Chlubit se, jó to je moje .....

..... ostatně to je vlastnost nás všech co něco

tvoříme vlastníma rukama. Ale vždyť i ty naše blogy

samy o sobě jsou takovým chlubením se co jsme dělali,

kde jsme byli, o co jsme přišli, ale je to chlubení milé a

mnohdy i velmi poučné. Jsme rádi chváleni, hlazeni po srsti

vrníme při četbě komentů blahem, protože většinou ti naši

nejbližší to nedělají. Nechválí nás, nebo jen s takovým despektem

v hlase řeknou pro klid v rodině : " No jo, dobrý no" a tak se chlubíme

jinde a jinak. Však on se najde někdo kdo nám řekne jak jsme šikovní,

jak nám to krásně jde a podrbá naše ego za ušima. A když ne, tak si

alespoň sami v duchu dáme pašana na rameno a řekneme si : "JO, JSME DOBRÝ!"

Dlouho jsem se tvoření nevěnovala nebo jen sporadicky, když mne

něco zaujalo nebo vyjímečně políbila múza. A když se náhodou stal

zázrak a někdo si něco objednal. Ale těch zázraků strašně ubývá

a tím pádem i já tvořím míň a míň protože mi tu toho zůstává víc a víc!

A tak jsem zkoušela třeba velké koule .....

Nebo půlkoule .....

Pro maminu jsem udělala k narozeninám trochu netradiční kytičku.

Ta kombinace bordó - champagne - bílá mne naprosto

okouzlila, netušila jsme že to bude vypadat tak krásně.

I tady jsem byla ale trochu napálená když se ozvala nevěsta

že by jich chtěla třináct na stoly a když jsme všechno

domluvily, já pomalu začala koukat co kde budu objednávat

tak mi napsala že jí výzdobu na stoly bude dělat maminka....

Někdy nevím, ale mám dojem že jak se řekne svatba,

některé (no skoro většina těch s kterými jsem měla co do činění)

nevěsty se začnou chovat jak po lobotomii ..... ještě že jsem

se do toho nepustila!

Ale dělala jsem taky jednu svatební i s výzdobou na auto, i když

s tou jsem měla trochu nepříjemností. Tedy víc než trochu. Nevěsta si

naporoučela a pak se už nikdy neozvala. Zůstala mi tu hotová kytka

a rozdělaná výzdoba na auto. Ta se líbila jiné nevěstě a tak jsem

jí dodělala a prodala jinam. Ale kytice pořád byla doma. Až jedna

rozumná nevěsta se ozvala že se jí moc líbí a že jí chce. Tak si už

našla svou nevěstu a pírko na klopu svého ženicha .....

Ó jak bylo skvělé mluvit s někým kdo zná cenu ruční práce,

nehledá to nejlevnější (většinou se to vymstí) a ví o čem svatba je

a co obnáší ......

K téhle výzdobě si ještě přiobjednala slečna jednotlivé mašličky na dveře.

Doufám že jim budou držet. Nalepila jsem tam přísavek co to šlo ....

I tenhle malý košíček na stůl byl na svatbu. Tady to bylo taky bez problémů.

Zadání žluto - bílá. Peníze na účtu okamžitě. To se dělá pak úplně jinak a

s radostí .....

No a tyhle dvě svatební nebo spíš jedna echt svatební a druhá i jako gratulační nebo

dárková zatím patří mezi poslední výrobky, skoro ještě teplé .....

A taky budou čekat jestli si je někdo vezme nebo ne.

Pro milovnice romantiky a vintage stylu

Rosné na potřetí .....

Kdybych se stal/a milionářem. To je asi sen velké části

zaměstnané i nezaměstnané populace. Někomu se to poštěstí

tím že vyhraje, jiný se k tomu dopracuje vlastní pílí a jiný se,

někdy dost nezaslouženě, stane milionářem díky podvodům a

někdy i vraždám. Takových případů je u nás asi nejvíc. Žel bohu.

Díky nim se tak na ty lidi díváme povětšinou skrz prsty. A pak

tu svou roli hraje i naše nemilá národní vlastnost a tou je

závist. Závidíme si skoro všechno. Což teprve peníze!

To je sakra důvod k závisti a následnému ztrpčování života.

Nejhorší ovšem je když vám závidí něco co vůbec nemáte ale

všichni sousedi okolo vědí stoprocentně, že to máte....

Občas si dopřeju ten luxus představ co bych všechno

udělala kdyby se ze mne milionářka stala. V první řadě bych

podělila rodinu. Ti si to zaslouží nejvíc. Pak bych si vybrala ty přátele

kteří pro mne v životě udělali něco dobrého a jako poděkování

za to že jsou. Dopřála bych si jen tak z nostalgie odkoupit

zpátky byt mých rodičů a prarodičů. Najust sousedům bych

přistavila kus domu aby vznikla pořádná dílna a dodělal se celý

vrch. Nechala zvelebit pozemek na chatě, nechala udělat

nový plot a trochu zrenovovala celou chatu .....

A pak bych si zjistila adresy všech útulků psů a micin

a všechny podělila. Možná vám tu asi chybí klasická charita,

příspěvky na děti, na různé nemocné, na uprchlíky a co já

vím dál. To co teď řeknu je asi pro mnohé nezkousnutelné.

Ale přiznávám že to bych si sakra rozmyslela. Nevěřím systému

a nevěřím úředníkům a už vůbec nevěřím státu že by se to dostalo

opravdu tam kam by mělo. Jsou to asi dost zvláštní myšlenky

a plány na to že by člověk byl milionář, vlastně ne milionář ale multimilionář,

dneska totiž platí mega žádný peníz. Až by tohle všechno bylo hotovo

a mě ještě něco zbylo pak bych si to teprve začala užívat. Začala

bych cestovat, a plnila si některé sny.....

Zatím jsem ale normální člověk, disponující třemi stovkami na účtě

a dvěma v peněžence, ale jsem majitelem mnoha drahokamů

v hodnotě několika milionů. Nevěříte? Tak se podívejte ....

---

Tyhle vám věnuji aniž bych za ně něco chtěla. Ještě

totiž v trezoru nějaké mám uložené .....

Křížová cesta na Mariánské hoře .....

Když se ve zdraví dostanete z rozhledny dolů

stačí přejít o pár desítek metrů dál a jste na území

poutního místa Mariánská hora. To se skládá s kostela

Narození Panny Marie a krásné křížové cesty která obloukem

prochází kolem kostela. Je schovaná ve dvojité lipové aleji

která je velmi krásná. Celé místo stojí přímo na Evropském rozvodí.

Z levého okapu střechy kostela teče voda do řek které ústí

do Severnéího moře, z pravého okapu do řek které se vlévají do Černého moře.

Od 18. století se zde scházeli poutníci kteří putovali

do rakouského Marria -Zell. V roce 1814 zde došlo k

Mariánskému zjevení na jehož památku zde byl postaven

sloupek s obrazem Panny Marie.

V roce 1886 bylo přistavěno 14 zastavení křížové cesty a vysázená

dvojitá lipová alej. Bohužel obrazy byly pevně zavřené

za dřevěnými okenicemi které se otvírají jen v době

kdy zde prochází procesí. Ale i tak, přesto že se zrovna

konala Mariánská pouť a bylo zde dost lidí, místo dýchá

poklidem a je opravdu velmi přitažlivé k poklidným procházkám.

---

Počátek lipové aleje vedoucí k areálu

Jak jsme se tak pomalu procházeli a rozhlíželi kolem,

manžel se najednou zastavil, podíval kolem a pronesl : "Tady to je jak v Midsomeru !"

"Ještě ta mrtvola chybí ...."

Nebyl zas tak daleko od pravdy, ta nálada opravdu byla dost podobná.

Všechno takové poklidné, žádný nadměrný hluk .....

Závěrečný pohled na areál kde je vidět půlkruh lipové aleje

s křížovou cestou a poutní kostel jsem si půjčila z netu .....

Rosné po druhé .....

Než se z rozhledny přesuneme

na nedaleký poutní areál, dáme si zas dávku

rosných fotek. Ještě nějaké travní, ale i listové

nebo květové záběry. Další už budou čistě

jen záběry z růžových listů, tam

jsou ty kapičky vždycky nejzajímavější .....

---