Litomyšlské západy ....

Trochu jsem se teď odmlčela, za prvé mne skolil moribundus a nemám tak nějak chuť myslet,

za druhé s tím souvisí to, že když se mi nechce myslet, nechce se mi moc seznamovat s novou

klávesnicí u jiného noťasu, který jsem si koupila (není nový, ale zas není úplně starý) ale prostě

klávesnice má jiné uspořádání než jsem byla zvyklá doteď. A za třetí, manžel znovu skončil ve

špitále a tentokrát ne jen na pár dní, ale uz je tam 12 dní a ještě týden si tam pobude.

Dohnala ho konečně jeho nechuť změnit své návyky, odbourat svůj nadměrně kladný vztah k

alkoholu a práškům na spaní. Takže se totálně složil a já nevěděla jestli to je mrtvice či co.

Už potřetí ho vezla rychlá a tentokrát na psychiatrii. Z té ho ovšem znova rychlou museli převézt

na neurologii, a tam ho od 4.7. dávali do pořádku, dělali různá vyšetření mozku a ve čtvrtek 12.7.

ho zas přeložili zpět na psychiatrii a teď se bude řešit psychika.

A tak díky tomu jsem ani nemohla odjet do Prahy stěhovat maminčin byt, což jsem sice očekávala

že přijde, jen ne tak brzy. Všechno už bylo domluvené, syna jsem taky přemluvila aby se mnou

jeden víkend počítal a nakonec nic. Nejvíc mne štve, že teď jsem nemusela do práce a tím pádem

si říkat o volno. No jsem zvědavá jak se na to bude tvářit šéf až mu to řeknu. A aby toho nebylo

málo, sice se mi ozval ten mě milý človíček, který mi do života vpadl aby z něj stejně rychle zmizel,

znovu se objevil, ale jen proto abych se dozvěděla, že z něj už mizí napořád....

Život nám postě to hezké dávkuje jen pomálu, za to toho zlého nám nakládá.

A jak s tím souvisí ty západy? Jednoduše, totiž ani ty se mi nepodařilo

nafotit tak jak jsem si myslela. Od dcery z okna se sice fotí

dobře, nicméně mají v oknech sítě proti hmyzu a

ty se prostě vždycky na snímku prosadí ....

---

První západ jsem fotila ve stejný den jako modely ....

.... a druhý o týden později

Aspoň že už přestaly ty divně upršené a studené dny ....

Litomyšlské létání ....

Když jsem v květnu hlídala malou Bobuli, šli jsme na naší oblíbenou procházkovou

trasu. Celá končí až u jízdárny a výběhů s koníky, ale já to vzala jen do půlky, na

úroveň RC letiště. A protože se tu zrovna prohánělo vzduchem několik modelů, chvíli

jsme jse s Bobulí pozorovaly z lavičky. Hlavně model letadla, který nahoru vytahoval

další modely, tentokrát větroňů. Vždycky vastartovals větroněm za zády,

vytáhl ho do dané výšky, odpojil a zase se vracel zpět na letištní

plochu. Všechno naprosto stejně jako ve skutečnosti ....

---

Jak tahá větroně jsem nenafotila, protože jsme byly ještě daleko a i když

jsem měla o něco delší sklo než normálně mívám, stejně to na nějaké

pěkné přiblížení nebylo

Zatím se ještě tímhle kouskem krajiny dá kochat, za nějaký čas už tady začnou

vytyčovat a stavět další část D35. Sice mi to není zrovna příjemné, a to

ani když tu nebydlím, ale z druhé strany tohle déčko uvolní Litomyšl a Vysoké

Mýto od věčných kolon kamionů. Je to jediná východočeská spojka mezi D11

a D1, a je v úseku Svitavy - Litomyšl - Vysoké Mýto pořád neskutečně zasekaná,

nemluvě o tom že denodenně tu jsou nějaké bouračky. A nakonec i nám hodně

časově pomůže při cestě do Prahy, protože teď se člověk překopává na D11 delší

dobu, než po ní do Prahy jede.

Z cest opět na zahradu ....

Výlety jsou na nějaký čas za námi, další mne čeká, pokud bude doma všechno

O.K. až koncem srpna, jestli se mi zadaří mezi tím něco tady, nebo Praha, to

je ve hvězdách. Takže zatím zas chodím a fotím na zahradě, nebo se vydávám

na procházky s Bobešem. V květnu jsem starosklíčkem nafotila jak dominantu

dvou koutů zahrady, tak různé květinky které zrovna kvetly a které

se mi zdály být hodny toho je zvěčnit buď pro jejich

letošní výjímečnost, nebo proto, že sem ještě

nezaznamenala jejich jinou podobu ...

---

Na dvou místech zarady mám tuhle růži mnohokvětou. Je to kráska

jenže díky malým a zřejmě chutným šípkům, se z ní stáva dost velký

zaplevelovač zahrady. Nestále odněkud vytahuju semenáčky a vyhazuju

protože rostou vždy v místě, kde se to nejmíň hodí a přesadit je

jinam už taky nechci, protože tu mám ještě pár nezasazených květin víc

kterým potřebuji najít místo.

Zahradní kakost mám už dlouhá léta, ani nevím kde jsem k němu přišla.

Asi od některé ze sousedek. Ale i když stále putuje po záhonu z místa na místo

každý rok je plný krásných modrofialových květů...

Nikdy jsem si nevšimla, jestli mi srdcovka udělala plody se semeny, až

letos. A možná že to je právě tím letošním výjímečným rokem, kdy všechno

bují a všeho je nadbytek

A přesně tohle je ten případ také. Hosta, kterou už mám zhruba osm let.

Každý rok normálně rostla, je pravdou že předloni jsem jí z jednoho záhonu

přesadila na jiný, utiskovala mi tam už jiné rostliny. Ale měla stále své standartně

velké listy. Jenže letos? To co mi tam narostlo je ještě větší než lopuch!

A pro srovnání záběr na jinou, focenou ze stejné vzdálenosti. Jak vidno ta se mi vešla

do záběru skoro celá, narozdíl od dvou listů té první. A obě jsou stejně staré, přišly

mi v jedné sadě několika dalších a podotýkám, že ta letošní obří měla listy celou tu dobu

stejně velké a to i na novém stanovišti...

Protože jsem si po dlouhé době objednala nové begónie, a nebyly ještě tak narostlé

aby se jimi dal osázet celý květinový stojan, jedna mísa zůstala prázdná. A tak jsem

si do ní zasázela verbenu. Dlouho jsem jí obdivovala vždycky u šéfky když jsem je musela

zalejvat, a tak letos jsem si řekla, že si jí koupím taky

Tahle bégonie je no name, patří ke zbytku těch, které jsem si tak

nějak postupně kupovala v květinářstvích či u zahradníků. Ty které

tu budou později už mají svá jména, jsou od jednoho z nejlepších

pěstitelů a šlechtitelů u nás

Západ nad Středo(zemí)hořím ...

Tenhle druhý květnový výlet se začal východem slunce nad Troskami a Ještědem, a

skončil západem nad Českým středohořím. Obojí bylo krásné a obojí jsem si užila.

Vzhledem k tomu, že nejsem ranní ptáče, východy se mne moc netýkají, to vážně

raději spím a proto nebudu nikdy dobrý fotograf. Neumím vstát a někam jít, a tam

čekat dvě hodiny až začne vylejzat slunko. Stejně tak neumím jít si někam sednout

a čekat tam na ptactvo nebeské, hmyzáky či lesní zvířectvo. Na to nemám trpělivost

a jsem na to děsně líná. A tak si ten východ užívám jen na těhle zájezdech, kdy se

musím přemoci, vzbudit se o půl třetí nebo čtvrté, dostat tělo do jakéhos takéhos

stavu kdy je schopné se hýbat, mozek donutit pracovat alespoň natolik abych našla

místo odjezdu (a to bez ranní kávy) a pak si užít okamžiky východu v autobuse kdy

se navíc moc fotit nedá. Ale užívám si to. Západy je jiná. Ty vídám a občas

se i na nějaký vypravím buď do lesa(v případě že jsem na chatě) nebo na kopec (to

tady u nás) a kochám se a fotím. A jelikož jsme se při návratu zastavili

na jedné benzínce pod Lovošem, a právě to vyšlo na západ, tak

v místo kávy a jídla jsem hledala ty nejhezčí záběry ....

---

Házmburk a paraglidy okolo něj

A teď srovnání obou zájezdů. Zjistila jsem, že zatím vyhrává u mne Rakousko. Asi za to může

kořenový systém naší rodiny. Tam se cítím nějak doma. Je takové teplé a příjemné

i když člověk může být vysoko v horách, nebo tam jet v prosinci, cítím se tam prostě nějak doma.

Narozdíl od toho Německo je pro mne studené a těžkopádné, byť bych vlastně i tady měla

mít zřejmě své kořeny ze strany po biootci, jak jsem zjistila v jednom rozhlasovém

pořadu o původu příjmení. Jenže ono se i tam motá jako jedna z možností zas to Rakousko.

Nicméně Rakousko prostě cítím jako sluníčko a Německo jako chladnou zimu. A zimu já nemám

ráda...

Konečná stanice Lehde ....

Dostali jsme se k cíli poslední zastávky mého druhého květnového výletu. A to

do vesničky Lehde. Sem míří většina výletníků do zdejšího malého skanzenu

či prostě posedět jen tak v některé z mnoha zdejších restaurací. Ty jsou skoro

jedna vedle druhé, a vybírat je tak z čeho. V nabídce jsou jak čerstvé ryby, tak

právě momentálně byl i chřestový svátek, takže chřest na mnoho způsobů.

Část osazenstva autobusu vběhla do skanzenu, ale měli to tip ťop.

My s parťákem volili procházku mezi kouzelnými domky a následné posezení u zatím

nejlepšího černého pivakteré jsem měla možnost kdy ochutnat.

Časově to vyšlo tak akorát ho vypít a zas hupnout

zpátky do lodi a vydat se na zpáteční plavbu ...

---

Tady je krásně vidět zvláštní, nicméně pro tento kraj klasické zakončení

štítových prken. I když tady střecha byla klasická, ne slámová.

Hned vedlejší restaurace ...

... a naproti ní skanzen a muzeum v jednom

Pokladní v typickém lužickosrbském kroji

A krásná místní keramika. Vystavená jak jinak, než na obrácené lodi

Tenhle dům mne zaujal atypickým štítem. Není ovšem dřevěný ani malovaný, je

vyskládaný z keramických dlaždic

Nakouknutí do skanzenu. Ty velké malované disky jsou střelecké terče a viděli jsme je

pověšené na mnoha domech, nicméně účel nam nějak unikal

Jak jsem zmiňovala, kahny lodivodí i ženy. A jak vidno nejen mladé ...

Marně jsme hledali český výraz pro jejich činnost. Německy se jim říká Kahnmann

nebo Kahnfrau, ale česky? Když loď odpichují, tak asi by nejjednodušší byl

výraz píchači/ky jenže to zas zní dosti vulgárně.

Vrabec který si vzal až příliš velké sousto. Zápolil s ním celou dobu co jsem pila svůj

vytoužený půllitr pivka. Onen nápis na stojanu kol jakoby navazoval na naše

předchozí úvahy o tom jak říkat lodivodům kahnů. Ale nebojte se, není to nic sprostého,

jen to znamená že stojan je Pouze pro zákazníky (restaurace)

A takhle nádherně kvetly všude kudy jsme jeli nebo byli růže

Znovu to typické zakončení i střešní krytina. Zřejmě si ten sud můžete pronajmout jako ubytování

anebo si tu někdo z domu udělal trucovnu

Někdy jsem si připadala spíš jak v Rusku. Březové hájky, domečky jak z pohádky a takjsem

čekala, kdy za některou z břízek vykoukne Nastěnka nebo Ivan

Na zdraví a na další výlet!

Bylo černé jak noc a taky tak sladké .... na to budu vzpomínat hodně dlouho!

My pluli dál ....

Zvu vás na druhý úsek plavby do vesničky Lehde, kde je muzeum Spreewaldu,

je to podobný skanzen jako je u nás třeba Veselý Kopec, nebo Kouřim. Schválně

neříkám Rožnov, protože jeho rozlohu má tak z třetiny. Možná. No a pak ono

slavné okurkové muzeum. Za to mnoho penzionů a restaurací....

Takže vzhůru na další plavbu!

---

I zde, na Sprévě je vidět, že jste v kraji kde se daří rododendronům a azalkám

Dokonce jsme v jednom místě podjížděli lyriovník, ale nebýt lodivoda, který upozorňoval

na to, že tam kvetou tulipány na stromech, v té zelené záplavě jsem si ho vůbec nevšimla, a

tudíž ho ani nemám vyfotografovaný

Pozorovatel čilého vodního ruchu

I když se zdálo, že kahny neoplývají moc velkou rychlostí, na všech fotkách je dole

vidět rozmazání způsobené pohybem lodě. Obdobně jako třeba při focení z auta nebo autobusu

Tenhle dům je přímo ukázková architektura lužiskosrbských domů. Střechy ze slámy, dřevo

a figurální zakončení šítových prken. Ale najdete tu samozřejmě i domy zděné nebo kombinované

cihly - dřevo.

Další z mnoha penzionů

A přidrzlá vážka. Vůbec se nechtěla nijak rozloučit, seděla mi buď na prstě nebo

na noze či na rameni a vypadalo to, že snad se mnou pojede jako nový zvířecí

miláček domů