V parku ...

Dnes se již ponoříme do cest v parku. Pokud by bylo normální

počasí, měly by stromy ještě sdostaek vybarveného listí. Jenže díky dlouhým suchům

začaly opadávat už někdy na začátku září a tak valná většina jich už byla holá.

Naštěstí ale některé ještě své listí podržely a daly vzniknout dnešním fotkám ...

Ovšem mezitím mi vznikl "drobný" problém. Najednou mi přestaly jít kopírovat

fotky z rajčete. Abych mohla vkládat fotky do článku, musím je do něj vkládat

přes HTML. Tudíž jsou jen takhle na straně. Už jsem zaslala dotaz a teď čekám

co bude. Nejhorší je že se to stalo ze dne na den.

---

vendywrajce.net

Nebýt té klíněnky na javorech, bylo by tohle krásná ukázka toho jak se zajímavě dokáží listy

měnit barevně i v rámci jednoho jediného listu

vendywrajce.net

vendywrajce.net

vendywrajce.net

vendywrajce.net

Takovýhle výhled mne čekal když jsem došla k rybníku, kam jsem šla původně fotit podzimní odrazy

vendywrajce.net

A tak jsem zvolila jiný program. Krátkou procházku parkem a z něj pak ven do kraje a směr památník Karla Čapka

vendywrajce.net

vendywrajce.net

vendywrajce.net

Chudák hrad Vargač stále chátrá a chátrá ...

vendywrajce.net

Pokud se mi nepodaří najít nějaký jiný způsob jak dostat fotky do článku, asi se budu muset přestěhovat

do jednoho z mých dvou momentálně spících blogů kde jsou galerie zatím skoro prázdné a kde nebude snad zas

chvíli problém s vkládáním fotek.

Vzhůru do parku ....

Zatímco v pondělí jsem na nějaké velké výletování

už čas neměla, protože jsem byla valnou část na cestě a pak i na nákupu

a vyrazila jen na malou procházku, v úterý už jsem vymýšlela kam vyrazit. Nabízelo

se pár možností, ale nakonec jsem zvolila cestu na Dobříš a další průzkum

anglického parku. A to z prostého důvodu. Chtěla jsem jít kolem Huťského

rybníka a nafotit nějaké odrazovky krásně vybarvených strání. A tady se poprvé v týdnu

prosadil zákon schválnosti. Už podruhé totiž jsem dorazila na podzimní focení

k prázdnému rybníku. Tudíž objevil problém, co dál.

Nemělo cenu tedy

dál pokračovat po dané cestě, dál u Čertova mostu jsem už byla, a tak

mne napadlo něco, co jsem stejně měla tak trochu v plánu. Z parku se dá totiž

vyjít ven kousek od dálnice, za kterou je Stará Huť a na jejím konci je

Strž, čili památník Karla Čapka. Sice jsem přesně nevěděla jak je to daleko

a kudy jít, ale náhoda pomohla v podobě jedné energické starší dámy která

okolo svištěla na procházku a která mne nasměrovala na cestu kudy jít.

Sice jsem jednou odbočila špatně, ale naštěstí se našli venku

lidé kterých se dalo optat na cestu. Já tam už sice byla vloni v květnu

na dandíkářském sletu, ale jela jsem autem a ještě navíc z jiného

směru. Ale strefila jsem se na příjezdovou cestu k památníku

a nakonec k němu v pohodě dorazila a ztrávila tak parádní půlden

v krásném podzimním prostředí ...

---

Ale dnešní fotky jsou tak trochu z jiného soudku. Už při minulé

cestě jsem si všimla zvláštně skládaného plotu okolo hřbitova

u kostelíka, který jsem tady už jednou mělav rámci Sakrálních staveb.

Je zvláštní, že tenkrát jsem si ho vůbec nevšimla

Teď už jsme v parku, u voliér vedle oranžérie. Novými obyvateli tu

je párek Puštíků obecných. Jelikož seděl blízko u pletiva, bohužel to trochu

kazí dojem

S výry už to bylo jiné. Pan Výr a paní Výrová byly dál a tak při zazoomování pletivo

krásně zmizelo

Jejich pohled tedy nejsou zrovna přívětivé

Dalšími obyvateli je pár Káně lesní

A pár poštolek. Mám jen paní Poštolkovou, pan Poštolka se krčil někde nahoře

Podzim jako malovaný pokračuje ....

..... nevím jestli všude, ale tedy tady u nás už

skončil. Ještě včera jsem se vrátila do jasného slunečného dne

abych se dnes probudila do stejně šedého a nepříjemného jaké mne

pronásledovaly poslední tři dny jak na chatě tak pak i v Praze. Naštěstí alespoň

že neprší. Tak si alespoň v příštích dnech, pokud budou stejné, to sluníčko

budeme užívat alespoň ve fotkách. I když .... ona i tam ta mlha bude.

---

Podzim jak malovaný ....

Konečně jsem se dočkala podzimu barevného a slunečného.

Je to období kdy brdské hřebeny hrají všemi možnými barvami.

Zatímco tady skoro měsíc pršelo, lilo, mrholilo a voda padala v mnoha podobách,

tak na Brdech nic. Díky tomu už bylo dost stromů opadaných, ale něco

přece jen na mne ještě počkalo. V pondělí, když jsem konečně měla za sebou

i cestu na nákup, kafe a dortíka, vzala jsem foťák a konečně ho šla vyzkoušet

co vlastně dokáže. Tedy spíš co dokáže objektiv. Udělala jsem si svoje klasické

kolečko a tak opět uvidíte už známé záběry, tentokrát v podzimním hávu ...

---

Máky ....

Nějak se mi podařilo pověsit se na paty sousedovic wifi

a tak využívám příležitosti a hned sem šoupnu jeden článek. Dneska

je venku mračivo, tedy spíš pořád se ještě drží mlha a tak si dávám menší oraz.

Stejně jsem ale ráno vlítla na menší kolečko po lese a po o se chystám na zahradničení.

Takže vlastně se nedá moc mluvit o klidovém dni.

V létě jsem moc máků nenafotila, vždycky jsem byla tam kde nebyly a naopak.

Ale teď mi to alespoň trochu vynahradili. Když jsem byla minulý čtvrtek u dcery

v Litomce, všimla jsem si u pangejtu většího množství krásných vlčích máků.

A jelikož kvůli Bobuli nosím smozřejmě sebou foťák, zašla jsem si je nafotit.

Foukal dost vítr a tak se mi pořád kroutili jinam než jsem měla zaostřeno.

Ale něco málo se podařilo nafotit ...

Při včerejším výletě na Starou Huť a památník Karla Čapka mne ve sklizeném

kamenitém poli zaujal tenhle sám voják. Rozsvěcoval svou barvou jinak

šedé a nehostinné místo

Převapilo mne, jak moc je tu kamenitá půda. Všude. Na polích ale i zahradách. Když chci vyrejt díru

na cokoli, potýkám se pořád s kameny. Většími, menšími ....

Kapky na druhou ....

Byť už třetí den venku svítí sluníčko a tak to vypadá že Tereziánské léto

by alespoň pár dní mohlo vydržet. Což je ovšem otázkou, neboť jsem se právě na základě

předpovědi že by měl být celý týden počasově příjemný rozhodla jet zas za maminou a

zazimovat už chatu. Nevím jestli se tam ještě dostanu, sice bych chtěla v listopadu se synem

tam jet ořezat jednu velkou třešeň, která tam dost překáží a stíní, a třešní, i když kvete

opravdu hodně má málo. Popravdě já bych jí nejraději skácela vůbec, ale zatím uděláme

ořez na kosterní větve a tím jí snížíme na únosnou výšku.Jenže já vždy plánuju a

pak se to povětšinou nějak podělá.

Navíc se tím pádem pořádně pokusím sžít s novým foťákem a snad i vyjde jeden

výlet. Ještě mám i v plánu zajít se podívat na jednu fotovýstavu inspirovanou Prahou

a jejími krásami. A taky se hlavně podívat jak to fotí těm kdo to opravdu umí.

No a až to uvidím tak budu neskutečně závidět a budu zas vědět že tak to nikdy nedokážu

a že vlastně vůbec nic neumím.....

---

Na houby nemusím ani do lesa. Václavky mi rostou i doma na zahradě

Tohle bude tak na týden asi poslední článek, budu zase mimo dosah sítě

tak nevím jestli se mi podaří někdy připojit. Možná ještě zítra a v úterý

když budu u maminy v Praze, tam by to mělo jít bez problémů, ale pak

už to bude opravdu na nic. Ale jestli se zadaří a vyjdou mi výlety, tak bude zas spousta

materiálu na články.