Sexy (chlapi) na vánoce ....

Pro někoho se nesou vánoce ve znamení filmových pohádek,

pro mne pohádek pro dospělé. Ne, nebojte se, nebudu tu propagovat

žádné pornofilmy jak by se mohlo podle názvu článku možná někomu zdát.

Jak se můj život odvíjel, přešla jsem od každoročního sledovacího

maratónu nových i klasických vánočních pohádek postupně ke sledování těch

klasických a od nich jsem se přesunula právě k těm pohádkám pro dospělé.

Tedy k vánočním romantickým filmům. I tady jsem došla k určité změně.

Zatímco dřív jsem sledovala dějovou linku, dneska tyhle filmy beru jako báječný

relax u kterého si se sklenkou vína krásně odpočinu, protože nemusím

o ničem přemýšlet, nechám se unášet dějem a z něčeho, co jsem dřív zavrhovala

se stali příjemní společníci pro chvíle když už nevím kudy kam. Navíc krom toho

je v nich spousta fešných chlápků, na kterých rádo spočine oko nejedné ženy.

Těch romantických filmů je natočeno mnoho, ale já mám svou určitou topku

kterou si vždy ráda zopakuju. Moje letošní sledování začalo ve středu mou oblíbenou

filmovou adaptací románu Jane Austinové Rozum a cit. Tady se moc pěkně kouká

na Alana Rickmana jako plukovníka Brandona a na Hugh Granta jako Edwarda Ferellse.

Jak skončil, hned jsem přeskočila na Prázdniny a tady přímo zářil sexy Jude Law.

Včera mne čekala klasika limonádová, kde se těch sexy chlápků sešlo hned několik.

Láska nebeská.

A opět duo Alan Rickman a Hugh Grant ke kterým přibyli

ještě Colin Firth a Liam Neeson. Pokud budou letos na některé stanici

dávat film Kate a Leopold tak tady se velmi ráda podívám na Hugh Jackmana v roli

Leopolda. Už o něco míň sleduji další z ikonických romantických filmů a tím je

Pretty woman. Ovšem na Richarda Geera se dá koukat ve všech jeho filmech.

Nicméně! byť jsem říkala že české vánoční pohádky nesleduji, je tu pár výjimek

Ale mluvit tak nějak o "novém" filmu se dá jen v jednom případě. Z té záplavy

filmových pohádek, které vznikaly a priori jako hlavní štědrovečerní film jsem si vybrala

vlastně jen jednu. Její první díl vznikl už před 12 lety a vloni k němu přibyl bratříček v podobě

druhého dílu. Právě proto, že to není ona klasická zápletka princezna - princ mi je hodně

sympatický. Jasně, Anděl Páně 1 a 2. Protože dvojka anděl Petronel a čert Uriáš, neboli

Ivan Trojan a Jiří Dvořák je prostě sladká. Ale Jiří Dvořák je opravdu po čertech sexy čert.

Teď hrábnu trochu hlouběji proti běhu času pro mou asi vůbec nejoblíbenější pohádku

kterou mám ráda už od jejího vzniku a tou je S Čerty nejsou žerty. Tady je hned

trojka sexy představitelů. Vladimír Dlouhý, Ondřej Vetchý a Karel Heřmánek.

Druhý jmenovaný si ten sexappeal tak nějak uchoval dodnes.

A ještě jeden film mám moc ráda. Není to klasická pohádka ale ani romantický film.

Je tu sice císař, císařovna, král a vévoda, ale taky spousta krásných melodií.

A herec, který o sobě vždy tvrdil že je jen malý nehezký skřet který nechápe jak

ho mohly milovat tak nádherné herečky jako Jiřina Jirásková nebo Jana Brejchová.

Teď už myslím je jasné, že se jedná o Noc na Karlštejně. Protože pro mne byl

v roli císaře Karla IV. Vlastimil Brodský hodně sexy. A velmi zdárně mu sekundovali

jak Jaromír Hanzlík, tak Waldemar Matuška. Ten, ač hlavně zpěvák, dokázal že

kdyby se nedal na pěveckou dráhu, byl by z něj velmi charizmatický herec.

Tak to je můj malý přehled filmů, kde se vyskytují hodně sexy chlapíci.

Samozřejmě se mnou o tom můžete polemizovat, můžete o tom mluvit,

můžete nesouhlasit, ale to je také jediné co s tím můžeme dělat ....

Užívejte si tedy ty svoje nej pohádky a filmy, užívejte si je sami nebo s někým,

s vínem nebo čajem, ale užívejte si je hlavně v klidu a v pohodě !

Malostranský hřbitov - utajený klenot ... 4. část

V posledním článku o Malostranském hřbitově

se podíváme na významné osobnosti zde pohřbené. Ovšem někdy šlo

o osoby významné jen třeba pro Smíchov, občas byli známí celopražsky.

Některé si připomínáme i v dnešní době, jiná jména zapadla do hlubin času.

U dalších došlo k přemístění a u některých se sice ví, že zde jsou pohřbeni

nicméně jejich hroby a hrobky se nezachovaly.

Když jsem se tak procházela a fotila, všimla jsem si, že u některého

hrobu je cedulka. Tak jsem se po nich začala dívat a pár jsem jich našla.

---

Nejdojemnější náhrobek na celém hřbitově

Mimochodem Tomáškova ulice je kousek od hřbitova

Zblízka hrobka nafotit nešla, bylo málo místa, tak jsem musela zdálky. Hrobka je ta vzadu u zdi

A jak se sluší a patří na zakladatele továrny na keramické dlaždice

i na hrobce posloužila jedna. Pro portéty. Bohužel, oproti kameni ta trvanlivost není taková

Tenhle náhrobek mne hodně překvapil. To že jsou zde pohřbení světoznámí umělci

a velcí přátelé W.A.Mozarta jsem věděla od mala, ale je jsem si spojovala s některou z kaplových

hrobek. V životě by mne nenapadlo, že oba mají jen takový lehce přehlédnutelný hrob

I když to tak nevypadá, i tohle je hroka. Zbyl z ní jen Smutnící génius,

neboli Anděl strážný či ještě jinak, Anděl smrti

Je to hrobka rodiny Panzkých

Největší z náhrobků který hřbitovu vždy dominoval a pro nás děti

opředený tajemnou pověstí, že kdo vyleze nahoru a pohlédne do knihy co tam je napsané

zemře. Myslím, že jí rodiče v nás živili proto, abychom tam prostě nelozili a nespadli

a něco si neudělali. Je to náhrobek posledního pasovského biskupa

Leopolda Leonharda hraběte Thun - Hohenstein kterému patřila známá

košířská usedlost Cibulka, bohužel dnes také ve velmi dezolátním stavu.

Socha je největší litinovým dílem.

Tolik náhrobky zajímavých a slavných osobností. K tzv. zavátým, tedy k těm jejichž ostatky

jsou zde pochovány nebo byly přeneseny ale neví se kam a kde leží patří

třeba barokní architekti a stavitelé Dientzhoferové, malíř Hellich. K přeneseným o kterých se ví

kam byli přeneseni patří rodina spisovatele Arbesa, spisovatel K.J.Erben nebo významný botanik Presl.

Tolik z Malostranského hřbitova, dnes to bylo o něco delší, ale chtěla jsem už kapitolu

o hřbitově uzavřít. A příště už se podíváme po Praze ....

Omlouvám se ....

.... že z nedostatku času a vlastně ani nálady nebudu letos posílat

všem těm z vás na koho mám spojení zvlášť péefku, ale

učiním to tímto způsobem. Takže děkuji všem mým čtenářům stálým a věrným,

ale i těm zcela náhodně zabrousivším za vaše návštěvy, komentáře i stálou přízeň.

Všem přeji krásné a klidné bezstresové svátky, přežité ve zdraví a bez

úhony ....

Pět fotek, jedna anketa ...

..... tu je znovu. Dohromady to znamená

opět takovou rekapitulaci mých TOP fotek které vám tu předhodím

v plen a ke kritice, a z nich se pak vyberete 12 nej na bogový, ale asi

i na normální kalendář. Jsem v tomhle alibista, nechám totiž ten výběr

na vás, protože já neumím dát přednost žádnému z těch mých fotodítek ...

LEDEN

Jo, jo, co kdyby ...

Zdravím vás!

Jmenuji se Armin a pokud bych měl vyplňovat v dotazníku zaměstnání, stálo by tam Strážný anděl. Sloužím u 15. roty strážných andělů zvané Co kdyby.

Zatímco ostatní strážní andělé mají své přesně dané úkoly jak a koho hlídat, my z patnáctky jsme taková speciální sorta. Pokaždé když má náš starej, jak on sám říká, tucha (tak totiž říká situaci kdy se domnívá že co kdyby ten daný člověk byl v ohrožení, ale není to úplně na stoprocent) vypakuje někoho z nás na kukačku a je na našem rozhodnutí jestli dotyčnému zabráníme v tom udělat nějakou blbost která by ho případně stála život nebo zdraví.

Takže zase před nedávnem si mě starej zavolal a povídá :" Hele, Armine, mám tu zas nějakou tu svou tuchu, že by se mohlo něco semlít na jednom výletě, tak vezmeš na starost tuhle babu. Mám pro ní slabost a nechtěl bych, aby se jí něco stalo. Já sice nemám stoprocentní reference, že se jako něco chystá, jo, ale byl bych radši kdybys mi jí pohlídal. U mne by to byl, jak sám víš, střet zájmů a na tohle jsou naše odbory sakra háklivý. "

On náš starej je v tomhle dost akurátní, o odborech má své mínění, jenže zas pro klid náš a hlavně svůj se snaží s nima vycházet v dobrým. Tak jsem tedy zaletěl na danou adresu, a sledoval cvrkot. Ona, jak říká starej baba, je ženská krev a mlíko a mě samotnýmu by bylo líto kdyby se měla odebrat na věčnost v předstihu. A pak, mě se taky líbí, ne že ne, jenže

to nesmí starej vědět! Ten si ve svým rajónu nenechá nikoho pytlačit. Usalašenej na skříni jsem sledoval přípravy. Madam byla hodně akurátní a nenechala nic náhodě. Své polovici, která jí měla dovézt brzy ráno na místo odjezdu nařídila, aby si nastavil buzení na danou hodinu, sama si pak nařídila svůj budík a odebrala se spát.

Prvním úkolem bylo eliminovat drahou polovici. Ta si nastavila dokonce dva telefony, pro jistotu. To je pro mě hračka a tak během chvilky byl jeden nastavenej o hodinu a druhý dokonce o hodinu a půl pozdějc. A teď hurá za Madam. Raz dva a telefon byl přenastavenej na dobu kdy se mělo už odjíždět. To by mělo stačit a tím bych měl mít hotovo. Spokojeně jsem se natáhnul na skříni a usnul. Podle předpokladu začal telefon hrát v době kdy už všichni byli usazení na svých místech v autobusu a mělo se vyjíždět. Madam nejdřív nevěřila vlastním očím, pak začala bezradně lítat po pokoji, chvíli nadávala, chvíli bezradně stála a čučela, a nakonec začala datlovat smsku průvodkyni. Ta se za chvíli iniciativně přihlásila sama a začala se dotazovat co že jako se děje, že se čeká jen na Madam. Ovšem ta, ještě pořád sedíc v županu, jí odpověděla že prostě zaspala a že se nikam nedostane, neboť drahá polovice slastně stále chrápala a netušila že už měla být dávno vzhůru. Průvodkyně jí navrhla, že na ní počkají na druhém místě srazu, což mi ovšem zkomplikovalo můj do té doby naprosto skvěle klapající plán.

Madam tedy letěla vzbudit polovici, ta, ještě napůl spící se začala potácet po baráku, aby se nakonec úspěšně oba usadili v autě. A já musel začít improvizovat. Náledí? To bych nestihnul vyrobit, takže něco s autem. A hlavně, co nejvíc Madam vytočit aby byla natolik rozčílená že by jí nenapadlo vymýšlet nějakou další možnou variantu jak se dostat kam měla. No jasně! Už jsem věděl co a jak. V půlce města auto třikrát zakuckalo a motor zhasnul. No nafta nebyla, někam se vypařila. Místo jsem vybral záměrně, na oba konce k benzínkám bylo dostatečně daleko, ale zas bylo kde auto nechat. Pro jistotu jsem je nechal dojet z kopečka dolů, ale aby mohli auto opravdu nechat tam kde by nepřekáželo, museli ho vytlačit na malý kopeček.

Abych se pojistil, sedl jsem si na kapotu, čímž se auto stalo ještě těžším a vytlačit ho byla řádná fuška, ale přesně podle předpokladu se Madam rozčílila natolik, že neměla myšlenky na to hledat další možné řešení problému. Cestu domů, kterou museli absolvovat pěšky jsem už nesledoval, ale věděl jsem, že to drahá polovice pěkně schytá. Bylo mi Madam líto, to jo, ale ne bezdůvodně se jmenujeme rota Co kdyby ………

Malostranský hřbitov - utajený klenot ... 3. část

Druhá část fotek z Malostranského hřbitova

jsou zbylé samostatné náhrobky které mne něčím zaujaly.

Nápisem anebo výzdobou. Je jich už jen pár tak dnes to nebude tak náročné.

Zítra si ukážeme náhrobky významných osobností se vztahem buď k Praze či

Smíchovu a které se zachovaly.

---

Tenhle náhrobek zářil svou bělostí na dálku. Není na něm žádný letopočet,

je jméno Feliks Pers. Neznámá postava, protože v seznamu zde pohřbených

jsem ho vůbec nenašla. Za to náhrobek vypadá jak kdyby ho sem postavili teprve

nedávno. Jenže poslední pohřeb se zde konal na konci roku 1884. Že by tajemství hřbitova?

"Zde byl pohřben muž šlechetný,

vlastenec výtečný,

spisovatel vynikající

František Branislav Kořínek"

Tolik nápis na náhrobku. Přes to přesevšechno je náhrobek velmi skromný.

Nová vstupní brána a zeď. Okolo hřbitova byl, co si pamatuji, železný plot

skrze který byl hřbitov krásně vidět a zeď byla jen z jedné strany. Dnes je

i od Plzeňské takže na hřbitov už vidět není. Prý je postavená podle původní

podoby hřbitovní zdi. Mohly tu tak vzniknout prostory pro hlídače a pro

kamerový systém hlídající hřbitov.

Malostranský hřbitov - utajený klenot ... 2. část

Včera jsme si dali trochu dějepisu a historie,

dnes se budeme už věnovat obrazové dokumentaci. Nemám moc

celkových záběrů hřbitova protože jsem se učila fotit jedním pevným ohniskem

abych si vyzkoušela jak by se takovým pevným objektivem fotilo. Takže nebudou

pohledy do "širého" kraje, ale spíš jsem se soustředila na vlastní náhrobky

které jsou opravdu uměleckými díly. Mnohé z nich jsou zdobné, jiné, byť pod nimi

leží lidé šlechetní a vynikající jen obyčejné, některé vypadají na svou dobu a jiné zas

jako by na nich zub času vůbec nezapracoval. Velká většina z nich je německého původu

a najde se i zde jedno velmi známé pohádkové jméno.

Fotek je hodně, takže je rozdělím do dvou článků abych vás nezahltila tím množstvím

náhrobků.

Pokud se chcete podívat kdo všechno zde je nebo byl pohřbený i co byl

můžete se podívat na těchto stránkách http://www.malostranskyhrbitov.cz/

---

Zcela identické náhrobky, ale bohužel nešlo zjistit zda se jedná o sourozence či manžele

kdo pd nimi odpočívá

Někdy výzdoba naznačuje i šlechtický původ pohřbeného. Bývá to ve většině případů

také jediné. Jméno většinou už není na skoro všech alespoň z části zachovaných náhrobků

čitelné. Z mnohých jsou jen takovéhle smutné zbytky bývalé krásy

Jméno na tomto náhrobku mi bylo dost povědomé a tak jsem si vyjela dnešní

jeho nositele. Jedním z nich je mladý novinář, spisovatel, bývalý činoherní herec a

nynější redaktor ČR, dalším je Prof. Mudr. Jan Herget, lékař zabývající se studiem plicních chorob

Jméno Wankel budou znát asi ti, koho zajímají motory u aut. Neříkám že to je

prapředek vynálezce Wankela, ale jak vyplývá z příbuznosti jmen, dá se předpokládat

že všichni jeho nositelé jsou nějak zpříznění

Jak vypadali nositelé tohoto pohádkového jména se už nedozvíme,

pokud ono prázdné místo na náhrobku patřilo nějaké podobizně. Vandalové

nebo čas se o to postarali. Tady mne opět překvapilo že lidé hraběcího původu

mají tak jednoduchý náhrobek. Na stránkách sdružení jsem našla i povolání

lidí zde pohřbených. Tak třeba baron Trauttenberg byl c.k. komoří

Další specifičností Malostranského hřbitova je

že většina náhrobků je signována jejich autory. Což nebývalo tak úplně zvykem

V tomto případě to je Otto Sandtner