Jsem takový dobrodruh. Někdy se s vervou pouštím do některých věc,í které jsem nikdy nedělala. A tak to bylo s vybráním další cesty. Nejdřív jsme se domluvili, že to vezmeme na kopec Palice, kde jsem ještě nebyla o synově přítelkyni, která je také z Rybníka nemluvě. Návrh byl přijat a vyrazili jsme, jenže pak jsem zahlédla pod silnicí cestu stáčející se do lesa dole pod námi a dle jejího opotřebovaného vzhledu se dalo usuzovat že je i hojně používaná.
Slovo dalo slovo a místo na Palici jsem vyrazili po této cestě. Syn je v tomhle objevování po mě, takže nijak neprotestoval, ale na jeho přítelkyni tedy nebylo vidět moc velké nadšení. Jenže co čert nechtěl, na jednom místě se cesta rozdvojovala a navíc se začala stáčet na opačný směr než jsme šli mi.
Zvolili jsme tedy odbočku, která už sice nevypadala tak frekventovaně, ale podle hlubokých kolejí se dalo soudit že i ona byla v nedávnu používána.
A udělai jsme dobře, protože po několika desítkách metrech se začala zařezávat do malého kaňonu na jehož dne se objevil potůček který tam pramenil.
A takhle se nad námi zvedala stěna....
Údolíčko pokračovalo dál a kaňon pod námi se také prohluboval, ale nakonec jsme zjistili, že cesta zničehož nic náhle končí, ale dole pod námi je další. Sešli jsme tedy až dolů k potoku a zjistili že na něj navazuje jiný z jiného údolíčka....
I přesto, že na potok svítilo sluníčko ostošest, když jsem sešla až k němu našla jsem na větvích ještě krásné rampouchy, pozůstatek to sobotního a nedělního mrazu....
Voda byla křišťálově čirá a jiskřila ve sluníčku a já měla hroznou chuť se jí napít. Ostatně si myslím, že by se nic nestalo, vzhledem k tomu, že to nebylo daleko od pramene....
Takže jsme sešli na další cestu a dál pokračovali po ní.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....