se na nich stále. Ovšem pokud se na ně chcete dostat, stačí je obejít a hned jste na jejich vrcholcích.

Ze stejného materiálu, tedy ordovických křemenů jsou i jejich menší sestřičky o pár set metrů dál. Některé vypadají jak keltské menhiry

A ze skal se vrátíme zpět do vsi. Tady na tom rybníčku jsem při první návštěvě fotila ty krásné růžové lekníny .....

.... a tady si je zamilovala. Mimochodem můj seriál "Chmelařové leknín" má už třetí díl. Tentokrát jsou to květy dokonce dva! 

Ale vraťme se k těm černolickým

Tenhle chudák neměl žádné listy, jen květ. Ostatně ten můj taky kvete na úkor listů, těch už má poskrovnu

Byly všude a neomylně připomínaly že ten podzim už máme na krku. Ať chceme nebo ne ....

Tak, a dorazili jsme do Řitky. To už je zmiňovaný zámek. Moc z něj nafotit přes zavřenou bránu nejde ....

.... a tak jsem si musela půjčit fotku z netu

Krom zámku tedy lze najít v Řitce i tuhle malou kapličku

Stále jsem  měla nejmíň půl hodiny do odjezdu autobusu zpátky na chatu, takže jsem si potřebovala někde zvlažit hrdélko a trochu si odpočinout. Nakonec jsem zakotvila v takovém bistru se zahrádkou. Piva zde měli, jak jinak když jste u bývalé Strakonické, z Měšťanského pivovaru Dudák Strakonice. Já samozřejmě volila polotmavého Klostermanna

Teď být na chatě, tak můžu na hřiby chodit s kosou a nůší. Ale když jsem tam přijela, nenapadlo mne, že by vůbec nějaké houby mohly růst. Ale cesta od autobusu mne přesvědčila že je tomu naopak. Jen na malém kousku v pangejtu jsem našla tyhle krasavce

A při cestě na nákup se na mne opět z pangejtu smály i tyhle luxusní bedly

Takže nebylo otázkou jestli na houby jít, ale kdy. Protože jsem byla na chatě všehovšudy čtyři dny a jídlo jsem si koupila, tak bylo jasné, že případný úlovek povezu sebou domů. Takže los padl na neděli. Lidí sice bylo mraky, dokonce některé rodiny se pohybovaly v rojnicích, ale hub bylo stále tolik, že jsem si zas jednou dopřála luxus výběru. Které si vzít a které nechat ostatním. Všechno co jsem nasbírala jsem našla v okruhu 200 m od chaty. A ty nejhezčí a největší hned za chatami na kraji lesa..... 

Roztříděno, očištěno. Už podruhé.... jsem zvyklá si houby čistit už v lese, zas tolik času to nezabere a není s tím pak práce doma. Jenže při prolézání a přelézání vývratů mi do košíku hrkla z jednoho vývratu hromada hlíny. Takže jsem musela všechny do té doby nasbírané a očištěné houby doma jednu po druhé zas pěkně očistit. Musela jsem si na to vzít papírové utěrky, protože po nočním dešti byly všechny houby mokré a i hříbci směle konkurovali slizkostí klouzkům

To by bylo z mého brzce podzimního prodlouženého víkendu vše. Pokud to bude možné, chtěla bych se tam ještě jednou teď v září vrátit. Bylo by to už naposledy, protože říjnové víkendy budou ve znamení dvou zájezdů, a hned po třetím nastupuji konečně do nemocnice na skoro tři roky odkládanou operaci ruky....

P.S. Dneska byl druhý termín letu. Opět odloženo kvůli dešti. Tak snad napotřetí, protože do třetice všeho dobrého, to snad už vyjde. A když ne, tak jsem se informovala co dál, když mi vyprší v listopadu platnost voucheru. Naštěstí je možnost si ho prodloužit .....