O bolesti v duši.....

Nejdřív jsem nevěděla jak se k tomuto tématu postavit. Není zrovna lehké, a je i dost intimní. Ale včera si ke mně přišla na klín sednout moje 28 letá dcera a s velkou bolestí nejen v duši, ale i v očích se u mne, stejně vyděšené jak ona, chtěla ujistit, že náš jeden z pejsků bude v pořádku. Už dva z našich zvířecích miláčků podlehli rakovině a u našeho ladrábka jsme našly větší bulku u konečníku. Veterinář nám řekl, že ano, že to je nádor, ale bez biopsie nemůže určit zda je zhoubný nebo ne. Teď nás tedy čeká vyjmutí a poslání na rozbor.

Bolest v duši u druhých nevidíme nějak zjevně, dokáží se usmívat, chovají se normálně, ale stačí se jim podívat do očí a tam se objeví. Ať se snaží být veselí jak chtějí, stačí se jim do nich zahledět a ona tam sedí. Někdy stačí objevit nové přátele, někdy si jen tak popovídat s kamarády, a ona zmizí. Někdy je ovšem tak velká, že musí přijít ke slovu lékař duší a prášky. Myslím že nějakou bolest v duši má většina z nás, nevyhýbá se nikomu, ať muž, žena nebo dítě, každý z nějakou bujuje. Nezapírám, ani já jsem se tomu nevyhnula. Někdy se mi podaří jí na chvíli vystrnadit, ale pak když to nejmíň čekám se zas vrátí. Někdy mi pomohou právě ta zvířátka kolem mne a někdy ti kamarádi a přátelé, ať už ti staří tak ti nově nalezení.

Teď před Vánoci to bývá dost časté, že nás bolí v duši, důvody jsou různé, ať už je to ztráta přátel, někoho z rodiny, práce, finanční nejistota, rozchod s milovanou osobou...Měli bychom se proto všem dívat do očí, jestli tam ta bolest nesedí, a když ano, zkusit jim nějak pomoci. Dárkem, milým úsměvem, laskavým slovem. Někdy to zas tak moc nestojí a účinek bývá ohromný....

A tak pro všechny malý dárek pro dobrou náladu....