A co na to Bobeš? ....

..... no moc nadšení mu ani sníh, ani mráz nedělají.

Když je sníh mokrý tak se mu na srsti dělají při každé příležitosti hromady sněhových kouliček,

když je suchý a mrzne, tvoří se mu mezi prsty na nohou taky kouličky, ale mrznou a pak

ho to všelijak tlačí a bolí. A navíc strašně nerad leze do sněhu vysokého.

Dalším příkořím je pro něj navlečení do oblečku, čímž se sice zamezí alespoň

trochu tvorbě bambulí, ale zas to omezuje v pohybu a proč by se měl na

vycházce něčím nechat omezovat?

Takže suma sumárum, jsme na tom se zimou a sněhem oba stejně. Nemusíme jí.

Občas sice vyrazíme, pokud je hezky, ale jinak si raději hovíme doma a čekáme

až se to všechno venku přežene.....

Pokud se dá chodit po ušlapaných cestách tak to jde, to ho baví i běhat

Ale někdy mi dá velmi jasně najevo kam mu mám vlézt

Zkoušela jsem, jestli za mnou nepůjde do vysokého sněhu abych ho mohla vyfotit

jak v něm hopsá, jenže mohla jsem volat jak jsem chtěla, lákat jak jsem chtěla

nešel ani náhodou. Nejdřív to vzal běžkařům stopou .....

...... koukal na mě proč tam klečím v tom sajrajtu ....

..... pak se sice náznakem jakoby vydal za mnou po mojí stopě ....

....... pak se ale zastavil a začal se rozhlížet ....

..... aby nakonec začal skuhrat abych se vrátila zpátky, protože ON tam

za mnou prostě nepůjde ....

Tolik pro dnešek Bobeš, ale na pokračování naší cesty se ještě podíváme příště....

Osmý lednový den ....

..... a zase sníh. Ale i sluníčko. Po dalších dvou více

či méně prosněžených a zatažených dnech mezi pátým a osmým lednem,

vykouklo opět sluníčko, venkovní teplota byla veskrze příjemná a tak Bobeš vyfasoval

opět obleček, já vzala foťák a hajdy zas do lesa. Ovšem tentokrát už jsem zvolila raději

jistotu vyšlapané cesty při návratu zpět, abych zas nebyla nemile překvapena

nějakou záludnou závějí. Tam je totiž cesta vždy, díky restauraci a penzionu

Nad hrází, perfektně od místních šotoušku z OÚ protažená a posypaná, ale zpět, pokud se nechci

vracet po svých stopách zpátky, je to vždycky sázka do loterie.

S tím posypem sice dost štvou místní běžkaře, neboť oni cestu využívají

v zimě jako jednu z běžkařských tras. Na ní totiž, na rozdíl od horní cesty a pole, tolik nefouká

když zrovna není hezý a slunečný den. Pěkně si po ní putují až dozadu po

naučné stezce v závětří.

Ono běžkaření tady bují v hojné míře, jezdí ponejvíc starší generace. Když jsme

se nastěhovali a byla opravdu rok co rok zima s velkým množstvím sněhu, nechali jsme

se od místních udrndat a tak si kompletně celá rodinka, včetně tehdy čtvrťačky dcery,

pořídila běžky. Co budu dál povídat, po třech výletech šly běžky na půdu, a jestli

neshnily, leží tam dodnes..... prostě nechytilo mne ani sjezdové lyžování ani běžkování.

Nejdřív jsem se utěšovala, že možná až mi bude těch padesát a víc tak mne to třeba bavit začne,

ale žádný záblesk chuti se při padesátých ani dalších následných pěti dalších narozeninových

dnech nekonal a já jsem tedy tenhle druh pohybu zavrhla. Raději si to obejdu po svých .....

Už při poslední procházce jsem se snažila zachytit mezi stromy pomalu padající sníh

z větví který se lehounce snášel mezi nimi dolů. To se moc nepodařilo, a tak jsem si tentokrát

vzala dlouhé sklo a koukala a koukala dopředu a nahoru jestli něco nepadá, abych to případně zkusila

cvaknout. Něco málo se podařilo a tak si se mnou dejte jednu kratší sluníčkovou procházku.

---

Sněhu ještě bylo na stromech z předchozích, více či méně intenzivních přeháněk,

docela dost a bylo krásně znát jak při nich foukal vítr

A tak mělo taky co padat dolů

Chvílemi to vypadalo jak kdyby hustě chumelilo

Byly to takové malé sněhové bomby, občas mi spadly za krk, občas mi plácly do obličeje

Cestě, a větvím obtíženým sněhem jsem opět neodolala

Stejně tak ale jsem neodolala modré obloze na jejímž pozadí se krásně

vyjímalo krajkoví jilmových větví

Přehrada už byla zamrzlá, sice určitě neměla těch deklarovaných bezpečných 25 cm tloušťky ledu,

ale v pohodě unesla ty, kdo si tam vymetli malé kluziště. A tak jsme tam s Bobešem taky zabruslili.

Jako všichni psi před ním, i on v okamžiku kdy si uvědomil, že normálně tam je úplně něco

jiného znejistěl po naprosto sebevědomém nástupu na led a raději upaloval k břehu. Takže jsem si jen

trochu víc zblízka a z místa kde je normálně voda, vyfotila okolní zasněžené panoráma.

Kalinám trochu narostly čepičky

Stejně jako lavičce sněhová duchna. Už by se na ní tedy sednout moc nedalo ....

A co dělal a jak se tvářil Bobeš na tohle sněhové nadělení, tak to si ukážeme příště.....

Ptáčci a západ .....

Ještě chvíli necháme sníh u ledu, protože to vypadá, že

se nás ještě nějaký čas podrží, a podívejme se na jeden prosincový západ

a na ptačí modely. Letos jsem po dlouhé době musela dát zase zimní

příkrmny ptáčkům. Během minulých let si jich totiž ani nevšimli, protože měli

stále co zobat v přírodě. No a jelikož jedno krmítko mám vedle okna, mají naše

kočky co sledovat a já můžu pořád dokola leštit okno které je neustále umatlané

od čeníšků nebo mokrých tlapek, když jdou pozorovat po pití. Ony totiž mají

mainky dost zvláštní zvyk když jdou pít. Nejdřív párkrát plácnou a hrábnou packou do vody

a teprve pak se napijí. Jsou i tací borci, kteří si s packy udělají naběračku

a vodu z ní sosají.

Ale zpět k ptáčkům. Když je na krmítko obsazeno, sedí na zábradlí u terasy a spořádaně čekají

až se místo uvolní. Když už to trvá dlouho, tak se mezitím dají do úprav svého peří.

Ten den bylo nádherně slunečno a mrazivo a byl to den "diamantový" venku se snášel diamantový prach,

jemný sníh který v paprscích jiskřil jak diamanty. Takže ony bílé tečky na fotkách

nejsou kaz, nýbrž právě jednotlivé sněhové částečky

Tahle paní kosová tu sedává pravidelně, zrovna před chvílí tu zas seděla

Jako pravá ženská ví, že se čekání dá vyplnit ještě další užitečnou činností

a to péčí o sebe

Západ jsem fotila začátkem prosince, byly tři dny za sebou, kdy se na obloze

děly věci. Jelikož jsem nestíhala nikam běhat, fotila jsem jen jeden den. A hrála si

s nastavováním v režimu focení západu což se projevilo v různém zabarvení fotek

Nezapomeňte, že ještě stále probíhá poslední hlasování o celkového

vítěze Sakrálních staveb !

Už je to tu zas .....SRPEN

Myslím, že sněhu už máme všichni plné zuby, a tak

si udělám malou přestávku a vrátím se do slunečných, teplých a suchých

dní loňského srpna. Sucho bylo tedy až, až a sluníčko a teplo tak akorát

abych si to užívala. Tedy přesně, bylo ho dost a já si rochnila.

Najít něco typického srpnového mi dalo docela práci, protože co vlastně

srpen charakterizuje nejvíc? Blížící se vědomí podzimu? Určité charakteristické

květiny a plody? Vrcholí houbařská sezóna (tedy pokud vůbec kvůli suchu nějaká nastane)

začnou se červenat jeřabiny, a v lesích a na skalách začnou kvést vřesy. Všechny

letničky jsou ve vrcholném květu a hortenzie ukazují naplno krásu a rozmanitost

svých květenství .

A tak, od každého kousek, vám nyní předkládám .....

Zima, zima, zima všude je veliká ....

Tedy alespoň co se týče nadílky sněhu. Toho je opravdu

po letech hodně. Na můj vkus až moc. Ano Janinko, vím, že ho

máme asi oproti vám míň, ale prostě jsme na tom stejně. Ani jedna ten

bílej sajrajt v množství větším než malé prostě nesnášíme! Ale budiž,

když je takhle krásně, dá se. Ale nesmí to trvat dlouho ta doba po kterou

straší na zemi.....

Už proto, že ve městě v tom chodit je dost dřina, buď člověk klopýtá přes boule

hodné mistrů sjezdu na boulích, nebo se brodí něčím, co silně připomíná tekutý písek.

V porovnání s tím musím říct, že se tu obec tedy o chodník i přilehlé cesty stará podstatně líp.

A to je prosím chatová oblast! Takový luxusně uklizený

cesty nejsou ani ve městě ....

---

Ale jak se přejde na cestu, kudy už auta nejezdí, protože tam už zásobování

není potřeba, není to zas taková hitparáda, nicméně v prašanu, i vysokém, se stále

chodí líp než po napůl natáté blemcanině.

Na plotě přibyly hrníčky a dostaly sněhové čepičky

Jenže tady taky existují závějová místa. Vím to, a stejně blb naberu směr

kde jsou. Copak tady, tady to ještě šlo, na cestě toho sice bylo nafoukáno, ale

dalo se projít ještě vcelku pohodlně, o pár metrů dál už zas závěje nebyly, leč .....

...... další úsek už byl o dost horší. Asi tak, že nejdřív jsem se brodila sněhem který

byl nad kolena, pak pod zadek až nakonec prostě cesta zmizela úplně. Musela jsem sejít

dolů do stráně, kde bylo sněhu "jen" do půl stehen a tím jsem pokračovala až k místu, kde se

dalo sejít z kopce dolů. No, sejít ..... dolů jsem sjel po zadku, protože to pod sněhem dost klouzalo

a tak než riskovat další pád na ústa (no, zapletla jsem se v ostružinových drátech a padla

na čumák do toho vysokého sněhu. Naštěstí jsem stačila zvednout ruku s foťákem nad hlavu.

Ale zvednout se z toho sajrajtu byla dost groteska) jsem raději volila tuto variantu.

Tady někde bývá cesta .....

Jedna zimní říční. Takhle zasněženou ještě nafocenou nemám

A teď trochu časosběru. Terasa s lampou focená 1.1.17

Počasí jaké tady vládlo 6.1. 17

A terasa s lampou 7.1. 17. Od té doby se situace významně nezměnila, spíš ještě nějakých deset centi připadlo.

..... a tak jedinej kdo z toho má opravdu radost je Mates