Nastal čas, kdy se budou všude hemžit fotografie
konikleců. Tedy povětšinou focené v některé z našich rezervacích.
Tady u nás nejsou ve volné přírodě pro jejich výskyt vhodné podmínky,
takže ty výlety do rezervací těm, kteří je mají dostupné můžu jen závidět.
Já si svou rezervaci stále snažím udělat na zahrádce, ale zatím spíš vyhrává
Bak, který mi vždycky nějaký koniklec učůrá. A úspěšně se mu daří, neboť
ze tří barev mi zase zůstal jen jeden. Takže budu muset zas dokoupit ....
Aby byly trošku zajímavější, postříkala jsem je vodou
Všechny předchozí fotky jsem fotila samozřejmě Heliosem, ale měla jsem na něm
nástavec který jsem si koupila na focení makra, ale po stažení jsem zjistila,
že ty fotky mají takový zvláštní "snový" nádech. Nejdřív jsem je chtěla smazat a
nafotit je znovu bez nástavce, ale pak jsem si řekla, že to snad není až tak špatné
a tak jsem je nechala. Pro porovnání ta poslední je bez nástavce
Koniklece se mně moc líbí Hodně konikleců jsem viděla na Modravě na Šumavě. Vínově červené koniklece mám zasázeny spolu se sukulenty ve velké míse na hrobě( svítí na ně slunko celý den)
OdpovědětVymazatNedokážu říci, zda jsou hezčí bez nebo s nástavcem. Každá fotka má svoje kouzlo a umělecký nádech. Koniklec je překrásná rostlina. to její ochlupení ve sluníčku vždy krásně září. Také uvažuji, že si jej do zahrady pořídím.
OdpovědětVymazat[2]: Jsou to takoví medvídci chlupatí
OdpovědětVymazat[1]: Právě ten vínový a bílý mi Bačí uchcal....
OdpovědětVymazatTaky už se mi chystají kvést Mám je ráda, to víš co má kožušek to se mi líbí
OdpovědětVymazatMáš pravdu, Vendy, koniklece v rezervaci jsem taky fotila minulou sobotu, ale na blog je dávat nebudu, nejvýš tak dvě tři fotky.
OdpovědětVymazat[6]: No jo, čučím a učím se u odborníků
OdpovědětVymazat[7]: Dobře děláš.
OdpovědětVymazatU nás na loukách kvetou, ale u mě na zahrádce ještě nee. Je to tím, že louka je zalitá sluncem a já je mám ve stínu. Takže čekám....
OdpovědětVymazatSnový nádech je fajn. Já osobně bych ubral na expozici, aby se květy víc odpoutaly od pozadí. Koniklece já rád, babička je vždycky měla na své skalce.
OdpovědětVymazat[10]: Ony v originále byly dost světlé, celé ty fotky vycházely takové mdlé. Tak jsem trochu přidala kontrast. Taky si pamatuji, že jsme je v Praze měli na skalce. To byla skalka jak hrom a byla velkou pýchou mého biootce. Když se naši rozvedli tak se skalka zbourala a ani nevím kam vlastně všechny ty skalničky z ní přišly. To že je skalkomil se ukázalo i na chatě, tam zas zbudoval sklípek a nad ním skalku. Bohužel já se o ní nestarám tak jako on a tak zeje prázdnotou. Navíc jak na ní stále padá jehličí, za ta dlouhá léta je v ní tak kyselá půda že tam žádné skalničky nevydrží.
OdpovědětVymazatKoniklece mám moc ráda, brzy budu mít jejich fotky na blogu. Ty se máš, rostou ti na zahrádce, uděláš pár kroků a už fotíš :).
OdpovědětVymazat[12]: Pokud mi Bak nějaké nechá, a neučůrá, tak se mám, to jo.... v neděli jsem musela doplnit zase sortiment o bílý a červený. A včera chudák tenhle dostal na frak ode mne, páč jsem ho chudáka trochu přigrilovala pod černou jezírkovou fólií. Jak jsem dělala rekonstrukci plácla jsem tam tu fólii a ona šla i přes něj. No a svítilo sluníčko . Naštěstí jsem si všimla včas a zas tak moc velké škody nejsou.
OdpovědětVymazat[13]: No vida, ty je dokonce i griluješ ;) :)). Máš nádherný koniklece :), je pak radost na to koukat a stojí to za to starání i za tu práci :).
OdpovědětVymazatŽena vysadila pár kousků do předzahrádky a těm se tam kupodivu daří. Máme tam teď tři druhy, ale fotit mě je nenapadlo
OdpovědětVymazat[15]: Mají rádi slunečné místo a vápenitou chudou půdu. Já je mám na slunku a navíc v záhonu který vznikl na vyvážce po rekonstrukci našeho domu a tam je té vápenné složky velmi hodně a také písku. Takže se jim v tom daří dobře, jen mi je nesmí učůrat pes.
OdpovědětVymazat