Balón ....

Občas se mi stane, že se podívám z okna a ejhle!

on si tam neslyšně pluje balón. A tak vždy vyběhnu a koukám jestli

si poletí dál, nebo nám bude přistávat na zahradě. Už jednou se stalo

že přistával na kopec nad námi, jinak nás většinou přeletí a vrací se

na místo odkud startoval (jsou to letci z Litomyšle). Včera se opět nad námi

šinul, a vypadalo to, že se bez problémů dostane zase přes kopec, ale

ouha, za pár minut bylo jasné, že tentokrát zase bude muset přistát někde

v blízkém okolí. A taky že ano, jak jsem vyběhla se podívat z okna na půdě, zahlédla

jsem už jen jak se pěkně usadil za kolejemi. Pokud tam projížděli vlaky

cestující museli mít zajímavou podívanou. Pokud se mi podaří našetřit si nějaké peníze

jdu do toho. Je to můj velký sen proletět se balónem .....

---

A jde se na přistání .....

Kostel Povýšení sv. Kříže .....

Dalším z kostelíků, který jsem měla původně

připravený do sakrálek je kostel Povýšení sv. Kříže. Je to jeden

ze dvou kostelů v Dobříši a pokud vjíždíte do Dobříše od Prahy přivítá

vás na malém kopečku nad rybníkem. Byl to původně farní a později hřbitovní kostel

založený na konci 16.století hejtmanem Oldřichem Doudlebským a sloužil hlavně

jako hrobka rodu Mannsfeldů. Kostelík je s nedalekým hradem Vargač posledním

pozůstatkem bývalé osady Dobříš. Po vypálení osady husity se její obnovování

posunulo do míst kde dnes stojí zámek. Po výstavbě nového kostela

byl radikálně upraven, některé jeho části byly zbourány.

Hřbitov se nyní nalézá na druhé straně silnice a přestože se všude píše, že

pohřbívat se zde přestalo v roce 1814, při mé návštěvě byl nejnovější hrob z roku

2014. U kostela směrem nad silnicí do města stojí dvě sochy svatých.

Jsou to sv. Juda Tadeáš a sv. Leonard. Tadeáš drží v ruce knihu a když obrátí list, zemře

jeden obyvatel Dobříše. Až knihu zavře, nastane prý konec světa.

Leonard zas drží v rce srdce a to pokud mu vypadne z ruky, opět nastane konec světa.

V průběhu 20.století se tomu tak při opravách stalo a konec světa nenastal .....

---

Portréty III .... pozdní růže

Dnešní fotky sice jsou zaměřené na jednu věc, tudíž

se dá říct že stála, a to doslova, modelem, což by se dalo za

portrétování uznat, ale zas na druhou stranu to není živá věc

v pravém slova smyslu. Takže jsem si říkala zda nazvat článek Portréty

nebo Pozdní růže, protože obého se týká. Nazvala jsem ho nakonec

tak jak můžete číst a tím pádem jsem ihned prozradila čeho se bude týkat.

Sousedka má na části zahrady hned u chodníku už dlouhou dobu tenhle nádherný

keř tmavé růže. Má zláštní nejen barvu, ale i tvar květů, takový se zas tak moc

často nevidí. Před pár dny byla ráno mlha a tak, když se zvedla a

začalo svítít sluníčko, řekla jsem si, že bych se mohla jít podívat

jestli na po ní na květech nezůstaly nějaké zbytky.....

Co z toho vzniklo, můžete posoudit teď sami.

Podobnou růži jsme kdysi měli doma na zahrádce, stejně tmavě rudý, sametový květ

ale navíc s nádhernou vůní, takovou tou pravou, jakou si člověk představí pod pojmem růže.

Myslela jsem že tohle bude buď stejná nebo podobná odrůda, ale chybí jí

bohužel ta nádherná vůně. Takže musím hledat dál ....

---

A tahle je už moje, jedno z posledních poupat na popínavce

Květy - nášup druhý .....

Dneska při cestě do Litomyšle, kde jsme s dcerou měly

v plánu zajít do školek pro nějaké vřesy do truhlíků na podzimní

výzdobu, jsem si vybrala místo, kam bych se chtěla, až bude zlátnout listí

zajet fotit. Uvidím, jak mi tohle předsevzetí vydrží .

Že nezůstalo jen u nákupu vřesů je asi víc než jasné. Já potřebovala

dokoupit nové levandule, jiné barvy i druhy květů, což jsem si splnila

a navíc jsem si ještě koupila tři barvy komule, tmavě fialovou, bílou a růžovou

a jednu nádhernou chryzantému - kouli. Ještě mám chuť na komuli žlutou

a ještě nějakou tu chrysantému. Jenže jak se znám zase jen u toho

nezůstane, zjistila jsem že mají i žlutou magnólii a ta mne hodně láká, a mám

tam ještě vyhlídnutou jednu nádhernou túji, krásné modrostříbrnné barvy.

Prostě strčit jednou noc do školek je vždycky nebezpečné .....

Takže dnes se vrátíme zas ke květům už kvetoucím,

které mají a měli svůj čas.

---

Jediný květ ocúnu který jsem zatím viděla, jestli už nekvetou

nebo teprve rozkvétají to nevím ....

A jeden z mála mých úlovků vlčího máku. Focený už na strništi a někdy po půl deváté večer

když jsem se vracela z focení západu

Vřes s Černolických skal

Jeřabiny z téhož místa .....

....... jakož i rozchodník

Růžičky z Černolic - vsi

I tato nádherná komule je z Černolic .....

...... stejně jako tento druh hortenzie ....

..... první polibek podzimu ....

.... a jedna kuriozita. Břečťanový strom. Ten mne nadchnul. Kdysi tam zřejmě byl

nějaký strom kolem něhož se vinul břečťan. Ten zřejmě lety zašel a na jeho větvích

rostl břečťan až do jeho stromové fáze. Než takhle začne břečťan růst, trvá to nejmíň

dvacet let. Ztratí svou juvenilní převislu formu a tvar listů a roste dál vzpřímeně,

přičemž začne vytvářet i dřevnaté kmínky a hlavně květy.

Potápka .....

Ve stejnou dobu jako jsem fotila kachny, vyfotila

jsem i potápku která prováděla u břehu odpolední hygienu.

Jelikož jsou dost plaché a navíc nebyl v místě moc dobrý přístup

k vodě, nejsou fotky tentokrát tak kvalitní jako byly

ty kachní portréty. Potápky tu nejsou dlouho a

tak si ještě nezvykly na lidi tak jako ty

kachny. A pravidlně ve vodě stává

i volavka popelavá, jenže moc

daleko a navíc ta je ještě

plašší než ta potápka.

---