Z vrchu .....

Vyhlídka mezi věžemi piaristického kostela byla otevřená

teprve vloni při příležitosti dokončení rekonstrukce Zámeckého návrší,

kam komplex piaristického kláštera a kostela patří. Já se na ní vyškrabala

až teď v sobotu a i když nahoře solidně fučelo, užívala jsem si to.

Je pravda, že po vyšlapání těch mnoha desítek schodů jsem byla pěkně vyšťavená

a funěla jsem stejně jak ten vítr. Výhled za to ovšem stojí, protože máte město jak

na dlani. Jedině kam bohužel není vidět, je kostel sv. Anny.

---

Zámek jak ho z mých fotek ještě neznáte

Věž těsně pod ochozem patří Městskému muzeu, bývalému piatistickému gymnáziu

kde byl učitelem Alois Jirásek a o kterém bylo psal ve své Filozofské historii.

Šikmo od něj na pravo, s další věžičkou je budova pedagogické školy, a za ní se zelenou střechou

a bílou fasádou je Smetanův dům, kde se hrají divadelní předstaení a pořádají koncerty.

Více vlevo za ním s hranatou střechou je Zahradnická škola kam chodil i synátor a na kopci

nad ní se rozkládají pozemky Litomyšlských školek.

Pohled na další zajímavý litomyšlský areál a to Restaurátorskou školu. Spadá pod Univerzitu Karlovu

a její dominantou je tzv. Červená věž která je jako vyhlídka též přistupná.

Taky si zas někdy vyšlápnu schody nahoru. Střecha s komíny patří k piaristickému klášteru a vlastně

i k té restaurátorské škole. Shluk staveb v pravém rohu úplně vzadu na obzoru je už část České Pražcové.

Dole na fotce je část Klášterních zahrad, a pohled směrem na vsi za Litomyšlí a vlastně

i na Svitavy. Ty jsou schované za tím kopcem s lesíkem.

Jedno z malých náměstíček pod kostelem. Jmenuje se Toulovcovo a věž která je vidět patří bývalé

radnici na náměstí. Až donedávna na ní visel jediný litomyšlský zvon. On totiž ani jeden ze čtyř kostelů

nemá zvony. Nebude to dlouho trvat a přibudu ve věžích piaristického kostela tři nové zvony,

na které se pořádala sbírka. Z ní jsou ulité dva menší, a jeden velký zaplatil zdejší velkopodnikatel

v drůbežářství.

Tohle už je pohled na nezbytnou panelákovou výzdobu českých měst. A vpravo až úplně těsně pod horizontem, skoro neviditelná je Polička.

Linie domů k věži i vedle ní je velké náměstí. A pohled na odvrácenou stranu

renesančních domů. Nahoře, kde to nejvíc začíná padat nalevo, mezi dvěma bílými domy

a pod panelákem, je budova nynějšího gymnázia. Tím jsou vyčerpané pohledy na nejdůležitější

litomyšlské dominanty a zase slezeme dolů ....

Ke včerejšímu úvodnímu článku vlastně ještě patří následující fotky. Když jsme se vracely

starší, novější i úplně novou výstavbou, kdy jsem se kochala nádhernými zahradami u některých

domů, najednou se vyloupla tahle chalupa. Tedy spíš pohádková chaloupka. Co mne velmi

nadchlo tak to jsou detaily jako háky na okap a samotný dřevěný okap. Ostatně, k téhle chalupě

by ani jiný nepasoval......

Posledním zastavením bude kostel plný andělů .....

Tak jestli to měl být apríl .....

Vloni jsem tu měla několik článků ze zahájení sezóny na zámku v Litomyšli

kterou provázela nádherná výstava květinových aranžmá (najdete je v rubrice Květy

pod názvy Výstava květin, Ranní pokoj, Malá knihovna,Chodba, Pánský pokoj,Dámský budoár,

Jezdecký salonek). A tak jsem se velmi těšila na letošní zahájení. O to víc, když jsem se dozvěděla

že téma je Velká renesance. Paráda! Dokonce i na stránkách města byla této

akci věnovaná velká pozornost. takže jsem se včera sebrala, sedla na autobus a jela za dcerou

s kterou jsme zas byly domluvené. Došly jsme na zámek do zahrad, kde letos měly být objekty

umístěné a hledaly a hledaly a kde nic, tu nic. Obešly jsme zámek, nahlédly do spodní části parku,

hledaly jsme i před konírnou jenže nic co by se mělo podobat nějakým artefaktům jsme stále

nenacházely. Až na nádvoří zámku jsme si všimly zhruba deseti výrobků z proutí.

No a to byla ona tak propagovaná akce. Nevěděly jsme jestli se smát nebo se vztekat.

Po té loňské nádheře naprostý propadák.

Jenže Litomyšl má tu výhodu, že pokud vybouchne jedna věc, máte spousty možností

se jít podívat jinam. A tak jsem si vyšlápla nějakých stotřicet schodů na věž

piaristického kostela a podívala se na město z ptačí perspektivy,

na kůru si prohlédla výstavu obrazů věnovaných tvářím světců a andělům, vyfotila

seshora interiér kostela abych se po dalších šedesáti schodech zas dostala dolů

a prošla si interiér, o kterém se ani nechce věřit, že je v kostele, který byl

před třiceti lety odsouzený ke zbourání. Dole jsem si zas vyzvedla dceru a šly jsme

brouzdat do probouzejících se Klášterních zahrad. Na zpáteční cestě mi ukázala

Portmoeum čili muzeum Josefa Váchala a přes nově vznikající satelit k nim domů

do nového domečku. Takže z fiaska se nakonec vyklubal krásný den, fotek také

něco mám ale mrzí mne, že jsem mohla tohle udělat dnes a včera jet se synem k jeho

spolužákům do jejich zahradnictví kde měli jarní výstavu. Ostatně ani dnešní den nebyl

k zahození, vyrazili jsme se synátorem do Hradce koupit novou střechu na altánek, novou fólii

do jezírka a já si konečně koupila vysněnou Magnolia stellata. Voňavou ! A plnokvětou !!

A Bakovi k likvidaci zas dva nové koniklece

---

Jeden z letošních kousků výstavy. Renesanční židle .....

...... a šlapací loď dle návrhu Leonarda da Vinci

...... a ještě renesanční rám. Vloudila se mi tam tak trochu dcera. Konečně je tlustší než já!

Schody, schody, schody .... skoro 150 kousků.

....... a věže......

...... a zase schody. Nahoru ....

...... a dolů

Příště se podíváme na město z ptačí perspektivy

Předaprílové focení ......

Včerejší den byl, až na ten protivnej vítr, krásně jarní.

Tak jak mají jarní dny být. Sluníčko a teplo. I ty kytičky byly

nějak veselejší. A mě se strašně moc chtělo fotit. Přiznávám, že po hodně

dlouhé době mne to zas bavilo opravdu hodně. Koniklecové fotky jste už

viděli včera, ale když jsem tak pilně pracovala na zahradě až do doby

kdy se sluníčko pomalu chystalo ke spánku, ještě jsem si řekla, že

udělám nějaké podvečerní fotky. Hlavně z toho důvodu, že jsem

chtěla fotit křivatce, které se za plného slunce fotí hodně špatně...

---

Tak přijměte malou pozvánku na přehlídku jara u mě na zahradě

Na mnoha místech mi rozkvétají tyhle pihovatý

krásky. Tmavá jim ale pilně šlape na paty. Jen je na takovém místě, že si k ní

těžko můžu lehnout jako k téhle.

A ještě podvečerní koniklece. Nešlo tomu svělu odolat ...

A co říct k téhle fotce. Já osobně jsem z ní nadšená. Proč, to kdo není

ve skupině kde jsou ti kdo fotí starými skly, nepochopí. Já vím že to je na subjektivním pocitu a vkusu každého.

Ale já jsem na ní pyšná.....

Koniklec .....

Nastal čas, kdy se budou všude hemžit fotografie

konikleců. Tedy povětšinou focené v některé z našich rezervacích.

Tady u nás nejsou ve volné přírodě pro jejich výskyt vhodné podmínky,

takže ty výlety do rezervací těm, kteří je mají dostupné můžu jen závidět.

Já si svou rezervaci stále snažím udělat na zahrádce, ale zatím spíš vyhrává

Bak, který mi vždycky nějaký koniklec učůrá. A úspěšně se mu daří, neboť

ze tří barev mi zase zůstal jen jeden. Takže budu muset zas dokoupit ....

---

Aby byly trošku zajímavější, postříkala jsem je vodou

Všechny předchozí fotky jsem fotila samozřejmě Heliosem, ale měla jsem na něm

nástavec který jsem si koupila na focení makra, ale po stažení jsem zjistila,

že ty fotky mají takový zvláštní "snový" nádech. Nejdřív jsem je chtěla smazat a

nafotit je znovu bez nástavce, ale pak jsem si řekla, že to snad není až tak špatné

a tak jsem je nechala. Pro porovnání ta poslední je bez nástavce

Co frčí ve světě.....

Když jsem se tu v článku o focení mého fušování

do řemesla floristů, tedy těch mých tochu jiných svatebních kytic zmínila

o tom, že české nevěsty jsou dosti konzervativní co se týče kytic, také

jsem zmínila že ve světě je tom trošku jinak. Kytice dělané čistě z krystalů, perliček,

peří.... ale i živé, s použitím netradičních rostlin které tvoří dominantu kytice.

Musím říct, že jsem byla nadšená ze všech, tolik nádherných a zajímavých kytic

to byla pastva pro oko a naprostá rána do vazu pro mé ruce. Strašně ráda

bych vyzkoušela všechno co jsem tam viděla. problém by nebyl v tom, že bych to nezvládla,

problém je v tom co pak s tím .....

Nebudu to dál rozvádět, pojďme se na tu krásu podívat.

Kombinace živých kětin s peřím, brožemi, korálky jsou takovým středem

mezi oběma druhy vazeb kytic

Čistě brožové kytice jsou velmi zajímavá záležitost, ale chce to, aby nevěsta

tak tři měsíce před svatbou posilovala. Ony jsou totiž ve výsedku dost těžké.

Nicméně jsou krásné ....

Další styl jsou květy, ať už látkové, živé nebo pěnové v kombinace s brožemi.

Další kategorií netradičních svatebních kytic jsou kytice péřové.

I ty jsou hodně zajímavé, u těch asi nevěsta s váhou mít problém nebude.

Jsou opravdu lehké jak peříčko .....

Musím říct, že tahle barevnost mne překvapila, nicméně dovedu si

s takovou kytkou nekytkou představit nevěstu - motorkářku.

Kytice pro dívky a ženy zapálené do myslivosti.....

Kombinované kytice peří - krystaly. I ty jsou dost zajímavé a velmi pohledné ....

Kytice čistě z korálků, perliček a krystalů. Ty mne, přiznávám, hodně oslovily a

dokonce jsem si objednala na jednu materiál....

Než si ukážeme trochu netradiční vazby z živých květů, jedna pro sběratelky

motýlů ....

A nakonec něco tradičně netradičního. Zajímavé vazby ze živých květin ....

Použít netřesky či jiné sukulenty, čili květiny dost robustní, do něčeho

tak křehkého jako je svatební kytice, to je odvaha. Nicméně

svou barevností jsou natolik zajímavé, že na sebe strhávají pozornost a přitom

té kytici dodávají úžasný šmrnc.

Dneska to bylo s trochu větčím fotografickým doprovodem, ale doufám že se vám tyhle

úžasné práce líbily alespoň trochu .....

Zdroj obrázků: celosvětový katalog obrázků Pinterest