Jestli si...

.... myslíte, že jste viděli z Hallstattu včera vše, musím vás vyvést z omylu. Procházku jsem včera skončila zhruba v polovině promenády v místě kde byly zbytky dvou shořelých domů. Nebyl to vůbec veselý pohled na zbytek ohořelých zdí. Ale půjdeme dál, směrem ke kostelům které tvoří hlavní dominanty městečka a až nakonec promenády kolem Halštatského jezera ....

Narozdíl od těch dvou domů ten strom přežil. I když z jedné strany byl trochu ohořelý

Pohled přes jezero. Na tenhle areál jsme se dívali shora z vyhlídky, psala jsem o tom, že mi to připadalo jako kdyby tam měli nějakou rozcvičku

Ostrý hrot vybíhající do prostoru je ona vyhlídka pod restaurací. Být tam v tu chvíli, viděly by jsme krásně vše, co jsme tam neviděly...

Domy se šplhají do kopce a s nimi i jejich obyvatelé. Chce to hlavně nemít sklerózu, protože když zapomenete něco koupit, šplhat se nahoru a zas dolů a zase nahoru stojí asi hodně sil

Malé centrální náměstíčko s betlémem je jak z pohádky. Jinak musím říct, že vcelku je městečko docela dobrej bludišťákov, nedá se moc poznat co jsou uličky veřejné, které někam vedou a někam vás zavedou a které jsou jen soukromou přístupovou cestou k domům. Díky tomu jsme se ani nepodívaly k druhému z kostelů kde je také krásné vyhlídka na městečko a navíc i kostnice, protože jsme nevěděly co je veřejná cesta a co soukromá. Navíc tady nenajdete klasické označení ulic jen ukazatele a šipky. Takže pokud nemáte mapku, nevíte kam si můžete dovolit vstoupit a kam ne

Zvonička na jednom z domů může mít dva významy. Buď to byla zvonička která zvonila na poplach při požáru (červený kohout) nebo budila obyvatele (ranní kohoutí kokrhání) Anebo je to jen krásná ozdoba 😉

Hučení vody bylo slyšet až na ulici, jenže vůbec nebylo vidět kde by to mohlo být. Myslela jsem si, že je to onen vodopád který je na jedné z předchozích fotek. Takže jsem musela jít jen podle sluchu, do temného průchodu který ústil k místu kde se objevil tenhle náhon. Byl tam totiž kdysi mlýn 

Tohle není, jak by se třeba na první pohled mohlo zdát cukrárna, ale mýdlárna. Všechno co na obrázku vidíte jsou mýdla. Dokonce tam byly i mýdlové jahody, maliny, ostružiny, růže, ovoce a zelenina, zvířátka ... prostě všechno možné. A všechno nádherně vonělo!

A jsme zas zpátky na místě odkud jsme vyšly a kde bylo místo srazu. Byly jsme na místě přesně ve tři kdy byl stanovený sraz jenže nikde nikdo. Začínaly jsme být trochu nervózní, protože jsme nikde neviděly nikoho z účastníků zájezdu a čas pomalu utíkal. Pak jsme zahlédly pár lidiček, o chvíli později i průvodce. Ten nám kteří jsme byly dole řekl, že díky tomu, že ještě většina čeká nahoře na lanovku je odjezd posunutý o čtvrt hodiny tak kdo chce, může se jít podívat kousek po promenádě. S dcerou jsme se na sebe podívaly a došlo nám, jaký jsme měly čuch, že jsme do těch dolů nešly ... Táhnout se takovou dlouhou nepohodlnou cestu a mít možnost vidět z Hallstattu jen podzemí, to by nás věru pěkně naštvalo !!

Zítra se podíváme blíž ke dvěma dominantám městečka, katolickému a evangelickému kostelu ...