Ve slovech máme svou svobodu,
ve slovech máme své okovy...
Ve slovech je celé naše žití...Někdy
je pouštíme do srdce, někdy ven z hlavy.
Slova nám dávají moc, slova nás zotročí
Dávají volnost, útlak, radost. Někdy se z nich
i hlava zatočí. Jsou všemocná, ale i bezmocná,
jsou zbraň i pohlazení, nad které není když slyším
je z tvých úst.....a dívám se ti do očí.
Jen ve slovech jsme svobodní, jen v nich.
Vždyť následkem slova hada byl náš
prvotní hřích. Ve svobodně proneseném slově
je radost, v nesvobodném je jen žalost...
Když slovo raní, nelze ho vzít zpět,
i kdyby v něm stokrát zazněl smích. Stále a opět
můžeme se omlouvat, tomu kdo raněn byl,
se ale jeho svět zatemnil.
Svobodně pronášíme slova, zas a znova,
někdy s láskou, někdy je v nich zloba...
ale mít je zákázána to byl by hřích...
Ve slovech je naše svoboda, ve slovech jsou
naše okovy, a proto važme si své svobody
ze smíme je říkat zas a znova....
Krásné. Touto básní jste řekla vše o svobodě slova. Tak to je! Moc se mi to líbí.
OdpovědětVymazatTa báseň je skvělá. Výstižná, přesně takhle to totiž funguje.
OdpovědětVymazat[2]: Aneb Vyřčené slovo nevrátíš ani párem koní....A mluviti stříbro, mlčeti zlato....to platí snad ještě víc než dřív.
OdpovědětVymazatOpravdu skvělé!!!
OdpovědětVymazat[3]: I v manželství? Mám opravdu držet hubu a krok?
OdpovědětVymazat[4]: Děkuji, od někoho kdo sám píše ta pochvala potěší dvojnásob
OdpovědětVymazatDávám Tě do žebříčku na TT za básně!
OdpovědětVymazat[7]: Tak to je pro mě velká čest....i když to jsou vždycky takové úlety....pár jich už tady na blogu je, i nějaká povídečka...
OdpovědětVymazatPáni.... rada čítam rôznu poéziu a táto báseň je vážne krásna
OdpovědětVymazat