Jak bylo předpovězeno ....

 

.... tak se také stalo, a od brzkého rána tu sněžilo

a sněží zas. Když mi dneska nabídl fb přehled dne, za uplynulé roky, není to nic divného. Na 8.3. tu povětšinou napadlo od pěti do třiceti centi sněhu. Dneska to naštěstí hned taje, takže mne to zas tak moc nevadí. Co mi vadí víc, je moje vlastní blbost, neb jsem si zapomněla připravit už minule když jsem jela s dcerou na sociálku do složky k předčasnému důchodu rodné listy dětí. protože kdybych ta učinila, zjistila bych že svůj rodný list má dcera u sebe. Na to jsem ale přišla až dneska, kdy jsme se vypravily na sociálku sepsat ofiko žádost a když na mne úřednice žádala ty rodné listy bylo vymalováno. Sice jsme se vrátily, jenže jsem při tom právě přišla na výše zmíněné. Takže druhý pokus se koná zase ve středu. Ještě že si dcera napsala papír že se stará o osobu blízkou a vozí jí na kontroly (manžela) protože už překračuje cestou k nám hranice okresu. No jo, skleróza sice nebolí, ale člověk se při ní hodně nalítá ....

Jarně, ale jiskřivě ...

 

.... protože i dneska byla po ránu zima a jinovatka.

Ne už taková jak včera, ale byla. A tak jsem si nemohla nechat ujít jiskření sluníčka v jinovatce na právě rozkvétajících krokusech a talovínech. Jak jsem je včera zbavila stínění trávou, tak se daly do kvetení plnou silou. Tedy po ránu ještě byly zavřené, ale teď už si to na sluníčku užívají naplno ....

Dnešek byl ....

 

.... od jarně mrazivého rána jak malovaný, a tak

co jiného dělat, než začít se zahradou. Jako první práce vždy přijde na řadu střih trav a úklid okolo jezírka, neb tam je jeden ze dvou obr trsů trav, které dominují zahradě a tak je z nich taky nejvíc bordelu. Díky Símě je už třetím rokem svazuji, ale tentokrát mi silný vítr u jednoho roztrhnul provaz a než jsem se dokopala k tomu, znovu ho svázat, nasněžilo a sníh mi celý veletrs pěkně rozložil a ten následně valnou částí na zbytek zimy zamrznul v jezírku. A tak jsem z něj měla listy po půlce zahrady. Navíc tahle potvora má stébla dost silná a houževnatá, takže na její ostříhání používám elektrické nůžky na živé ploty, jenže ani ty moc letos nefungovaly a tak jsem na ní regulérně vytáhla elektrickou řetězovku, co máme na vyřezávání větví z výšek kam se nedostanu. No, asi se po nějaké normální s krátkou lištou budu muset podívat, protože na ty silné trávy je to naprosto super.

Když jsem trávu pokácela, vylouply se z pod ní rozkvétající plnokvěté sněženky, krokusy a talovíny, a své vršky už ukazují i skalkové irisky... A co víc! Když jsem uklidila okolo jezírka (to miluju, jak je všechno kráásně učesané) šla jsem na další práci a při prohlídce záhonu, jsem s velkou radostí zjistila, že moje obavy o cibuloviny, které se mi díky letošnímu velesuchu třikrát ocitly pod vodou naštěstí přežily a neshnily. Všechny tulipány i narcisy se krásně derou ven, čímž mi spadl obrovský balvan ze srdce. Jen některé budu muset vyhrabat z krtin a jiné vysvobodit z trávy, která se do záhonu natáhla ohromnou rychlostí. Ale hlavní je, že přežily!!!

Navíc budu muset letos s jarními pracemi fofrovat, po středeční návštěvě na ortopedii mě po znormalizování provozu v nemocnicích čeká operace pravé ruky na kterou mne doktorka rovnou objednala, z důvodu pokročilé artrózy v kloubu u palce. Jak jsem byla poučená, buď mi do mezery která vznikla dají kostní štěp anebo implantát. A pak mne čekají tři měsíce nuceného nicnedělání... já nebudu moct ani psát a ani fotit! A už vůbec ne dělat nějaké ruční práce či právě na zahradě. Tak snad doufám, že to vyjde aspoň na dobu, kdy už se bude moct koupat a já tak budu trávit celé dny aspoň ve vodě a na lehátku! ....

Dneska bych chtěla ...

 

.... začít malou úvahou, nebo otázkou? Jak

se to asi vezme. Všichni začínáme vnímat, že situace s nákazou se začíná opravdu vymykat veškeré kontrole. Vláda už evidentně neví jak dál, a díky tomu vydává, aby vůbec nějak ospravedlnila svou existenci, jedno chaotické nařízení za druhým, aby je po dvanácti hodinách zase rušila. Nemocnice napříč republikou kolabují jedna za druhou a až teprve teď vláda kývla na již dříve nabídnutou pomoc ze strany příhraničních nemocnic v Německu a Polsku, která mohla už dávno některým nemocnicím odlehčit. Premiér sám přiznal, když se ho poslanci v interpelacích ptali jaký má vláda připravený další plán pro případ, že nynější opatření selžou, nákaza bude dál stoupat, nebo se ustálí či se začne snižovat, že neví. Prostě neví, lebo žádný takový plán NEEXISTUJE! Oni neví jaká bude predikce...

Jedním z opatření, byť také kritizovaným, je povinné testování ve firmách. Týká se to i naší fabriky a nás, jako zaměstnanců firmy která má více poboček po celé republice a navíc pracujících v gastro službách. Mě osobně to nevadí, i když asi to není nic příjemného. Ale mám doma muže, který je pro covid přímo lahůdka nabídnutá na zlatém podnose. A hrozně nerada bych ho nějak ohrozila. Myslím si, že ta trocha nepohodlí je to nejmenší, co můžeme obětovat pro to, aby se situace začala aspoň trochu lepšit. Navíc i nám osobně přinese aspoň na chvilku pocit bezpečí. Samozřejmě že co platí dnes nemusí platit zítra, ale myslím si, že každý zachycený případ a vytrasované kontakty poslané do karantény alespoň pomohou trochu nemocnicím. Když jsem na fb odpovídala podobnými větami na status (samozřejmě negativně laděný) u jedné známé blogerky, dostalo se mi pěkné sprchy v podobě vyjádření jiné u ní komentující, že bych se tedy měla nad sebou hodně zamyslet, a nutit lidi do toho aby se jim nějaká nemehla šťourala v nose, v lepším případě je zranila (co se mělo stát v horším nevím, asi umístění čipu) a že se jedná o bezprecedentní znásilňování osobnosti nutit k něčemu takovému zdravé lidi. Dál jsem už její obsáhlý koment ani nečetla, protože tohle mi úplně stačilo. Co mne zarazilo, byla ale  (vůči mě) reakce oné blogerky. Už dřív jsem si všimla, že její komenty jsou čím dál tím útočnější, nesmiřitelnější, stejně jako jejích fb přátel, a navíc postrádají zdravý rozum a nadhled, který jsem u ní vždy pozorovala a měla ráda. Chápu, že situace kolem nákazy a vlastně i před ní nebyla pro mnoho lidí zrovna růžová, a teď se ještě přidává hromada fake news, sdílení různých hoaxů které lidé berou za pravdu pravdoucí a v jejich jménu vedou svatou válku proti těm, kdo mají jiný názor, nejistých prohlášení i ohromná bezmoc obyčejných lidí, ale i tak si myslím, že zdravý rozum by stále měl mít navrch. Aspoň u nás obyvatel, když ho nemá u našich politických představitelů. Já svou diskuzi k onomu příspěvku utnula a dál neodpovídala na věci které mi nepřipadly podstatné. Ale zůstala ve mě určitá hořkost v tom, jak dokážou sociální sítě lidi tak rozleptat. Takže se vás chci zeptat, také vám připadá že plošné testování (zdarma) je znásilňování osobnosti? Že to je další "porobení" lidí? nebo myslíte že to je užitečný nástroj, který by nás mohl alespoň trochu posunout ke zlepšení situace? 

No a teď zas trochu sluníčka a pár bodláků ....

Po malé odbočce ....

 

.... v místě, nikoli tématu, se dnes vracím zas

k fotkám zimním. Tedy echt zimním. Ještě to vydržte tak dvakrát, třikrát a budete mít pokoj. A snad už pak budou i nějaké jarní obrázky. Dneska se počasí opět překlopilo o 360°, z jarního slunečna a tepla zas do mlhy a zimy typické spíš pro podzim. Tak snad to sluníčko na fotkách, byť tolik zimních vám trochu zvedne náladu ....

Kam se hrabe ....

 

.... Bittner! Tohle zvolání Mistra Svěráka ze hry Záskok, 

mi prostě vždy naskočí, jakmile slyším slovní spojení Kam se hrabe... a proč se pouštím do vod divadelních, navíc v době kdy do něj nelze jít, leda si pouštět záznamy z archívů. Ono v dnešních fotkách tak trochu o divadlo, ale spíš bych řekla dívadlo (budeme se dívat) jde také. Ale o dívadlo, jaké umí vytvořit sama příroda. Ráno, když jsem odtáhla zatemňovačky na střešních oknech, naskytl se pohled který jsem tu už pár let na oknech neviděla. Ledové květy. Zřejmě nějak nebyly o zimách ty správné podmínky k jejich vzniku, protože takhle krásné jsem viděla naposledy před lety na chatě. Pravidelné, kouzelné a o vzorech o kterých se dá říct Kam se hrabe gotika v architektuře nebo umění starých tkalců a vyšívaček. A protože právě ze všeho nejvíc připomínaly vzory na látkách, trochu jsem je barevností těm látkám připodobnila. Stačilo jen trochu stáhnout expozici do mínusu, posunout zřetelnost na plno, využít služby Mapování tonalizace a použít polarizaci. Vlastně jsem ani nepotřebovala použít některý z mých oblíbených presetů v Zoner studiu ....

Jako v Mountfieldu ....

.... jedeme dál, ještě nekončíme! Takže dál

pokračujeme v zimě, i když jaro už ode dneška převzalo částečně vládu. Tedy s ohlášeným sněžením. Nicméně doufám, že tady už ten bílej sajrajt uvidím zas až v době oficiální zimy. Ale pokud by byla taková jaká je na fotkách, tak by mi zas tak moc nevadila ....

Zazvonil zvonec ....

 

.... a dalším fotkám detailů je konec.

Ještě něco stylu letem světem a pak už zimním fotkám prozatím odzvoní. A já budu koukat a hledat jaro. Zatím, díky delší době se sněhem, se trochu oproti minulým letům opozdilo, třeba krokusy mi kvétávaly už něco málo po půlce února. Sněženky teprve nesměle vystrkují špičky listů a jak jsou na tom bledule jsem ještě ani nekoukala, navíc je budu muset nejdřív vysvobodit zpod nánosů listí z lísek. Co se týče talovínů, které už někde touhle dobou bývají v plném květu, zatím jsem ani nenašla jediný rašicí lístek. Ale říkám si, však ono to prostě jednou přijít musí tak jako tak ....

Za co nás ....

 

.... kdo trestá, že nám vládnou zloději a bezmozci.

Jo, normálně se snažím na blogu všem politickým tématům vyhýbat jak čert kříži, nicméně když jsem si dneska četla nová vládní opatření, otvírala se mi kudla v kapse. Něco takového vyprodukovat, no to klobouk dolů...myslela jsem, že všechny zhůvěřilosti už vláda vymyslela, ale jak je vidět, zdaleka svou kreativitu ve vyhlašování "ochranných" pravidel ještě nevyčerpala. Myslím, že teď začnou právníkům a advokátům teprve ty pravé žně. A ústava, ta jen tiše úpí co se z ní vlastně stalo ....

Narozeniny s covidem ...

 

.... nad hlavou. Tedy s hrozbou. A to rovnou ze dvou stran.

První je dívčina, která je se mnou na večeřích, ta s koviďáky trávila nevědomky víkend, a druhou je ona paní, která mi tak úžasně znepříjemňuje život v práci. Zatímco dívčina velmi odpovědně okamžitě šla na testy, babě musela vedoucí zakázat přijít do práce pokud nepůjde k doktorovi a na testy. Už se nedivím, že se nákaza tak šíří ve firmách a továrnách, protože pokud má takový přístup většina lidí ... No, jedno nebezpečí se nepotvrdilo, na výsledek z druhé strany teprve čekám. I když jsem s babou byla ve styku jen v pondělí, pak už jsem naštěstí do práce až do včera dopoledne nešla, včera už za ní, mohla být nakažená už předtím a já bych nerada ohrozila momentálně hodně zranitelného muže. Navíc by chtěla přijet dcera s malou, tak potřebuju vědět co se děje. Psala jsem vedoucí jestli něco už ví, no zatím se nikdo neozval. A do toho všeho jsem se měla radovat s rodinou a užívat si narozenin.... no neradovala a neužívala. Necháme to až na nějakou lepší situaci a oslavíme to společně i ze zeťákem, který má narozky týden přede mnou ....

Dneska si dáme další nášup detailů nafocených na poslední echt zimní procházce ...

Od detailů větších ....

 

.... k detailům menším? Nebo spíš ještě větším?

Prostě dnes začneme sérii ještě bližších pohledů, kdy jsem si na pomoc vzala starosklíčko a mezikroužek a podívala se tak trochu námraze na zoubek. Nebo na bodliny? Občas i na nějakou tu vločku, která tak trochu vyčnívala z řady ....

A miříci potřetí ...

.... a ve větších detailech naposledy. Takže si můžete

oddychnout. Ještě nějaká ta námraza na větvích a nějaký ten detail s mezikroužkem a máte pokoj. Což bude asi tak v sobotu...

A já pak, pokud něco nenafotím budu mít taky pokoj. Vyprázdním si tak archív, a zatím tedy nic moc zajímavého co by se dalo fotit mě nenapadá ....

Miříci podruhé ...

 

.... a ne naposledy. Když jsem je fotila, připomněly

mi ty chomáčky sněhu na nich jak jsme na vánočním stromku dělávali "sníh" pomocí vaty. Určitě to znáte, rejdilo se vatou po jehličí a ona se po větvičkách v takových chomáčcích zachycovala. A bylo "nasněženo". Naštěstí v tomto případě to byl sníh pravý a sušinám moc slušel ....

Jak už jsem avizovala...

 

.... na konci minulého článku, další fotky 

které jsem nafotila na pondělní pohádkové procházce budou už jen o detailech. A že jich, různých, je fakt hodně. Nejdřív přijdou na řadu detaily trochu z větší dálky a nakonec ty, které jsem fotila starosklíčkem s mezikroužkem. Už mnohokrát jsem tu měla fotky sušin, ať na podzim, nebo v zimě bez sněhu, ale i několikrát, když se zadařilo, i krásně se sněhem. A tentokrát se zadařilo extrémně. Kvůli těmhle fotkám jsem na chvilku  s plevelem, jakým jsou miříkovité i smířená. No vlastně, mě vadí jen na zahradě, v přírodě jsou krásné i těmi bílými okolíky květů od jara do podzimu ....

Než se dostaneme ....

 

.... k detailům, ještě jednou se porozhlédneme

po stromech. Ty prostě hrály v přírodě prim a nahoře na kopci nad vsí se stále ještě krásně držela na nich námraza, i když vlastně celou dobu byl vzduch plný jiskření z toho jak ze stromů pod slunečními paprsky odpadávala. Jen mne mrzelo, že to jiskření se nedalo zachytit ....