Ach vědecký a technický pokrok, jak se nám s ním krásně žije! Internet, notebooky, netbooky, mobilní internetové připojení, WiFi připojení, digitální fotoaparáty a další a další....
Když jsem si jako malá holka psávala o víkendech na chalupě úkoly do školy u petrolejky a poslouchala při tom tranzistorové bateriové rádio, říkavala jsem si jaká by to byl krása mít zavedenou elektriku. Zavedla se elektrika, petrolejky zůstaly už jen jako "záložní zdroje" a hrálo velké rádio, každý večer jsme se šli o prázdninách v půl desaté vykoupat do rybníka, pak nám moje maminka udělala teplý čaj a k němu sušenky - věnečky a zahrabaní v peřinách jsme poslouchali Kolotoč. Později jsem si říkala jak by to bylo fajn kdyby byla televize. Ale toho jsme naštěstí zůstali ušetření, protože na chalupě byl tak hrozný signál, že tam prostě televize odmítala fungovat.....
Kdebych si byla tenkrát představovala, že jednou budu ležet na chatě v posteli a na kolenou budu mít počítač a cvakat na něm tohle povídání. Že každou fotku kterou tady nafotím si okamžitě budu moct prohlédnout a hned zpracovat, že jen vezmu do ruky telefon a budu ve spojení s rodinou a budu vědět co se děje doma. Že jen nacvakám čtyři čísílka PINu a budu v tu ránu přes internet ve spojení s celým světem.
Prostě technický pokrok je nezadržitelný, ale ten čaj s věnečky při těch petrolejkách chutnal ale ÚPLNĚ jinak....
Nějak líp!
Já mám dost těžkou zrakovou vadu a tak jsem za techniku hodně vděčný. Pomáhá mi, kde jen může. Od navigace až po mluvící teploměr.
OdpovědětVymazatJsem také vděčná za techniku, která nás obklopuje. Vzpomínám, že jsme doma měli jen rozhlas po drátě, znamenalo to, poslouchat jen jednu stanici. Televizi jsme neměli, na tu jsme hodně dlouho chodili k sousedům. Když pak rodiče televizi koupili, byl to pro nás zázrak. Počítač byl v době mých studií místnost, kam se operátoři přezouvali a převlékali. Takhle by se dalo opravdu vzpomínat do nekonečna.
OdpovědětVymazat[1]: S kadibudkama jsem také vyrůstala, ať už tady na chatě jako malá holka, pak ne chalupě, než se tam asi po deseti letech přistavil zděný záchod s koupelnou a ve finále i když jsme koupili ten dům na vsi kde teď žijeme. Jen byly porůznu tu méně či více luxusně vybavené. Jinak ti děkuji moc za návštěvu, je mi ctí a doufám že ke mně zavítáš i příště....
OdpovědětVymazat[2]:Rozhlas po drátě doprovázel doma celé moje dětství, a když jsme si koupili první automatickou pračku,a dalo se prát první prádlo v ní tak jsme všichni před ní stáli a dívali se jak na televizi. A to jsme byli doma tři generace, moji prarodiče, v té době už lidé blíž sedmdesátce, moji rodiče a já...Ale musím říct, že technika ano, ale když zase vidím co to dělá s dětmi, tak si říkám, že by se nic nemělo přehánět...
OdpovědětVymazat