Jelikož byl opravdu nádherný den, na zdejší naučné stezce byl program pro děti a rodiče z různými úkoly u některého ze zastavení. Těch je na celé cca patnáctikilometrové stezce asi dvacet a vždy seznamuje ty jež po ní jdou z něčím, čím se zrovan ta daná lokalita vyznačuje. Ale je tu i tzv. čichárium, kde jsou různé věci které se dají určit po čichu, nebo ukázky Brailova písma pro nevidomé apod. Je to počin záslužný ale i zábavný. Aby jsme nemuseli hned po vyjití z lesa Baka dávat na vodítko, zvolili jsme souběžnou cestu ve stráni nad stezkou. V jedné chvíli se pod námi objevilo dvanáct jezdců na koních a já litovala, že jsme to vzali oklikou. No, co, svoje touhy co se týče koní si naplním teď o víkendu....
Stejně ale jsme nakonec Báču na to vodítko dát museli, protože přece jen provoz na stezce byl dost velký a to jak lidí s dětmi, tak i se psy a nestojím o nějaké dohadování se s hysterickou matkou, které by se mohlo zdát, že náhodou podobného psa viděla v televizi jak zakousnul dítě. Bak se samozřejmě urazil a celou zpáteční cestu se na vodítku plouhal a schválně se nám pletl pod nohy....
Schválně, najdete tam ty koně?
A ještě ukázka kachních akvabel...
Jo, ať žije pěší turistika....zajedu si autem kam chci a pak si těch pár metrů do restaurace na venkovní posezení dojdu. A že se tu nesmí stát? Pche, to nikoho nezajímá!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....