Tenhle výlet už je letitý, udál se před šesti lety a proč o něm píšu až teď? Inu když se uklízí nacházejí se zapomenuté věci nebo obrázky. A to je případ těhle fotek. Mých je jen pár a to ještě jen z telefonu, protože svůj foťák jsem neměla a fotil povětšinu syn, od kterého jsem si zbylých asi sto fotek půjčila. Ale i ty jeho jsem objevila až se zpožděním, když mi tu nechal po odstěhování definitivně svůj notbůček (dík Mengano za ten skvělý výraz) a já z něj vymazávala věci které jsem nepotřebovala a tak jsem v něm také objevila složku se synovými fotografiemi.
Výlet se uskutečnil 8.9.2007 a já se na něj ohromně těšila. Nejen proto, že se podívám zas po dlouhé době někam jinam ale i svým cílovým místem. Jelo se na Hitlerovo Orlí hnízdo. Tak ne že bych byla obdivovatelkou tohoto pána, ale spíš těch hor. Vyráželi jsme v pátek o půlnoci a prvním zrovna ne příjemným překvápkem byl autobus. V nabídce anoncovaný "luxusní" autobus se ukázal jako normální stará zájezdová Karosa. Po dotazu na doprovod z cestovky jak to, že se jede tím starým krámem, se vymluvila na "objektivní" potíže a dál nic nekomentovala. Trochu rozladění jsme si vybrali místa, poskládali nohy do pidiprostoru a po okružní jízdě přes Litomyšl, Svitavy do Hradce nabrali směr na České Budějovice a dál na Linec, Salzburg až do místa určení Bertechsgadenu. Přes Salzburg jsme jeli za svítání, byl to nádherný pohled na rozednívající oblohu proti níž se rýsovaly první alpské pozdravy. Na místo určení kde se přesedá na autobusy které nás měly vyvézt nahoru jsme dojeli někdy kolem deváté hodiny. A při pohledu ven jsme začali tušit další nedobrotu. Parkoviště absolutně prázdné, nikde ani živáčka a venku šeredné deštivo a vrcholky hor mizely v hustých mracích. Průvodkyně se tedy šla na informace zeptat kdy že jede nahoru první autobus. Jaké překvapení ovšem nastalo když jí bylo řečeno že nejede, den před tím nahoře napadlo půl metru sněhu a všechny výlety tím kvůli nesjízdnosti silnice odpadly. Což samozřejmě v době internetu bylo zvláštní, že o tom cestovka nevěděla zvlášť když sněžit už začalo ve středu a my jeli v pátek. A jak se ukázalo, my byli jediní kteří o tom nevěděli, ostatní kteří měli přijet to samozřejmě zrušili. Takže po noci ztrávené v nepohodlném autobuse, stojíc v dešti na parkovišti v zimě jsme se ocitli před dilematem kam teď. V plánu sice byly ještě termální lázně ale ne všichni měli chuť se jít koupat, a navíc to bylo naplánováno až odpoledne.
A tak jsme místo nahoru zamířili dolů, pod zem, do solného dolu.
Vyfasovali jsme slušivé kombinézy, vláček nás zavezl do hlubin země a my měli možnost seznámit se s historii těžby soli v této lokalitě. Ostatně v Bertechsgadenském dolu se těží stále, protože jak nám bylo řečeno v českém překladu, systém kterým se zde těží sůl je založen na napumpování vody do jeskyní které jsou ze soli a po vytvoření koncetrované solanky, což trvá dva až tři roky se solanka vypumpuje a systémem potrubí se přečerpává až do několik kilometrů vzdáleného Bad Reichenthalu kde se "vysuší" a stává se z ní klasická Alpen Salz kterou známe i z našich obchodů.
Prohlídka byla velice zajímavá a krásným zážitkem byla plavba po solankovém jezeře spojená s nádhernou podzemní laserovou show a krásnou relaxační hudbou. A všude byla nezbytná strukturová mřížka soli promítaná po stěnách, stropě ale i hladině v různých barevných kombinacích. Nakonec jsme byli rádi že jsme ten důl navštívili a že naše průvodkyně tuto možnost zařídila.
Asi by nikdo v této prosklenné budově nehledal vchod do funkčního dolu....
Hemžení mírně rozladěných českých mravenečků před vstupem do dolu....
Převlečení a teď hurá vláčkem do nitra země....
Krystalická mřížka soli nás provázela po celou cestu na různých místech....a v různých podobách.
Po skluzavkách o patro níž....skvělá zábava....po těchto skluzavkách se dřív horníci dostávali do nižších pater dolu. Jezdí se tak, že si za sebe sednou čtři osoby, pevně se chytnou okolo pasu a frčí dolů....pěkně po svejch vlastních zadinkách. A že to jede! byli jsme jak malí a jen co jsme dojeli dolů hned jsme si to po rampách vyběhli nahoru a zase si to sjeli....v pravém rohu za monitorem je vidět všudypřítomná promítaná krystalická mřížky NaCl.
Podzemní kaple, celá ze soli....
Pamětní desky....
Kontrolní otázka, hádejte kde je nahoře a kde je dole, co to je a jak to patří?
Příště se vydáme na jezero Königsee....
Já byl zase v solném dole ve Wieličce v Polsku. Dole byly i záchody.
OdpovědětVymazatZajímavá těžba soli.Díky za pěknou reportáž.Člověk by měl mít pořád v záloze připravenou alternativu pro případ špatného počasí.
OdpovědětVymazatMy jsme na Orlím hnízdu byli, ale bylo tak zamlženo, že na Königsee vůbec nebylo vidět a na okolní hory téměř také ne.
OdpovědětVymazatZajímavé, ani jsem nevěděla, že se tam může takhle dolů.
OdpovědětVymazatSuper reportáž. Těším se na pokračování.
OdpovědětVymazatZajímavé, děkuji za přiblížení.
OdpovědětVymazatNa Orlím hnízdě jsem nebyla, ale někdy bych se tam chtěla podívat. Jsou tam ale prý strašné návaly. Vloni, když jsme byli na dovolené na Šumavě, tak tam jeli naši sousedé z penziónu a byli z toho docela rozladěni, protože ještě navíc byly v Rakousku samé objížďky.
OdpovědětVymazatna tie tmavé statív hodil by sa veľmi Tá soľ je parádna!
OdpovědětVymazat[3]: No dcera předloni chytla nádherně slunečno a rozhled kolem dokola suprový. To já jsem takovej smolař, když se konečně dostanu do tak krásných končin musí bejt hnusně....
OdpovědětVymazat[4]: Tak ona je část dolu jako expozice, ale vede i kolem míst kde se normálně těží. Mají tam skvělý model celého dolu a je to ohromná rozloha. Mají tam porůznu ukázky starých strojů, a různých udělátek...
OdpovědětVymazat[5]: ještě něco mám v záloze, neboj
OdpovědětVymazat[7]: Jo, to říkala dcera taky, že tam bylo lidstva, ostatně na fotkách co měla to bylo vidět....
OdpovědětVymazat[8]: To fotil syn, já si je od něj zapůjčila... a když jedeš na horu k nebesům, nečekáš že skončíš pod zemí, takže si sebou stativ nebereš....
OdpovědětVymazatMě by tento výlet asi nadchnul víc než to hnízdo. Vypadá to moc zajímavě a hodně jsem se zasmála, když jsem si představovala dospělé lidi v mundůrech, jak sjíždí dolů a vyběhnou nahoru a zase dolů
OdpovědětVymazatNa Orlí hnízko bych se také ráda podívala. Asi bychom se museli trmícet o něco déle a taky bych byla naštvaná, kdyby to nevyšlo a co teprve jak by nadával manžel, ale kompenzace musela být také hodně zajímavá. Fotky máš perfektní.
OdpovědětVymazatSůl nad zlato!
OdpovědětVymazatHustý Taky bych chtěla, muselo to být zajímavý. Jinak, tenhle blog vůbec je zajímavej A ten vzhled je teda krásnej :)
OdpovědětVymazat[14]:Smáli jsme se i my, když jsme tam tak jezdili....a máš pravdu, byli jsme nakonec za tuhle neplánovanou exkurzi hodně vděční protože to bylo opravdu zajímavé.
OdpovědětVymazat[15]:Fotky jsou od syna, to on fotil....ale když jsem viděla ten nádherný výhled když se to dceři pak podařilo tam jet znova předloni v létě, tak jsem byla smutná, že jsme tak dopadli...
OdpovědětVymazat[17]: Díky, to mě těší....
OdpovědětVymazat[16]:
OdpovědětVymazatMoc pěkná fotoreportáž ze solného dolu.
OdpovědětVymazatTaky jsem v tom dole jednou byla,ale po té skluzavce jsem odmítla jet jako první!Byl to pekný srumec
OdpovědětVymazat[23]:Náhodou to bylo super
OdpovědětVymazatTo byl hodně zajímavý výlet, Vendy. Nikdy jsem nic podobného neviděla.
OdpovědětVymazatTa tabula s datumom 1884! (Rok narodenia mojho otca!) Im Adlernest som kedysi davno bol, je to sranda, ten vytah, a ten autobus, ktory na cele stupanie ma len jednu(!) zatacku, cize fuci stale do kopca ako najaty. Ked budes moct, zopakuj si za lepsieho pocasia, je tam krasne. (Jazdime cato okolo do Bratislavy.)
OdpovědětVymazat[26]: Jo ráda bych, ale není s kým, manžel na tohle vůbec není, to bylo jen díky tomu že mi to nabídli děti i když z takové čisté slušnosti s očekáváním, že řeknu že ne....znáš to. A jet sama s cestovkou to není ono, to chce alespoň jdnu spřízněnou duši, která ovšem bohužel neexistuje....
OdpovědětVymazat[27 Ja na to som este menej, ale "musim". (Frut hovorim, ze keby som mohol dostavit aspon najnovsi Mercedes pred piatimi hviezdickami a nemusel s ao nic start, tak potom ano, ale tka normlane sa mi uz nechce. O autobuse ani nehovoirm - ked sm nesoferujem, citim sa velmi velmi nesvoj.)
OdpovědětVymazat